Supervize ano, či ne?

Vážená redakce, pracuji jako sestra v sociálním zařízení, kde mám na starosti zdravotní péči a menší děti. Na našem pracovišti se před časem začala šířit informace, že všichni zaměstnanci budou muset chodit na jakési supervize, kde se dozvíme, jak efektivně využít čas, co děláme špatně a kde je prostor se zlepšit. Do této chvíle si myslím, že se všem pracovalo velmi dobře, ale nastoupila k nám nová pracovnice, která má na starosti…

…také PR aktivity, prezentaci a propagaci organizace. Naší ředitelce vnutila, že se bez supervize na pracovišti neobejdeme i kvůli standardům v sociálních službách. Zajímá mne, zda má nová kolegyně pravdu a co to pro nás znamená? A co vlastně taková supervize obnáší?

Zdeňka K.

Dobrý den, paní Zdeňko, pojem supervize se k nám dostal z anglicky mluvících zemí. Původně pochází z ekonomického prostředí a znamenal v tomto oboru „dohled“ nebo „kontrola“. Postupem času se tento termín začal objevovat i v dalších oborech, například v rámci vzdělávání v psychoterapii, a to ve smyslu uvedení do praxe zkušenějším psychoterapeutem. Dnes je supervize používána i v dalších oblastech, jako je třeba řízení lidských zdrojů v organizaci (spíše se zde ale setkáte s pojmem „mentoring“ nebo „counselling“), oblast sociální práce a dalších pomáhajících profesí (pracovníci ve zdravotnických službách, školních a výchovných zařízení apod.) či obecně vzdělávání.

Supervize podle Z. Havrdové (1999) je definována jako organizovaná příležitost k sebereflexi. Supervize je jedna z forem podpory profesionálního růstu. Cílem supervize je plánovat další postup práce a zvyšovat tak svoji profesionální kompetenci.
Co můžete od supervize očekávat? Jedná se zejména o podporu vývoje profesionality u managementu a personálu, dále pak o zlepšení kvality péče o uživatele sociálních služeb a v neposlední řadě o emoční podporu pracovníků. Domníváme se, že když pomáháme klientům přebírat větší odpovědnost za vlastní život, je nezbytné, abychom sami dělali totéž. A konečně existuje výzkum ukazující, že dobrá supervize je v přímém vztahu s uspokojením z práce. (Cherniss a Egnatios, 1978).
K čemu supervize tedy slouží? Například k vyjasnění poslání pracoviště a celé organizace, k prevenci syndromu vyhoření (burnout syndrom) pracovníků, k prevenci zahlcenosti a přepracovanosti, k účinnému zvládání pocitů bezmoci a viny a k účinnějšímu zacházení s vlastními zdroji pracovníků.
Na některých pracovištích bohužel vyvolává supervize nepříjemné konotace kontroly a formálního vztahu nadřízený-podřízený, což je vzhledem k výše uvedenému textu a při získání dobrého supervizora zcela neopodstatněné.

Supervizi můžeme dělit podle několika kritérií, a to podle cílů, účastníků a formy.
Rozdělení podle cílů:

a) případová – práce s jednotlivcem nebo skupinou týkající se konkrétního uživatele v přímé péči, případu nebo situace, kde se zaměřujeme na vztah mezi uživatelem a personálem,
b) týmová – zaměřená na rozvoj, podporu a procesy v týmu,
c) supervize organizace – profesionální rozvoj pracovníků a týmů v organizaci,
d) supervize managementu a stylu vedení -soustřeďuje se na oblast řízení.

Rozdělení podle účastníků:

a) individuální – jasně koncipované setkání supervizora a pracovníka,
b) skupinová – využití prvků skupinové dynamiky,
c) týmová – týmová komunikace, rozvojová témata, organizace práce, d) kazuistické semináře.

Rozdělení podle formy:

a) externí – supervizi provádí supervizor, který není zaměstnancem organizace,
b) interní – supervizor je zaměstnancem organizace.
Za samostatnou zmínku určitě stojí tzv. balintovská skupina, která je nejznámějším typem skupinové supervize a je aplikovaná původně z lékařského prostředí. Autorem této metody je Michael Balint (1896-1970), který byl lékařem-psychoanalytikem (původně Maďar a později Angličan). Zabýval se vztahem mezi praktickým lékařem a jeho pacientem. Zjistil, že překážky v tomto vztahu znesnadňují možnosti účinné léčby. V roce 1980 byla u nás prvně uvedena tato skupina z podnětu PhDr. Jiří Růžičky a doc. MUDr. Jaroslava Skály Pražským institutem pro psychoterapii. Předností balintovských skupin je mimo jiné i její univerzální jazyk přístupný odborníkům různých specializací.

Balintovská skupina je typem supervize zaměřené na vztah mezi pracovníkem pomáhající profese (sociální pracovník, lékař, poradce, psychoterapeut) a klientem. Hlavním pracovním nástrojem je osobnost pomáhajícího a jeho vztah v procesu pomoci. Při balintovské skupině se skupina profesionálů (asi 8-15 účastníků, nejlépe z různých profesí) zabývá vztahem pracovník-uživatel/klient a kultivuje tak reflexi práce, tj. kultivuje naslouchání, schopnost empatie, porozumění a přináší nové poznatky o tomto vztahu.

Při realizaci skupiny se používá tato struktura:

1. Expozice případu – popis a definování vztahového problému, účastníci nabízejí své případy, jeden z nich je vybrán, referující se označuje jako protagonista.
2. Otázky – jimi si skupina doplňuje relevantní údaje.
3. Fantazie – předkladatel případu mlčí a skupina verbalizuje svoje pocity, asociace, představy.
4. Praktické náměty na řešení – „co bych dělal na tvém místě“.
5. Vyjádření předkladatele případu – dává skupině zpětnou vazbu.
Standardní doba trvání balintovské skupiny je 90 minut.

S ohledem na Standardy kvality sociálních služeb (SQSS), které jsou doporučované MPSV od roku 2002 a jsou právním předpisem závazné od ledna 2007, je v souvislosti se supervizí potřebné uvést standard č. 10 – Profesní rozvoj pracovníků, kde je kritérium, kdy poskytovatel sociální služby zajišťuje pro zaměstnance podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka (obsah jednotlivých kritérií Standardů je součástí přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění). Toto kritérium standardu č. 10 se sice nepovažuje za zásadní, ale je určitě důležité v rámci příkladů dobré praxe zajistit pro organizaci i jiný pohled, než je ten ze strany jejich pracovníků.

Významnou pomocí při práci v pomáhající profesi je využití supervizí s nezávislým externím odborníkem, který není zasažen tzv. provozní slepotou. To mu umožňuje vidět věci v jiných souvislostech. Doporučuje se zde v rámci provozu pracoviště udržovat pravidelnost s frekvencí například 1krát měsíčně týmovou, případovou supervizi s možností objednání individuální supervize. V tomto směru je však velmi složité doporučovat bez znalosti podmínek a prostředí a záleží zejména na organizaci, jakým způsobem tento standard pojme s ohledem na své potřeby. S pozdravem a přáním inspirativních a podnětných supervizí


Odkazy na organizace

Česká psychoterapeutická společnost ČLS JEP – Český institut pro supervizi (ČIS) www.psychoterapeuti.cz – zde naleznete Seznam supervizorů akreditovaných pro výcvik v psychoterapii v oblasti zdravotnictví a Seznam schválených supervizorů Asociace manželských a rodinných poradců.


O autorovi: Bc. Jana Bednářová sociální pracovnice

Ohodnoťte tento článek!