Spolupráce sestry a nemocného – edukace

V alergologické ambulanci se edukace týká především pylové, roztočové a hmyzí alergie a probíhá prostřednictvím lékaře a sestry, popřípadě speciálně školené edukační sestry. Součástí edukační činnosti je opakované ověřování dodržování navržených opatření a především výuka správného užívání inhalačních pomůcek.

Průběh edukace vychází z dosavadních vědomostí pacienta, jeho zdravotního stavu a ze stanovení nejbližších nutných cílů. Důležitá je kvalita spolupráce lékaře, sestry a pacienta. Je třeba si uvědomit, že informace se na pacienta řítí ze všech stran (tisk, rozhlas,TV, reklamy, bilboardy). Ne vždy však umí pacient s takto získanými informacemi správně zacházet. Pacient má právo přístupu k informacím, ideální by bylo vytvoření průběžného a trvalého vzájemného kontaktu a dialogu, odvíjejícího se od schopnosti pacienta plnit doporučené léčebné a preventivní programy. Edukace je nepostradatelnou součástí léčby pacienta. Poučený pacient bývá dobře spolupracující pacient. Názornost, praxe a kontrola jsou součástí opakované edukace.

Dva způsoby edukace

1. Předat pacientovi edukační materiály se stručným zopakováním již tištěného textu. 2. Cílenými dotazy probrat s pacientem jeho současné alergologické problémy, kdy, kde a za jakých okolností má potíže. Přimět pacienta, aby si uvědomil i situace, které pokládá za celkem normální (např. pocit ucpaného nosu po ránu či během spánku).

Při své práci jsem volila druhý způsob, který se mi zdá z hlediska edukace pacienta vhodnější. Předání edukačních materiálů přece nezaručuje, že si pacient zcela uvědomí svoji situaci, často si letáčky ani nepřečte. Při verbálním předávání navrhovaných opatření si pacient jasněji uvědomí některé souvislosti spojené s jeho obtížemi, které ne vždy sdělí lékaři. V takovém případě nastoupí zpětná návaznost přenesení dodatečně získaných informací lékaři.

Spolupráce s pacientem

Pacienty lze z hlediska přístupu k edukaci rozdělit do několika skupin. Pacient

A) projevující zvýšený zájem, spolupracující, kladoucí otázky B) který začne komunikovat po delší době (povede-li se vzbudit zájem) C) jehož zdravotní potíže zcela neodpovídají výsledkům vyšetření D) spěchající, bez otázek, dávající najevo, že je zdržován

Pacient typu A má snahu o změnu svého zdravotního stavu, je aktivní, klade otázky. Někdy není v časových možnostech edukační sestry věnovat mu tolik pozornosti, kolik by si přál.

Pacient typu B pokládá celkem za zbytečné hovořit o něčem, co již stejně zná. Vše odkývne a pokud se mi nepovede připomenout mu situace, při kterých má alergické potíže, aniž by to kdy s alergií spojoval, edukaci ukončím. Vzbudím-li jeho zájem, je pacient naopak někdy neodbytný a najednou více zvídavý. Řekne: „Vidíte, to jsem si ani neuvědomil…“

Pacient typu C. Obtížná edukace. Potíže neodpovídají výsledkům testů. Např. pacient má typické pylové potíže, ale testy jsou negativní, a naopak jsou pozitivní testy na roztočové alergeny, ale on nemá adekvátní potíže. Pacientovi je doporučeno sledovat své potíže jak v pylové sezóně, tak i v průběhu celého roku, především v souvislosti s domácím prostředím, popř. se zvířaty. Z nově získaných poznatků se vychází při dalších kontrolách.

Pacient typu D je takový, který je již tzv. jednou nohou ze dveří. Jakákoliv edukace u něj nemá velký efekt. Je zjevně vidět, že nechce být zdržován nějakým „tlacháním“ o tom, co má, či nemá dělat.

Úspěšnost a meze edukace

Uvádí se až 50% úspěšnost léčby při dodržování navrhovaných opatření. Informace, které pacientovi doporučují provést změny v dosavadním způsobu života, se ne vždy setkávají s pochopením a vstřícností. Edukační aktivity však mají své meze. K obtížným věkovým skupinám patří předškolní děti, adolescenti a také starší občané se zaběhnutým způsobem života. Zjevně podceňovaný je význam vhodného prostředí v němž pacient žije.

Vzdělávaní sester

Je samozřejmostí, že se sestry průběžně ve svém oboru vzdělávají. Aktivně vyhledávají odborné články včetně textů zaměřených na edukační činnost. Navštěvují odborné semináře a víkendové kurzy. Účastní se setkání s pacienty a s veřejností při příležitostech Světového dne astmatu, který probíhá jednou ročně. Naším cílem by měl být dobře informovaný, spolupracující a ve svých nemocech zorientovaný pacient.


O autorovi: Marie Kromerová, ÚIA, FNsP Plzeň

Ohodnoťte tento článek!