Syndrom zavrženého/odcizeného rodiče

Mám dlouholetou kamarádku, která se v současné době rozvádí. S manželem mají čtyřletého syna. V poslední době u kamarádky pozoruji zvláštní tendence a snahy malého neustále navádět a nasazovat proti tátovi. Připadá mi, že ho moje kamarádka systematicky ponouká, aby k tátovi nechodil, neměl ho rád, a mluví o něm minimálně opovržlivě. Snažím se jí to nějak rozmluvit a dát jí podporu při rozvodu. Myslím si, že je velmi rozčarovaná ze situace ve své rodině a z celého vývoje, protože o rozvod požádala sama, když si našla nového přítele, ten se s ní však po krátkém čase rozešel, ale mezitím se odstěhoval i současný manžel. Od začátku nedělal s rozvodem žádné problémy – nechal jí plně vybavený dům, posílá automaticky peníze, ale už se k ní nechce vrátit. A to je asi ten problém, který ona řeší přes jejich syna. Dočetla jsem se, že tohle celé může vést až k syndromu zavrženého rodiče. Chtěla bych vědět něco bližšího o tomto syndromu, a také kam se dá obrátit pro případnou pomoc. Žaneta T.

Mám dlouholetou kamarádku, která se v současné době rozvádí. S manželem mají čtyřletého syna. V poslední době u kamarádky pozoruji zvláštní tendence a snahy malého neustále navádět a nasazovat proti tátovi. Připadá mi, že ho moje kamarádka systematicky ponouká, aby k tátovi nechodil, neměl ho rád, a mluví o něm minimálně opovržlivě. Snažím se jí to nějak rozmluvit a dát jí podporu při rozvodu. Myslím si, že je velmi rozčarovaná ze situace ve své rodině a z celého vývoje, protože o rozvod požádala sama, když si našla nového přítele, ten se s ní však po krátkém čase rozešel, ale mezitím se odstěhoval i současný manžel. Od začátku nedělal s rozvodem žádné problémy – nechal jí plně vybavený dům, posílá automaticky peníze, ale už se k ní nechce vrátit. A to je asi ten problém, který ona řeší přes jejich syna. Dočetla jsem se, že tohle celé může vést až k syndromu zavrženého rodiče. Chtěla bych vědět něco bližšího o tomto syndromu, a také kam se dá obrátit pro případnou pomoc.

Žaneta T.

Vážená paní Žaneto, váš dotaz se dotýká rodinné problematiky a problematiky sociálněprávní ochrany dětí. Vaše kamarádka by podle vašich postřehů asi potřebovala odbornou pomoc při řešení manželské krize a případně rozvodové situace ve své rodině. Popisujete situaci, která neprospívá nikomu, a celá záležitost opravdu může vyústit v nezvratné či obtížně napravitelné změny. Odbornou pomoc lze hledat např. u rodinných terapeutů, v manželských poradnách či specializovaných centrech a poradnách. Kontakty rádi zprostředkují např. i na anonymních linkách důvěry (některé jsou určeny široké veřejnosti, jiné jsou přímo specializované k otázkám sociálně-právní ochrany dětí). Řada linek důvěry provozuje i internetové poradenství a některé kontakty naleznete v odkazech u tohoto článku.

Syndrom zavrženého/odcizeného rodiče (vycházíme-li z anglického spojení parental alienation syndrome) popsal R. A. Gardner, Američan, který o této problematice poprvé psal v knize The Parental Alienation Syndrome v roce 1992, kde popisuje mechanismus vzniku a charakteristiku syndromu v doprovodu kazuistik z odborné praxe.

Gardner identifikoval 8 klíčových „diagnostických kritérií“ syndromu zavrženého/odcizeného rodiče a rozlišuje tři jeho typy podle intenzity.

