Studijní pobyt v anglických hospicích

Když jsem dostala možnost týdenní stáže v Anglii a jejích hospicových zařízeních, měla jsem radost. Navštívila jsem tři londýnská zařízení – hospic svatého Kryštofa, hospic Trinity – Trojice a hospic princezny Alice. Nad všemi třemi hospici má záštitu královská rodina, vždy některý z jejích členů.

Hospic sv. Kryštofa

Vše začíná ranním setkáním všech pracovníků, kteří poskytují paliativní péči v zařízeních typu hospic (první pozitivní zkušenost – vypnutí všech mobilů a pagerů). Velmi dobře na mne působilo, že všichni zúčastnění (lékaři, sestry, sociální pracovník a duchovní) byli opravdu informováni o svých klientech a hodnotili je společně. Následovala prohlídka, při které jsem shlédla zařízení a vybavení hospice – nesmírně pěkné a přiměřené.

Po obědě jsem se setkala s vrchní sestrou a položila jí mnoho otázek. Něco bylo pro mě nové, něco ne. Novou zkušeností byla např. rozsáhlost dokumentace klientů. Některé poznatky zavedeme i v České republice (např. hlášení o nehodě).

Celé dopoledne jsem vnímala stálou přítomnost sester a dobrovolníků. Uvědo-movala jsem si, že pacient je neustále středem pozornosti ošetřujícího personálu, což považuji za velmi důležité a pro způsob péče o nemocné příkladné. Dalším novým poznatkem pro mne bylo to, že systém anglického pojištění a financování potřebné péče je podstatně jednodušší než v České republice. To umožňuje cílenější individuální péči poskytovanou nemocným. Vcelku však systém a řád denního programu v péči o klienty, myslím, máme velmi podobný anglickému.

Domácí hospicová péče

Druhý den jsem byla na návštěvě ve třech domácnostech. Sestra, ke které jsem byla přiřazena, se chovala výborně. Zde jsem opět pochopila něco, co se nedá přečíst nebo nastudovat, co je potřeba zažít – domácí hospicová péče je chápána a poskytována jako naprosto nedílná součást lůžkové hospicové péče. Rozdíl mezi domácí péčí chápanou v našem smyslu slova – dovolím si na tomto místě uvést, že jsem byla na stáži v Belgii, Švýcarsku a ve Švédsku, kde je domácí péče pojímána velmi podobně jako u nás – a mezi chápáním hospicové domácí péče zde je obrovský.

Domácí hospicová péče je ve zdejších podmínkách chápána jako způsob paliativní péče poskytované v domácím prostředí. Jedná se o péči ryze terminální nebo preterminální, o nevyléčitelně nemocné v domácím prostředí. Je poskytována výhradně velice erudovanými pracovnicemi. Náplň jejich činnosti je doprovázení člověka jeho nemocí, povídání, vysvětlování, zpřístupňování informací, komunikace s rodinou, dohlížení na dostatek léků, na podporu psychické pohody klienta atd. Domácí hospicová péče – myslím, že by bylo lépe užívat výraz paliativní péče – není v žádném případě hygienická péče, nespočívá v dávkování léků, prevenci dekubitů a ostatních činnostech, které chápeme jako péči domácí.

Hospicovou péči poskytují výhradě sestry z lůžkových hospicových zařízení, ale na starosti mají daleko větší obvody svých klientů. Udržují těsnou spolupráci s nemocnicí a s ošetřujícím lékařem. Domácí paliativní péče může být poskytována pouze těm, kteří k tomu mají ve svých domovech dokonalé zázemí. Její rozvoj zaznamenáme pomalu i v České republice – určitě přijde. Pokusíme se připravit podmínky v poskytování paliativní domácí péče podobné anglickým: Poklidná, dostupná a běžná komunikace nemocného s bližními i zdravotníky, projevení zájmu, beze spěchu (anglické sestry nejsou svazovány body a časem), opakování již řečených informací, pochopení, diskuse o lécích, jejich účincích, to vše se musí stát prioritními hodnotami péče i u nás.

Hospic Trinity

Dalším cílem pobytu byl hospic Trinity, tentokrát představený z pohledu edukativního.

