Specifika ošetřovatelské péče o cizince

Padesát let vývoje společnosti s sebou přineslo i teorii multikulturalismu, která se nevyhnula ani zdravotnickým zařízením. Lékaři, sestry, sanitáři – lidé pracující společně jako jeden neoddělitelný tým – se najednou častěji setkávají ve své praxi s pacienty, jejichž původ sahá za hranice Evropy. Svou práci jsou nuceni přizpůsobovat kultuře pacienta – cizince, a tak dávají zaklad k úspěšné aplikaci multikulturního ošetřovatelství u nás.

Nové trendy v péči o zdraví obyvatel přinášejí i změny ve vzdělávání sester na Slovensku. Potřeby praxe potvrzují nevyhnutelnost zařadit do studijního programu sester problematiku multikulturního ošetřovatelství. Cílem vzdělávání v multikulturním ošetřovatelství je výchova nové generace sester, které mají potřebné vědomosti a holistický pohled na člověka.

Kvalita ošetřovatelské péče je založená na uspokojování individuálních potřeb pacientů/klientů (P/K), což vyžaduje ošetřovatelský personál, který má odpovídající znalosti a schopnosti. Sestry by měly umět zhodnotit aktuální zdravotní stav a reakci P/K na neuspokojené potřeby včetně potřeb souvisejících s odlišnou kulturou a podle toho průběžně zajišťovat individuální péči. Zkušenosti z praxe však ukazují, že právě v této oblasti lidských potřeb sestrám chybějí potřebné vědomosti a vzdělání.

Model transkulturního ošetřovatelství podle Leiningerové

Teorií kulturně různorodé a univerzální péče se Madelleine Leiningerová začala zabývat v 50. letech 20. století. Ve své knize „Transkulturní ošetřovatelství, pojmy, teorie, výzkum a praxe“ o tom píše: „V polovině 50. let jsem začala pracovat jako sestra specialistka na dětském psychiatrickém oddělení, kde jsem si všimla velkých kulturních rozdílů mezi dětmi a jejich rodiči. Viděla jsem, že péči zásadně chybí kulturní dimenze.

Jak jsem sledovala a pokoušela se pomoct dětem několika rozličných kultur, zažila jsem kulturní šok a pocítila bezmocnost v zodpovědnosti za děti a jejich rodiče. Zjistila jsem mnoho rozdílů mezi dětmi a mojí vlastní irsko-německou kulturou. Uvědomila jsem si potřebu udělat změnu. Kulturní dimenze nechyběla pouze ošetřovatelství, ale i medicíně a ostatním zdravotnickým oblastem.“

M. Leiningerová ve své teorii rozlišuje dva systémy péče: tradiční a profesionální. Tradiční systém se vztahuje na způsoby péče praktikované příslušníky subkultury. Nazýváme ho také lidovým nebo laickým systémem. Tradiční systém charakterizují naučené a přenesené názory, poznatky a zručnosti, které jsou využívány při zabezpečení či podpoře činnosti jedinců, skupin nebo institucí. Tento systém je ovlivňován historií kultury a výchovou.

Profesionální systém představuje formálně naučenou a přenesenou profesionální péči. Jde o systém, který převládá ve většině profesionálních institucí, kde pracují zaměstnanci různých povolání. Tento systém prezentuje názory majoritní části obyvatelstva, tedy lidí zvenku, ne zevnitř subkultury. Příslušníky tohoto systému jsou i sestry.

Očekávání sester jako poskytovatelů a P/K jako přijímatelů služeb jsou ovlivněná kulturou, kterou prezentují, a proto se mohou značně lišit. Multikulturní ošetřovatelství nabádá sestry poznat laický způsob péče a jeho kladné stránky využít při poskytování profesionální péče o P/K, který pochází z jiné kultury než ony samy.

