Týrání a zneužívání starých lidí

Zneužívání starých lidí, jakož i jiné domácí násilí, je složitým extrémem. Týrání starého člověka je amorální, neetické, neomluvitelné a opovrženíhodné. Společnost by měla rozličnými občanskými aktivitami zajistit určitá veřejná opatření zaměřená na ochranu a pomoc zanedbávaným, vykořisťovaným, zneužívaným a týraným starým lidem. Starý člověk by měl mít jistotu, že v případě špatného zacházení s ním mu bude včas a komplexně poskytnuta adekvátní pomoc.

Osamělost je pro starého člověka velmi bolestná. Trýznivé a úzkostné vědomí, že jsou sami, je pro mnohé staré lidi velmi nebezpečné. Starý člověk je často připraven snášet všechny rány osudu, jen aby měl společnost. Zneužívání, zanedbávání a týrání starých lidí existuje v různých formách. Nejčastější obětí tohoto aktu je stará žena a nejčastějším pachatelem tohoto ohavného činu je rodina, resp. pečovatel, ošetřovatel – zkrátka člověk, který se o seniora stará. Pochopení významu zneužívání starých lidí, zejména příčin a důsledků tohoto negativního jevu, je nezbytnou podmínkou efektivní prevence a dobrého zacházení se starým člověkem.
Stárnutí není choroba a nelze mu předcházet. Je to zákonitý, biologický proces, který probíhá nepřetržitě a je výsledkem působení genetických faktorů. Stárnutí se týká všech oblastí, a to oblasti somatické, psychické i sociální. Podle WHO se stáří dělí na: * časné stáří (60–74 let) * vysoký věk (75–89 let) * dlouhověkost (90 a více let)

Problematika násilí

Určitý stupeň špatného zacházení se starými lidmi v lidské civilizaci existoval vždy. První písemné zmínky o starém člověku jako objektu zanedbávání, vykořisťování, zneužívání a týrání přicházely v 70. letech minulého století z USA. V Evropě se týrání starého člověka dostalo do povědomí teprve nedávno.
V důsledku změn v somatické, psychické i sociální oblasti se staří lidé stále častěji stávají oběťmi různých forem násilí. Vůči osobám vyššího věku přicházejí v úvahu nejčastěji následující formy násilí – týrání, zneužívání, zanedbávání, nevhodné zacházení, obtěžování a vykořisťování.
Týrání můžeme rozdělit na: * Tělesné týrání – záměrné způsobování bolesti a fyzické zraňování, ale i záměrné odpírání základních životních potřeb (např. tepla, jídla, léků, možnosti vykonat osobní hygienu), záměrné neodstraňování rizikových situací, které mohou vést k poranění.
Psychické týrání – například ponižování a zesměšňování před členy rodiny nebo jinými osobami, nadávky a výhrůžky, zdůrazňování zátěže a nadbytečnosti, zastrašování a vyhrožování, poškozování a vyhazování předmětů emočně relevantních (fotografie, dopisy, vzpomínkové předměty), záměrné připomínání psychotraumatických událostí, omezování až upírání práva rozhodovat o sobě a dalších práv (např. zákaz vycházet z pokoje, zákaz setkávat se s členy rodiny nebo s přáteli, zákaz sledovat televizi, telefonovat apod.).
Zneužívání může být finanční a materiální nebo se může projevovat jako vyžadování fyzické a psychické pomoci ve větším rozsahu, než v jakém ho je osoba vyššího věku schopna poskytnout. Rozeznáváme zneužívání majetkové a citové.
Zanedbávání spočívá v ignorování základních životně důležitých potřeb a v nepostarání se o bezpečnost osoby závislé na pomoci jiného člověka. Zanedbáváním rozumíme i selhání péče a ponechání nesoběstačného seniora v jeho bytě bez zajištění adekvátní pomoci. Rozeznáváme: * pasivní zanedbávání – opomenutí povinnosti vůči osobě odkázané na pomoc, * aktivní zanedbávání – účelové neposkytnutí pomoci osobě na ní závislé, * vlastní zanedbávání (sebezanedbávání) – vědomé nebo nevědomé zanedbávání vlastní osoby. Nevhodné zacházení je například nadměrné nebo neindikované podávání psychofarmak či „šikanování“.
Obtěžování bychom mohli charakterizovat jako dotíravé a opakované požadování věcí, peněz, majetku, případně sexu od bezbranné osoby. Můžeme ho nejčastěji zařadit do kategorie psychologického rodinného násilí. Obtěžování můžeme dělit na: * emocionální – charakteristické hanlivými poznámkami na starou osobu, * fyzické – časté v rodinách nebo ve společnosti s jednoduchou mentalitou, * sexuální – způsobované převážně ženám psychopatickými osobami a alkoholiky.
Vykořisťování starých lidí je realizované soustavným využíváním postavení pečovatele, ošetřovatele s cílem obohacení se na úkor bezbranného seniora. Vykořisťování může být: * finanční – vykořisťovány finanční zdroje seniora, * majetkové – vykořisťuje se majetek seniora, * fyzické – vykořisťuje se fyzická síla seniora. Příčiny týrání seniorů mohou být různé. Mezi častou příčinu týrání řadíme i ošetřovatelský stres, dále společenské, environmentální a behaviorální příčiny. Poskytování péče seniorovi

