Stockholmské setkání hlavních sester

Ve dnech 1.–3. října 2009 se ve Stockholmu na pozvání Evy Stolpe, Chief Nurse Officer, Sweden, konala v rámci předsednictví EU konference hlavních sester ministerstev zdravotnictví členských států.

Konference se zúčastnily hlavní sestry z Francie, Finska, Norska, Dánska, Slovenské republiky, Slovinska, Malty, Spolkové republiky Německa, Velké Británie, Polska, Rumunské republiky, Portugalska a další. Účast přijala i zástupkyně WHO Bente Sivertsen.

Program prvního dne jednání

Švédsko jako předsedající země pozvalo na jednání všechny tři skupiny – Chief Dental Officers, Chief Medical Officers, Chief Nurse Officers. Společné zahájení proběhlo v hotelu Sheraton, jednání hlavních sester se zúčastnili zástupci 20 členských států. Eva Stolpe, hlavní sestra Švédska, zdůraznila nutnost týmové spolupráce a předávání zkušeností v oblasti řízení ošetřovatelské péče mezi členskými státy EU, důraz je kladen na bezpečí pacientů, které vyžaduje mix různých dovedností a znalostí v oblasti biomedicíny. Nové členské státy musely projít náročným procesem sjednocení vzdělávání sester, což představovalo aplikaci direktivy EU (směrnici č. 36/2005). Zvýšené nároky na vzdělávání se dotkly též sester pracujících v pozici managementu (ve státní správě).

Prof. Inger Ekman, the Institute of Health and Care Sciences, Shalgrenska Academy, University of Gothenburg: Seznámila přítomné s výzkumným projektem zaměřeným na poskytování bezpečné péče orientované na pacienta, předmětem zkoumání byli pacienti se selháváním srdce starší 65 let. Projekt v částce 9 mil. eur byl financován švédskou vládou, výzkumný tým se skládal z expertů různých vědních oborů. V první fázi bylo nutné definovat, co je ošetřovatelství, kdo je sestra, kdo je pacient a jak se pacient cítí. Upozornila, že předmětem zájmu sester nemůže být jen zkoumání patologických jevů, které jsou objektivní, ale také pocitů pacienta, které jsou velmi důležité. Velký význam v kompetencích sester hraje naslouchání a empatie – současný vědeckotechnický rozvoj tyto základní role sester posouvá do pozadí a toho se musí ošetřovatelství vyvarovat. V péči orientované na pacienta hraje důležitou roli partnerství – lékař, sestra, pacient.

Projekt probíhal ve třech fázích – v první fázi byla zmapována péče (kdo co a kdy dělá), ve druhé fázi bylo definováno, co je potřeba udělat, aby se péče orientovaná na pacienta zlepšila, a ve třetí fázi proběhlo zdokumentování celého procesu péče (vstupní anamnéza, plánování vyšetření, provádění vyšetření atd.). Výsledkem zlepšení procesu bylo jeho zkrácení z průměrných 26 dnů hospitalizace na 10, snížily se náklady, mortalita zůstala stejná. Projektem bylo potvrzeno, že orientace péče na pacienta, využívání kompetencí sester a plánování péče sníží náklady, zkrátí dobu hospitalizace a přináší profit pro pacienta i personál. Výsledky projektu budou využity dále v klinickém výzkumu.

Doc. Ania Willman, Blekinge Institute of Technology, prezidentka Švédské asociace sester – Zpráva o bezpečnosti pacientů v Evropě: zaměření na chyby při podávání léků a nozokomiální infekce: Seznámila přítomné se zprávou vypracovanou pracovní skupinou WENR (Work Group of European Nurse Researchers), zpráva se týká dvou jevů pochybení při podávání léků a nozokomiálních nákaz.
Bezpečnost pacientů je velice komplikovaný problém, nemocnice nejsou považovány za bezpečné z důvodu vysokého procenta výskytu nemocničních nákaz (NN) a pochybení zdravotnického personálu.

Dále uvedla definice:

* Bezpečná péče je proces, při kterém organizace poskytuje bezpečnější péči o pacienta.

* Pochybení – jakákoli událost, které se dá zabránit a která může vést k nevhodnému použití léku. K pochybení dochází při předepisování (lékaři), při možném přepisu (sekretářky), při vydávání léků (farmaceut), při podávání léků (sestra, farmaceut nebo i pacient), při monitorování (lékaři).

