Typy totálních endoprotéz – terapie a rehabilitace

Jedním z nejčastěji zmiňovaných typů ortopedických operací je totální endoprotéza kyčelního kloubu. Následující příspěvek přináší stručný přehled metod a materiálů, které se používají při operaci výměny kyčelního kloubu. Klíčová slova: totální endoprotéza, hip resurfacing, koxartróza, cementovaná náhrada, necementovaná náhrada, hybridní náhrada

SUMMARY One of the most common orthopedic surgeries is total replacement of hip joint. The article brings a summary of methods and materials that are used during hip replacement. Key words: total endoprosthesis, hip resurfacing, coxarthrosis, cemented prosthesis, noncemented prosthesis, hybrid prosthesis

Implantace totální náhrady kyčelního kloubu (TEP) je jednou z nejúčinnějších terapeutických metod v ortopedii. Pacienty postižené těžkými degenerativními změnami kloubu zbavuje bolesti, vrací jim soběstačnost a u mladších věkových skupin umožňuje plnou pracovní aktivitu i u fyzicky náročných povolání.

Důvodem k implantaci náhrady kyčelního kloubu je jeho výrazné poškození, které pacienta významně omezuje v pohybu a snižuje jeho soběstačnost.
Příčiny poškození kloubu:

* Zánětlivé (artritidy)
* Traumatické (úrazy)
* Onkologické (nádory)
* Degenerativní (artrózy)

Typy kyčelních náhrad a způsoby jejich implantace

* Cementovaná náhrada: V roce 1962 použil sir John Charnley 22 mm velký balonek z nerez oceli, jakožto hlavičku nasazenou na dřík vsunutý do stehenní kosti – náhradu stehenní (femorální) části kloubu, a jamku z vysoce molekulární umělé hmoty, která nahradila pánevní část kloubu (acetabulum). Obě tyto komponenty byly v kosti zajištěny pomocí tzv. kostního cementu. Z Charnleyho endoprotéz vyšlo několik generací ortopedů. V dnešní době je hlavička nabízena v různých velikostech a materiálech. Většina z nich se vyrábí buď ze sloučeniny kobaltu a chromu, nebo z keramického materiálu. Na základě vědeckých výzkumů se však ukazuje, že u mladších, aktivních pacientů s cementovanou náhradou nejsou dlouhodobé výsledky uspokojivé. Po 10–15 letech dochází u významného procenta operovaných k uvolňování jamky. Cementovaná náhrada tedy není příliš vhodná pro mladé pacienty.

* Necementovaná náhrada: V současné době je všeobecně rozšířené použití kloubních náhrad, které jsou speciálně konstruovány tak, aby mohly být implantovány do kosti bez použití cementu. Kost prorůstá do upraveného povrchu kovového implantátu. K tomuto záměru musí být kost pečlivě připravena, protože je nezbytný přesný kontakt implantátu s kostí. Od roku 1977, kdy byl tento typ implantátu představen v USA, vzniklo mnoho modifikací necementovaných náhrad. Předpokládá se, že tyto náhrady mají delší životnost. Kandidáty na tento druh náhrady jsou většinou mladší a aktivnější lidé, než je tomu v případě použití cementovaných kyčlí. Typ použité protézy závisí na anatomických poměrech operovaného kloubu.

* Hybridní náhrada: O hybridní náhradě mluvíme tehdy, když jedna komponenta je připevněna bez cementu, obyčejně jamka, a jedna komponenta je připevněna cementem, obvykle dřík. Tento typ nachází uplatnění stále častěji.

* Hip resurfacing: Jedná se o novou operační metodu řešení koxartrózy, implantát dává svou konstrukcí předpoklad lepšího funkčního výsledku. Případné mechanické uvolnění lze dobře řešit implantací klasické endoprotézy. Je to metoda, která při vhodné indikaci a precizním technickém provedení navrací pacienta do plnohodnotného aktivního života. Konstrukce implantátu se snaží maximálně anatomicky a biomechanicky přiblížit zdravému kyčelnímu kloubu. Je zde lepší předpoklad funkce po operaci. Indikace hip resurfacingu je možná u pacientů, u kterých nejsou velké anatomické změny v oblasti kyčelního kloubu. Vhodná je rovněž u pacientů, u nichž je vzhledem k věku a úrovni pohybové aktivity implantace dříkové náhrady problematická nebo existuje pravděpodobnost předčasného mechanického selhání.

