Urologie ve zkratce

Vyšetření hladin prostatického specifického antigenu (PSA) patří mezi běžně požadovaná vyšetření v urologické praxi. Stanovení PSA je založeno na imunochemických technikách za použití monoklonálních specifických protilátek.

Prostatický specifický antigen – orgánově specifický tumormarker

Vyšetření hladin prostatického specifického antigenu (PSA) patří mezi běžně požadovaná vyšetření v urologické praxi. Stanovení PSA je založeno na imunochemických technikách za použití monoklonálních specifických protilátek. Provádí se standardně u všech pacientů s karcinomem prostaty a výběrově u pacientů s benigní hyperplazií prostaty (BHP). PSA je orgánově specifickým nádorovým markerem. PSA je produkován epitelovými buňkami acinů a duktů (žláz) prostaty. Jeho hladina se zvyšuje při porušení integrity architektury prostatické tkáně a při proliferační aktivitě prostatických buněk. Přesnou interpretaci výsledků hladin PSA umožňuje sledování dynamiky jeho hodnot.

PSA je glykoprotein, humánní kalikrein 3 (hK3), s funkcí sérové proteázy. Z 90 % je tvořen z aminokyselin a z 10 % sacharidy. Byl objeven v roce 1971 dr. Harou v seminální tekutině. V roce 1978 dr. Senzabaugh a kol. popsali jeho chemickou strukturu. Biologický poločas rozpadu PSA je 2,2-3,2 dne. PSA se fyziologicky podílí na zkapalnění ejakulátu. PSA je přítomen ve tkáni normální prostaty, v prostatě postižené karcinomem, adenomem, zánětem, či v metastázách karcinomu prostaty.
Sledování hladin PSA se provádí v kombinaci s klinickými vyšetřovacími metodami -vyšetřením per rectum, transrektální ultrasonografií, biopsií prostaty. Referenční hodnoty pro normální hladinu PSA v séru se pohybují od 0 do 5 ng/ml v závislosti na použité technice vyšetření a laboratoři. Přítomnost PSA v séru je vysvětlována pronikáním PSA přes bazální membránu prostatických acinů. Intraprostatická hladina PSA je řádově mnohonásobně vyšší než v séru. Při hodnotách PSA zejména nad hranicí 0-5 ng/ml musíme vždy pomýšlet na přítomnost karcinomu v prostatě.

Provedení spermiogramu u pacienta s varikokélou šourku

Varlata jsou fyziologicky uložena v šourku mimo dutinu břišní. Pro vývoj spermií je vhodné prostředí s teplotou nižší asi o dva stupně, než je tělesná teplota. Varikokéla je onemocnění, při kterém patologicky rozšířené žilní městky ohřívají protékající teplou krví varlata. V takovém případě nacházíme zhoršené parametry ve spermiogramu, zejména snížené množství spermií a jejich pohyblivost – propulzivitu.

Spermiogram je vyšetřením spermatu pacienta z ejakulátu pod mikroskopem. Vyšetříme množství spermií, jejich morfologii, pohyblivost, případně zánětlivé složky. Ejakulát je tvořen z menší části spermiemi z varlete a nadvarlete, větší části prostatickým sekretem a sekretem ze semenných váčků, Cowperových a Littreových žlázek. Množství sekretu je dáno frekvencí ejakulací. Standardní spermiogram se provádí po čtyřdenní pohlavní abstinenci.

Závažnost nálezu varikokély je poměřována i výsledkem spermiogramu. Pokud se přistoupí k operaci varikokély, pak je spermiogram znovu zkontrolován 3 měsíce po jejím provedení. Tříměsíční interval je záměrně zvolen vzhledem ke vzniku nových spermií, které se generují za takto dlouhé období. Pooperační stav bývá doprovázen zlepšením původně patologických hodnot spermiogramu. Cílem operace varikokély je odstranit rozšíření žil v oblasti šourku.


O autorovi: MUDr. Miroslav Louda, Ph. D. atestovaný urolog (louda@lfhk.cuni.cz)

Urologie ve zkratce
Ohodnoťte tento článek!