Transuretrální resekce prostaty vs. kvalita života

Operace prostaty je pro pacienty s výraznými obtížemi s močením nejúčinnější formou léčby pro zvýšení kvality jejich života a v mnoha případech i alternativou na záchranu života. Každý, kdo se stane pacientem, potřebuje mít přesné informace o svém onemocnění a o tom, co ho čeká v průběhu diagnostického procesu, jaké jsou možnosti léčby a jaké jsou její výhody a rizika.

Ošetřovatelské strategie na podporu kvality života je třeba zaměřit nejen na pacienta, ale i na jeho rodinu s cílem umožnit příbuzným zapojit se do zdravotní péče. „Cílem všech zdravotnických pracovníků by mělo být vytvoření vzájemného vztahu s pacientem, založeného na důvěře, který je předpokladem úspěšného odhalení překážek ve správném průběhu léčby a ošetřování“ (Otrubová, 2009, s. 13). Podpora kvality života je významným nástrojem i v prevenci recidiv onemocnění.
Prostata je „orgán sexuální činnosti muže. Svým umístěním však významně zasahuje do problematiky močení a druhotně i do jiných funkcí organismu. Její význam spočívá hlavně v tvorbě sekretu, který je nevyhnutelnou součástí spermatu a zajišťuje do značné míry jeho oplodňovací schopnost“ (Kohlíček, 1985, s. 22). Hlavní funkcí prostaty je tvorba semenné tekutiny, kterou vytváří nepřetržitě. Kromě toho má i další funkce, jež vyplývají z její příslušnosti k pohlavnímu ústrojí, jakož i z jejího uložení – prostata obklopuje spojení cest močových a cest semenných. Od tohoto místa mají moč i semenná tekutina stejnou cestu ven z těla. Zde hraje prostata roli jakéhosi ventilu, kde při močení uzavírá semenné cesty a žlázové vývody do močové trubice, čímž brání proniknutí moči do těchto vývodů. Na druhé straně tzv. vnitřní svěrač močového měchýře tvořený hladkou svalovinou uzavírá močovou trubici proti měchýři při ejakulaci (Kliment, 2002).
Benigní hyperplazie prostaty (BHP, dříve označováno také jako adenom prostaty, hypertrofie prostaty) je nejčastějším nezhoubným novotvarem u mužů a je spojena se stárnutím. Toto onemocnění obvykle muže neohrožuje na životě, klinická manifestace BHP v podobě symptomů dolních močových cest však zhoršuje kvalitu života. V odborné literatuře je možné setkat se s mnoha definicemi benigní hyperplazie prostaty. Stručná a laicky nejdostupnější definice je od Klimenta a Horňáka (1996, s. 9): „BHP je nezhoubné zvětšení prostaty vznikající v procesu stárnutí, jehož výsledkem mohou, ale nemusí být poruchy močení.“ V současné době ještě stále není plně objasněna příčina a proces vzniku BHP. „Vývoj benigní hyperplazie prostaty je podmíněn dvěma faktory: věkem (resp. procesem stárnutí) a normální tvorbou mužského pohlavního hormonu testosteronu v semeníkách“ (Kliment, 2002, s. 8). Jedinec, kterému byly ještě před pubertou odstraněny semeníky, nikdy benigní hyperplazií neonemocní. Vzhledem k tomu, že za nejvýznamnější rizikové faktory vzniku BHP jsou v současnosti považovány věk a normální funkce semeníků, mají největší význam v primární prevenci onemocnění pravidelné prohlídky u praktického lékaře a včasná detekce vzniku onemocnění (Mrocek, 2009).
Klasickou BHP charakterizuje komplex příznaků, nověji označovaný jako LUTS, které je možné rozdělit na příznaky obstrukční (poruchy vyprazdňování) a iritační (poruchy uskladnění) (Kliment, 2002).
„Diagnostika BHP je jednoduchá a opírá se o věk pacientů a klinické příznaky ze strany dolních močových cest (LUTS)“ (Breza a kol., 2007, s. 153). V současnosti tvoří komplex diagnostických metod od nejjednodušších až po technicky složité, jejichž cílem je určit správnou diagnózu, odlišit benigní onemocnění od maligního a zároveň posoudit prognostické parametry choroby. Rozdělují se na doporučená vyšetření (anamnéza, vyplnění dotazníku IPSS, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření) a tzv. volitelná vyšetření (funkční vyšetřovací metody, zobrazovací metody, endoskopické metody) (Blaško a kol., 2007).
