Terminální stadium nemoci

Autorka v článku popisuje zkušenosti z oblasti terminálního stadia klienta a péče o zemřelého včetně plnění bio-psychosociálněspirituálních potřeb zahrnujících i postupy sestry jak všeobecné, tak i odborně zaměřené.

SUMMARY The author describes her experiences from the care of terminally ill patients including care of the body after the death of the patient. Satisfaction of biopsychosocial and spiritual needs of the patients, as well as general and specialized nursing procedures, are also included.

Terminální stadium je konečná fáze života, hranice mezi životem a smrtí. Ošetřovatelská péče o klienta v terminálním stadiu je velice náročná jak po psychické, tak i po ošetřovatelské stránce.

Když jsem navštěvovala střední zdravotnickou školu, byla jsem přiřazena na měsíční praxi na chirurgickou JIP. Netušila jsem, že zařazení do kolektivu sester bude tak obtížné. I přes mou velkou snahu sestry nechápaly, že neovládám vše (byla jsem ve třetím ročníku). Praxe probíhala v nepříjemné atmosféře, která způsobila, že jsem byla nervózní a dělala chyby. Celý měsíc jsem zažívala velký stres a nakonec mě čekal opravdu „krásný“ závěr.

Moje první zkušenost se smrtí

Během jedné noční směny zemřel pacient. Nedokázala jsem si do té chvíle představit, jak,,divné“ je stát nad zesnulým člověkem. Bylo mi opravdu hrozně… Nedovedla jsem si představit, že bych s ním měla manipulovat a postarat se o mrtvé tělo. To však nikoho nezajímalo. Přišla za mnou jedna ze sester a oznámila mi něco jako:,,Tak, když tu máme konečně exitus, můžeš si ho udělat!“ Ptala jsem se:,,Sama?“ A ona se na mě podívala, jako by na mé otázce bylo něco nenormálního.

Péči o mrtvé tělo by však měly provádět vždy minimálně dvě sestry. To ovšem nikoho nezajímalo, takže péči o tohoto zemřelého jsem opravdu provedla sama. Nikdo mi ani neporadil a já tenkrát nevěděla, co to všechno zahrnuje. Aby o tom sestry nevěděly, obstarala jsem si standard a pracovala podle něj. Ubezpečuji vás, že se mi o tomto „incidentu“ dodnes zdá.

Citlivost a tolerance

Péče sestry o umírajícího vyžaduje citlivý, tolerantní a taktní přístup. Měla by být chápavá a nezlehčovat klientovy obavy. Měla by mu poskytovat emocionální a psychickou podporu a respektovat jeho přání. Neměla by klienta nechávat o samotě a měla by umožnit rodině rozloučit se s nemocným, případně jej ošetřovat. Pokud je klient v bezvědomí, neměla by v jeho přítomnosti hovořit o něm ani o jeho zdravotním stavu. Sestra musí vědět, jaké informace o chorobě byly nemocnému poskytnuty (zda klientovi byla sdělena diagnóza a prognóza nemoci).

Umírání a smrt

Smrt je opak života, konec biologické existence. První fází je agonie neboli předsmrtný zápas, kdy jsou zachovány základní životní funkce, ale dochází k poruše funkce některých orgánů. Druhou fází je klinická smrt, kdy dochází k zástavě dechu a srdeční činnosti, metabolismus mozkových buněk je zachován, stav je reverzibilní. Třetí fází je biologická smrt neboli zánik buněk, stav je ireverzibilní. Poslední fází je smrt mozku neboli ireverzibilní zánik mozkových buněk.

Hospice

Jsou to zařízení, která poskytují péči nevyléčitelně nemocným. Zaměstnanci, kteří zde pracují, jsou velcí profesionálové a netajím se tím, že je obdivuji. Například v Hospici na Svatém Kopečku u Olomouce mě velmi zaujala místnost, kam ukládají zesnulé. Byl to hezký pokoj se svíčkami a různými náboženskými předměty. Dále pak krásně zařízená kaple, kde se mohou tito klienti a jejich rodiny či přátelé modlit a mohou zde trávit volný čas. Dům je moderně zařízen a pokoje pro nemocné jsou velmi útulné. Je zde možnost návštěvy rodiny a jejich stálá přítomnost.

Co z toho plyne?

Myslím, že by sestry měly pomáhat při vzdělávání studentek zdravotnických škol, protože jsou to jejich budoucí kolegyně a nástupkyně. Samozřejmě mám zkušenost také se sestrami, které mi byly příkladem, ale těch bylo málo. Mnoho sester se řídí standardy a zvyklostmi oddělení, na kterém pracují. Pokud je chtějí studentky seznámit s novinkami v ošetřovatelské dokumentaci (například s NANDA doménami) nebo v ošetřování nemocných, berou to jako útok na svou osobu a brání se jakékoli změně stereotypů.

Obávám se, že profesionální deformace sester je velmi rozšířená. Drží se svých postupů a jiné považují za „špatné“. Jsou jistě mnohem zručnější než my, studentky, ale myslí ještě na svého klienta, nebo jen na odbytí si směny za účelem platu? Konkrétně v případě péče o mrtvé tělo jsem se setkala s formou profesionální deformace, že tělo zemřelého sestry ukládaly,,jen tak“, bez zabalení a ostatní péče, na zem mezi prádlo do čisticí místnosti.


Martina Jedelská, studentka VOŠ Emanuela Pottinga v Olomouci (godlike.violet@seznam.cz)

Terminální stadium nemoci
Ohodnoťte tento článek!
4 (80%) 2 hlas/ů