Srovnání otázek a odpovědí žáků SZŠ v roce 1997 a v roce 2005 k problematice umírání a smrti

V roce 1997 a 2005 byl proveden výzkum na Střední zdravotnické škole v Brně, kdy bylo zjišťováno, zda se za posledních 8 let změnil postoj žáků k problematice umírání a smrti. Ukázalo se, že se žáci v 21. století drží hesla „Carpe diem“. Žít teď, naplno, bez starostí. Výzkumem se také ukázalo, že v roce 2005 umírá mnohem více mladých lidí a že žáci v roce 2005 mají větší zájem o informace týkající se umírání a smrti.

SUMMARY

In 1997 and 2005 a research was done at a Secondary Nursing School in Brno the goal of which was to find out whether there was a change in the students’ attitudes to dying and death. The results have shown that the students of the 21st century behave by the motto “Carpe diem“. They want to live now, fully, and without worries. The research also showed that more young people are dying in 2005, and the students are more interested in problematic of dying and death.

V roce 1997 a v roce 2005 byl proveden výzkum, jehož cílem bylo zjistit, zda došlo k vývoji v myšlení žáků Střední zdravotnické školy ohledně problematiky umírání a smrti. Žáci středních zdravotnických škol jsou připravováni pro odbornou práci v nemocnici. Často nejsou na toto povolání ještě psychicky připraveni. V nemocnici se setkávají s bolestí, utrpením a také s umíráním a smrtí. Tyto životní situace pacientů je často velmi zasáhnou a mohou jim způsobit i psychické trauma.

Své budoucí povolání si však vybírají dobrovolně, takže záleží nejen na učitelích, jak je pro život a odbornou práci v nemocnici připraví, ale také na samotných žácích. Pro žáky je péče o umírajícího, styk s rodinou nevyléčitelně nemocného a setkání se smrtí často stresující záležitostí. Jak si žáci poradí v těchto situacích, jak se naučí zvládat stres je individuální. A jak se zachovají, záleží velmi mnoho na profesní přípravě pro toto povolání ve škole a dále také na výchově v rodině a postoji celé společnosti k této problematice (IRMIŠ, 1996).

Komplexní ošetřovatelská péče o umírající se učí na středních zdravotnických školách v odborných předmětech v tematických celcích předmětů ošetřovatelství, psychologie a komunikace, dále v ošetřování nemocných, což je již praxe v nemocnici. Této problematice je však věnována pozornost ve všech dalších odborných předmětech a také ve všeobecně vzdělávacích předmětech. Budoucí zdravotníci se učí vykonávat jednotlivé výkony u pacientů, specifiku péče o umírající a zemřelé, učí se komunikovat s umírajícím a s jejich příbuznými, což vyžaduje často velkou dávku trpělivosti a empatie.

„Pomoc při umírání má být na profesionální úrovni.“ (HEGYI, 2004) Smrt je pro mladé lidi – budoucí zdravotníky -něco absurdního, hrůza. Umírání často chápou jako selhání medicíny a nechtějí přijmout blížící se konec života člověka. Se smrtí bojují a nechtějí jí předat bolestí vyčerpaně tělo nemocného. V nemocnici často žáci pláčou, pokud pečovali o nemocného, který jim byl svěřen do ošetřování a mnohdy před jejich zraky vydechl naposled.

Žáci musejí pochopit, že ošetřovatelská péče o umírající musí být na takové úrovni, aby pacient mohl žít bez obav o sebe, aby se nebál, že v bolestech a utrpení zůstane sám. (FARKAŠOVÁ a kol., 2005) V dřívějších dobách byla tematika smrti běžná, vystřídala ji však nová doba, která s sebou přinesla zákaz hovořit o umírání a smrti. Mezi mladými lidmi však přežívá známé heslo „Carpe diem“ a většina mladých lidí chce žít naplno, v radosti a nemyslí na konečnost našeho bytí. Také v rodinách se nehovoří o smrti běžně a mnozí rodiče si ani nepřejí zavádět řeč na toto téma.

Hypotéza: Postoj žáků Střední zdravotnické školy k problematice umírání a smrti se za posledních 8 let změnil, umírání a smrt přestávají být tabuizovány.

Diskuse a výsledky

Komentář k otázce č. 3 z roku 1997 „Přemýšlel(a) jste již o otázce života a smrti?“: „Ano“ odpovědělo 162 žákyň ze 177 dotazovaných a v roce 2005 na otázku č. 1 „Přemýšlel(a) jste již o otázce života a smrti?“ 162 žáků ze 189 dotazovaných. „Ne“ odpovědělo na otázku v roce 1997 15 žákyň a v roce 2005 11 žáků. Je vidět, že otázce života a smrti věnuje velké procento respondentů pozornost. V roce 2005 žáci uvádějí, že s touto problematikou nemají dobrou zkušenost. Zůstává stále trend žít teď, tady, naplno, bez stresu, strachu, nemyslet na to, co bude potom, mě se to týkat nebude. Z výsledků vyplývá, že většina žáků -91,5 % v roce 1997 a 84,4 % v roce 2005 -o otázce života a smrti přemýšlela.