K volbě léčebného postupu by mělo dojít na základě společného rozhovoru lékaře s pacientem. „V léčbě benigní hyperplazie prostaty je možné použít vícero postupů, od neinvazivních způsobů léčby až po použití operačních metod“ (Kliment, 2002, s. 13). Tři základní léčebné postupy jsou: pozorné sledování (watchful waiting – postup, při kterém se nepoužívá žádná léčba, pacient se pouze kontroluje v intervalech 6–12 měsíců), medikamentózní léčba (podávají se léky, které snižují tonus hladkých svalů krčku močového měchýře a zlepšují průtok moči) a chirurgická léčba (spočívá v odstranění zvětšené části prostaty). V současnosti se používají dva způsoby chirurgické léčby: endoskopické – transuretrální operace (TURP, TUIP) a otevřené operace: prostatektomie.
V ošetřovatelské péči o pacienta s BHP sestry v plném rozsahu uplatňují své vědomosti, schopnosti a zručnosti. Intervence sestry jsou závislé na stadiu onemocnění BHP. Zároveň je důležitá podpora pacienta při adaptaci na změněnou situaci (Poledníková a kol., 2006).
Z operační léčby BHP vyplývají pro sestru následující úkoly: * připravit pacienta po fyzické a psychické stránce na vyšetření a chirurgické výkony, * zabezpečit stravu podle individuálních potřeb pacienta, podle dietetických požadavků v rámci standardu předoperační přípravy, * sledovat stav výživy, vést pacienta k dodržování dietetických omezení, * kontrolovat hmotnost pacienta, * zabezpečit dostatečnou perorální a parenterální hydrataci pacienta, * sledovat ukazatele hydratace organismu, * sledovat močení, frekvenci za 24 hodin, retenci moči v močovém měchýři, reziduum, * zabezpečit nedráždivé močení, podávat léčbu podle ordinace lékaře, * asistovat při zavedení permanentního katétru (PK), zabezpečit fixaci PK, jeho hygienu, * pravidelně měřit diurézu, sledovat barvu a příměsi v moči, * zabezpečit podle vypracovaného standardu celkovou tělesnou a psychickou předoperační přípravu pacienta, * zabezpečit kvalitní pooperační ošetřovatelskou péči a edukaci pacienta, ale i jeho rodiny (Schmidtová a kol., 2008).
Holistický přístup vnímá pacienta jako jedinečnou biopsychosociální a spirituální bytost, přičemž zrovnoprávňuje subjektivní kritéria s objektivními. Vyjádřený je i novějším termínem kvalita života, který se v odborné literatuře vyskytuje stále častěji. Kvalitu života jako dynamicky se měnící stav ovlivňuje komplex klinických, osobních a sociálních činitelů. Její podpora se stává jedním z cílů terapeutické a ošetřovatelské intervence. Dynamický charakter vyjadřuje to, že v rozličných životních obdobích a životních situacích se může kvalita života značně lišit, a je tedy možné hovořit i o jejích specifických aspektech (Žiaková a kol., 2009).
Urologická problematika má u většiny mužů své významné místo. Právě benigní hyperplazie prostaty se svými důsledky je muži vnímaná negativně a následně vede k negativnímu ovlivnění kvality jejich života. „Zasahuje nemocného tělesně, psychicky a sociálně zcela nepřipraveného na nemoc a na vyřazení z různých sociálních rolí“ (Morovicsová, 2009, s. 20). BHP představuje onemocnění, které po dosažení klinické fáze začíná negativně ovlivňovat život a kvalitu života muže. Vzhledem k tomu, že průběh BHP je pomalý, jsou první obtíže nenápadné a jsou považovány za průvodní znak stárnutí. V pokročilých stadiích onemocnění dosáhnou potíže už takových rozměrů, že je návštěva lékaře nevyhnutelná (Blaško a kol., 2007).

