Úrazy ve stáří

Snižování úmrtnosti a prodlužování lidského věku způsobilo, že obyvatelé Evropy vstoupili do nového tisíciletí jako nejstarší v historii lidstva. Starší lidé zde tvoří 15-20 % populace a během padesáti let se zřejmě poměr zvýší na 25-30 %. Ukazuje se však, že na tento nový společenský jev nejsme jako společnost připraveni.

Pojem „starý člověk“ se značně mění podle společenských podmínek. Starý žert říká, že staří lidé neexistují – jsou jen mladí, mladiství a věčně mladí. Věk 65 let, udávaný jako hranice počínajícího stáří, je ovšem do značné míry diskutabilní. Člověk pohybující se aktivně ve společnosti zejména mladších lidí se často přizpůsobuje a udržuje se dlouho čilý. Naopak mnoho mladších lidí bez zájmu o společnost a bez smyslu života stárne mnohem dříve.

Složitá situace

Úrazy starých lidí jsou jedním z vážných problémů medicíny. Traumatická zranění osob nad 65 let tvoří 25 % všech zranění a na jejich léčbu jde 33 % nákladů celkově na léčbu zranění vynakládaných. Oproti mladšímu věku je jejich léčba složitější a delší, přičemž přináší horší výsledky a vyšší náklady. Poranění, které je u mladších dospělých funkčně málo významné a ambulantně řešitelné, může pro geriatrického pacienta, balancujícího na hranici soběstačnosti, znamenat její ztrátu, mnohdy trvalou.

Lékař, do jehož ordinace je zraněný dopraven, se nezřídka dostává do složité situace. Na rozdíl od mladších, u kterých se lze soustředit na samotný úraz, totiž zranění starého člověka často vytváří komplexní problém, kde nemusí být na první pohled jasné, zda primární příčinou patologického stavu je samo zranění nebo zda k němu došlo následkem jiného závažného onemocnění, jehož zaléčení musí dostat z hlediska přežití pacienta přednost.

Terapeutická rozvaha musí být mnohem důkladnější a zodpovědnější a v úvahu musíme brát přidružené choroby, biologický věk a fyzickou a psychickou zdatnost. Někdy méně znamená více! Mezi nejčastější příčiny zranění patří pády způsobené dopravními nehodami (chodci, cyklisté…), popáleniny a také násilí.

Důvody k hospitalizaci

Nejčastějším důvodem k hospitalizaci seniorů na úrazových odděleních bývají zlomeniny horního konce kosti stehenní. Tyto úrazy mnohem častěji postihují ženy, což je způsobeno postmenopauzální osteoporózou.

Dříve byla tato poranění smrtelná svými komplikacemi. Při dlouhodobém, až tříměsíčním klidu na lůžku, docházelo k rozvoji proleženin, močové a plicní infekci nebo k trombembolické nemoci. V 80. letech 20. století umíralo na následky těchto úrazů kolem 40 % seniorů, jejich současná mortalita se pohybuje mezi 3-5 %. Radikální změnu přinesly nové způsoby ošetření zlomenin a aktivní pohyb zraněného. U zlomenin horního konce stehenní kosti volíme častěji než dříve stabilní typ osteosyntézy.

Prevence podle úrazového spektra

Primární * pohybová aktivita – lehké cvičení jako výcvik rovnováhy, svalové síly, pohyblivosti kloubů, * bezpečné prostředí, * domácnost – úprava a odstranění rizikových míst (prahy, koberce, změna osvětlení, zábradlí a další pomůcky), * vnější prostředí – bezpečné přechody, dostatečné osvětlení prostoru, signalizace atd., * prevence a léčba osteoporózy, * používání vhodného oblečení a obuvi, * používání pomůcek – kompenzačních, ošetřovatelských a ochranných pomůcek (např. měkké chrániče kyčlí „soft hip protectors“).

Sekundární * dostupnost pomoci – signalizační zařízení, nouzové volání, * prevence a zvládání geriatrického hospitalismu, * účinná rekonvalescence a rehabilitace.

Terciální * zařazení trvale poškozených osob do běžného života.

Ošetřovatelská péče

Pacienti – senioři vyžadující intenzivní ošetřovatelskou péči – bývají nejen méně fyzicky zdatní a samostatní v sebeobsluze, ale také mnohem hůře snášejí změnu prostředí a mají tendence ztrácet smysl života – cítí se neužiteční, rezignují a očekávají konec života. Důležitá je spolupráce s příbuznými, aby nedocházelo k sociální izolaci. Sestra zastává funkci jakéhosi poradce pacientů a příbuzných (podává informace o možnostech další léčby a RHB doma, zajišťuje kontakt se sociální pracovnicí…). Ošetřování starých lidí vyžaduje větší trpělivost, znalosti a zkušenosti po stránce péče psychické i fyzické.

Zvláštnosti u seniorů

* multimorbidita -výskyt několika chorob najednou, * chronická onemocnění – řada chorob přechází z akutní fáze do chronické, * změny v klinickém obrazu – některé typické příznaky mohou být změněné (nemusí intenzivně prožívat bolest, nemusí být teplota, ztrácí pocit žízně s následnou dehydratací, změny tlaku (regulace je jiná než u mladších).

Průběh choroby

Léčení bývá zpravidla delší a vleklejší, organismus pacienta nereaguje hbitě na danou terapii, nastávají komplikace, recidivy, mnohdy onemocnění přechází do chronického stadia. Objevují se poruchy močení a vyprazdňování (zácpa), inkontinence moče a stolice, u nemocných, kteří jsou dlouhodobě upoutání na lůžko, dochází k odvápnění kostí, zhoršené plícní ventilaci, úbytku svalů a k tvorbě dekubitů. Nemocný se mění i vzhledově, jeho kůže je vrásčitá a suchá, ztrácí elastičnost, ubývá na hmotnosti.

Zřejmě největší rozdíl mezi mladší populací a seniory je během následné péče. Zatímco mladšího pacienta lze po vyléčení v naprosté většině vcelku bezstarostně propustit domů s tím, že se o doléčení postará sám, u starších lidí bývá situace problematická. Proto je pro ně nutné vypracovat pečlivý plán propuštění a následné péče, který by jim měl nejen zajistit potřebné služby, ale i povzbudit je ve fyzické aktivitě; důležité je předejít jejich izolaci. Od zdravotníků se obecně očekává, že potřebnému klientovi zabezpečí ústavní zdravotní sociální péči. Ochota přebírat pacienty do domácího ošetřování je velmi malá, přes kvalitní nabídku. Buď se očekává předání pacienta stoprocentně soběstačného nebo jeho umístění na lůžku následné péče. Tento trend převážně negativně ovlivňuje aktivní přístup zraněných k rehabilitaci i soběstačnosti a častěji se rozvíjejí deprese. Ve známém prostředí, s řadou společenských vazeb, se senior rychleji vrací do původní kondice.

LITERATURA
Benešová V. a kol. Úrazy seniorů a možnosti jejích prevence. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003.

SOUHRN

Stárnutí a smrt jsou jevy staré jako lidstvo samo a lidé jim vždy věnovali zvláštní pozornost. Člověk však nestárne jen po stránce fyziologické a psychické , ale i po stránce sociální.

SUMMARY

Aging and death are as old as a mankind and people always paid special attention to this phenomenon. A man does not age only physiologically and psychologically but also socially.


O autorovi: Alena Staroštíková, Traumacentrum, Krajská nemocnice T. Bati a. s. Zlín (Alena. Starostikova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!