Teorie a praxe komunitního ošetřovatelství

Termíny jako terénní ošetřovatelství, ošetřovatelství veřejného zdraví a komunitní ošetřovatelství jsou v zahraniční praxi běžně používány. Avšak v současné době jsou myšlenky vypracování systému komunitního ošetřovatelství a jeho včlenění do systému primární zdravotnické péče velmi aktuální a nezbytné pro zlepšení péče celé populace, s důrazem na prevenci.


SOUHRN: Komunitně zaměřený přístup využívá pozitivní sílu kolektivního konání, s cílem posilnit komunity a tím zlepšit jejich zdraví. V současné době se ukázalo, že komunitní péče v podobě podpory zdraví a prevence nemocí je méně nákladná a má výhodu v tom, že pacient nemusí být vytržen ze svého domácího prostředí.
Klíčová slova: komunita, komunitní zdraví, komunitní ošetřovatelství, komunitní péče


V komunitním ošetřovatelství není klientem jednotlivec, ale celá komunita. Není však třeba se obávat, že se na jednotlivce na základě této koncepce péče zapomene, protože v komunitě se často problém jednotlivce stává problémem společným (5).

Komunita

Je definována jako souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném prostoru, kde vykonávají každodenní aktivity, a obvykle tvoří autonomní jednotku. Mají společné životní zájmy, potřeby, stejné společenské problémy, cíle, formy spolupráce, zvyklosti a podobně. Je to typ organizace, kde jsou odstraněny vztahy nadřízenosti a podřízenosti, čímž se dosahuje lepší komunikace a spolupráce (8). Podle WHO je komunita sociální skupinou, která je determinovaná geografickými hranicemi anebo společnými hodnotami a zájmy. Její členové se vzájemně znají a navzájem se ovlivňují (5).

Komunitní zdraví

Jedním ze základních paradigmat ošetřovatelství je zdraví, o kterém se předpokládá, že je věcí každého jedince. Na rozdíl od jiných živých tvorů člověk o svém chování rozhoduje, a tedy nese i zodpovědnost. Zdraví, respektive zdravý životní styl by neměl být výjimkou. Zdraví je v životě člověka nejdůležitější hodnotou. V definici zdraví není jednota, diskuse o tom probíhají již staletí. V současnosti se opíráme o definici zdraví WHO, kterou předložila krátce po svém založení v roce 1948, kdy zdraví definovala jako „celkový stav tělesné, duševní a sociální pohody, a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo slabosti“ (5).

Teorie komunitního ošetřovatelství

Ošetřovatelství orientované na zdraví komunity není novou záležitostí. Již před několika stoletími lidé stonali více doma než v institucích a také v posledních letech převládá tendence řešit co nejvíce možných zdravotních problémů v komunitě (doma) a zkracovat pobyt v lůžkových zařízeních na nezbytně nutnou dobu. Tím nabývá na významu komunitní ošetřovatelská péče včetně dalších zdravotních a sociálních služeb, které jsou klientům poskytovány v přirozeném prostředí, kde žijí (5).

Komunitní ošetřovatelství je v metodickém opatření MZ ČR (2004) definováno jako „ošetřovatelské služby poskytované v rámci komunitní péče, které jsou organizovány zpravidla mimo ústavní zařízení a zajišťují potřebnou péči o rodinu, jednotlivce či skupinu obyvatel“ (8). Komunitní ošetřovatelství je syntézou ošetřovatelské a veřejné zdravotnické praxe, vztahující se na podporu a ochranu zdraví obyvatelstva. Ohniskem práce v komunitním ošetřovatelství je v první řadě prevence před nemocemi a podpora zdraví. Cílem je péče o komunitu jako celek – to znamená o celou populaci v rámci dané komunity, o všechny rodiny a jednotlivce. Nejvyšším cílem komunitního ošetřovatelství je zlepšit zdraví celé populace v rámci komunity, a to identifikací každé rizikové podskupiny. Taktéž zlepšit ošetřovatelskou péči o vysoce rizikové klienty se závažným onemocněním, případně bezmocným a umírajícím (12).

Praxe komunitního ošetřovatelství

Pojem komunitní práce se v našich zemích začíná objevovat po roce 1989. Neznamená to, že by tato metoda práce nebyla v praxi realizována, nebyla však takto označována. Představy o tom, co je komunitní práce a jaký může být její obsah, jsou velmi různorodé (4). Ošetřovatelská praxe v komunitě zahrnuje způsob práce podporující rozvoj komunity. Je vysoce ovlivňována sociálními, politickými a ekonomickými faktory (2). Praxe komunitního ošetřovatelství ochraňuje a udržuje kontinuální zdraví populace, a to integrací zručností a vědomostí z ošetřovatelství a veřejného zdraví.

Budoucnost pro komunitní péči je třeba vidět ve spolupráci nejen mezi zdravotnickými, ale i sociálními pracovníky (5). Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, případně je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby proto zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu, skupiny, do nichž patří, případně zájmy širšího společenství (10).

Náplň práce komunitní sestry

Náplní práce komunitní sestry je poskytovat péči celé komunitě, a to v primární, sekundární nebo v terciární prevenci. Práce komunitní sestry odráží znalost potřeb souvisejících nejen se zdravím, ale i s riziky, která danou komunitu ohrožují. Je přirozené, že sestra musí poznat i sociální, kulturní, ekonomické a ekologické podmínky komunity (9).

