Stabilizační proces jako výraz emocí a nálad

Význam emocí byl zpočátku nahlížen spíše z negativní stránky. Pro Tomáše Akvinského byly veškeré emoce spojené se smrtelným hříchem a Immanuel Kant je pokládal dokonce za choroby mysli. Karteziánský dualismus psychický a tělesný svět striktně odděloval. Dnešní pojetí psychologie význam emocí pro somatickou složku organismu připouští a snaží se tento vztah popsat.


SOUHRN: V současné době se vlivem emocí na zdraví člověka zabývá stále více odborníků různých oborů včetně neurologie, psychiatrie, kognitivní psychologie nebo fyzioterapie. Jednou z oblastí, jejíž odezva na prožívání emocí je v popředí zájmu, je stabilizační proces pohybového systému člověka. Následující text přináší informace o principu vztahu mezi emocemi a stabilizačním procesem.
Klíčová slova: stabilizační proces, emoce, posturální systém, neurofyziologie emocí, kinezioterapie

SUMMARY: Various professionals from different fields including neurology, psychiatry, cognitive psychology or physiotherapy are interested in how emotions affect health. Among other topics they study the reactions of the stabilization process of locomotive system to emotional states. The article brings information on the relationship between emotions and stabilization process.
Key words: stabilization process, emotions, postural system, neurophysiology of emotions, neurophysiology of emotions, kinetic therapy


Stabilizační proces jako výraz emocí a nálad

Pokud uvažujeme například nad vznikem stresové situace, může mít psychický stresor somatické důsledky a na druhé straně stresor tělesný může vyvolat reakci psychickou (Hošek, 2003). Byl prokázán reciproční vztah mezi svalovou aktivitou mimických svalů a utvářením pocitů. Pokusné osoby dostaly instrukci, jakou tvář mají „naladit“. Při pozitivním výrazu tváře byla zaznamenána i pozitivní změna pocitů. Pokud byl výraz negativní, došlo ke zhoršení pocitů (Raboch a kol., 2001).

Díky strukturám centrálního nervového systému, které sdílí řízení emocí a stabilizačního procesu, může docházet ke vzájemnému ovlivňování kvality. Příčina zhoršení kvality stabilizačního procesu v centrálním nervovém systému se může projevit kromě poruchy statiky vzpřímeného stoje i v dalších situacích, např. při chůzi nebo jiných činnostech denního života. V těchto situacích může dojít k nerovnoměrnému zatížení svalového a kloubního systému. Důsledkem může být vznik poruch, které se často projevují bolestí pohybového aparátu (bolesti vertebrogenního původu, bolesti velkých kloubů a bolesti svalů).

Anatomie a neurofyziologie emocí

Za centrum vzniku asociací s působícími podněty je považován tzv. limbický systém. Hlavními strukturami limbického systému je oblast frontální mozkové kůry (cortex), amygdala a hippocampus. S rostoucími znalostmi o regulaci emocí jsou k limbickému systému přiřazovány další struktury, např. retikulární formace. Proto zatím není jasné, jak přesně definovat hranice limbického systému.
Na nejvyšší úrovni centrálního nervového systému, v oblasti frontální mozkové kůry, se řízení emočních reakcí účastní přednostně pravá hemisféra. Při prožívání příjemných emocí však byla pozorována vyšší aktivita v levé hemisféře. Při emocích, jako je strach či vztek, se výraznější aktivita objevuje v amygdale.

Fyziologické projevy emocí se týkají především viscerálních a somatických funkcí organismu. Za tyto projevy je zodpovědná změna aktivity tzv. autonomního nervového systému a změny hladin některých hormonů. Autonomní nervový systém je tvořen sympatickým a parasympatickým systémem. Sympatický systém je tvořen nervovými vlákny tvořícími uzly (ganglia) v oblasti hrudních a horních bederních segmentů míchy. Nervový přenos v rámci tohoto systému je uskutečňován především prostřednictvím noradrenalinu, což je hormon a neurotransmiter produkovaný dření nadledvinek. Parasympatická nervová vlákna tvoří ganglia v mozkovém kmeni a sakrálních segmentech míchy. Hlavním neurotransmiterem v tomto systému je acetylcholin. Autonomní nervový systém může kromě viscerálních změn ovlivnit také intenzitu vnímané emoce. To bylo zjištěno u lidí s transverzálním přerušením míchy, kteří vypovídají, že sice emoci pocítí (například vztek), ale že „to není ono“ (Atkinson et al., 2003).

Anatomie a neurofyziologie posturálního systému

Stabilizační proces je realizován na základě nervosvalové činnosti. Výkonovou složku tvoří posturální systém. Posturální systém je označení pro komplex statických a dynamických struktur, které zajišťují polohu těla v prostoru. Díky této funkci je posturální systém výkonnou složkou tzv. stabilizačního procesu. Statickou komponentu posturálního systému tvoří kosterní a vazivový systém. Dynamickou funkci plní svalový aparát, především tzv. antigravitační svaly (např. extenzory kyčelního kloubu, extenzory kolenního kloubu, extenzory trupu, extenzory krční páteře, svalový korzet hlezenních kloubů a další). Práce antigravitačních svalů není konstantní, ale mění se v čase tak, aby byla zajištěna stabilní poloha těla v prostoru. Kvalitu stabilizačního procesu ovlivňují faktory fyzikální (povrch a plocha opory atd.) a faktory neurofyziologické, kam patří také emoce.