Specifické potřeby pacienta vycházející z jeho kultury

– VýživaV současnosti má výživa ve světě rozdílnou úroveň. Závisí na klimatických, přírodních a půdních podmínkách. Výraznou měrou ji ovlivňují i kulturní, společenské a etnické podmínky. Je proto nevyhnutelné pamatovat na rozdíly ve stravování z pohledu kultury P/K, která často determinuje preferovaná jídla nebo naopak jídla nevhodná. Kulturní zvyklosti mohou mít vliv nejen na výběr potravin, ale i na způsob přijímání potravy.

Hlavním úkolem sestry je citlivým přístupem a důvěryhodným, neodcizujícím způsobem získat specifické a podrobné informace o stravovacích návycích, zvláštnostech a omezeních. Při odebírání výživové anamnézy se zaměřujeme na údaje o preferovaných a odmítaných potravinách, denním harmonogramu příjmu potravy, denním příjmu tekutin, příjmu výživových doplňků a vitaminů, alergii či přecitlivělosti na potraviny.

Jednotlivé světové kuchyně mají svá specifika také v přípravě potravy. Typické je pro jednotlivé národní kuchyně i rozvrhnutí konzumace jídel přes den, způsob stolování, konzumace různých druhů nápojů a pozornost, která je věnovaná stolování a příjmu potravy. Druh masa vhodného ke konzumování určují hlavně náboženská pravidla. Kráva je například v Indii považována za posvátné zvíře, z toho vyplývá, že hovězí maso se v této kuchyni nepoužívá.

– Spiritualita Nemateriální (duchovní) kultura představuje souhrn zvyků, přesvědčení, postojů a způsobů konání i prostřednictvím náboženství a víry. Religionistika jako multidisciplinární věda se zaobírá vztahem náboženství a kultury. Je nutno říci, že náboženství výrazně ovlivňovalo a ovlivňuje vývoj společnosti – morálku, rodinu, právo apod.

Náboženství se v životě věřícího člověka zrcadlí v konkrétním chování a konání. Psychické reakce se po dobu nemoci mění. Pro vnitřní prožívání člověka má rozhodující význam jeho individuální vztah k vyznávání víry a religiózním hodnotám. Spirituální (náboženské) potřeby se zařazují mezi potřeby duchovního života. Je proto zcela samozřejmé, že P/K žádají uspokojování i těchto potřeb. Vzhledem k holistickému pohledu se od sestry vyžaduje respektování a zabezpečení spokojenosti P/K a jeho rodině v duchovním prožívání.

Věřící člověk je ten, který vyznává nějaké náboženství a víra je pro něj rozhodující. Při každodenním praktikování využívá modlitbu. Ten, kdo se modlí, nabízí prosby a poděkování a dostává požehnání. V jednotlivých náboženstvích se modlitby odlišují. Náboženské regule mohou významně ovlivňovat pohled daného jedince na život, nemoc, jednotlivé zdravotnické výkony, umírání či smrt. Při poskytování ošetřovatelské péče je nutné respektovat tyto zvláštnosti, proto je nezbytné je v první řadě poznat.

Závěr

Kvalita ošetřovatelské péče je založena na uspokojování individuálních potřeb P/K. To si žádá ošetřovatelský personál, který má odpovídající znalosti a schopnosti. Sestry by měly umět zhodnotit aktuální zdravotní stav a reakci P/K na neuspokojené potřeby včetně potřeb souvisejících s odlišnou kulturou a podle toho průběžně zajišťovat individuální péči. Zkušenosti z praxe však ukazují, že právě v této oblasti lidských potřeb sestrám chybějí potřebné vědomosti a vzdělání.

Literatura
What is Transcultural Nursing and Culturally Competent Care? Leininger, M. Journal of Transcultural Nursing, 1999, č. 1, s. 9.
Komunitné ošetrovateľstvo zamerané na rómsku populáciu. Wiszmándyová, D., Magurová, D. Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík, 2004, č. 3, s. 109–111.
Základy multikultúrneho ošetrovateľstva. Lišková, M., Nádaská, I. a kol. Martin, Osveta, 2006, s. 70.

Bc. Lukáš Kober, Národný ústav tuberkulózy, pľúcnych chorôb a hrudníkovej chirurgie Vyšné Hágy, Slovensko (lukaskober@gmail.com)

Ohodnoťte tento článek!