Průzkum

Cílem realizovaného průzkumu bylo zjistit kvalitu života u pacientů po transuretrální resekci prostaty a způsob vyrovnávání se se složitou životní situací. Hlavním důvodem, proč se zajímat o kvalitu života u nemocných s diagnózou BHP, je hlouběji pochopit dopad samotného onemocnění na pacienta a následně tím zhodnotit efekt poskytnutí léčby. Na problematiku kvality života pacientů trpících BHP jsme se zaměřili proto, že se ukázalo, že úspěšnost léčby pacientů s BHP zvyšuje jejich počet, a tím i množství problémů, které je možné zařadit pod pojem kvality života. Ty je nutné monitorovat a následně ovlivnit intervencemi ze strany lékaře a sestry.

Metodika a vzorek průzkumu

K dosažení stanovených cílů jsme jako vhodnou metodu použili dotazník vlastní konstrukce se zaměřením na zjištění kvality života u mužů po transuretrální resekci prostaty. Dotazník pro pacienty obsahoval 23 položek, zaměřených na subjektivní vnímání kvality života po TURP, na edukaci v otázkách před- a pooperační péče z pohledu pacientů a jeho součástí byly i anamnestické položky orientované na věk, rodinný stav a vzdělání respondentů. Průzkumný vzorek tvořilo 100 záměrně vybraných respondentů – pacientů z FNsP v Nových Zámkoch. Podmínkou zařazení respondenta do průzkumu bylo, aby měl diagnostikovanou benigní hyperplazii prostaty a absolvoval operační léčbu TURP.
Z analýzy výsledků vybíráme Průzkumem jsme kromě jiného ověřovali následující hypotézy: H1: Předpokládáme, že pacientů, kteří mají nedostatek informací o kvalitě života po transuretrální resekci prostaty, bude více než pacientů, kteří mají dostatek takových informací.
H2: Předpokládáme, že pacientů, jimž se kvalita života související s močením zlepšila, bude více než pacientů, kterým se kvalita života nezlepšila.
H3: Předpokládáme, že pacientů, jimž po operačním výkonu ustoupí bolest v podbřišku, bude více než pacientů, u kterých bolest přetrvává. Získané informace jsme vyhodnotili kvalitativní a kvantitativní metodou.

Kvalitativní analýza výsledků

Problematice mužů po transuretrální resekci prostaty a kvalitě jejich života je v poslední době věnována stále větší pozornost. Průzkumem, který jsme uskutečnili u pacientů s diagnostikovanou BHP, jsme chtěli ověřit závažnost tohoto onemocnění a jeho vliv na kvalitu života. Zaměřili jsme se na míru informovanosti o dané problematice a osobní zkušenosti respondentů po absolvování chirurgického zmenšení objemu prostaty (TURP) s tímto onemocněním. Hodnocena byla především nově nabytá kvalita života u mužů v jednotlivé biopsychosociální oblasti a to, zda je způsob vyrovnávání se se životní situací efektivní.
Míra informovanosti o kvalitě života po transuretrální

