Úloha ošetřovatelství při prevenci ICHS

U kardiovaskulárních onemocnění je snahou ošetřovatelství snížit jejich prevalenci a incidenci, a to prostřednictvím preventivních intervencí sester, jejichž prostředkem může být i edukace. Její vnímání jako součásti prevence ICHS ze strany pacientů jsme zjišťovali v empirické části práce.


SOUHRN: V článku je podáno shrnutí průzkumu, jehož cílem bylo zjistit, zda sestry poskytují pacientům s ICHS relevantní, srozumitelné a dostatečné informace o prevenci tohoto onemocnění.
Klíčová slova: úloha sestry, ošetřovatelství, prevence, ischemická choroba srdeční, rizikové faktory


Výzkum jsme realizovali v listopadu a prosinci 2009, u pacientů s diagnostikovanou ICHS, hospitalizovaných a ambulantně léčených v referenčních zdravotnických zařízeních na Slovensku (VUSCH) a v České republice (IKEM). Výsledky výzkumu není možné porovnávat mezi jednotlivými státy, protože vzorky respondentů nebyly reprezentativní.

Výběr vzorku byl realizován záměrně. Šlo o pacienty s diagnostikovanou ICHS. Bylo osloveno 600 respondentů, návratnost dotazníku byla 79,2 %. Výběrový soubor tvořilo 475 respondentů. Z toho jich bylo 252 z VUSCH a 223 z IKEM. Z respondentů VUSCH bylo 131 ambulantních a 121 hospital izovaných. Vzorek z IKEM tvoři lo 125 ambulantních a 127 hospitalizovaných respondentů. Průměrný věk celého souboru účastníků výzkumu byl 59 let, směrodatná odchylka byla 12, nejmladšímu účastníkovi bylo 22 let, nejstaršímu 87 let. Ve Slovenské republice byl průměrný věk 58,48 let, směrodatná odchylka 12,08; minimum 22 a maximum 87. V České republice byl průměrný věk 60,2 let, směrodatná odchylka 11,80, minimum 22 a maximum 87 let. Z genderového pohledu šlo o 64 % mužů a 33,89 % žen, bez udání pohlaví 2,11 %.

Sběr informací se realizoval formou dotazníku, který se skládal z 28 položek. Na základě potřeby realizace výzkumu v ČR jsme pro jednodušší pochopení účastníků původní verzi dotazníku přeložili do češtiny. Dotazník byl anonymní a pacienti jej vyplňovali osobně. Realizaci výzkumu předcházela pilotní studie, kterou absolvovalo 30 respondentů.

Pro potřeby statistického zpracování našich údajů jsme využili software SPSS verzi 17.0. Ze statistických metod jsme použili Pearsonův korelační koeficient, Studentův t-test, frekvenční tabulku, Pearsonův chí-kvadrát test a deskriptivní statistiku.

Výsledky výzkumu

Mají hospitalizovaní respondenti více informací o svém onemocnění než ambulantní respondenti?

Na základě výsledků t-testu jsme zjistili, že neexistuje významný rozdíl v míře informovanosti respondentů (graf 1). Z testu vyplynulo, že ambulantní respondenti ze SR jsou více informováni než hospitalizovaní. Tento rozdíl je však zanedbatelný a statisticky nevýznamný. Náš předpoklad byl spíše takový, že budou více informováni hospitalizovaní respondenti. Předpokládali jsme, že tráví více času s ošetřujícím personálem, a tak získají více informací. Můžeme se ještě domnívat, že ve skupině ambulantních respondentů je vyšší počet nově diagnostikovaných pacientů s ICHS a jejich zájem o informace o daném onemocnění je proto vyšší. Na základě prezentovaných výsledků jsme zjistili, že neexistuje rozdíl v míře informovanosti o onemocnění mezi ambulantními a hospitalizovanými respondenty v SR ani v ČR.

Uplatňují respondenti, kteří mají ICHS diagnostikovánu déle než 1 rok, informace o změně životního stylu více než ti, kteří trpí tímto onemocněním kratší dobu?

Analýzou získaných výsledků jsme zjistili, že respondenti, kteří se léčí s ICHS dobu kratší než jeden rok uplatňují informace o změně životního stylu více než ti, kteří trpí tímto onemocněním déle (graf 2). Tyto rozdíly ale nebyly statisticky významné.

Považují respondenti informace o ICHS a její prevenci od sestry za dostatečné a srozumitelné?

Zjistili jsme, že až 43,8 % respondentů ze SR navrhuje zaměření sester především na prevenci a změnu životního stylu. U respondentů z ČR, 42,9 % navrhuje, aby se sestry zaměřily více na informace o léčbě onemocnění. My bychom též preferovali zaměření edukační činnosti sester na oblast prevence a životního stylu. Samozřejmě nesmíme zapomenout, že sestra je členkou zdravotnického týmu, a proto je poskytování informací vždy v kooperaci s ostatními členy personálu. Je nevhodné, aby se informace od jednotlivých členů zdravotnického týmu lišily. To může u pacientů vyvolat pocit nejistoty a nedostatečné erudovanosti jednotlivých zdravotníků.

Změnili respondenti po diagnostikování ICHS životní styl nejen svůj, ale i své rodiny?

