Úloha manažera v motivaci ošetřovatelského týmu

Motivace je naše hnací síla. Pokud jsme k něčemu motivovaní, snažíme se překonat všechny překážky, abychom dosáhli cíle. Chce-li manažer dosáhnout spolu s ošetřovatelským týmem stanovených cílů, musí být především sám motivovaný. Pouze tehdy, je-li člověk sám motivovaný k dosažení cíle, dokáže na svoji stranu strhnout ostatní a správně je motivovat pro danou věc.


SOUHRN: Příspěvek je věnován úloze manažera v motivaci ošetřovatelského týmu. Je zaměřen především na motivaci a zákony motivace. Obsahuje charakteristiku sestry jako manažerky, uvádí praktická doporučení pro vedení členů ošetřovatelského týmu. Dává návod, jak se ujmout vedoucí pozice a jak nezklamat jako manažer.
Klíčová slova: motivace, manažer, sestra manažerka, ošetřovatelství


Manažer nemůže od člena ošetřovatelského týmu požadovat něco, co by sám neudělal. Důležitá je komunikace mezi členy týmu, členy týmu a manažerem a opačně. Každý člen týmu má být informovaný o cílech, kterých je potřeba dosáhnout, o cílech a plánech celé organizace. Je také nezbytné vytvořit správně motivované prostředí. V prostředí a týmu, kde se členové navzájem podporují, jsou výsledky o mnoho lepší než v prostředí plném napětí, svárů a konfliktů. Důležitý pro motivaci je i styl vedení, který musí být vhodně zvolený k prostředí, v němž ošetřovatelský tým pracuje. Preferovaný je demokratický styl řízení, ale i tak je potřeba zvážit všechna pro a proti. Motivačními činiteli jsou také odměny, a to všechny formy odměny, nejen finanční. Správný manažer musí umět odměňovat pracovníky i nefinančními odměnami, ale musí v pracovnících ošetřovatelského týmu nejdříve vzbudit hrdost na to, že jsou zdravotníci, že plní poslání, které je naplňuje, a že i nefinanční odměna může být motivačním prostředkem k dobrým výsledkům.

Motivace

Pod tímto pojmem se rozumějí všechny člověku anebo skupině připisované pochody, které vysvětlují nebo dělají srozumitelným jeho/jejich chování. Samotný pojem motivace je velmi široký, ale v psychologii velmi málo objasněný. Motivaci není možné přímo pozorovat a měřit. Vyvozujeme ji ze změn v chování člověka. Motivace je důležitým předpokladem úspěšného managementu, byla definována jako „všechny vnitřní hnací síly člověka, např. přání, touhy, úsilí apod. Je to vnitřní stav člověka, který ho aktivuje anebo uvádí do pohybu. Motivace zahrnuje úsilí, vytrvalost a cíle. Je důležitým předpokladem úspěšného managementu. Je v ní přání člověka odvádět výkon. Existující výkon je také to, co manažeři mohou hodnotit, pokud chtějí rozpoznat přání a ambice pracovníka. Pokud je pracovní výkon neuspokojivý, může to být dáváno do souvislosti s nedostatečnou motivací. V mnoha případech je to i pravda, ne však obecně vždy. Působí zde i jiné faktory, např. nedostatek pracovních příležitostí. Nelze vždy konstatovat, že problémy s pracovním výkonem vyplývají z problémů motivace. Někteří jedinci prostě narazí na to, co se nazývá bariéra motivace – jsou vyčerpaní a nedokážou se nastartovat anebo vyburcovat (Donnely, 2002).

Devět zákonů motivace:

1. Abyste motivovali, musíte být motivovaní.
2. Motivace si vyžaduje cíl.
3. Motivace má dvě stadia: – najít si cíl – ukázka, jak tohoto cíle dosáhnout.
4. Motivace nikdy netrvá stále.
5. Motivace si vyžaduje uznání.
6. Účast motivuje.
7. Pokrok musí být viditelný.
8. Výzva do boje motivuje pouze tehdy, je-li možné v tomto boji zvítězit (dosáhnout cíle).
9. Ztotožnění se se skupinou motivuje.