Strategie užívané pro zvýšení bezpečnosti při podávání léků – zvyšování informovanosti, jasné označování léků, multidisciplinární intervenční programy. Důležité: bezpečná péče rovná se informovaný pacient! Pokud dojde k pochybení, pacienti vyžadují informaci o tom, co se stalo a proč se to stalo. Studie z Velké Británie ukázala skutečnost, že k pochybení dochází v 10 % hospitalizovaných pacientů a pochybení při podávání léků způsobilo 20 % úmrtí pacientů. Nozokomiální infekce je považována za nejčastěji se vyskytující nežádoucí událost. Ačkoli je této problematice věnována značná pozornost v literatuře, v praxi je stále problém dodržování hygienických zásad (může být způsobeno značnou pracovní zátěží zdravotnických pracovníků).

Strategie – hledat multidisciplinární řešení, speciální školení zdravotnických pracovníků, zaměření především na změnu chování. WHO věnuje pozornost hygieně rukou a EFN by se měla také těmito strategiemi zabývat. Při řešení této otázky je třeba brát v úvahu i multikulturní přístup (migrace zdravotnických pracovníků a vztah k používání alkoholických dezinfekčních prostředků). Evropská federace sester vydala prohlášení o bezpečnosti pacientů již v roce 2004. Je nutné, aby spolupracovaly profesní organizace a ministerstva zdravotnictví a vytvářel se otevřený prostor umožňující rychlou výměnu informací o pochybeních, vývoj databází pro sledování pochybení (systematický sběr dat), výzkum a sdílení informací mezi státy EU.

Více informací o zprávě na www.wenr.org Eva Joelsson Alm, sestra specialistka JIP – Snižování výskytu ventilátorových infekcí na JIP: Uvedla kazuistiku výskytu ventilátorové pneumokokové infekce (VAP) na 68leté pacientce hospitalizované na JIP. Upřesnila příčiny vzniku infekce (vnik bakterií do dýchacích cest z ventilovaného okruhu), léčbu, následky léčby (multirezistenci), náklady na léčbu, dopad pro pacienta – komplikace a prodloužení hospitalizace. Dále popsala projekt, který byl řešen v roce 2009 s cílem snížit výskyt VAP o 40 %, popsala metodu PDCA, zmapování procesu péče – 13 procedur, které byly poskytovány pacientům, za každou intervenci byla odpovědná jedna osoba nebo skupina a do projektu bylo zapojeno 22 osob (spoluřešitelů), zdravotnický personál byl v průběhu projektu sledován utajeně při dodržování hygienických postupů, byly navrženy striktní hygienické postupy (hygiena rukou, dezinfekce, bez prstenů, hodinek, krátké rukávy, plastikové zástěry), včasná mobilizace pacientů (zapojení fyzioterapeutů a využití polohovacího lůžka do polosedu), snižování délky napojení na ventilátor, zavedení protokolů (intervencí, sedativ, odpojování). Pozitivní výsledky se dostavily až za 6 měsíců – došlo ke snížení výskytu VAP z 50 na 5 %, dále ke snížení nákladů na ATB. Bylo zavedeno sledování rizikových pacientů a výskyt VAP u těchto pacientů. Přidanou hodnotou projektu bylo zlepšení kultury na pracovišti – celkově se zlepšil přístup personálu k dodržování hygienických pravidel.

Klíčové faktory úspěšnosti: Aktivní zapojení personálu, multidisciplinární spolupráce, zpětná vazba personálu – měsíční předávání informací. Bente Sivertsen – Výsledek ankety týkající se realizace Mnichovské deklarace: Kancelář WHO zaslala do 53 zemí dotazník – návratnost ze 35 zemí a z 18 zemí nedostali žádnou reakci. Někteří odpověděli pouze za sestry a jiní jen za porodní asistentky, v některých případech nemusely být pochopeny definice stejně. Výsledky budou k dispozici na webových stránkách WHO – nebylo možné zajistit překlad do více jazyků, pouze do AJ a RJ. Dotazníkem byly sledovány oblasti regulace povolání sester a porodních asistentek, co obsahuje legislativa, způsob definování rolí sestry a porodní asistentky, jakou mají politickou podporu, posun od odborného výcviku k vyššímu vzdělávání, rozsah profesionální praxe.

