Urgence a urgentní inkontinence

„Teprve nedávno jsme si uvědomili, že to, co nemocné s urologickým onemocněním nejčastěji přivádí k lékaři, co je trápí, jsou urgence a potíže s udržením moči, tedy příznaky nově zavedené diagnózy hyperaktivního měchýře,“ řekl jeden z „otců“ moderní urologie, prof. Christopher R. Chapple (The Royal Hallamshire Hospital, Sheffield, Velká Británie) na 21. kongresu Evropské urologické společnosti loni v dubnu v Paříži.

Hyperaktivní močový měchýř lze tedy označit za diagnózu 3. tisíciletí, přestože jeho příznaky provázejí lidstvo kam až paměť sahá. Mezinárodní odborná společnost ji přiřadila k uznávaným diagnózám v roce 2002. Hyperaktivní močový měchýř (Overactive bladder, OAB) je onemocnění, které nutí postiženého okamžitě přerušit činnost a hledat toaletu.

Budí jej ze spánku, znepříjemňuje až znemožňuje společenský život, výkon zaměstnání, cestování, intimní chvíle. Mnozí nemocní neopouštějí „bezpečnou“ zónu blízkosti WC a když přece jen vyjdou ven, pohybují se výhradně v místech, která důvěrně znají a kde mají jistotu, že v případě potřeby stihnou „doběhnout“. Případná fronta na veřejných toaletách bývá jejich stabilní noční můrou.

Urgence a hyperaktivní měchýř

Urgence je náhlá, nutkavá potřeba močit, kterou nelze vůlí ovládnout, jde o hlavní příznak hyperaktivního měchýře. Pokud pacient nestačí vyhledat toaletu a dojde k úniku moči kvůli nedostatku času dojít na toaletu, hovoříme o urgentní inkontinenci.

Močový měchýř funguje jako svalový vak, který u zdravých jedinců pojme až 600 ml moči. Jeho vyprazdňování je řízeno z centrální nervové soustavy. Na nervových zakončeních se vylučuje látka zvaná acetylcholin, která přenáší na sval „podráždění“, v jehož důsledku se svalovina stáhne. Acetylcholin působí ve svalstvu na místech zvaných muskarinové receptory, kterých je pět typů – M1 až M5.

V močovém měchýři jsou receptory typu M2 a M3 (v poměru 3:1). V důsledku účinku acetylcholinu na receptory M3 se svalovina (detruzor) močového měchýře začne stahovat, tlak v měchýři stoupá a dochází k pocitu nucení. Zdravý člověk začíná pociťovat nucení na močení, když je v močovém měchýři asi 300 až 400 ml, ale většina lidí dokáže na určitou dobu tento pocit překonat, dokud není k vyprázdnění měchýře vhodná příležitost. Pacienti s hyperaktivním měchýřem pociťují toto nucení již při menší náplni a také jim dělá problémy toto nucení „potlačit“.

Mezi hlavní příznaky hyperaktivního měchýře patří především náhlá a nutkavá potřeba močit, kterou nelze překonat. Nazývá se urgence a je klíčovým příznakem hyperaktivního měchýře. Frekvence močení: velmi často, nejméně osmkrát denně. Urgentní inkontinence je stav, kdy dojde k úniku moči kvůli nedostatku času dojít na toaletu. Syndrom hyperaktivního měchýře je třeba odlišit od jiných chorob, které mohou mít podobné příznaky, jako jsou stresová inkontinence u žen a zvětšení prostaty u mužů.

Zároveň je třeba vyloučit další onemocnění, jako např. nádorové onemocnění močového traktu, močové kamínky či infekci. Proto je nutné, aby byl pacient vyšetřen a léčen urologem nebo urogynekologem. Hyperaktivní měchýř není u velké části nemocných spojen s únikem moči – inkontinencí. Přesto jim život značně ztrpčuje. Mnoho pacientů se však stydí vyhledat pomoc, jiní se domnívají, že jim nemůže být pomoženo.

Hyperaktivní měchýř má na každodenní život horší dopad než závažné stavy, jako je DM, srdečně-cévní onemocnění, astma a další. Přitom jde o onemocnění, které postihuje více pacientů (16 až 19 % evropské populace) než diabetes (kolem 6 %), astma (7 až 9 %), deprese (8 %) či angina pectoris (2 %). Jeho incidence stoupá od 40 let, nad 75 let jím trpí kolem 50 % lidí, přičemž je nutné opakovat, že se nejedná o příznak stáří, ale léčitelné onemocnění.

