Sestra je těžké a úctyhodné povolání

Oficiálnímu vyhlášení výsledků soutěže Sestra roku v pražském Paláci Žofín je každoročně věnována veliká mediální pozornost. Složit hold sestrám a podpořit finalisty přijíždějí nejen stovky jejich kolegů ze všech koutů České republiky, ale i významné osobnosti z oblasti medicíny a veřejného života. Všichni se přitom shodují, že sestry si takovou pozornost a všeobecné uznání plně zaslouží.
Sestra by měla být skvělý člověk a špičkový odborník

Respekt a uznání podle něj náleží všem sestrám, přesto jako jeden z porotců nesl břímě volby – prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty.

Pane profesore, jako porotce jste dnes měl možnost spolurozhodovat o tom, kteří z letošních finalistů získají titul Sestra roku 2012. Vyhráli vaši favorité? Sám jsem se až divil, jak jsem měl dobrý odhad. Ve dvou případech jsem se skutečně trefil a jsem tomu velmi rád. Je ale pravdou, že všichni soutěžící byli imponující osobnosti, a přestože jsem to vnitřně přál všem, z úspěchu svých kandidátů jsem měl velkou radost. Jak byste, jako děkan 1. LF UK , která v 90. letech 20. století jako první ze tří lékařských fakult zavedla vysokoškolské studium pro sestry, hodnotil sestry jako studentky a dnes vlastně i vědkyně? Samotná profese sestry vzbuzuje velký obdiv a ti, kteří ji vykonávají, mají respekt nás všech. Ostatní zdravotničtí profesionálové by bez sester nemohli existovat – nemohli by poskytovat své služby, vykonávat svou profesi. Co se týká sester studentek, to je zcela jiná kategorie. U nás na fakultě máme řadu studijních oborů, množství různých disciplín. Osobně se domnívám, že postavení studia sester na základnu akreditovaných vysokoškolských oborů je ku prospěchu oboru. Na druhou stranu je potřeba trvale hlídat to, abychom neplýtvali energií rozšiřováním dalších a dalších oborů. Pokud bychom měli být konkrétní. Nejste tedy přílišným zastáncem například vysokoškolského studia intenzivní péče pro sestry… To nemohu říci. Vždy, když se koncipují nové studijní obory, je třeba se na tuto problematiku dívat nejen z pohledu jedné vysoké školy, ale z pohledu celého zdravotnictví a toho, jak vypadá výuka na dalších vysokých školách. Myslím si, že by mezi lékařskými fakultami a dalšími vysokými školami, které poskytují vzdělávání sestrám, měl být přehled o tom, co kde existuje – tak, abychom jednak produkovali dostatečné množství odborníků a současně abychom se nedublovali a zbytečně tak netříštili naše společné úsilí. Pokud byste měl vyjmenovat základní vlastnosti, které by měla mít sestra 21. století v České republice, jaké by to byly? Dobrá sestra musí mít jistě takové základní lidské vlastnosti, jako je empatie, zájem o pacienta a o svoji vlastní profesi. Neméně důležitá je však také zkušenost, což je ale něco, co nemůže mít od samého začátku – je to věc, které musí postupně nabývat. A jakkoli jsou na to tedy těžká měřítka, sestra by měla být především skvělý člověk a špičkový odborník – ostatně to se týká v šech zdravotníků.

Sestry musejí táhnout za jeden provaz

Sama se cítí být sestrou a doufá, že se i nadále bude dařit zlepšovat jejich profesní podmínky – Mgr. Alena Šmídová, vedoucí oddělení ošetřovatelství a dalších nelékařských povolání a uznávání kvalifikací, Odbor vzdělávání a vědy Ministerstva zdravotnictví ČR. Byla jste předsedkyní finální poroty, která rozhodovala o třech vítězích letošního ročníku soutěže Sestra roku. Jak těžkou práci vám letos připravila první porota? První porota nám při rozhodování příliš nepomohla. Jednotliví nominovaní byli letos velmi vyrovnaní, a tak byla volba poměrně těžká. Musím ale říci, že dva z mých favoritů nakonec skutečně zvítězili. I letos se mezi konečnými vítězi objevil jeden muž. Získal váš hlas? Tak raději nebudu prozrazovat svoje volby, ale je vidět, že všichni dnešní soutěžící si svou účast ve finále zasloužili a porota se nakonec i přes složitost volby dokázala v tajném hlasování shodnout na vítězích. Kromě své role „juré“ jste zde dnes byla i jako zástupkyně oboru ošetřovatelství. Jak vnímáte roli sester v současném zdravotnictví? Sestry to mají v dnešní době docela obtížné. Přestože má povolání sestry poměrně dobrou pověst a uznání pacientů – tedy široké veřejnosti, tak udržení a zvyšování prestiže sester ve vztahu k lékařům stále zůstává velkou výzvou do budoucna. Sama se vnímám jako sestra a musím říci, že je nám v některých odborných kruzích přisuzována spíše pomocná role. Rády bychom však byly vnímány spíše jako partneři lékařů, a to je třeba dostat do povědomí zejména vedoucích lékařů.