resekci prostaty byla zjišťována pomocí čtyř položek. Výpovědi respondentů naznačily závažné skutečnosti, proto na ně chceme více upozornit a věnovat jim více prostoru. První položka zjišťovala znalost respondentů o pozitivech operační léčby – transuretrální resekci prostaty, druhá byla zaměřena na ověření subjektivního pocitu informovanosti o kvalitě života po transuretrální resekci prostaty a následující na případné zdroje, ze kterých respondenti dotazované informace čerpají. Čtvrtá položka se u dotazovaných lišila z důvodu různé potřeby informací týkajících se kvality života po operačním výkonu, které by ještě uvítali. Z průzkumu vyplynulo, že znalosti pozitiv operační léčby jsou nižší a velmi dobře je zná pouze 20 %, což je méně než čtvrtina, pouze tuší méně než polovina respondentů (48 %) a nezná je 32 respondentů. Po tomto objektivním ověřování znalostí pozitiv operační léčby se dotazník zabýval subjektivním pocitem informovanosti respondentů. Bylo zjištěno, že pocit dostatku informací o kvalitě života po transuretrální resekci prostaty má 28 respondentů, což představuje 28 %. Naproti tomu 72 respondentů (72 %) odpovědělo, že nemají pocit dostatku informací. Výrazná skupina respondentů (85 %) také prostřednictvím šetření projevila zájem o informace. Zbývajících 20 respondentů (20 %) nebylo schopno zhodnotit, zda je množství informací, které o kvalitě života po transuretrální resekci prostaty mají, dostatečné.
Výše zmíněných 28 % respondentů se subjektivním pocitem dostatku informací o kvalitě života po transuretrální resekci následně uvádělo zdroje, ze kterých čerpají. V případě této položky bylo možné označit více odpovědí, protože informace je možné získávat zároveň z více zdrojů. Průzkum prokázal, že nejčastějším zdrojem informací o kvalitě života po transuretrální

resekci prostaty je odborný lékař urolog, kterého označilo z 28 pacientů 15 (53,58 %). To je dané nejen jeho pozicí ve zdravotní péči, ale také vysokou důvěrou, které se urologové těší. Dalších šest respondentů (21,43 %) čerpá informace z denního tisku, ve kterém je možné se setkat jak se zdravotnickými rubrikami, tak s informacemi v oblasti inzerce. Současným trendem je také získávání informací z internetu, které označili z 28 pacientů pouze tři (10,71 %), což je dané převážně vyšším věkem sledované populace, která ještě internet nevyužívá

v porovnání s generací mladší. Shodný počet 3 respondentů (10,71 %) získává informace od rodiny a přátel. Tento poznatek ukazuje, že v posledních letech nastal posun v rámci společenského přístupu k BHP, která začíná ztrácet rys tabuizované záležitosti a lidé své pozitivní i negativní zkušenosti s onemocněním společně sdílejí a konzultují. Průzkum dále potvrdil, že sestru na urologické klinice považuje za zdroj pouze jeden respondent (3,57 %). Pacient tak zřejmě při návštěvě zdravotnického zařízení upřednostňuje informace přímo od urologa, informace od sestry považuje za zprostředkované. Dalším důvodem může být také nízká míra iniciativy sester. Zde se nabízí prostor pro aktivnější přístup k edukaci ze strany sester. Praktického lékaře, sestru svého praktického lékaře a TV neuvedl nikdo. Není vhodné nechat pacienta v informační izolaci, která zbytečně vyvolává úzkost a strach. Pacient se pravdy dopátrá z jiných zdrojů a přestane nám důvěřovat. Zjistili jsme fakt, že až 90 % respondentů v různé míře znalo svoji diagnózu.
Vycházejíc z celkového vyznění výsledků šetření lze konstatovat, že by respondenti nejvíce (32 %) uvítali informace o předpokládané délce léčby, všeobecná doporučení (10 %) a co nesmějí nyní dělat (18 %), jaké tělesné aktivity mohou a nemohou provozovat (15 %) a informace o příjmu tekutin (10 %); 15 respondentů položku nevyplnilo.
Další oblast dotazování byla zaměřena na kvalitu života související s močením po operačním výkonu. Omezování činností a aktivit má také značný vliv na hodnocení vlastní spokojenosti. Subjektivní spokojenost s kvalitou života se významně projevila tam, kde se mikční obtíže nevyskytovaly či nebyly výrazné, a proto nedocházelo k omezování činností. Odpovědi respondentů výstižně dokreslují poznatky uvedené v teoretické části, stejně jako kvantitativní vyhodnocení našeho průzkumu. Kvalitu močení po operačním výkonu hodnotí jako výbornou 52 % respondentů a jako dobrou 21 % a převážně dobrou 17 %, kteří se zároveň neomezovali ani v jedné z uvedených činností a převážně neměli ani obtěžující příznaky. Střídavou kvalitu v souvislosti s močením uvedlo 8 % a jako převážně špatnou ji označili pouze dva respondenti. Jako obtěžující příznak respondenti uváděli slabý proud moči, naléhavé nutkání na močení a přerušované močení. V průzkumu byli na prvních třech místech následující omezení v těchto činnostech: omezování tekutin před spánkem, vyhýbání se místu, kde není k dispozici WC, a omezování příjmu tekutin před cestováním.
Kvalita života je mnohorozměrná veličina. Mezi významný faktor ovlivňující spokojenost pacienta s léčbou při hodnocení kvality úspěšnosti léčebných postupů patří ústup bolestí po operačním výkonu. Přispíváme tím k zabezpečení pohody pacienta, na kterou může mít vliv jak samotný operační výkon, tak i odstranění permanentního katétru s potenciální přítomností bolesti při močení. V našem souboru pacientů s BHP, kteří absolvovali transuretrální resekci prostaty, byl zaznamenán ústup bolestí v podbřišku až u 93 respondentů (93 %), analgetika nebylo potřebné podávat 85 respondentům (85 %) a bolest při močení nepociťovalo 83 respondentů (83 %). Silnou až nesnesitelnou bolest u obou položek neuvedl nikdo. Literatura uvádí, že endourologický výkon (TURP) nejen zvyšuje komfort operatéra, ale je především výkonem méně invazivním (v porovnání s klasickou otevřenou operací) a výhodnějším pro pacienta (Pacík, 2001).
Sledovat kvalitu života je po formální stránce náročné, ale velmi žádoucí a pro zdravotnické pracovníky a jejich pacienty značně výhodné za účelem poskytování kvalitních služeb. Z pohledu sester je i kvalitní ošetřovatelská péče o pacienty jedním z mnoha faktorů, které mají vliv na hodnocení kvality života.