Ukázalo se, že po diagnostikování choroby změnilo postoj k vlastnímu zdraví 88,9 % slovenských a 89,3 % českých respondentů. Toto zjištění by sestry měly využít zejména v oblasti sekundární a terciární prevence, k aplikaci dalších pozitivních změn životního stylu. Po diagnostikování ICHS uvedlo změnu u celé rodiny 61,2 % respondentů ze Slovenska a 58,1 % z ČR.

Změnili hospitalizovaní respondenti svůj životní styl významněji než ambulantní?

Na základě výsledků hodnocení jsme nezjistili statisticky významné odchylky ve změně životního stylu mezi ambulantními a hospitalizovanými respondenty (graf 3). Domnívali jsme se, že hospitalizovaní nemocní vzhledem k pobytu v nemocnici udělají razantnější změny ve svém životě. Náš předpoklad se ale nepotvrdil. Zároveň nás nepříjemně překvapily některé výsledky. 70 respondentů ze SR a 58 z ČR nezměnilo své stravovací návyky vůbec. Dokonce 28 respondentů vyřadilo ze svého jídelníčku po diagnostikování ICHS ryby.

Grafy 1-3

Takovéto chování není vhodné, protože při kardiovaskulárních onemocněních se doporučuje zvýšit příjem nenasycených mastných kyselin, které mají ochranný charakter a v hojném množství se vyskytují právě v rybách. Překvapila nás i odpověď 30 respondentů, kteří uvedli, že ze svého jídelníčku vyřadili drůbež, která se považuje za netučné maso, jež je vhodné konzumovat při kardiovaskulárních onemocněních.

Existuje rozdíl v rizikovém chování mezi pacienty, kteří se léčí na ICHS do 1 roku a nad 1 rok?

Analýzou výsledků jsme dospěli k závěru, že respondenti, kteří trpí ICHS méně než rok, se v některých oblastech chovají rizikověji než ti, kteří trpí tímto onemocněním déle (graf 4). Statisticky významné rozdíly jsme pozorovali v oblasti stravovacích návyků. Tento rozdíl byl však zaznamenán pouze u slovenských respondentů. Další statisticky signifikantní rozdíly jsme pozorovali v oblasti kontroly TK u slovenských pacientů. Uvedené výsledky mohou pravděpodobně souviset také s nedostatečnou zručností při měření TK a právě na tuto oblast by se měly sestry zaměřit.

U účastníků obou zemí jsme pozorovali významné statistické rozdíly v užívání ordinované léčby. Ti, kteří se léčili s ICHS dobu kratší než rok, nezměnili svůj životní styl v oblasti dodržování předepsané terapie. V ostatních sledovaných proměnných jsme nezaznamenali významné statistické rozdíly. To znamená, že pacienti, kteří trpí ICHS dobu kratší než jeden rok, se chovají statisticky rizikověji pouze ve třech oblastech a shoda u slovenských a českých respondentů nastala pouze v jednom sledovaném aspektu. Sestry by se měly zaměřit na edukaci a sledování pacientů do jednoho roku od diagnostikování choroby. Na základě našeho výzkumu by měly věnovat více pozornosti stravovacím návykům, měření TK a pravidelnému užívání naordinované léčby.

Závěr

Vojteková (Husárová, 2008, s. 10) uvádí, že sestry považují sebe za nejdůležitějšího edukátora pacienta. Zároveň však udává, že pacienti uvádějí sestru jako zdroj informací až na 10. místě ze 13 možností. Morovicsová (Husárová, 2008, s. 10) upozorňuje sestry na důsledky nesprávné edukace ve snižování důvěry pacienta ke zdravotníkovi. Další průzkum o poskytování informací uvádí, že se až 60 % sester vyjádřilo, že jejich edukace je systematická, ale v kontrolní otázce jen 40 % z nich ví, o čem přesně byl pacient edukován (Horanská a kol. 2007, s. 223–228). Gerlichová a kol. (2007, s. 226-236) ve své práci uvádí, že až 62 % sester realizuje edukaci jako jednorázové setkání, jen 31 % z nich používá formu opakovaných setkání.

Z výsledků našeho výzkumu vyplývá, že respondenti jsou spokojeni s informacemi, které jim sestry o ICHS a její prevenci poskytují a považují je za dostatečné. Je třeba ale upozornit na to, že pacienta musíme neustále motivovat a podporovat ke změně životního stylu.

Graf 4

Hlavním úkolem sester je pomáhat pacientům nabývat, udržovat a navracet zdraví. Neoddělitelnou součástí této pomoci je i předávání informací. Předpokladem efektivní spolupráce s pacientem na ošetřovatelském a léčebném procesu je dobrá úroveň jeho povědomí o svém zdraví a možnostech, jak jej může zlepšit. Dané poznání mu umožní zaměřit se na faktory, které může pro zlepšení svého zdraví ovlivnit. Pacienta tímto způsobem zapojíme hlouběji do léčebného procesu, podporujeme prevenci a snižujeme progresi onemocnění.


O autorovi: PhDr. Valéria Horanská, Ph. D., prof. PhDr. MUDr. Peter Kalanin, Ph. D., doc. PhDr. PaedDr. Viera Simočková, Ph. D. FZ KU, Ružomberok (valeria.horanska@mail.t-com.sk)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!