Charakteristika manažera

Jednoznačně se potvrdilo, že pouze manažer, který je sám přiměřeně motivovaný, dokáže přiměřeně motivovat a motivačně vést své podřízené, a naopak demotivovaný manažer ztrácí zároveň schopnost motivovat a motivačně vést lidi v pracovním procesu. Přitom schopnost motivovat a motivačně vést zaměstnance je v současném managementu pokládána za jednu ze základních zručností manažera (Kilíková, 2004).

Za manažera se pokládá:

* každý pracovník, který má bezprostřední podřízené,
* člověk vykonávající všechny funkce managementu.

Vedením lidí se rozumí působení vedoucích pracovníků na podřízené s cílem motivovat je. Ošetřovatelství představuje oblast činnosti, ve které je třeba včas podchytit množství souvisejících procesů a zabezpečit jejich kontinuální návaznost. Z této charakteristiky vyplývá reálná potřeba systematického řízení. Moderní management ošetřovatelství charakterizujeme jako soubor ověřených postupů, zkušeností a metod, které používají sestry manažerky na zvládnutí manažerských činností potřebných k vytvoření optimálních podmínek poskytování kvalitní ošetřovatelské péče (Donnely, 2002).

Praktická doporučení pro vedení členů ošetřovatelského týmu

Zaměřme se na sestry zkušené, s delší praxí, protože nové sestry se vedou poměrně lehce. Jsou nadšené, netrpělivé ukázat, co v nich je, ochotné spolupracovat. Usilují o to, stát se akceptovanými členkami pracovního kolektivu. Největším problémem, se kterým se sestra manažerka setkává u těchto zaměstnanců, je pravděpodobně to, jak se co nejrychleji vyrovnat s problémy, které jsou spojené s novými zručnostmi. Zkušená sestra je tvrdším oříškem. Klíč k zajištění dlouhodobé produktivity u starších a zkušenějších sester spočívá v rukách sestry manažerky, která si musí osvojovat přístupy a techniky, které budou zkušeného pracovníka motivovat a zajistí jeho efektivitu jako cenného člena kolektivu.

Doporučení:

* Zaslužte si právo vést druhé: Povýšení do funkce ještě z člověka nedělá vedoucího pracovníka, stejně jako návštěvy hangáru ještě z člověka neudělají pilota. Pokud je do funkce povýšený někdo s menší praxí v odboru, může to u starších vyvolat nechuť a frustraci. Velmi záleží na postoji a jednání nového vedoucího, zda zhorší, anebo zlepší danou situaci. Uvědomí-li si napětí, které zažívají zkušení pracovníci, a omezí přístup typu „já jsem tady šéf“ na minimum, pomůže rychleji vytvořit atmosféru podporující loajalitu. To však neznamená, že se manažer zřekne kontroly pracovníků. Příliš mírný vedoucí se může stát obětí manipulace ze strany starších, hlavně zkušenějších. Pokud si má nový manažer zasloužit právo být na vedoucí pozici, musí ukázat, že je schopen vytvořit kooperativnější a radostnější pracovní atmosféru, než byla před jeho příchodem. Jak již bylo zmíněno, manažer si musí zvolit styl vedení, který je vhodný vzhledem k jeho temperamentu a prostředí, v němž pracuje. I když je styl vedení individuální, existují určitá generická pravidla, principy a strategie, které mohou sestrám manažerkám pomoci v práci.
* Umožněte sestrám podílet se na procesu rozhodování v souladu s jejich poznatky a zkušenostmi.
* Komunikujte s podřízenými otevřeně.
* Umožněte sestrám, aby ve spolupráci s vámi formulovaly cíle, kterých chtějí dosáhnout.
* Naplánujte si pravidelné schůzky vašeho kolektivu.
* Buďte rozhodná, ale ne nekompromisní.
* Oceňujte veřejně každou správnou myšlenku a ochotu podílet se na rozhodovacím procesu.
* Odměňujte pozitivní chování.
* Zdržte se zbytečných demonstrací moci.

