Trpíte záchvaty panické úzkosti?

Autorky – sestry, které pracují řadu let jako psychoterapeutky na otevřeném oddělení pro neurotické stavy a poruchy osobnosti Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod – sdělují své zkušenosti s léčbou stále častěji se vyskytující panické poruchy. Klíčová slova: panická porucha, psychoterapie, relaxace

SUMMARY
The authors, nurses who have worked several years as psychotherapists at the open unit for neurotic conditions and personality disorders of the facility in Havlickuv Brod, share their experience with the treatment of panic disorder that have become more and more common. Key words: panic disorder, psychotherapy, relaxation

Oddělení 12 psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě je koedukované lůžkové oddělení s intenzivní psychoterapeutickou péčí. Poskytuje se zde individuální i skupinová psychoterapie, krizová intervence, psychiatrická rehabilitace, psychofarmakologická a režimová léčba, a to mužům i ženám ve věku 18 až 65 let.

V současné době pracujeme na oddělení jako sestry-psychoterapeutky. První z autorek tohoto sdělení absolvovala v roce 2001 výcvik v psychoterapii ve Východočeském institutu psychoterapie, který byl zakončen zkouškou. Psychoterapeutické znalosti si doplňovala formou různých workshopů, vedených ve stylu Gestalt terapie lektorem a supervizorem Institutu pro výcvik v Gestalt terapii prim. MUDr. Přemyslem Suchomelem. Absolvovala i trénink asertivity 1. stupně pod vedením MUDr. Ludmily Duškové. Spoluautorka – kromě stejného typu výcviku ve Východočeském institutu psychoterapie s ukončením zkouškou v roce 1993 – absolvovala studium na Pražské psychoterapeutické fakultě v letech 1999–2002 a systematický výcvik v Gestalt terapii v Institutu pro Gestalt terapii v letech 2001–2005. Obě jsme se účastnily i různých stáží na jiných psychoterapeutických pracovištích.
Na oddělení pracujeme v posledních letech jako psychoterapeutky, kromě individuálních sezení především pro uzavřené šestitýdenní psychoterapeutické programy. Ve své praxi se setkáváme s pacienty různých diagnóz, např. s depresemi, neurózami, obsesemi, s mentální anorexií, psychosomatickými potížemi, poruchami osobnosti aj. Jejich stav je zpravidla navozen neuspokojením profesního či společenského postavení, vztahovými a existenciálními problémy. Pacientův život narušuje častá, silná a dlouhotrvající úzkost objevující se v nevhodných situacích. Pokud tento stav přeroste v neúčelné chování a ochromující emoce, nazýváme jej panikou. Panické záchvaty jsou stavy intenzivního strachu a hrůzy, doprovázené tělesnými symptomy (bušení srdce, bolest na hrudi, závratě, pocení, třes apod.). Záchvat se může dostavit jako reakce na skutečné ohrožení, např. při požáru, při přepadení… nebo jako reakce na domnělé ohrožení. Klasickou reakcí na záchvat je snaha uniknout ze situace. Důsledkem bývá vyhýbání se určitým situacím, kde k panice došlo. S očekáváním dalšího záchvatu paniky dochází ke zúžení životního stylu člověka. V této fázi již pacient trpí panickou poruchou.

K rozvíjení a udržování panické poruchy slouží čtyři procesy:

1. Přecitlivělost: pacient začne být zaměřený na tělesné pocity, kterých se nejvíce obává, a opakovaně zkoumá svoje tělo.
2. Vyhýbavé chování: např. člověk zaujatý myšlenkou, že trpí srdeční chorobou, se začne vyhýbat tělesné námaze; člověk trpící úzkostmi přestane nakupovat v obchodě apod.
3. Nepřiměřené obavy: pacient má již předem vytvořené obavy, co se v určité situaci může stát („když se budu tělesně namáhat, budu mít infarkt“).
4. „Paniku odměňující“ chování okolí: záchvatů úzkosti si všimne pacientovo okolí, pozitivní i negativní reakce vedou k udržování nebo posilování panických záchvatů.

Léčba panické poruchy

1. Psychofarmaka

2. Dekatastrofizace: práce s automatickými myšlenkami, omezování přecitlivělosti, změny tzv. katastrofického scénáře a vyvracení automatických úzkostných a obávaných myšlenek.
3. Expozice: postupné vystavování se kritickým situacím, a to jak vnějším podnětům (nákup v obchodě, jízda MHD apod.), tak vnitřním – terapeut uměle navodí situaci, aby došlo k tělesných příznakům panické úzkosti, objeví se typický příznak, tedy zrychlené dýchání, které běžně v záchvatu panické úzkosti pacienti prožívají. Je třeba zdůraznit, že před expozicí je důležitý nácvik dechového tréninku, který odstraňuje rozbouřené příznaky.
Nedílnou součástí dechových tréninků jsou relaxace.

Druhy relaxací:

a) progresivní relaxace – nácvik postupného uvolňování a napínání jednotlivých svalových skupin na těle,
b) pouhé uvolnění – cílem je zkrátit dobu potřebnou k dosažení relaxace, vynecháme fázi napětí svalů,
c) podmíněná relaxace – opět zkracujeme čas k dosažení uvolnění, zaměříme se na dýchání a vypracujeme podmíněné spojení mezi instrukcí „uvolni se“ a pocitem relaxace,
d) diferencovaná relaxace – cílem je naučit relaxovat při běžné činnosti ty svaly, které mohou být uvolněné,
e) rychlá relaxace – jedná se o to, naučit se uvolnit v běžných nestresujících situacích,
f) aplikovaná relaxace – nácvik spočívá ve vystavení se některé ze situací, která budí v pacientovi úzkost. Aby dokázal svou úzkost lépe kontrolovat, je nutné využít relaxaci již při prvních známkách nastupující úzkosti.

Pro uvolnění a zklidnění doporučujeme svým pacientům zařazovat též Schultzův autogenní trénink. Postupným nacvičováním zátěžových situací přímo v terénu pacient získává ztracenou sebedůvěru, uvědomuje si „spouštěče“ záchvatů a pracuje s nimi. Tento proces musí probíhat za podpory a pomoci psychoterapeuta. Po propuštění z oddělení pak pacient může používat tyto nacvičené metody a konzultovat je se svým psychoterapeutem v místě bydliště.


O autorovi| Jana Váchová, Milena Vondrová, Oddělení 12, Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod (vachova.jana@seznam.cz, P. Suchomel@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!