Moderní léčba hyperaktivního měchýře

Ve většině případů lze příznaky hyperaktivního močového měchýře odstranit nebo zmírnit do té míry, že pacient může žít normálním způsobem. Inkontinenční pomůcky jsou užitečným opatřením na přechodnou dobu, než se dostaví efekt léčby.

K základní terapií patří:

* Nejčastěji používané jsou léky (tzv. antimuskarinové, anticholinergní přípravky), kterých je k dispozici několik. Ty starší mohou působit nepříjemné nežádoucí účinky, protože působí na více muskarinových receptorů (zácpa, sucho v ústech, rozmazané vidění apod.), novější ovlivňují selektivně jen muskarinové receptory M3, zodpovědné za stahování svaloviny močového měchýře (detruzoru), a tím mírní příznaky hyperaktivního měchýře. K nejnovějším patří tolterodin a především solifenacin.

* Ke změně životního stylu patří především správný pitný režim. Při omezování příjmu tekutin dochází k „zahušťování“ moči, která tak obsahuje více dráždivých zplodin. Tím dochází ke zvýšení citlivosti sliznice, která močový měchýř vystýlá. Tyto změny vedou ke zhoršení příznaků hyperaktivního měchýře.

* Nácvik zvládání „kritických“ situací, trénink močového měchýře (tzv. behaviorální techniky). Cílem je prodloužit interval mezi močením na 3 až 4 hodiny. Pacienti by si také měli zvyknout nevyprazdňovat měchýř „preventivně“, kdykoli k tomu je příležitost. Močový měchýř by si měl zvyknout na určitou náplň. Cílem je, aby se pacienti naučili zmírnit či ignorovat nutkání k močení a močový měchýř byl odolnější ke zvýšenému tlaku. Poté, co si pacienti zaznamenají do mikčního deníku, jak často cítí potřebu močit, stanoví si cíl a postupně prodlužují čas mezi návštěvami toalety. Zároveň se učí technikou stahování svalů dna pánevního omezovat stahy močového měchýře. Kegelovo cvičení (cviky pro posílení pánevních svalů) – první tyto cviky popsal v roce 1948 doktor A. Kegel. Úspěšnost cvičení není závislá na věku, a je tedy účinná i u starších nemocných. Provádí se minimálně 2krát denně asi 5–10 minut. Používají se rychlé a pomalé cviky, které se postupně střídají. Výsledek lze hodnotit nejdříve za 2 měsíce.

* Chirurgické řešení je vyhrazeno jen pro ty stavy, kdy předchozí léčba selhala.

Informace k problematice hyperaktivního měchýře na www.hyperaktivni-mechyr.cz nebo na bezplatné telefonní lince 800 660 100, ve všední dny od 16.00 do 20.00 hodin.


SOUHRN

Podle odhadů trpí syndromem hyperaktivního měchýře 50 až 100 milionů lidí na celém světě. V USA a Evropě pak urgence postihují téměř pětinu dospělých nad 40 let. Jeho výskyt s věkem stoupá, ale není pravda, že je projevem stárnutí. Jedná se o léčitelnou chorobu.

SUMMARY

It has been estimated that 50 to 100 million people suffer from hyperactive bladder worldwide. In the USA and Europe urgency afflicts almost one fifth of adults older than 40. The incidence rises with age but it is not truth that urgency is a sign of aging. It is a treatable disease.


DOTAZNÍK PRO PACIENTY

Mám hyperaktivní měchýř?

Močový měchýř „zazlobí“ téměř každého. Ne vždy se však jedná o onemocnění. Dotazník by vám měl usnadnit rozhodování, zda vyhledat lékaře. Zatrhněte tvrzení, s nimiž souhlasíte.

* Musím velmi často chodit na toaletu. * Nutkání na močení přichází někdy tak rychle, že se bojím, že nestihnu dojít na toaletu. * Raději piji méně, abych nemusel(a) chodit na toaletu v nevhodnou dobu. * Nerad/a chodím na místa, kde si nejsem jistý/á, že bude nablízku čistá toaleta. * Nepomočuji se, někdy však mám obavu, že by u mne mohlo k úniku moči dojít. * Časté chození na toaletu je pro mne přítěží. Čas od času si všimnu malého úniku moči. * Kvůli potížím s močovým měchýřem se občas necítím svěže a čistě.

Vyhodnocení

Dvě a více zatržených odpovědí by měly být důvodem návštěvy lékaře, kterému důvěřujete. Jen s odborníkem se společně můžete dobrat účinné léčby.


O autorovi: MUDr. Marta Šimůnková, Praha (marta.simunkovaseznam.cz)

Urgence a urgentní inkontinence
Ohodnoťte tento článek!