s mentálním a fyzickým defektem je velmi náročné a vyčerpávající.
Existují i rizikové faktory, které přispívají k týrání, zneužívání a zanedbávání starých lidí. Patří sem faktory: * psychologické * závislostí * nemoci * izolace * stresové * rodinné

Znaky násilí, týrání, zneužívání a zanedbávání

Ze strany rodiny se můžeme setkávat s následujícími znaky: * fekální nebo močový zápach šířící se v místnosti starého člověka, jiné zdravotní problémy, * všeobecně zanedbané životní prostředí seniora, například zavšivení, špinavé prádlo apod., * podvýživa, dehydratace staré osoby, * nespotřebované medikamenty, léky s prošlou exspirací apod., * čerstvé změny závěti, respektive neodůvodněný převod majetku seniora na jiné osoby, * podané zplnomocnění na právní zastupování v čase, kdy stará osoba nebyla schopná takovéto rozhodnutí učinit. Ze strany ošetřovatele můžeme pozorovat: * ošetřovatel vynechává návštěvy nemocného, * ošetřovatel mívá období lhostejnosti nebo hněvu vůči závislé staré osobě nebo jí způsobí přechodnou poruchu vědomí, * ošetřovatel vědomě vyčítá staré osobě, respektive ji obviňuje z inkontinence, * agresivní chování ošetřovatele vůči staré osobě, * podpisy starého člověka na šecích, které nemohl učinit zejména z důvodu neschopnosti psát, * nepřehledné vědomosti seniora o vlastních financích, strach při rozhovoru o penězích, * ošetřovatelská agentura vykazuje nezvykle vysoké náklady na ošetřování, * početné nedoplatky za nájem a služby v domově pro seniory nebo v penzionu, * ošetřovatel začal spravovat majetek oběti, * výskyt krádeží osobních věcí a cenností staré osobě, * úmyslná izolace staré osoby od příbuzných, * časté ponechání staré osoby bez dozoru.
Může dojít také k sebezanedbávání. Pak pozorujeme tyto znaky: * finanční tíseň z nedostatečného hospodaření s osobními finančními prostředky, * promrhání peněz na nepotřebné drahé věci, častá návštěva hospod, nepřiměřená štědrost, obdarovávání apod., * nepřiměřené dluhy za nájem a inkaso, * zanedbávání denních činností, včetně osobní hygieny, nakupování, vaření apod., * nedostatečné oblékání se, špinavý oděv, šířící se zápach (moč, stolice…), * špatně udržovaná domácnost, domov zamořený nebezpečnými látkami, * nedostatečná výživa, dehydratace, proleženiny, * poruchy paměti, změny intelektu, dezorientace místem i časem, * potulky po okolí, hrabání se v odpadcích, odkládání haraburdí na „horší časy“, izolace, * ignorování pomoci, * pokus o sebevraždu.