Problematika vnímání sester lékaři je poměrně hojně diskutována a většina sester se shoduje v tom, že mladí lékaři vnímají roli sestry už přece jen trošku jinak – možná je důvodem fakt, že sylabus pro první ročníky všeobecného lékařství dnes zahrnuje i ošetřovatelství… Ano, řekla bych, že dnes už mladí lékaři skutečně berou sestry více jako partnery. Problém je spíše s tou starší generací lékařů, jejichž vzdělávání probíhalo odlišně. U nich opravdu stále ještě bojujeme o svou pozici. Zmínila jste se, že stále cítíte svou příslušnost k sesterskému stavu. Co byste tedy na závěr svým kolegyním vzkázala? Vždycky budu stát při sestrách a snažit se pro ně vybojovat co nejlepší profesní podmínky v rámci zdravotnických zařízení. Někdy jsou tyto boje opravdu těžké, a proto sestrám přeji, aby vydržely a vždy táhly za jeden provaz.

Sestry a lékaři vždy pracují v tandemu

Roli sestry vnímá jako nezbytnou pro úspěšnou a efektivní péči o pacienta – prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., bývalý ministr zdravotnictví a sociálních věcí a přední český hematolog a onkolog. Pane profesore, jak se díváte na dnešní finalisty a volbu poroty? Už samotné představení finalistů skrze jejich profesní životopisy bylo úžasné. Odpovídalo to nejen té náročné práci sester, ale i všem etickým i odborným stránkám medicíny. Tajné hlasování poroty pak určilo vítěze. Pro mě osobně byl celý večer úchvatný. Předsedkyně poroty Mgr. Alena Šmídová zmínila, že sestry stále ještě nejsou v očích zejména zkušenějších lékařů vnímány jako skuteční partneři. Nedá mi to, abych nekonfrontoval její pohled s tím vaším, jakožto zástupce starší generace lékařů… Já jsem byl vždy toho názoru, že tandem sestra– lékař je nezbytným předpokladem efektivní péče o pacienta. Tím nemám na mysli jen stránku čistě medicínskou, ale také sociální. Nejen tedy osobní vztah mezi pacientem a zdravotníkem, ale i mezi lékařem a sestrou. Tato spolupráce hraje v péči naprosto nezbytnou roli. A jak ten tandem funguje dnes, kdy se sestry například vzděláním dotahují na vysokoškolskou úroveň lékařů? Jak jejich současnou roli vnímáte ve srovnání s dobou před třiceti lety? Odborná úroveň sester je dnes pochopitelně vysoká. Pokrok v medicíně přinesl obrovské množství poznatků, které skutečně není jednoduché obsáhnout. Člověk, který se chce tomuto oboru věnovat, musí nejprve zvládnout celou medicínu a pak se teprve může specializovat, což je při dostupných znalostech něco úžasného. Přesto si myslím, že ona osobní stránka – empatie – je pro sestru možná ještě důležitější než pro lékaře, protože sestra je s pacientem v mnohem užším kontaktu. V tomto ohledu si myslím, že funkce sestry, která je oddaná své profesi, je naprosto neocenitelná. Co byste tedy dnešním finalistům, vítězům, ale i sestrám obecně přál? Především radost v životě i v práci. To je totiž ten nejdůležitější společný jmenovatel zdraví, štěstí i spokojenosti.

Sestrám vzdaly hold další významné osobnosti…

doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA

MUDr. Kateřina Cajthamlová, Mgr. Věra Suchá

MUDr. Roman Kufa v obležení fanynek

Anna Chrzová, Mgr. Dita Svobodová

Jiří Tráva s doprovodem

Mgr. Alena Šmídová
prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.
prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.

Ohodnoťte tento článek!