Praktické aspekty vedení zaměstnanců:

* Zadávejte specifické, měřitelné úkoly, vyhněte se obecným instrukcím.
* Hovořte s pomocí čísel.
* Požádejte sestry, aby opakovaly instrukce, a pokud je to nutné, zjistěte, zda sestry vašim instrukcím rozuměly.
* Napište úkoly každé sestře, nespoléhejte se na její anebo svou paměť.
* Pokud dojde k nutným změnám v úkolech, přesvědčte se, že je sestry pochopily a akceptovaly.
* Veďte si záznam o kvalitě práce a výkonech každého pracovníka, je potřebné vést si vlastní zápisník, protože jde o množství informací, které můžete zapomenout.
* Důvěřujte, ale prověřujte.
* Pokud chcete dosáhnout zlepšení výkonu, zajistěte přiměřený výcvik a motivaci podřízených.
* Musíte-li udělat kompromis, obětujte kvantitu práce, nikdy však kvalitu práce.
* Nepřetěžujte dobrou sestru, abyste kompenzovali špatnou práci někoho jiného.
* Podělte se o zásluhy za dobrou práci.
* Buďte vždy příkladem, nevyžadujte něco, co sama nechcete dělat.
* Vždy se snažte být optimistická, soustřeďte pozornost na pozitivní věci.
* Nikdy si nevybíjejte stres anebo špatnou náladu na podřízených, soukromé problémy si nenoste do zaměstnání.
* Komunikujte pravidelně se svými podřízenými.
* Osmkrát pochvalte a jednou kritizujte.
* Dobře zvažte kritiku, nikdy nekritizujte na veřejnosti, zdůrazněte pozitivní aspekty a až poté kritizujte.
* Používejte slovo „děkuji“, nešetřete veřejnou chválou.
* Bezprostředně odměňte pozitivní chování.
* Pamatujte, že každý má občas špatný den (Škrlovi, 2003).

Sestry manažerky

Motivovat a energetizovat sestry v prostředí dnešního zdravotnictví není vůbec jednoduché. Pojem „energetizovat“ znamená úsilí, které vede k omezení účinku a vlivu entropie. Entropie, tak jak ji definuje druhý termodynamický zákon, představuje tendenci systému chladnout, rozpadat se a degenerovat. Bojovat proti entropii lze dodáváním energie zpět do systému. Manželství, náš organismus, oddělení anebo zdravotnické zařízení, to jsou systémy, které mohou podléhat vlivům entropie. Důležitou roli v oblasti motivace a energetizace oddělení hraje sestra manažerka. Aby mohla sestra manažerka sestry motivovat, musí se především starat o svoje zdraví. Je snazší inspirovat a energetizovat oddělení, pokud se sama sestra manažerka těší plnému fyzickému, psychickému a duševnímu zdraví. Sestra, která neustále odevzdává svoji vitalitu a energii, nesmí zapomenout na „dobití“ vlastních vnitřních baterií. Důležité je pro ni správně při práci nakládat s časem a efektivně jej využít.

Sestra manažerka může často velmi dramaticky změnit management vlastního času tím, že se naučí rozvíjet osm důležitých zručností:

1. Správně si stanovit priority: Každá sestra manažerka ví, jak důležitá je motivace ošetřovatelského personálu, příprava strategického plánu oddělení, udržení zdravé organizační struktury apod. Také ví, jak nelehké je dosahovat úspěšných výsledků pod tlakem běžných denních povinností, pod tlakem řešení drobných denních krizových situací, neustálého vyrušování, telefonátů anebo porad. Někdy stačí jedna událost a i perfektně naplánovaný den se změní v chaos. Ve zdravotnických zařízeních se priority mění během dne i hodiny. Důležité je naučit se efektivně rozhodovat, co je v dané chvíli prioritou. Prioritní úkoly se nesmí odkládat. Pravidlem by mělo být, abychom nejdříve udělali to, do čeho se nám nechce. Protože pokud preferujeme jednoduché úkoly anebo projekty, může se stát, že postupně získáme nechuť k těm závažnějším a složitějším. Při vyhodnocování je důležité rozhodnout se, co je urgentní, důležité, běžné a nutné vykonat pouze v případě, že urgentní, důležité a běžné denní povinnosti již byly vykonané. Je důležité soustředit svůj čas a energii na smysluplné úkoly, které vyžadují kompetenci sestry manažerky.