Americká asociace sester definuje standardy ošetřovatelství v komunitě:

1. Sestra uplatňuje teoretické vědomosti při rozhodování v praxi.
2. Sestra systematicky sbírá údaje, které jsou ucelené a přesné.
3. Sestra analyzuje údaje, které zjistila o komunitě, rodině a jednotlivci, a ty determinují ošetřovatelské diagnózy.
4. Pro všechny úrovně prevence sestra připraví plány, které specificky určují ošetřovatelské aktivity, jedinečně zaměřené na potřeby klienta.
5. Sestra se řídí plánem, jehož plněním ochraňuje, udržuje a obnovuje zdraví, předchází nemocem a stará se o rehabilitaci.
6. Sestra zaznamenává odezvy z komunity, rodiny a jednotlivců nebo intervence a opatření, které zlepšily zdravotní stav, vedly k plnění stanovených cílů, a na základě toho reviduje databázi, diagnózy a plány.
7. Sestra se zúčastňuje setkání s kolegy, porovnává s nimi své názory, aby se ujistila o rozvoji kvality ošetřovatelské praxe. Sestra přebírá zodpovědnost za rozvoj profese a podporuje profesionální růst ostatních.
8. Sestra spolupracuje s ostatními, kteří vykonávají péči o zdraví, s profesionály a reprezentanty komunity, na plánování, uskutečňování a zpětné revizi programu pro komunitní zdraví.
9. Sestra přispívá prostřednictvím výzkumu k rozvoji teorie a praxe komunitního ošetřovatelství (5).

Komunitní péče

Komunitní péče je spektrem zdravotních, sociálních a dalších služeb poskytovaných nemocným a zdravým občanům, rodinám, skupinám určité komunity. Tyto služby doplňují primární péči, jsou do jisté míry alternativou specializované a institucionální péče poskytované na regionální úrovni. Cílem je poskytovat péči v domácím prostředí, umožnit co nejdelší setrvání v komunitě, a to i při zdravotním postižení, závislosti, chronické nemoci. Je založena na propojování veřejných zdrojů a zdrojů jednotlivce, na participaci všech zúčastněných. Přináší holistický a integrovaný přístup do péče o nemocné i o zdravé. Do konceptu komunitní péče patří poskytování fyzických, psychologických, paliativních a duchovních služeb.

Obecné principy komunitní péče jsou:

* čtyřiadvacetihodinová dostupnost základní pomoci,
* snadná dostupnost zdravotních a sociálních služeb,
* rychlé předávání klienta odpovídajícím službám,
* návaznost péče pro zajištění kontinuity a propojení zdravotní a sociální, ústavní a komunitní péče,
* multidisciplinární spolupráce a koordinace činností poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb,
* možnost výběru služeb pro zajištění spoluúčasti občana na rozhodnutí o formě odpovídající pomoci,
* individuální přístup v respektování jedinečnosti každého člověka a jeho potřeb,
* diskrétnost při předávání informací,
* účelnost nákladů pro vytvoření a udržení komunitního systému (8).

Nejčastější formy komunitní péče jsou: komunitní ošetřovatelská péče o rodinu, o děti, ve školách, o ženy, o staré lidi, o duševně nemocné, v zaměstnání, domácí péče, hospicová péče (5).

Etika v komunitním ošetřovatelství

Etika v komunitním ošetřovatelství úzce souvisí s lékařskou etikou a také s etikou komunitního zdraví. Týká se hodnot a společenské morálky, které směřují ke zdravé populaci. Mezi základní etické principy v komunitní péči patří: prospěšnost, autonomie, spravedlnost, neškodnost, pravdomluvnost, věrnost a poctivost.

Komunitní ošetřovatelství a jiné formy zdravotní péče mají používat při uspokojování potřeb svých klientů systematický postup při uskutečňování etických rozhodnutí. To znamená, že vzhledem ke složitosti zjištěných faktorů se musí umět rozhodnout, jaké stanovisko zaujmout, aby svým klientům neublížily, ale poskytly skutečnou pomoc (5).

Závěr

Komunitní péče znamená poskytovat služby a podporu občanům na správné úrovni, v náležité podobě a ve vhodné chvíli tak, aby občan dosáhl co největší úrovně nezávislosti. Pojem komunitní péče přesahuje klasické dělení na péči zdravotní a péči sociální. Komunity by měly vytvářet podmínky a zajistit dostupnost zdravotních i sociálních služeb klientům včetně informovanosti o nich a snadného přístupu k těmto službám. Společnost potřebuje ošetřovatelskou disciplínu, která podporuje výchovu ke zdraví v komunitě. Zdravotnictví v naší republice je složitým sociálním a politickým problémem. Je vedena diskuse o jeho transformaci, zvýšení efektivity a sociální prestiže. Ošetřovatelství v posledních letech prožívá ve vyspělých zemích dramatický rozvoj. Když u nás nebude realizována řada změn, je pravděpodobné, že se nám nikdy nepovede tyto rozdíly změnit. Na závěr zůstává nezodpovězená otázka: Jak dlouho ještě potrvá, než se komunitní ošetřovatelství v našich podmínkách dostane na úroveň vyspělých zemí?


O autorovi: Mgr. Zuzana Karnetová, DiS. III. interní klinika, VFN, Praha (zuzanakarnetova@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!