Klíčovým momentem pro kvalitu stabilizačního procesu je řízení centrálního nervového systému. Pro správný průběh procesů spojených s řízením posturální stability je důležité také zpracování zpětnovazebných signálů z periferních receptorů – vestibulárního aparátu, proprioceptorů ve svalech a kloubech a audiovizuálních receptorů. Zpětnovazebné procesy patří mezi neurofyziologické faktory ovlivňující stabilizační proces.

Vestibulární aparát je umístěn ve vnitřním uchu a má podobu tří polokruhovitých na sebe kolmých kanálků. Uvnitř kanálků jsou vlastní senzorické buňky, které monitorují polohu hlavy a trupu v prostoru a udržují oči fixované na sledovaný předmět. Informace z těchto periferních senzorických oblastí přijímají jádra v mozkovém kmeni. Podle informací je zpětnovazebně upravována aktivita statických a dynamických komponent. Jejich reakce, především antigravitačních svalů, jsou označovány jako mechanismy posturální korekce. Tyto mechanismy se projevují drobnými výchylkami těla ve vzpřímeném stoji od vertikály a jsou označovány jako titubace (anglické označení: body sway, postural sway). Jeli funkce rovnovážných center neporušená, vnímáme ji jako pocit posturální jistoty. Při nedokonalé funkci vnímáme pocit posturální nejistoty (Véle, 1995). Významnou součástí rovnovážného systému je také tzv. retikulární formace, což je označení pro seskupení jader neuronů v podkorové oblasti. Té je přisuzován i podíl na projevu funkce limbického systému.

Neurofyziologie vztahu mezi stabilizačním procesem a emocemi

Vzhledem ke společným strukturám řídícím emoce a rovnovážné funkce (např. retikulární formace) se můžeme domnívat, že zhoršení kvality stabilizačního procesu u dlouhodobě negativních nálad (např. dlouhodobá deprese či úzkost) může být způsobeno zvýšenou aktivací sympatiku, při kterém dochází ke zvýšené stimulaci receptorů reagujících na noradrenalin. Zvýšená stimulace se projeví změnou perfuze v některých oblastech mozku (např. v hippocampu, v amygdale, v prodloužené míše), což může vést ke strukturálním změnám. Tyto změny vyvolají poruchu funkce v daných oblastech a projeví se mimo jiné i zhoršením rovnovážných funkcí (Höschl a kol., 2004, Yehuda, 2002).
Hinoki (1981) popsal mechanismus vzniku nerovnováhy až závratě na psychosomatickém podkladě. Mechanismus souvisí především s hippocampem a temporální oblastí mozkové kůry a vazbou mezi oběma, která může být příčinou vzniku nerovnováhy.

Vztah mezi stabilizačním procesem a krátkodobě působícími emocemi je také předmětem kognitivně psychologických studií, které se zabývají vlivem indukovaných emocí na kvalitu stabilizačního procesu ve vzpřímeném stoji. Hillman a kol. (Hillman et al., 2003) uvádějí, že výchylky těla v prostoru se zvyšují v reakci na vizuální emočně zabarvený podnět. Navíc se podle výsledků této studie mění poměr mezi výchylkami předozadními a stranovými u mužů a u žen. Azevedo a kol. (Azevedo et al., 2005) naopak zaznamenali tzv. freezing fenomén, kdy se při působení velmi negativně zabarveného emočního podnětu výchylky těla významně sníží nebo úplně vymizí. Tento jev přisuzují sociálnímu faktoru chování při ústupu.

Závěr

Souvislost mezi vzpřímeným stojem a psychickým stavem je pozorována například fyzioterapeuty, kteří vyšetření stoje a držení těla obecně používají jako diagnostickou metodu. Podle některých autorů (Pribram, 1971; Véle, 1995) dochází při depresivním ladění ke změnám držení těla ve smyslu flexe, tzv. chabé držení. Naopak při stavech pozitivních emocí se držení těla mění ve smyslu extenze, „vzpřímení“. Obě tyto změny mohou souviset s vrozenými reakcemi na vnější prostředí. Vzpřímené držení u pozitivních emocí může symbolizovat hrdost a touhu být ve své radosti či úspěchu spatřen. Vzpřímený postoj je zde tedy prostředkem „zviditelnění“.

V případě depresivních stavů lze situaci přirovnat ke stavu ohrožení jedince, kdy je ohnutí těla reakcí s účelem chránit nejzranitelnější části těla – hlavu a přední část trupu. Psychické stavy jako deprese mohou také vést k velmi komplexním problémům, jako jsou bolesti zad (Vencovský, 1975). Tyto potíže jsou označovány jako psychosomatické, neboť dochází k somatizaci neboli „ztělesnění“ psychického problému. Tento diskomfort může do velké míry ovlivnit tělesné sebepojetí člověka, které je součástí vnímání vlastního já (Tomešová, 2005).

Díky poznatkům o neurofyziologii řízení emocí a stabilizačního procesu je možné využít vzájemně tyto dvě oblasti a terapeuticky je ovlivňovat. Léčba psychosomatických poruch by proto měla zahrnovat jak psychologickou intervenci, tak terapii, která je zaměřená na posturální systém, a to především na jeho stabilizační funkci.
Využitím pohybu v terapii psychických poruch, které jsou spojené s dlouhodobým negativním emočním naladěním, se zabývá Hátlová (Hátlová, 2003; Hátlová a kol., 2007).

Tato práce je finančně podporována grantem č. 719/08 přiděleným Grantovou agenturou Univerzity Karlovy v Praze.


O autorovi: Mgr. Jana Šmídová, Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky sportu, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Karlova univerzita v Praze (dsmidova@ftvs.cuni.cz)

Ohodnoťte tento článek!