Komentář k otázce č. 5 z roku 1997 „Zemřel někdo z vašich příbuzných, pokud ano, uveďte rok, kdy a kdo.“: Ze 177 dotazovaných žákyň uvedlo 22 respondentů, že se se smrtí ještě nesetkalo. V roce 2005 se se smrtí nesetkalo ze 189 dotazovaných 46 žáků. Zajímavostí je, že v roce 1997 žákyně uvádějí, že se setkaly se smrtí 5 kamarádů. V roce 2005 již to bylo 44 kamarádů (11 dívek a 31 chlapců). Souvisí to jistě s hektickým a málo kontrolovaným životem mladých lidí a s neschopností rozpoznat rizika ve společnosti.

Komentář k otázce č. 6 z roku 1997 „Jste připravena na to, že budete pečovat o umírající?“ a k otázce č. 6 z roku 2005 „Myslíte si, že jste připraven(a) na ošetřovatelskou péči o umírající?“: Odpověď „ano“ uvedlo v roce 1997 devadesát sedm žákyň ze 177 dotazovaných, v roce 2005 73 žáků ze 189 dotazovaných. „Ne“ odpovědělo 32 žákyň v roce 1997 a v roce 2005 24 žáků. Odpověď „nevím“ uvádí v roce 1997 27 žákyň, v roce 2005 92 žáků ze 189 dotazovaných, tedy více než polovina. Zřejmě starší žáci, což byli žáci v roce 2005, více přemýšlejí o tom, jaká úskalí s sebou přináší ošetřovatelská péče o umírající, a vědí, že bez dalšího vzdělávání budou hledat přístup ke smrtelně nemocným velmi těžko.

Komentář k otázce č. 9 z roku 1997 „Máte zájem o problematice umírání a smrti hovořit se špičkovými odborníky (lékař, kněz, psycholog, etik, sociální pracovník, sestra)“: „Ano“ odpovědělo 101 dotazovaných ze 177 žákyň. V roce 2005 na otázku č. 3 „O problematice umírání a smrti bych chtěl(a) hovořit (můžete zvolit i několik odpovědí)“ odpověděli žáci, že by chtěli hovořit s rodiči (65 žáků), s přáteli (107), s psychologem (61), s knězem (12), s lékařem (50). V roce 1997 by chtělo hovořit s psychologem 22 žákyň, s knězem 5, s lékařem 13. Další osoby žákyně neuváděly. Větší škálu nabídky využili žáci v roce 2005, a o této problematice hovořit chtějí. Obě skupiny se před diskusí o životě a smrti neuzavírají.

Závěr

Cílem anonymního dotazníkového šetření bylo prokázat, že se u žáků Střední zdravotnické školy změnil postoj k problematice umírání a smrti. Ve všech odpovědích nebylo jednoznačně potvrzeno, že došlo k výraznému zlepšení v postoji k problematice umírání a smrti. O smrti se nadále v moderní době příliš nemluví, více o otázce života a smrti přemýšlely žákyně v roce 1997 než v roce 2005, ale pokud je možnost, tak se nebudou žáci vyhýbat dalšímu vzdělávání, diskusím s odborníky, o což projevují větší zájem žáci v roce 2005. Více se žáci setkávají se smrtí kamarádů v roce 2005 než v roce 1997, což přináší mladým lidem nová demokracie. Je spousta rizik, na která mladí lidé nejsou dostatečně připraveni, a tak smrt přichází mezi ně náhle a často je velmi nečekaně zaskočí.

Práce konstatuje v odpovědích na otázku č. 3 z roku 1997 a č. 1 z roku 2005, že o životě a smrti žáci přemýšlejí, v roce 1997 to bylo 91, 50 % v roce 2005 84,40 % žáků. Uvedený pokles z dotazníkového šetření ukazuje na skutečnost, že mladí lidé rádi žijí radostný a krásný život bez stresu. Se smrtí se však žáci setkávají nejen v kruhu rodinném, ale jak uvedli, jsou to i známí, ovšem hlavně kamarádi, kde je velký rozdíl v počtu úmrtí, která uvádějí.

Zatímco v roce 1997 uvedli, že se setkali s úmrtím 5 kamarádů, v roce 2005 to již bylo 44 kamarádů. Na otázku, zda jsou připraveni na ošetřovatelskou péči o umírající, více projevují žáci nejistotu v roce 2005 – „nevím“, než žáci v roce 1997, kdy „nevím“ odpovědělo pouze 27 žáků. Hovořit o problematice umírání a smrti s různými odborníky i přáteli a rodiči si více přejí žáci v roce 2005.

Doporučení pro praxi

Je třeba nadále budoucí zdravotníky připravovat na komplexní ošetřovatelskou péči o umírající a zemřelé např. i formou panelových diskusí s odborníky (psychologem, knězem, sestrami z hospiců aj.), formou seminářů. Je nutno rozšířit i předmět ošetřování nemocných (praxi v nemocnici) na oddělení ve zdravotnických zařízeních (hospic), kde se více setkávají s možností prověřit si získané odborné vědomosti ze školy. Je potřeba naučit žáky relaxačním cvičením, aby u nich nedošlo k vyhoření při opakovaném setkání s utrpením a se smrtí. Je potřeba, aby žáci pochopili, že smrt patří k životu a že umírající má právo na kvalitní život i při umírání.

PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. SZŠ Jaselská Brno, (jkelnarova@szs-jaselska.cz)

Ohodnoťte tento článek!