Spondylitis tuberculosa

Oblast psychického prožívání choroby patří dnes již k základům léčby a ošetřovatelské péče o pacienta. Naštěstí je tato sféra dostatečně zmapovaná, popsaná a prozkoumaná a výsledky výzkumů v oblasti pozitivního vlivu na psychiku pacienta a odstranění psychických problémů ukázaly, že jde o nápomocnou, důležitou a neoddělitelnou součást léčby a samotného uzdravení.

Spondylitis tuberculosa (ST) je infekční onemocnění, které postihuje specifickým zánětlivým procesem těla obratlů páteře a má tendenci šířit se dále. Patří k mimoplicní formě TBC, jejímž původcem je Mycobacterium tuberculosis – Kochův bacil, ale přesná příčina je nadále nejasná a postihnout může kohokoli. Projevuje se zejména bolestí, která omezuje hybnost pacienta, svalovým spasmem, ztuhlostí, intolerancí otřesů (kašle, kýchání), ve stadiu plného rozvoje je viditelná kyfóza, neurologické příznaky (parestezie až plegie), abscesy, případně fistuly. Příznaky jsou nejasné a na TBC se často nepomýšlí.
U této diagnózy je kromě užívání antituberkulotik na 6–9 měsíců a podpůrné léčby velmi důležitá léčebná rehabilitace. Ta spočívá v 3–4týdenní hospitalizaci, během které musí být pacient imobilizovaný (zabraňuje další destrukci obratlů) na lůžku a následně vertikalizován.

Léčebná imobilizace a rehabilitace

Neschopnost člověka pohybovat se volně, účelně a rytmicky v prostředí definujeme jako imobilitu, při které se z člověka stává nesamostatný jedinec, odkázaný na pomoc druhých. To ovlivňuje jeho sebeúctu i celkový vzhled (např. v případě vzniku komplikací, jako jsou dekubity, svalové deformace apod.), objevuje se pocit bezmocnosti a i reakce druhých mohou negativně ovlivňovat psychiku člověka. Psychosociální reakce na imobilitu většinou souvisí se snížením kvality a kvantity senzorické aferentace a pacientova uvědomování si svého omezení nehybností, což napomáhá vzniku depresivně-anxiózního syndromu. U pacienta se objevují změny v uvědomování si sebe sama a ve vnímání závislosti na druhých, pocity bezcennosti, beznaděje, prázdnoty, což se může projevovat nepřátelstvím, zmateností, apatií, samotářstvím či úzkostí nebo i změnou v sexuálním životě. U dlouhodobě imobilizovaných klesá intelektová schopnost, je narušená schopnost řešení problémů a rozhodovací procesy, snižuje se schopnost koncentrace v důsledku ztráty intelektové stimulace, stresu z choroby a samotné imobility. U starších osob se může časem zvýšit závislost na jiných lidech, což je také častý fenomén pacientů ve vyšším věku s TBC páteře. Změny mentálních funkcí se projeví sníženou motivací učit se (na což je třeba přihlížet při edukaci pacienta), sníženým vnímáním času a prostoru, pocity bezmocnosti, zhoršeným spánkem apod.
Pacient v rámci léčby TBC páteře musí zachovat fixní postoj páteře, aby se obratle i nadále nedestruovaly. Nejbezpečnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je léčebná imobilizace pacienta, která spočívá v klidovém režimu na lůžku minimálně 3–4 týdny v nemocnici, za současné rehabilitace pacienta fyzioterapeutem a užívání antituberkulózní a podpůrné léčby. Pacient leží ve vodorovné poloze, nesmí si sedat, vstávat a platí úplný zákaz vykonávání rotačních pohybů, může se maximálně otáčet celým tělem na posteli (např. při jídle, pití apod.). Léčebná rehabilitace je důležitá pro zachování svalové síly, rozsahu pohybu, uvolňování svalů a slouží jako nástroj předcházení vzniku komplikací z imobility, kontraktur a dekubitů. Rehabilitace začíná hned po potvrzení diagnózy spondylitis tuberculosa a zahrnuje dechová cvičení, pasivní cviky s horními a dolními končetinami, po týdnu se přistupuje k aktivnímu cvičení a po 4 týdnech (pokud nastává proces hojení páteře) můžeme začít se cvičením na boku a na břiše – použití bicyklu na posteli. Následně se pacient vertikalizuje s použitím korzetu, postupně začne chodit – s použitím G aparátu, německých a francouzských berlí. Klient je úplně rehabilitovaný tehdy, když je zapojen do společenského života a pracuje.