Diskuse

Prezentací získaných informací od respondentů jsme se snažili najít odpovědi na naše otázky a dosáhnout cílů průzkumu.
Pracovní hypotéza H1: Z analýzy výsledků průzkumu vyplývá, že až 72 % respondentů nemá dostatečné informace o kvalitě života po transuretrální resekci prostaty, ale při zjišťování vědomostí o pozitivech operační léčby – transuretrální

resekci prostaty – je znalo či je „tušilo“ více než polovina respondentů, tj. 68 %. Nezájem o informace nevyjádřil žádný respondent (0 %). Pouze 28 % respondentů uvedlo dostatečné informace v souvislosti s kvalitou života po operačním výkonu. Chtěli jsme zjistit zdroje čerpání těchto informací. Patnáct (53,58 %) respondentů odpovědělo, že nejvíce informací o kvalitě života po TURP jim poskytl odborný lékař urolog. Praktického lékaře, sestru svého praktického lékaře a TV nikdo (0 %) z respondentů neuvedl. Další položkou jsme zjistili, že i přes uvedené skutečnosti až 85 (85 %) respondentů projevilo zájem a uvítalo by ještě dodatečné informace, jako např. o předpokládané délce trvání léčby (32 %). Na základě našeho zkoumání můžeme konstatovat, že hypotéza H1 se potvrdila, více než polovina respondentů, tj. 72 %, nemá dostatečné informace o kvalitě života po transuretrální resekci prostaty.
Pracovní hypotéza H2: Z výsledků průzkumu vyplývá, že pacienti mají požadovanou kvalitu močení, o čemž svědčí 52 % odpovědí respondentů, kteří hodnotí kvalitu močení jako výbornou, 21 % jako převážně dobrou a 17 % jako dobrou, což v kladném vyjádření činí celkem až 90 %. Vysoké procento, až 81 %, respondentů nemá ani obtěžující příznaky. Neomezování se ani v jedné z nabízených činností (např. omezování příjmu tekutin před cestováním, před spánkem, vyhýbání se místu, kde není k dispozici WC, omezování sportovních aktivit, návštěv společenských akcí, sexuálních aktivit apod.) uvedlo až 83 respondentů (83 %). U méně než čtvrtiny respondentů (19 %) byly přítomné obtěžující příznaky a omezování se v některé z uvedených činností uvedlo ještě menší procento respondentů (17 %). Na základě těchto zjištění je možné konstatovat, že hypotéza H2 se potvrdila, že tedy kvalita života související s močením se většině respondentů zlepšila, neomezují se ani v jedné z dotazovaných činností a jsou bez obtěžujících příznaků.
Pracovní hypotéza H3: Z analýzy výsledků průzkumu vyplývá, že vysoké procento, až 93 %, respondentů nepociťuje žádnou bolest v podbřišku a bolest při močení nepociťuje 83 % respondentů; 0 % respondentů nevyjádřilo silnou ani nesnesitelnou bolest. Analgetika po operačním výkonu neužívalo 85 %, 8 % je užívalo jednou denně a 7 % jednou za měsíc. Na základě těchto zjištění je možné konstatovat, že hypotéza H3 se potvrdila, protože respondenti, kteří nepociťují bolest v podbřišku a při močení, jsou ve vysoké převaze nad těmi, u kterých bolest ještě přetrvává.