Pro základní informaci uvádím jen jednotlivá kritéria:

* 1. kritérium – tzv. kampaň za degradaci zavrženého rodiče, * 2. kritérium – slabé, neodůvodněné či absurdní zdůvodnění degradačních snah, * 3. kritérium – nedostatek ambivalence, * 4. kritérium – fenomén samostatného úsudku, * 5. kritérium – reflexivní podpora programujícího rodiče v rodinném sporu, * 6. kritérium – nepřítomnost pocitů viny nad vykořisťováním zavrženého rodiče a nad tvrdostí až krutostí vůči němu, * 7. kritérium – tzv. vypůjčené scénáře, * 8. kritérium – rozšíření nepřátelství a nenávisti na celou původní rodinu zavrženého rodiče.

Pokud bych tento syndrom měla ve zkratce popsat, jedná se o „naprogramování“ dítěte jedním z rodičů proti tomu druhému, v jehož důsledku pak vznikne velmi zkreslený a vyhrocený pohled na zavrženého rodiče. Dítě obvykle situaci vnímá v černobílém pojetí. Jeden rodič je ten hodný – bílý a druhý je ten zlý – černý. Paleta barev nemá ani příchuť šedi, natož jiného odstínu barevné škály. Dítě přirozeně miluje oba rodiče a pod vlivem jejich rozchodu/rozvodu je při tomto syndromu vystaveno tzv. brainwashingu, který zcela deformuje jeho další psychosociální a emocionální vývoj, např. identifikace rolí v rodině, potlačení pozitivních emocí vůči zavrženému rodiči atd. Dítě zcela ztrácí zavrženého/odcizeného rodiče, neboť ten je nenáviděn.

Rodič, který dítě tzv. naprogramovává proti druhému, často vychází z „nedospělých a nevyzrálých potřeb“ hledat viníka/nepřítele, na kterého je možné svést všechny těžkosti a problémy vlastního selhání. Může k tomu vést nezdravá egoistická představa, že jen programující rodič je schopen zajistit tu nejlepší výchovu a péči. Dítě v této snaze figuruje spíše jako předmět objektu zájmu, nikoli jako lidská bytost, která má právo na výchovu od obou rodičů.

Syndromem zavrženého/odcizeného rodiče však není zasažena jen tzv. nukleární rodina (matka – otec – dítě/děti), ale i vícegenerační (rodiče – dítě/děti – prarodiče) až rozšířená rodina (rodiče – dítě/děti – prarodiče -strýc/teta – bratranec/sestřenice).

V začátku předrozvodových, rozvodových a porozvodových problémů, resp. vyskytujících se uvedených kritérií může být celé věci velmi nápomocný tzv. asistovaný styk, kdy je kontakt s dítětem/dětmi a rodiči veden pod odborným vedením zkušeného terapeuta. V části odborné veřejnosti se rovněž hovoří o vzniku tzv. reintegračních center, kde by byly vytvořeny vhodné podmínky pro terapii syndromu zavrženého rodiče. Dalším přínosem při řešení sporů může být práce tzv. mediátora.

Ve většině případů se jedná o dlouhodobý proces, který vyžaduje velkou trpělivost a patřičnou odbornost a erudovanost od terapeutů a zainteresovaných složek, ke kterým patří i další profese z pomáhajících oborů (sociální pracovníci/pracovnice, kurátoři/kurátorky pro děti a mládež, psychologové/psycholožky, soudci/soudkyně, lékaři/lékařky atp.).

Příčinu případů syndromu zavrženého/odcizeného rodiče je nutné hledat u obou rodičů ve vleklých partnerských problémech a nezvládnutých dlouhodobých konfliktech. V této mnohdy extrémně vyhrocené atmosféře jsou děti nuceny rozhodovat se mezi zcela odlišnými světy dvou dospělých lidí/rodičů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku velmi náročnou a poměrně „mladou“, není tato oblast ještě plně saturována potřebným množstvím místně dostupných služeb. K pracovištím, na která je možné se obracet, patří např. specializovaná poradna Area Fausta, Poradna pro rozvodové problémy s dětmi PhDr. Eduarda Bakaláře, Centrum rodinné terapie v Motole apod.

Přeji vaší kamarádce dostatek zdravého úsudku a jasnou mysl při řešení situace v její rodině.


Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice

Ohodnoťte tento článek!