Syndrom horní duté žíly -paliativní léčba akutního stavu

Symptomy progrese nádorového onemocnění se mohou rozvinout prudce a v krátkém čase ohrozit život nemocného. Vždy je nutno zahájit léčbu co nejdříve.

SUMMARY

Symptoms of progression tumor illness can unroll vehemently and can endanger life in short time. In these cases after the development of symptoms is necessary to begin treatment.

Syndrom horní duté žíly je klinickým projevem omezení průtoku krve horní dutou žílou, která odvádí krev z hlavy, krku, horních končetin a horní části hrudníku. Nejčastěji bývá příznakem pokročilého nádoru plic a mezihrudí, který útlakem brání toku krve z uvedených oblastí. Jiným mechanismem je přímá invaze nádoru do žíly včetně tvorby trombů.

Maligní nádory se na vzniku syndromu horní duté žíly (SHDŽ) podílejí častěji než benigní či nenádorová onemocnění: bronchogenní karcinom 80 %, maligní lymfomy 10 %, metastatická onemocnění 7 %, benigní onemocnění 3 %. SHDŽ se může objevit jako první příznak nemoci nebo u klientů vyšetřovaných pro podezření na zhoubné onemocnění, ale může se vyvinout i po ukončení primární léčby zhoubného onemocnění. Příznaky: Objektivní – rozšíření žil na krku či v oblasti hrudníku, otok hlavy, krku, obličeje, cyanóza, překrvení obličeje, otok horních končetin. Subjektivní – dyspnoe, otok a bolest hlavy a obličeje, kašel, bolest v oblasti hrudníku, dysfagie. Klinické projevy se mohou vyvíjet subakutně nebo akutně, stav nemocného se rychle zhoršuje.

Diagnostické metody

Diagnóza SHDŽ se stanovuje na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření, neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Neinvazivní: rtg hrudníku (u 3/4 pacientů je diagnostikováno rozšíření mediastina a přítomnost f luidothoraxu), CT mediastina (určí přesný rozsah onemocnění), NMR (v případě podezření na útlak míchy), cytologie (ze sputa). Invazivní: bronchoskopie (sendobronchiální biopsií, kartáčkovou abrazí a laváží, s cytologií), thorakocentéza (u pleurálních výpotků je výtěžnost až 71 %), pleurální biopsie (v přítomnosti fluidothoraxu), biopsie supraklavikulárních nebo periferních lymfatických uzlin (u 2/3 pacientů stanoví histologický typ onemocnění), mediastinoskopie či thorakoskopie (u non-Hodgkinsových lymfomů je senzitivita vyšetření 95 %), perkutánní aspirace tenkou jehlou pod kontrolou CT, punkce kostní dřeně (u lymfomů), vyšetření onkomarkerů (SCC, CEA, NSE, AFP, beta HCG, LDH).

Léčba

Rozhodující pro stanovení léčebné strategie je etiologie onemocnění, závažnost příznaků a klinický stav pacienta.

Léčba onemocnění: * kauzální (zaměřená na léčbu primární příčiny onemocnění): chirurgická (spíše benigní onemocnění), chemoterapie (především malobuněčný ca, non-Hodgkinsovy lymfomy a germinální tumory) a antikoagulační (aplikace specifické antikoagulační léčby, především u SHDŽ vyvolaných žilními katétry), * radioterapie (u nemalobuněčného ca a u neverifikovaných ca) je metodou paliativní léčby. Při obstrukci bronchu je průběh závažný a radioterapie může být zahájena i bez histopatologické diagnózy.

U malobuněčného ca je primární léčbou chemoterapie. Radioterapie bývá zařazena v případě, že chemoterapie nemůže být podána.

KAZUISTIKA

Pacient M. K (*1954) přichází se SHDŽ jako prvním příznakem onemocnění. Na onkologii byl odeslán obvodním lékařem v březnu 2005. Při příjmu: výrazná dušnost, cyanóza, otok hlavy, krku, HK, DK do půli lýtek, kašel intermitentně s expektorací, hydratace v normě. Nasazena symptomatická léčba kortikoidy, diuretika, analgetika a oxygenoterapie.

Komorbidity: hypertenze od roku 1980, hyperlipidemie, vředová choroba žaludku v anamnéze před 15 lety, paréza nervu VII. po parotitidě před 5 lety, obezita a závislost na tabáku. Vyšetření: hematologické a biochemické, nádorové markery, rtg a CT plic, bronchoskopie, histologie, CT mozku (negativní), scintigrafie skeletu (negativní), sonografie nadklíčků a jater (negativní). Na základě výsledků byla stanovena dg. malobuněčného karcinomu plic vpravo.

Léčba: pacientovi byla podána chemoterapie Carboplatina + Vepesid 5krát v období do července 2005. Po léčbě došlo k regresi plicního nálezu. Pacient byl stabilizovaný do ledna 2006, kdy rtg a CT vyšetření prokázalo výraznou progresi v plicích. V únoru 2006 generalizace nádorového procesu. Sonografie prokázala metastatické postižení pravého nadklíčku a mnohočetné metastázy v játrech. Klinický stav pacienta se zhoršil a vyžadoval hospitalizaci. Objevila se klidová dušnost (pacient byl schopen dýchání pouze vsedě), cyanóza, otoky hlavy, krku, HK a DK.

Byl neklidný a udával bolesti hlavy a HK. K symptomatické léčbě byla ordinovaná paliativní léčba zářením na oblast tumoru a mediastina do celkové dávky 36 Gy a na oblast pravého nadklíčku, celková dávka 46 Gy. Během 23 dní radioterapie potíže zvolna ustoupily, dušnost pouze při námaze, pacient je schopen ležet, otok v oblasti hlavy, krku a HK menší. Bolesti již nebyly omezující. Po radioterapii pacient na vlastní žádost odešel do domácího ošetření. K další kontrole se nedostavil.

Závěr

Paliativní radioterapie je významnou léčebnou metodou a efektivně může utlumit obtíže: dušnost, kašel, bolest a hemoptýzu. Aplikuje se s cílem stabilizovat lokální nález.

LITERATURA
Akutní stavy léčené radioterapií. Macháňová, M., Cvejnová J. Brněnské onkologické dny, Brno V/2006.
Radiační onkologie v praxi. Šlampa, P. a kol. Masarykův onkologický ústav, Brno 2004.
Národní radiologický standard – Radioterapie bronchogenních karcinomů. Stejskal, J., Šlampa, P. 21.11. 2006. (viz www.srobf.cz)

Jana Maňáková, Pavel Rada Institut onkologie a rehabilitace na Pleši Nová Ves pod Pleší (manajana@volny.cz pavel-rada@volny.cz)

Ohodnoťte tento článek!