2. Sledovat podvědomě čas: Čas sestry manažerky je podobně jako čas sestry u lůžka velmi omezený a je potřebné využít ho co nejefektivněji. Schopnost sestry mít přehled o tom, jak efektivně využívá svůj vlastní čas, je prvním krokem na cestě k jeho úspěšné kontrole. Je potřebné stanovit si ráno předběžný harmonogram na aktuální den, i když v průběhu dne může dojít k jeho změně. Pokud někdo zneužívá váš čas, potom může pomoci některý z následujících návrhů:

* křesla a židle ve vaší kanceláři by neměly být pohodlné,
* i když vaši spolupracovníci mají mít pocit, že je vyslechnete, je možné dát jim najevo nedostatek času tak, že vstanete při jejich vstupu do vaší kanceláře, a tím dáte najevo, že váš čas je vzácný,
* buďte k lidem zdvořilí, ale naučte se říkat „je mi líto, teď ne…“,
* po chodbách choďte jako někdo, kdo má nějaký cíl, a nezastavujte se, pokud k tomu nemáte důvod.

3. Použít některý osvědčený nástroj k lepšímu využití času: Nejjednodušší pomůckou je denní plánovací záznamník, magnetická tabule nebo bílá tabule. Každá sestra manažerka by si měla vést deník, aby v něm bylo možné dělat čitelné záznamy a poznámky. Sestra manažerka je zodpovědná za velké množství informací, a proto si nemůže všechno zapamatovat.

Všeobecné rady pro lepší využití času:

* uvědomte si hodnotu a nenávratnost času,
* věnujte několik minut každé ráno zamyšlení se nad dnešním dnem,
* priorizujte svoje úlohy každý den,
* buďte flexibilní, ne dogmatická,
* pokud není nějaký úkol prioritou, zamyslete se, zda stojí za realizaci,
* buďte připravená na to, že váš denní program se může kdykoli změnit,
* stanovte si každý den čas, kdy se budete věnovat písemnostem,
* dodržujte stanovené termíny,
* určete si jeden den v týdnu, kdy si uklidíte pracovní stůl,
* naučte se říkat ne, a když se tak rozhodnete, také to dodržte,
* každý člověk má svůj vlastní systém, uklizený stůl nemusí být vždy známkou úspěšné manažerky.

4. Delegovat úkoly: Delegování znamená přenesení úkolu na jinou osobu. Efektivní delegování umožňuje jedinci, kterému byla úloha zadaná, získat pocit zodpovědnosti a seberealizace. Je důležité zabezpečit čtyři podmínky:

* vybrat si schopnou a kvalifikovanou osobu,
* definovat jasně úlohu, dát potřebné instrukce,
* vyjádřit se, že jste ochotná pomoci,
* pochválit zaměstnance, pokud úkol splní, a poděkovat.

Všeobecné rady pro úspěšné delegování:

* neřešit všechno sama, není to vždy nejrychlejší způsob,
* snažit se delegovat co nejvíce běžné každodenní práce, umožňuje to úspěšněji řídit svoje oddělení, zároveň dává sestrám možnost růstu,
* nabídněte pracovníkovi, který byl úkolem pověřený, možnost zpětné vazby,
* zpočátku nabízejte úkoly především těm, kteří touží po větší zodpovědnosti,
* očekávejte od svých podřízených pouze to nejlepší, vyjadřujete tak svoji důvěru v jejich schopnosti a uvidíte, že to zvládnou.