Závěr

Naším záměrem bylo realizovat průzkum zaměřený na kvalitu života mužů po transuretrální resekci prostaty. Muži po operačním výkonu, jakým je TURP, by už před přijetím do nemocnice měli být informováni o svém zdravotním stavu a případných komplikacích, jakož i o péči ve fyzické, psychické i sociální oblasti. Už sama operace, jakou je transuretrální resekce, výraznou měrou ovlivňuje kvalitu života pacienta. Po dobu hospitalizace s nimi nejvíce času tráví právě sestry, které by měly pacienta absolvujícího tento typ operačního výkonu informovat o: * příznacích a prevenci infekce a pooperačních komplikacích, * péči o permanentní katétr, * fyzické, psychologické a sociální rehabilitaci. Náš přínos z průzkumné činnosti by neměl být ohraničen pouze na rozvoj poznání. Důležitá je podle našeho názoru především aplikace zjištěných poznatků v klinické ošetřovatelské praxi, což by se mělo zákonitě promítnout do kvalitnější ošetřovatelské péče o pacienty s BHP. „Úlohou sestry je pomoci pacientovi pochopit význam a důležitost diagnostických metod a léčby, zvýšit úroveň vědomostí a zručností pacienta a tím eliminovat strach a úzkost z neznámého“ (Otrubová, 2011, s. 31).
Shrnutí závěrem: Ovlivněním symptomů BHP cíleným zmenšením prostaty po absolvování operační léčby – transuretrální resekci prostaty – lze dosáhnout pozitivního efektu na kvalitu života pacienta. Zlepšení kvality života jedince s BHP vyžaduje také ze strany ošetřujícího personálu dostatek času a schopnost vcítit se do pocitů nemocného a jeho rodiny. Úlohou sester je rovněž podporovat pacienty a jejich rodiny v adaptačních snahách a pomoci jim tak nacházet reálné možnosti zvýšení úrovně kvality jejich života. V popředí této spolupráce musí být projevování úcty a respektování lidské důstojnosti s vysokou úrovní etické vyspělosti.

Literatura k dispozici u autorek.

Souhrn Postrachem každého muže je zvětšená prostata, stejně jako strach z nádorového onemocnění prostaty. Nezhoubné zvětšení prostaty – benigní hyperplazie prostaty – je nejčastější benigní nádorové onemocnění mužů: tvoří až 80 % z chorob prostaty, na druhém místě je karcinom prostaty s 18 %. Karcinom prostaty představuje třetí nejčastější zhoubný nádor u mužů na Slovensku po rakovině plic a tlustého střeva. Klíčová slova: benigní hyperplazie prostaty, transuretrální resekce prostaty, kvalita života, ošetřovatelská péče, spokojenost pacienta

O autorovi| PhDr. Lívia Kollárová1, Mgr. Klára Vidová2 SZŠ-EK Nové Zámky, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce Bratislava, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové Zámky1, Urologická klinika FNsP Nové Zámky2 (livia.kollar@gmail.com, klara.vidova@gmail.com)

1)
R
Ohodnoťte tento článek!