Sestra kontra manželka a matka

Nápad zeptat se sester a jejich blízkých na to, co jim dává, či spíše co jim bere práce ve zdravotnictví, nevznikl náhodou.

Po vážném úrazu mého manžela jsem se na 18 měsíců stala živitelkou rodiny. Měsíc za měsícem jsem pak byla konfrontována s prázdnou peněženkou a také se smutnou skutečností, že nedokážu slušně uživit rodinu. A to i přes skutečnost, že mám více než 20 let praxe, pracuji o víkendech, svátcích, v noci a každý měsíc odpracuji 40 až 60 pohotovostních hodin navíc!

Položila jsem si, či spíše na mne neustále dotírala otázka: „To si za svou práci opravdu nezasloužíme více?“

A to už byl jen krok k vypracování několika dotazníků. Na mé otázky velmi ochotně odpovědělo 30 zdravotních sester, které pracují na chirurgii u lůžka, nebo jako instrumentářky na operačních sálech. Mezi respondentkami byly kolegyně s praxí velmi krátkou, ale i sestry, které ve zdravotnictví vydržely déle než 20 let. Byly mezi nimi svobodné dívky, ale i matky dvou až čtyř dětí.

Další dotazník byl určen manželům a snoubencům sester. Byli mezi nimi muži vyučení, středoškoláci i vysokoškoláci. Třetí dotazník byl určen dětem. Přiznávám, že při zpracování právě tohoto dotazníku mi bylo velmi, velmi smutno.

Původně jsem měla v úmyslu nazvat toto povídání „Sestra klíčová a nezastupitelná“. Pro osvěžení paměti: tak nás nazval bývalý ministr Rubáš. Ale mně se stejně mnohem víc líbí citát J. Lennona: „Žena je negr země!“ A neodpustím si malý doplněk: „A sestra obzvlášť.“

Na dotaz, zda sestrám směnování vadí, většina odpověděla, že si již zvykly, ale některé dívky se nepravidelnému režimu nemohou vůbec přizpůsobit. Z toho samozřejmě vyplývá i řada dalších problémů. Základní právnická poučka nám říká: „Budiž slyšena i druhá strana“. Manželům a partnerům sester směnování manželek velmi vadí, ti starší si museli zvyknout.

Další dotaz byl takové to „kdyby“. Kdyby vaše rodina nebyla finančně závislá na platu manželky? Valná většina mužů by si přála, aby jejich manželky okamžitě odešly ze směn, aby si našly lehčí práci, aby pracovaly na kratší úvazek, někteří muži by chtěli další dítě, jiní ženu v domácnosti. Pouze jeden muž by ponechal rozhodnutí na vůli své partnerky.

Znění další otázky bylo: „Čím směnování ochudilo rodinu?“ V odpovědích se stereotypně opakuje: nepravidelný chod domácnosti, přepracovanost, únava, nevyspání a nervozita manželek.

„O co směnování připravilo vás?“, tak zněl další dotaz. Jedna výstižná odpověď za všechny: „O ideál o šťastné a spokojené rodině!“ A to jsem se neodvážila zeptat na sex a intimní život vůbec. Všichni však víme, jak citlivá otázka je to, hlavně u mladých dvojic. Každý manžel sestřičky velmi dobře zná takové to: „Ježíši, dnes ne, měla jsem příšernou službu.“ Nebo ještě lepší: „Zklidni hormony, za hodinu odcházím na noční.“

Ale nejsme jen sestry a manželky, jsme, spíš měly bychom být, dobrými matkami. Proto jsem oslovila i děti sester, odpovídali chlapci a dívky ve věku 12 – 22 let, žáci, studenti SŠ i VŠ. Pouze jednomu, již dospělému chlapci, směny matky nevadí. Ostatní děti hodnotily fakt, že maminka směnuje, velice negativně. Nebude to nic nového, když napíšu, že velice postrádají matku děti mladší. Nejhůř nesou její nepřítomnost odpoledne. Máma jim chybí o víkendech, prázdninách. Co nám naše děti asi neodpustí nikdy, je prázdné místo u vánočního stolu!

A opět si dovolím malou citaci. Jeden chytrý šestnáctiletý chlapec mi napsal: „Práce mé mamky mne ochudila o její pravidelnou přítomnost. Plánování víkendů, dovolených a společného programu rodiny se řídí podle služeb operačních sálů.“

Ale zpět na chirurgii. Tento obor není jen zajímavý, práci sester provází strach i obavy. Na směnu chodí klidně jen 11 dívek. Ty nejsvědomitější sestry se bojí nepředvídaných situací, o které nebývá nouze, jiné se bojí, že selžou. Některé se obávají hrubého jednání lékařů, ale i starších kolegyň.

Sestry si uvědomují riziko nákazy HIV, ale především žloutenky. Práce v tomto oboru přináší pohled na vážné úrazy, těžké pooperační stavy a na umírání. Většina děvčat se snaží o profesionální chování, stres se však dostaví později. Vážné nebo smrtelné úrazy dětí stresují všechny. Obzvláště matky tyto situace nesou těžce. Netřeba rozvádět více.

Další stať se týkala využití pracovní doby pro pomocné práce, které by snad ani diplomovaná sestra vykonávat neměla. Ale známe to všechny, někdo tu práci prostě udělat musí. Ráda bych však podotkla, že s příchodem chlapců „civilkářů“ a také sanitářek se mnohé zlepšilo. Chirurgie, to jsou též vypjaté situace a z toho vyplývající kontroverze. Sestry na oddělení považují za nejhorší konflikt mezi lékařem a sestrou, nebo kontroverzi pacient – sestra.

Instrumentářky, které jsou vystaveny jiným situacím, považují za nejhorší konflikty mezi lékaři. Dlouhá práce na chirurgii přináší únavu a opotřebování. Nebudu uvádět procenta, jen stručně shrnu: Častými bolestmi hlavy trpí především instrumentářky, bolesti zad mívají často sestry pracující u lůžka. Bolesti žaludku, záněty spojivek a horních cest dýchacích mívají častěji instrumentářky. Samozřejmě, že u nich je též větší výskyt alergií. Mnohá děvčata trpí poruchami spánku. Některé uvádějí pocity frustrace a mnohé matky trpí pocity viny vůči svým dětem.

Celých 20 % dotazovaných zápolí s finančními problémy. A tím jsem se dostala k nejožehavějšímu problému, jímž je nepochybně odměňování. (Jen na okraj, tento dotazník vznikl již před čtyřmi lety, proto se právem domnívám, že nyní by výsledky této ankety byly mnohem horší.) Není divu, vždyť všichni, téměř všichni zdravotníci již dlouho čekají a slovo morálka je využíváno, spíše zneužíváno, jako knuta.

Ale zpět k výsledkům. Jako přiměřený zhodnotila svůj plat jen jedna sestřička, která pak záhy z chirurgie odešla. Jako malý označilo plat 53 % dotazovaných, 26 % si myslí, že je velmi nízký. Žel, ani jedna z dotazovaných se nedomnívá, že by se to obrátilo k lepšímu. Na otázku, zda by ze svého platu uživila rodinu, ani jediná neodpověděla kladně.

Celé povídání by se docela snadno vešlo do jediné věty: „Děláme náročnou práci, která nám odcizuje vlastní děti, ničí rodinnou pohodu a to vše za odměnu, kterou plných 17 % kolegyň označilo za směšnou!“

Blanka Severýnová

Ohodnoťte tento článek!