Byly zmapovány oblasti, které považují respondenti za významné – změny v public health, zvyšující se výskyt chronických onemocnění, zvyšující se poptávka po dlouhodobé péči a s tím související poptávka po odpovídající pracovní síle (zdravotnických pracovnících) a potřeba odpovídajícího financování zdravotní péče. Porodní asistentky upozornily na sníženou možnost účasti na rozhodovacím procesu. Respondenti rovněž upozornili na potřebu výzkumu. Za důležité je považováno plánování ošetřovatelského personálu – pouze 18 států má vytvořenou politiku plánování personálu a 19 zemí má v této oblasti problémy. V oblasti porovnávání mezd byla situace zhodnocena následovně – nejčastěji se mzda sester rovná průměrné mzdě státu. Kromě dvou zemí se mzdy sester zvýšily nebo zůstaly na stejné úrovni. Zaznamenaná změna oproti roku 2004 – medicínsky dominantní systém, málo financí, problém s definováním role sester, uznání profese.

Program druhého dne jednání

Prof. Martin – Program Family Health Nurse: Představil plánovaný projekt WHO na vytvoření kurikula pro vzdělávání rodinné sestry (komunitní sestry). Východiskem projektu bylo zavedení rodinné zdravotní sestry (FHN) do rámce zdravotní politiky HEALTH21. Implementace byla zahájena ve Skotsku. Hlavními výstupy počáteční iniciativy FHN byla tato zjištění: FHN je užitečná v kontextu velkých vzdáleností, ve venkovských oblastech a řídce osídlených oblastech. Rozvinutí této iniciativy je problematické ve státech s již dobře fungujícími a integrovanými službami a v hustě osídlených oblastech. Je nutné hledat evropský konsenzus týkající se rozsahu praxe a vytvořit program akademického vzdělávání na magisterské úrovni.

Mezi jednotlivé cíle projektu například patří: Vytvoření koncepce FHN zahrnující všechny státy; definice syntézy a vymezení FHN a komunitní sestry; vyjasnění rozdílu mezi sestrami, které pracují jako specialistky (často ve městě), a sestrami s obecnějšími nebo širšími povinnostmi (často ve venkovských oblastech); dohoda na koncepčním rámci kontroly kvality vzdělávání.
Cíle projektu: Stanovit kompetence sester, zaměřit se na pracovní síly v primární a dlouhodobé péči o starší pacienty, na obecné standardy.

Jsou popsány několikafázové metody projektu: V první fázi bude proveden nábor pěti zemí s různými demografickými problémy a klinickými profily a s různými potřebami sester, v druhé fázi bude vymezena demografická diverzita – v této fázi vytvoří University of the West of Scotland administrativní centrum programu, třetí fází bude proces implementace a čtvrtou fází bude evaluace.
Klíčový výsledek: Kvalita života – dělá z tohoto projektu program, který je výjimečně inovační a vizionářský.

Následovala diskuse o tom, jaký mají jednotlivé státy zavedený systém „rodinných sester“.
Diskuse na téma:

1. Jakým způsobem hlavní sestry podpoří implementaci Mnichovské deklarace ve svých zemích?
2. Jak mohou hlavní sestry za tímto účelem zlepšit svou spolupráci?
3. Jakým způsobem můžeme stimulovat a rozvíjet sdílení poznatků mezi hlavními sestrami EU?

Diskuse probíhala ve třech skupinách, závěry byly předneseny všem a dále diskutovány, než byl odsouhlasen pracovní závěr: Shrnutí diskuse týkající se otázky č. 1: Je nutné posílit a zlepšit autonomii ošetřovatelství. Zavedení vyšších akademických hodností pro sestry, například titul magistra, pomáhá sestrám poskytovat péči nezávisleji, což byl případ kupříkladu Slovenska. V Portugalsku vznikla specializace rodinné sestry.

Malta řeší otázku rodinného ošetřovatelství, sestrám pracujícím v primární péči bylo nabídnuto získání titulu v magisterském studiu v oboru ošetřovatelství v komunitní péči na maltské univerzitě. Ve Švédsku existuje tradice sester a porodních asistentek samostatně pracujících zejména v oblasti primární péče. Objevila se však hrozba signalizující posun péče z ošetřovatelství do sféry lékařské profese. To nám připomíná, že nemůžeme považovat dosažené výsledky ve vlastní zemi za trvalé a že hlavní sestry musí zajistit, aby tyto výsledky byly trvalé a postupně se rozvíjely.