Deprese a psychické prožívání choroby

Celý léčebný proces spojený s poměrně zdlouhavou imobilizací je pro pacienta velkým psychickým nátlakem, zejména pokud jde o osoby ve středním a starším věku. Přicházejí z domácího prostředí, vedou plnohodnotný osobní a rodinný život, jsou živitelé rodiny, jsou v pracovním poměru apod., přičemž měsíční hospitalizace a téměř roční léčba od základů ovlivní jejich dosavadní život. Pacienti procházejí podobnými stadii, jaké popisuje Kübler-Rossová při nástupu a rozvoji choroby (popírání, hněv, vyjednávání, deprese, akceptace), proto je nutné podporovat jejich psychiku, zmírňovat nebo odstranit projevy deprese, úzkosti a nevyrovnanosti vhodným přístupem zdravotnického týmu na oddělení, podporou ze strany rodiny a příbuzných nebo s pomocí psychologa (duchovních), pokud je ve zdravotnickém zařízení k dispozici.
Předsudky o TBC, nevědomost laické veřejnosti, nedostatek vědomostí o spondylitis tuberculosa, nutnost dlouhodobé hospitalizace, imobilizace, sociální izolace, ztráta role v rodinném a pracovním prostředí, vyrovnávání se s nemožností řešit některé problémy vzhledem k hospitalizaci apod., způsobují u pacientů se spondylitis tuberculosa úzkostnou poruchu vyúsťující do depresivní reakce a samotné deprese. Někdy jsou depresivní příznaky podceňované, přičemž jde o stav zvyšující morbiditu a mortalitu, proto je potřeba po nich pátrat, poznat je teoreticky, umět je zhodnotit, posoudit, a hlavně zasáhnout. Proto musíme vždy vnímat pacienta na oddělení jako osobu se suspektní depresí. Ošetřovatelská péče spočívá v komplexním přístupu k pacientovi: projevení účasti, zabránění v suicidálním konání, trpělivý přístup, získávání pacienta ke spolupráci. Chyby, kterým je třeba se vyhnout při práci s depresivním pacientem, jsou například: izolace od pacienta, zlehčování utrpení, moralizování, konfrontování, předčasné interpretace, falešný optimismus, podpora pacientových závažných rozhodnutí (např. změna práce, rozvod apod.), vnášení vlastních problémů do komunikace s pacientem.
Každé onemocnění působí na člověka více či méně nepříznivě a ovlivňuje jeho chování a reakce, emocionální projevy, popřípadě i některé rysy osobnosti. Reakce nemocného a jeho postoj k chorobě mohou být velmi rozdílné, tak jako i jeho prožívání a chování v průběhu onemocnění. Prožívání onemocnění závisí na sociálním zázemí, léčebné a ošetřovatelské péči během nemoci a samozřejmě na samotné osobnosti člověka, jeho povaze, postojích a zkušenostech.

Závěr

Pacient, který je kromě stresu ze samotné hospitalizace a onemocnění ještě k tomu připoután na lůžku, prožívá mnohem intenzivněji strach, obavy, úzkost a depresi už jen proto, že úplná nečinnost a zákaz pohybu duševní a fyziologický stav ještě zhoršují. Proto je nutné nikdy nezapomínat ani na tyto oblasti a neorientovat se jen na léčebnou a ošetřovatelskou péči. Hlavním atributem pozitivního přístupu pacienta k léčbě a adekvátního léčení je právě zvýšená pozornost věnovaná jeho emocionalitě a psychice. Pokud nezajistíme péči v této oblasti, léčba a brzké uzdravení budou mnohem náročnější a zdlouhavější. Často se říká, že „vše je v hlavě“. Pacient s dobrou motivací a pozitivním přístupem je mnohem dříve vyléčen a plně mobilní než ten, který naopak není aktivní, nezajímá se o nic, podlehne depresi, je negativistický a nechce si nechat pomoct.
Literatura

HARVANOVÁ, I.; KOBER, L. Mimoplicní formy tuberkulózy – osteoartikulární tuberkulóza. Sestra. 2010, roč. 20, č. 6, s. 49–50. ISSN 1210-0404.
JANOSIKOVÁ, E.; H., DAVIESOVÁ, J. L. Psychiatrická ošetrovateľská starostlivosť – duševné zdravie a psychiatrické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 1999. 551 s. ISBN 80-8063-017-8.
KOZIEROVÁ, B. a kol. Ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 1995. 1457 s. ISBN 80-217-0528-6.
MARKOVÁ, E.; VENGLÁŘOVÁ, M.; BABIAKOVÁ, M. Psychiatrická ošetřovatelská péče. Praha: Grada Publishing, 2006. 352 s. ISBN 80-247-1151-6.
NETVAL, M. Ortopedická tuberkulóza. Praha: Triton, 2002. 127 s. ISBN 80-7254-271-0.
NETVAL, M. et al. Mimolicní tuberkulóza. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 152 s. ISBN 80-247-0654-7.
SOLOVIČ, I.; ROZBORILOVÁ, E.; LITTVA, V.; ŠVECOVÁ, J. Tuberkulóza pre prax sestry. Ružomberok: Verbum, 2010. 218 s. ISBN 978-80-8084-582-7.
SOLOVIČ, I. a kol. Tuberkulóza. Vybrané kapitoly. Vyšné Hágy: Národný ústav tuberkulózy, pľúcnych chorôb a hrudníkovej chirurgie Vyšné Hágy, 2008. 197 s. ISBN 978-80970024-4-2.
ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie – teorie a praktická cvičení. Praha: Grada Publishing, 2007. 232 s. ISBN 978-80-247-2068-5.

Souhrn Článek přibližuje prožívání pacienta, který je v rámci komplexní léčby imobilizovaný na lůžku v nemocnici, aby se pohybem zabránilo další destrukci obratlů poškozených tuberkulózním procesem. Kostní tuberkulóza (TBC) postihuje muže i ženy, všechny věkové skupiny, zejména střední a vyšší starší věk. Nemoc má značný vliv na psychické prožívání člověka. Klíčová slova: tuberkulóza páteře, léčebná imobilizace, rehabilitace, deprese, kvalita života

O autorovi| Mgr. Ivana Harvanová, doktorand ošetrovateľstva, Katolícka univerzita, Ružomberok, a chirurgické oddelenie mimopľúcnej TBC, urológie a gynekologie, NÚTPCHaHCH Vyšné Hágy (ivana.harvanova@gmail.com)

Využití bicyklu na posteli v rámci rehabilitace pacienta s TBC páteře

Ohodnoťte tento článek!