Specifika péče o rány u pacientů s demencí

Pracuji jako sestra ve specializovaném zařízení pro klienty s různými typy demencí, především však s Alzheimerovou chorobou. Setkávám se s lidmi v různém stadiu postižení od „zdánlivě zdravých“ až po lidi neschopné samostatné existence. Nejsou orientováni v čase, v prostoru, někteří si ani neuvědomují sebe sama.


SOUHRN: Autorka článku se zaměřuje na zvláštnosti přístupu k ošetřování ran u klientů s demencí, zdůrazňuje specifika spolupráce s klientem a význam prevence. Poukazuje na využití vhodného převazového materiálu a postoj zdravotnického personálu ke klientům s demencí při hospitalizaci.
Klíčová slova: demence, spolupráce, prevence, hojení ran


Konkrétnímu stavu demence samozřejmě musí odpovídat i způsob komplexní péče o duševní i fyzický stav konkrétního člověka. Univerzální návod, jak se starat o duši takto nemocných lidí, bychom těžko hledali v jakékoli příručce nebo učebnici. Ta zkrátka neexistuje. Nejedná se totiž jenom o klasickou zdravotnickou péči, nýbrž i o zdánlivě obyčejný lidský přístup, empatii – vcítění se do člověka, snahu pochopit ho, umět si představit, co se děje v jeho mysli. Musíme mít řadu informací o jeho minulosti, co měl a neměl rád, jaké měl koníčky, jaká dramata eventuálně prožil. Všechno totiž můžeme, resp. musíme, při poskytování péče zužitkovat.

V rámci komplexní péče velmi záleží na odborném vzdělávání zdravotnického personálu, zlepšování dovedností, na jeho schopnosti samostatně vyhodnocovat situace. Je důležité pravidelně získávat nové poznatky o demenci, průběžně sledovat a zaznamenávat změny zdravotního stavu klienta, znát jeho léčebnou terapii a možné vedlejší účinky léků. V neposlední řadě je podstatné i to, jak umíme předávat informace pracovníkům přímé obslužné péče.

V této oblasti jde především o dbaní na hygienu, prevenci vzniku dekubitů, prevenci úrazů, zajištění hydratace, dostatečné výživy atd. Kůže seniorů bývá velmi často suchá, proto je třeba o ni včas a správně pečovat a udržovat její optimální vlhkost. Je nutné omývat ji vlažnou vodou, řádně promašťovat, nepoužívat mýdla, která jsou agresivní a kůži vysušují.

I přes snahu o dodržování všech zásad prevence se setkáváme s různými drobnými rankami a defekty. V některých případech dochází k těmto poškozením následkem úrazu, ale mohou se stát i případy, kdy se i přes veškerou péči objeví počáteční stupeň dekubitu. Někdy je do našeho zařízení klient přijat již s defekty z domova či z nemocnice. Zde nastává problém, jak přimět klienta ke spolupráci, aby bylo vyhojení defektu rychlé a pro něj co nejméně zatěžující. Velmi záleží na správné komunikaci s klientem. Ačkoli se to může zdát zbytečné, musíme pečlivě, trpělivě a hlavně mnohokrát vysvětlovat, co se bude dít. Je nutné znovu informace opakovat, mluvit klidně, snažit se o získání alespoň minimální spolupráce.

Pro naše klienty se krytí rány někdy stává překážkou, jindy zajímavostí, ale vždy zkrátka něčím, čeho se chtějí zbavit. Důsledky si neuvědomují, a i když je naše zařízení personálně velice dobře zajištěno, nejsme vždy schopni zabránit snímání obvazů.

Převaz defektu je velice náročný na čas. Ve srovnání s kterýmkoli nemocničním zařízením, kterým denně projdou desítky pacientů, je v péči o ránu u dementních lidí velký rozdíl a převazování je časově, byť s menším počtem klientů, mnohem náročnější. Běžný pacient podrží končetinu tak, aby se personálu lépe pracovalo, neodchází uprostřed převazu, reaguje na pokyny zdravotníků, obvaz nechává tak, jak mu jej personál přiložil. U psychicky postižených lidí tuto spolupráci bohužel očekávat nemůžeme.

Správnému hojení defektů přispívá vhodná volba hojivého materiálu. Hojení se snažíme podpořit využíváním prostředků z řad hydrogelů, hydrokoloidů i alginátů. Většina těchto materiálů se ponechává na poraněné tkáni i několik dní. Tím klienta ušetříme každodenního převazu. V běžném provozu jsem, coby sestra vyčleněná pro péči o rány, zodpovědná za výběr materiálu, četnost převazů i jejich správné provedení. Samozřejmě si uvědomuji finanční náročnost hojení defektů, kterým je možné předejít, a vím, jakou zátěží je jejich hojení pro personál i pro klienty. Proto já i mé kolegyně klademe velký důraz na prevenci.

Klienta s demencí často provázejí i jiná přidružená onemocnění, která při komplikaci vedou k hospitalizaci.

Kolegyně, které pracují na klasických odděleních, mají často problém akceptovat zvláštnosti projevů základní choroby našich klientů, mají mnoho jiné práce a člověk s demencí je pro ně zatěžující. Vnímají ho jako „kverulanta“, tedy někoho, kdo ničí jejich práci a přidělává jim další. Někoho, kdo neakceptuje jednou vyslovená doporučení a narušuje běžný chod oddělení.

Práce s dementními klienty je velice náročná a rovněž psychicky zatěžující. Velmi důležité je akceptovat onemocnění i možné projevy choroby a volit přístup ke klientovi nejen jako sestra, ale především jako člověk.

Kazuistika

Pacientka J. K. byla do našeho centra přeložena dne 26. 10. 2009 z nemocničního zařízení. Mimo jiné menší defekty měla na levé patě nekrotický dekubitus o velikosti 7 x 5 cm (obr. 1).

Obr.1

Ošetření: koupel v Dermacynu na 20 min., Hydrosorb gel + Hydrosorb fólie, převaz 1krát denně.

Během následujícího období byla pacientka ještě dvakrát hospitalizována v nemocnici, její zdravotní stav se velmi zhoršil, došlo k plicní embolii, klientka přestala přijímat stravu i tekutiny. To vedlo k malnutrici, a tudíž i ke komplikacím v hojení defektu.

Po zvládnutí kritického stavu se klientka vrátila do našeho zařízení. Poskytovali jsme jí intenzivní ošetřovatelskou péči. Na fotografii pořízené opět v našem centru dne 8. 2. 2010 je defekt již ve fázi granulace, místy s povlaky. Defekt se začal úspěšně hojit, jeho velikost byla 5 x 2 cm (obr. 2).

Obr.2

Ošetření: koupel v Dermacynu na 20 min., Granuflex + krytí, převaz a 3 dny.

O necelý měsíc později (obr. 3 z 1. 3. 2010) jsme léčbou dosáhli granulujícího defektu o velikosti 3 x 1 cm, který v okrajových částech již epitelizoval.

Obr.3

Ošetření: obklad Dermacynu na 20 min., Flamigel + Bactigras + krytí, převaz 1krát denně. Zhojený defekt je dokumentovaný na obr. 4 ze dne 16. 8. 2010.

Obr.4


O autorovi: Lenka Marková, Alzheimercentrum Filipov, o. p. s.

Ohodnoťte tento článek!