Důležitou otázkou, která by se měla řešit, je vytvoření vysokoškolského vzdělávání na takové úrovni, aby jeho výsledkem byl skutečný rozvoj moderního ošetřovatelství u lůžka a podpory zdraví, které jsou založené na důkazech. Posláním hlavních sester je snaha o vytváření politiky a zdůrazňování úlohy sester ve prospěch pacienta. Zazněl také jeden návrh, aby hlavní sestry podporovaly myšlenku vytvoření evropského vzdělávání sester specialistek v oblasti péče o seniory podle Boloňského programu.

Shrnutí diskuse týkající se otázky č. 2: Síť hlavních sester je neformální a postrádá kontinuitu. Je zapotřebí tuto síť více strukturovat a mezi pravidelnými setkáními pracovat více kontinuálně. Bylo navrženo vytvoření řídící skupiny, která by byla schopna řídit agendu (program) pro nadcházející předsednictví EU. Tento výbor tvoří Eva Stolpe (Švédsko), Ana Gimenez (Španělsko) a Marhulka Vallimies-Patomaki (Finsko) za účelem dohledu nad tematickou kontinuitou pro příští předsednictví EU Španělska. Hovořilo se rovněž o otázce nedostatku financí a bylo naznačeno, jak získat nějaké finance přes napojení na některé instituce EU, například DG Sanco a DG Markt. Jedním z úkolů bylo přesněji definovat úlohu hlavních sester. V současnosti se úloha, postavení a úkoly hlavních sester mezi členskými státy EU velmi liší.

Shrnutí diskuse týkající se otázky č. 3: Všichni delegáti CNO zdůrazňovali potřebu větší spolupráce. Jednou z navržených podnětných myšlenek byla mezinárodní spolupráce mezi hlavními sestrami, třeba formou stáží organizovaných za účelem získání poznatků o činnosti hlavních sester v jiných zemích EU. Byla rovněž navržena výměna myšlenek na internetu. Bente Sivertsen z WHO Europe podala informaci o projektu Global Leadership Consortium, který je založen na virtuální globální kooperaci mnoha zástupců CNO. Z Evropy je jedním z reprezentantů hlavní sestra Finska. Seznam kontaktů na webové stránce WHO Europe a webová stránka CNO vytvořená tímto konsorciem by v budoucnu mohla také poskytovat hlavním sestrám možnost sdělovat si navzájem důležité poznatky.

Informace ze společného jednání EFN : Toto jednání probíhalo separátně a za ČR se účastnila Mgr. Veronika Di Cara.
Tato zpráva je pouze předběžná (podle poznámek účastnice), úplné znění bude vypracováno po zaslání zprávy generálním výborem a uveřejněno na www.cnna.cz. První den se hovořilo o ošetřovatelském výzkumu a o implementaci e-health v členských státech.

Odpoledne se účastníci rozdělili a pracovali ve třech skupinách:
* Workforce Committee projednával Green Paper on Workforce (Zelená kniha o pracovnících ve zdravotnictví). Byla zdůrazněna nutnost přesnějšího stanovování počtu sester na pacienty tak, aby se zajistila kvalitní a bezpečná péče, poměr registrovaných sester a asistentů, aby se zajistilo totéž. Několik členů požadovalo harmonizaci celoživotního a specializačního vzdělávání.

* Public Policy Committee se zabýval nutností spolupráce členských států na sledování kvality a bezpečnosti.

* Professional Committee se věnoval směrnici č. 36/2005, neplněním jejího obsahu některými státy a její možnou úpravou. Tato úprava je momentálně považována za nestrategický krok, neboť otevření směrnice by mohlo vést k nechtěným krokům, jako například omezení uznávání kvalifikací. Jako schůdnější se jeví zapracování připomínek, změn a úprav do jiného dokumentu (případně úprava kurikula). Státy, které naznačily, že by se mohly vrátit k původnímu vzdělávání sester, byly důrazně varovány a upozorněny na nepřijatelnost takového kroku.

Druhý den zasedání se uskutečnily volby do EFN , odborník ze Švédska prezentoval pokrokový a komplexní přístup Švédska k prevenci nemocí. Další část jednání proběhla společně se zástupci hlavních sester EU – zazněly pozdravy jednotlivých prezidentů, diskutovalo se dále o novelizaci směrnice č. 36/2005 formou dodatků (aktualizace kurikula – reflexe na současné změny v rozvoji kompetencí sester), účastníkům EFN byly prezentovány závěry jednání hlavních sester.


O autorovi: Mgr. Nina Müllerová1, PhDr. Kateřina Drábková2, Mgr. Veronika Di Cara3
odbor VZV MZ ČR1, NCO NZO2 , Česká asociace sester3

Ohodnoťte tento článek!