Pooperační režim v bodech

Po operaci TEP je nutné 3 měsíce dodržovat přísný režim: * Nekřížit dolní končetiny – vleže, vsedě, vestoje.
* Polštář mezi nohama – vleže, z lehu do sedu.
* Dolní končetiny (DK) co nejvíce od sebe.
* Spát na vyšším, pevném a rovném lůžku (jeden polštář pod hlavou).
* V lehu směřují kolena a palce do stropu, ve stoji a při chůzi dopředu – nevytáčet končetinu ven ani dovnitř.
* Neuklánět se a nepřetáčet se na zdravou stranu – operovaná DK se nesmí dostat přes střední rovinu (ani vleže, ani vestoje).
* Neležet a nespát na boku, na straně operované DK – nepřetáčet se na operovaný bok dříve než za dva měsíce.
* Při ležení na boku neoperované DK vkládat mezi kolena klín nebo tužší polštářek (polštářek používat ve spaní i při sedu).
* Neotáčet se na břicho bez klínu mezi nohama.
* Vícekrát denně, po menších časových úsecích, provádět celkové intenzivní cvičení podle pokynů fyzioterapeuta.
* Sedět maximálně do 90° úhlu mezi trupem a stehnem – nesedět v nízkém, měkkém křesle nebo v autě ani na nízkém WC (bez nástavce).
* Neřídit dva až tři měsíce automobil.
* Častěji měnit polohy – sedět maximálně půl hodiny.
* Sedět na obou půlkách hýždí – ne nakřivo.
* Dlouho nestát – ve frontě, při žehlení apod.
* Chodit v obuvi s pružnou, elastickou podrážkou.

* Chůze o francouzských holích: 14 dnů po operaci šlapat na operovanou DK třetinou váhy; po 14 dnech na polovině váhy; po půlroce chodit doma bez berlí, na delší trasy venku alespoň s vycházkovou holí (po domluvě s operatérem).
* Při chůzi po schodech: nenosit těžké předměty, s nikým si nepovídat, neohlížet se.
* Nechodit po mokrém terénu – umytá podlaha, v zimním období použít nástavce na berle.
* Nepřetěžovat operovanou DK dlouhými pochody – řídit se podle pocitu únavy.
* Nedělat práci v předklonu a nezvedat předměty ze země tak, aby se při předklonu operovaná DK sunula po zemi vzad (hlídat DK od sebe).
* Ponožky oblékat jen pomocí ručníku nebo za pomoci druhé osoby.
* Boty obouvat za pomoci dlouhé lžíce.
* Kalhoty a spodní prádlo oblékat za pomoci berlí.
* Nekoupat se v horké vodě, vsedě – raději se sprchovat vlažnou vodou.
* Sledovat svoji hmotnost – nadváha vede k většímu opotřebování endoprotézy.
* Sport a rekreace – je vhodné zejména plavání a jízda na kole (spíše v rovném terénu).
* Asi za půl roku je možné uvažovat o vhodném zaměstnání. Je dobré volit spíše lehčí – sedavé zaměstnání, eventuálně na kratší pracovní úvazek.

Závěr

Pro klouby platí stejné pravidlo jako pro všechny ostatní orgánové systémy lidského těla – dokud jsou zdravé, nevíme o nich. O jejich existenci nás dosti nevybíravým způsobem informuje teprve bolest, která vzniká v důsledku poškození. V případě poškození kloubu neomezuje nemocné pouze bolest samotná, ale především jeho neuspokojivá funkce, v jejímž důsledku se pacient stává méně soběstačným a mnohdy dokonce i zcela odkázaným na pomoc svého okolí. Neuspokojivý stav kloubu, který pacienta indikuje k TEP, není vždy spojen pouze s degenerativními změnami přicházejícími s věkem. Tento výkon mohou potřebovat i relativně mladí pacienti – „člověk je tak mladý, jak mladé jsou jeho klouby“. Náklady související s péčí o těžce mobilního či zcela imobilního pacienta převyšují náklady spojené s operativním řešením v podobě náhrady poškozeného kloubu a následnou rehabilitací. Operace TEP navrací nemocnému soběstačnost a zlepšuje celkovou kvalitu jeho života.


O autorovi| Mgr. Miluše Širůčková, SZŠ Evangelické akademie, Brno (msiruckova@centrum.cz)

Ohodnoťte tento článek!