Transsexualismus: co o něm víme

Transsexualismus se v Seznamu diagnóz objevil poprvé v roce 1980. Jedná se o poruchu sexuální identifikace, kdy jednotlivec cítí silnou a přetrvávající opačnou pohlavní identifikaci a úporný diskomfort se svým anatomickým a genetickým pohlavím.

SUMMARY

Transsexualism has been listed in the List of diagnoses since 1980. It is an identity disorder when an individual has reverse sexual identity and feels strong discomfort with his own anatomical features.

Na našem pracovišti jsou prováděny operační výkony měnící pohlaví, tzv. chirurgické konverze. Od roku 2001 bylo na naší klinice provedeno 35 konverzí „female to male“ (F to M) a 88 konverzí „male to female“ (M to F). Termín transsexualismus začíná být postupně nahrazován termínem „porucha pohlavní identity“ (gender identity disorder – GID).GID nelze zaměňovat s homosexualitou či transvestitismem. Homosexuálové nemají porušenou pohlavní identifikaci, ale sexuálně preferují jedince stejného pohlaví, transvestité zase upřednostňují převlékání do oděvu opačného pohlaví. Avšak ani jedna skupina netouží změnit své biologické pohlaví. Porucha pohlavní identity byla poprvé popsána H. Benjaminem v roce 1953.

Příčiny vzniku poruchy pohlavní identity

Psychodynamická teorie kladla velký význam v etiologii vzniku GID na vztah dítě-rodič, jako na faktor, hrající zásadní roli ve vzniku atypické pohlavní identifikace, jako např.: extrémní přísnost matky, absence otce ve výchově dítěte, atypický psychosexuální vývoj rodičů. V posledních letech ale velké množství studií soustředí svou pozornost na vznik GID v samotném mozku. Výzkum vymezil dvě zásadní možnosti vzniku GID: 1. perinatální hormonální abnormalita, jako je vrozená hyperplazie nadledvin, odolnost k působení androgenů; 2. změna sekrece gonadotropin uvolňujícího hormonu (GnRH). GnRH hraje klíčovou roli v řízení funkce reprodukčního systému. Působí primárně na předním laloku hypofýzy, kde stimuluje syntézu a sekreci gonadotropinů, FSH a LH.

Nadbytek účinných androgenů může vést u geneticky a somaticky ženského fétu ke vzniku mužské pohlavní identifikace, a naopak nedostatek androgenů může u fétu mužského pohlaví zapříčinit jeho ženskou pohlavní identifikaci. Jako kritické období pro formování sexuální identifikace je 4.-6. měsíc intrauterinního života.

Diagnostika GID

Mezinárodní organizace Harry Benjamin International Gender Dysphoria Association (HBIGDA), založená v roce 1978, vypracovala protokol, který pravidelně reviduje a aktualizuje a podle nějž by se diagnostika a léčba GID měla provádět. Vymezuje časová období pro jednotlivé kroky diagnostiky a léčby, aby byla GID spolehlivě rozpoznána a byly vyloučeny jiné stavy, jako například schizofrenie. Při chybné diagnóze by mohlo dojít k nezvratnému poškození pacienta.

Prvním krokem je psychologická diagnostika, založená na anamnestickém pohovoru (preference hraček v dětství, preference oděvu, odpor k primárním i sekundárním pohlavním znakům a jiným biologickým projevům dospívání, neerotické sny a denní fantazie, zamilovanost a partnerské vztahy, charakteristiky pohlavní role). Je-li diagnóza bezpečně stanovena, pacient začíná s tzv. Real Life Test, kdy si vyzkouší svou schopnost žít v roli harmonizující s jeho psychickou identitou. Jméno a příjmení je úředně změněno na neutrální tvar.

K hormonální terapii dochází poté, co pacient žije minimálně několik měsíců v dané roli, předchází jí důkladné somatické vyšetření. Měla by před samotným chirurgickým zákrokem trvat nejméně rok. V případě GID M to F je nezbytná antiandrogenní terapie u GID F to M zase léčba testosteronem. Po rok trvající hormonální terapii a více než rok úspěšného Real Life Test může komise na podkladě žádosti pacienta staršího 18 let rozhodnout o schválení operativní změny pohlaví.

Závěr

Smyslem našeho příspěvku bylo osvětlit problematiku GID, která v povědomí veřejnosti, a bohužel nejen laické, není zcela dobře známa. Pochopení pacienta, který si přeje změnit pohlaví a musí si svou touhu leckdy tvrdě vybojovat, je to nejdůležitější. Principy chirurgických postupů konverze se budeme zabývat v některém příštím příspěvku.

LITERATURA
Transsexualismus a chirurgická konverze pohlaví. Jarolím, L. Sanquis 24/2002.
Gender dysphoria. Bettocchi, C., Luccarelli, G. European Urology Today, December 2007/January 2008.

František Kubíček, Jitka Kirsová Urologická klinika II. LF UK v Motole (jitkakirsova@seznam.cz)

Transsexualismus: co o něm víme
Ohodnoťte tento článek!