Závažnost následků týrání, zneužívání a zanedbávání

Týrání, zneužívání a zanedbávání starých lidí poukazuje na problém dotýkající se etických norem společnosti. Má výrazný vliv na zdravotní, psychický a sociální stav oběti. Je ukazatelem morálky společnosti, společenských vztahů a dodržování lidských práv. Jeho závažnost spočívá v/ve: * složitosti jeho odhalení z důvodu „delikátního“ prostředí, ve kterém se uskutečňuje, * utajovaní v důsledku viktimizace oběti deliktu, * šířce zneužívání a zanedbávání, * intenzitě působení na oběť, * časové délce týrání, * riziku opakování.
Každá forma týrání, zneužívání a zanedbávání způsobuje starému člověku nesmírnou bolest. Jde o syndrom bolesti duševní, vždy individuálně a osobně prožívané. Spolu se sociálními, psychologickými a medicínskými následky přináší duševní i fyzické utrpení.
Následky týrání vyplývají z rizik vedoucích k ztrátě soběstačnosti starého člověka. Mají charakter komplexnosti svého účinku na život starého člověka. Tyto následky můžeme rozdělit do skupin, a to: * sociální následky – nucená změna prostředí, špatné nebo žádné bydlení, izolace, závislost, * zdravotní následky – funkční dekompenzace, psychická deprivace, odkázanost, předčasná smrt, * psychologické následky – citový stres, inaktivita, pokles zájmů, ztráta smyslu života, deprese, zmatenost.

Prevence nežádoucího jevu

Individuální prevence je zaměřena na udržování kontaktů, rozšíření počtu přátel, častý kontakt se starými přáteli a sousedy, rozvíjení kamarádských vztahů s přáteli mimo domov. Stárnoucí člověk by měl zvát přátele, respektive navštěvovat je, podílet se na dobrovolné a charitativní činnosti, číst noviny, sledovat televizi, zřídit si vlastní účet v bance, sledovat finanční operace na účtu. Dále vyloučit bydlení s někým, kdo je známý svou násilnickou povahou nebo závislostí na droze a alkoholu, nerozvážně se nevzdávat svého domova, nepodepisovat žádné dokumenty bez podrobného prostudování a vysvětlení.
Rovina rodinné prevence je zaměřena na pěstování generačního pouta s příbuznými, přípravu rodiny na poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí, hledání alternativních zdrojů péče. Osobám poskytujícím domácí péči nenabízet ani neslibovat nic, kromě dohodnutých základních nároků a možných závazků rodiny. Důležité je uvědomit si, že dlouhodobé rodinné problémy se nemohou vytratit z domácností v případě potřeby péče o nemocného seniora. Nezbytné je také nebránit samostatnosti starých lidí a zbytečně nevnucovat nový životní styl.
Prevence v komunitní rovině se zaměřuje na rozvíjení nových forem a metod poskytování ošetřovatelské péče v rodině. Stimuluje zájem ostatních skupin o pomocné programy stárnoucím lidem a podporuje státní i soukromé aktivity pomáhající rodinám stárnoucích a odkázaných lidí. Součástí je veřejná propagace úspěchů dosažených laickými ošetřovatelskými aktivitami a profesionálními agenturami. Nezbytné je také poskytovat zaměstnancům státních agentur, komunitním pečovatelům a poskytovatelům pečovatelské služby základní výcvik na přiměřeně možné úrovni. A v neposlední řadě je důležité včas rozeznávat formy týrání nebo špatného zacházení se starými lidmi.
Literatura

ČAPLOVÁ, T.; ŽUCHA, I.; FLEISCHER, J. K problematike násilia na osobách vyššieho veku. In Slovenský lekár. 1998, roč. 8, č. 5–6, s. 8–82. ISSN 1335-0234.
HANZLÍKOVÁ, A.; KRÁLOVÁ, E. K ošetrovaniu somaticky chorých ľudí vyššieho veku zo psychologického a psychiatrického hľadiska. In Revue medicíny v praxi. 2003, roč. 2, č. 4–5, s. 19–20. ISSN 1336-202X.
JAROŠOVÁ, D. Manažment sociálno-zdravotnej starostlivosti o seniorov v komunite. In Sestra. 2002, roč. 1, č. 10. ISSN 1335-9444.
KOLÁROVSKÁ, Z. Staroba a choroba: umenie chápať a vedieť pomáhať. Bratislava: Misijná spoločnosť evanjelia Ježiša Krista, 2000. 120 s. ISBN 80-88891-30-2.
KOVAL, Š. Týranie starých ľudí. Košice: Posit, 2001. 182 s. ISBN 80-967611-2-9.

O autorovi| PaedDr. Dáša Šusterová Stredná zdravotnícka škola, Kukučínova 40, Košice (dasa.susterova@gmail.com)

1)
R
Ohodnoťte tento článek!