5. Neodkládat důležitá rozhodnutí a povinnosti: Odkládání úkolů je zlozvyk anebo váhání při výkonu důležitých a náročných úloh nebo těch úloh, které nevykonáváme s nadšením. Výsledkem je potom řada nedokončených úkolů na jedné straně a na druhé někdy i strach z toho, že nedodržíte termín. Odkládání je zlozvyk a jako takový lze změnit. Odkládání potom vede ke stresu z nevyřešeného úkolu.

6. Pružně se rozhodovat: Neodkládat rozhodnutí na pozdější dobu, některé situace vyžadují okamžitá řešení, musíte být připravení na to, že váš denní program se může změnit a vy se musíte přizpůsobit. Někdy vás může stát pozdě učiněné rozhodnutí mnohem více času a energie.

7. Efektivně zacházet s písemným materiálem: největším zlodějem času je papírování. Plný stůl neukončených písemností připravuje sestru o klid a čas. Proto platí pravidlo: manipuluj s papírem pouze jednou. Když do ruky vezmete nějaký dokument, rozhodněte se pro jednu ze tří možností:

* reagujte na jeho obsah, učiňte rozhodnutí,
* archivujte dokument,
* zbavte se nepotřebné dokumentace.

8. Vhodně vést porady: Pravidlem je skutečnost, že sestry na oddělení není možné motivovat, pokud sestra manažerka sama:

* není motivovaná,
* není přesvědčená o správnosti myšlenky, programu anebo rozhodnutí (Škrlovi, 2003).

Motivace v práci sestry

V současných podmínkách reformy zdravotnictví mají nemocnice omezené ekonomické zdroje, a proto je úlohou manažerů, zejména na úrovni ošetřovatelství, najít vhodný způsob motivace sester, aby nebyla ohrožená kvalita péče. Manažer musí umět určit, kde a jaká práce má být vykonávána a který pracovník ji bude vykonávat. Je nutný systematický výběr a odborná příprava, aby bylo možné pro danou práci najít nejvhodnějšího člověka a aby byla rozvíjena jeho osobnost. Podle principů vědeckého managementu je manažer zodpovědný za systematické plánování a specifikaci práce, jakož i za výběr a růst lidí, kteří ji vykonávají. Současné ošetřovatelství se vyznačuje tím, že sestry stále více projevují ochotu převzít zodpovědnost za svoji práci. To souvisí i s jejich motivací, osobnostními předpoklady a vlastnostmi, jako jsou samostatnost, nezávislost a rozhodnost.

Závěr

Na otázku, jak motivovat, neexistuje jednoznačná odpověď. Management se jí zabývá stále intenzivněji. Existují speciální školení manažerů, kde je učí motivovat své zaměstnance. Velmi obtížné je motivovat ošetřovatelský tým v podmínkách, jaké momentálně jsou – nedostatek zdravotnických zaměstnanců, nedostatek financí na pomůcky, zdravotnický materiál a nedostatečné finanční ohodnocení. V dnešní době je bohužel největší motivací finanční odměna, která je většinou v porovnání s cenami zboží nízká. V takových podmínkách je potřebné, a domnívám se, že i nejdůležitější, zaměřit se na vybudování dobrých vztahů mezi členy ošetřovatelského týmu, jejich podporu a pochopení. Protože pokud člověk pracuje v kolektivu, kde jsou dobré vztahy, jeden člen týmu podpoří druhého, a naopak lidé jsou přístupnější, ochotnější plnit i náročné cíle. Myslím si, že je nutné používat v motivaci ošetřovatelského týmu i nefinanční odměny, což je sice v této době jakoby v pozadí, ale každého člověka to povzbudí a dodá mu energii a chuť k lepším výkonům. Důležité je motivovat zdravotníky především k tomu, aby neodjížděli za prací do ciziny, a abychom plnili poslání, které jsme dostali a pomáhali svým spoluobčanům tak, jak to dokážeme nejlépe. Člověk má vždy přistupovat k druhým tak, jak si přeje, aby ostatní přistupovali k němu.


O autorovi: PhDr. Silvia Fričová, Úrad hlavného lekára Ružomberok (fricovci@sliace.net)

Úloha manažera v motivaci ošetřovatelského týmu
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů