Tinitus ušní – současný medicínský pohled

Intenzita sluchových šelestů bývá různá. Pohybuje se v široké škále od tichých zvuků, které slyší nemocný pouze v nočním tichu před usnutím, až po intenzivní trvale obtěžující, které mohou postiženého člověka v mimořádných případech dohnat dokonce až k sebevraždě.

Tinitus dělíme podle vnímání na subjektivní a objektivní, podle délky trvání na akutní a chronický, podle charakteru, kde se určují jeho frekvenčně-dynamické vlastnosti, na hluboký, vysoký, slabý, silný a podle komplexnosti na tón, šum, komplexní tinitus.

Příčiny tinitu

Podle patofyziologie: toxické poškození ucha a VIII. nervu, ischemie, degenerativní poškození, trauma, specifické příčiny.

Podle lokalizace (topiky): nemoci vnějšího ucha, onemocnění středouší, onemocnění vnitřního ucha, retrokochleární postižení, centrální a psychicky podmíněný tinitus.

Stanovení příčiny šelestu

Při hledání příčin šelestu je především třeba vyloučit tinitus jako příznak závažného onemocnění. Stanovení diagnózy vychází z následujících vyšetření:

Anamnéza – obecná otorinolaryngologická a speciální: délka trvání obtíží, okolnosti vzniku tinitu, charakter, doprovodné příznaky, osobní anamnéza se zaměřením na neurologické a interní onemocnění, expozice hluku, toxické látky atd. Patří sem i subjektivní hodnocení tinitu a posuzování handicapu pomocí speciálních dotazníků.- Vyšetření sluchu: standardní audiometrie, speciální vyšetření.- Laboratorní vyšetření: zejména biochemie krve, krevní obraz.- Zobrazovací vyšetření: CT, MRI, ultrazvuk krčních tepen, výjimečně angiografie.

Na diagnóze a stanovení léčebného postupu u tinitu se podílejí vedle otorinolaryngologie (otologie) též obory neurologie, o6 almologie, interna, rehabilitace, případně stomatologie.

Režimová opatření

Pacient by měl mít dostatek informací, aby se zbavil zbytečných obav z tinitu, měl by se chránit před hlukem, ale nepobývat v absolutním tichu. Důležité je také dodržování dietních opatření a využívání relaxačních technik včetně ritualizace usínání a v neposlední řadě musí dodržovat pravidelné kontroly sluchu u lékaře.

Farmakologická léčba

– vazodilatancia, reologika – především u akutního tinitu a šelestů při spasmech cév,- neurofarmaka (kognitiva, nootropika),- vitaminy a jiné pomocné léky,- imunosupresiva (kortikoidy při předpokládaném autoimunitním onemocnění),- psychofarmaka (antidepresiva, anxiolytika), kauzální i symptomatická léčba,- léky příčinných onemocnění (diabetes, ICHS, dyslipidemie atd.).

Fyzikální léčba

– laseroterapie – ozařování cochley neinvazivním laserem přes zvukovod nebo processus mastoideus,- magnetoterapie – aplikace magnetického proudu na oblast uší a mozku,- hyperbaroxygenoterapie – difuze kyslíku při přetlaku do mozku a vnitřního ucha.

Psychologické působení tinnitus retraining therapy (TRT; léčba tinitu změnou návyku) – metoda založená na tzv. neurofyzikálním modelu prof. Jastreboff a (USA), tinnitus masking therapy (TMT) – potlačení tinitu pomocí podobného šumu, psychoterapie.

Chirurgické a ostatní metody léčby

Chirurgie se podílí na léčbě tinitu způsobeného středoušním zánětem, otosklerózou a podobně, u nádorových onemocnění se uplatňuje též iradiace. Rozmanitost léčebných metod, kterou lékaři aplikují při léčbě chronického subjektivního tinitu však obvykle bývá spíše odrazem terapeutické bezradnosti než úspěchů klasické medicíny. V tomto smyslu se dá říci, že se pacienti někdy právem snaží vyhledávat a využívat také alternativní medicínské metody, jako jsou akupunktura, léčitelství apod.

LITERATURA
Andres, M.: Zvoní vám v uších? Praha, Siemens, 2001. Astl, J.: Učební texty otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Praha, Nakladatelství Karolinum, 2002. Doenges, M. E., Moorhaus, M. F.: Kapesní průvodce zdravotní sestry. Praha, Grada Publishing, 1996. Charvát, J.: Repetitorium praktického lékaře. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1955. Plch, J.: Otorinolaryngologie. Brno, 1994. Šíbl, O. a kol.: Otorinolaryngologie pro atestace I. stupně. Praha, Knižnice Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze, 1990. Škeřík, P.: Otorinolaryngologie pro praktické lékaře. Praha, Scientia Medica, 1993. Tichý, S. a kol.: Otorinolaryngologie -učebnice pro lékařské fakulty. Praha, Avicenum, 1983. Uchytil, B., Smilek, P., Kostřica, R., Novotný, M.: Vyšetřovací metody a základní diagnostika v otorinolaryngologii. Praha, Triton, 2002.

SOUHRN

Šelest ušní (lat. tinnio = cinkat) je zvuk nejrůznějšího charakteru, většinou vnímaný subjektivně. Zatímco na postiženého často působí nepřetržitě, brání soustředění, spánku, odpočinku apod., pro okolí je neslyšný. Pacienti strádají psychicky i fyzicky, tinitem vyvolaná předrážděnost narušuje pohodu dotyčné osoby i vztahy s okolím.

SUMMARY

Ringing in the ear (tinnitus) is a subjective feeling of a sound of various type. Although the patient can hear it continuously, cannot concentrate, sleep or relax, people around him do not hear anything. The patients suffer psychologically and physically, and their irritability caused by tinnitus has negative impact on his wellness as well as his relationships.


O autorovi: Jitka Čermáková, Ústav zdravotnických studií, Univerzita Pardubice (cermakovajitka1@seznam.cz) MUDr. Jakub Dršata vedoucí audiovestibulologického oddělení, ORL klinika, FN Hradec Králové

Ohodnoťte tento článek!