Setkání s ředitelkou vzdělávacího centra bylo pro mne velmi významné, zvláště když mi objasnila spolupráci s nemocnicemi, rodinami a dobrovolníky, upozornila na společné semináře. Dostala jsem podněty pro zavedení podobného systému i v České republice. Tento systém budeme realizovat v příštím roce, kdy chceme otevřít Hospicové vzdělávací centrum při VFN Praha 2, v detašovaném pracovišti Praha 4, Opatov, Konstantinova 1. Bližší informace o centru budou uvedeny za mediální spolupráce sdělovacích prostředků.

Dále mne velmi zaujalo denní centrum pro pacienty, jeho náplň a skutečné využití. Denní stacionář je plně využíván. Ráno (kolem 9. hodiny) jsou pacienti sváženi ústavním autem, nebo svými rodinnými příslušníky. Poté následuje program přizpůsobený náladě a možnostem nemocného – četba, hudba, arteterapie, povídání. Léky si nemocní berou s sebou, podávají jim je sestry denního centra. Zde vyniká role dobrovolníků. V Anglii je prý na každého zaměstnance hospice 4 – 5 dobrovolníků. Dobrovolníci kromě práce v denních centrech pracují v lůžkových zařízeních, v prodejnách „z druhé ruky“ všeho druhu, v recepcích zařízení a podílejí se na mnoha jiných aktivitách.

Denní centra ukončují provoz kolem 4. hodiny odpolední. Oběd si klienti platí sami. Platí také příspěvek na chod centra. Centra jsou vesele upravena, čisťounká a hlavně opakuji – plná klientů a dobrovolníků. Bez práce dobrovolníků si nedovedu dosti dobře v současné době představit fungování těchto zařízení. Jsou velmi využívána, neboť umožňují nemocným zůstat doma a přitom pomáhají lidem v produktivním věku pečovat o své blízké a současně chodit do práce.

Moje setkání se sociální pracovnicí bylo také moc pěkné. Mnohé máme společné, ale myslím, že anglická sociální péče je důsledněji zaměřena na rodinu a pozůstalé. V každém případě znovu podotýkám, ze zaměstnanců všech hospiců přímo září vstřícnost a nadšení pro svoji práci.

Princess Alice Hospice

Poslední den své krátké stáže jsem prožila v „klenotu mezi hospici“ – v Princess Alice Hospice, který se nachází v Esheru, v Londýně.

Dopoledne jsem měli společnou (zrovna byl den studijních návštěv odborníků z pěti zemí Evropy) přednášku o paliativní péči a jejích formách. Následovala prohlídka zařízení. Myslím, že i tento hospic je veden velmi pěkně, překvapila mě klidná nálada, vstřícnost, útulnost. Opět jsme krátce navštívili denní centrum a znovu jsem se přesvědčila o jeho významu.

Odpolední setkání s lékařským ředitelem bylo zlatým hřebem mé stáže. Dostalo se mi vyčerpávajících informací, písemného materiálu i nabídky k další spolupráci.

Význam a poslání paliativní péče poskytované v zařízeních typu hospic lze uzavřít takto:

Hospic musí mít zaměstnance, kteří vědí, proč zde pracují.

Práce v hospici je zcela specifická, nelze ji k ničemu přirovnat, musí se vycítit.

Hospic bez denního centra není úplným zařízením.

Přítomnost dobrovolníků doplňuje a osvěžuje péči o nemocné a jejich rodiny.

Hospic bez kvalitní a provázané domácí paliativní péče není úplné zařízení.

Nová zkušenost, kterou lze naprosto jistě generalizovat: vyjádření názorů a stanovisek sester je bráno velmi vážně, jsou respektovány a přítomnost a spolupráce duchovního je brána jako součást celostního pojetí péče o klienta. Dále bylo pro mne velmi příjemným zjištěním, že se ošetřující personál chová k sobě s velkou úctou a respektem. Neustálá komunikace ošetřujícího personálu s klientem, s jeho rodinou, neustálé upřednostňování potřeb nemocného je v anglických hospicích brána jako naprostá samozřejmost.

Mgr. Marie Šamánková,

předsedkyně SPHP ČR

(Sdružení poskytovatelů

hospicové péče)

Ohodnoťte tento článek!