Vánoční obžerství aneb Všude dobře…

Bloudím spletitými uličkami hypermarketu a zkoumám širokou nabídku ingrediencí pro přípravu nejrozmanitějších gastronomických zázraků. Asi je to tak trochu pracovní deformace, ale jdu-li po ulici, mám už podvědomě vystrčené tykadlo na etnické speciality toho či onoho národa. Nyní moje anténa zachytává signál přinášející informace o tom, co všechno by se mohlo objevit na štědrovečerním stole.

Každým rokem se v českých obchodech rozrůstá sortiment pochutin z různých koutů světa. Kdyby ke stolu zasedlo třeba jen pět přátel odlišných národností, představovalo by to vysoké riziko žaludečních obtíží.

I když, co si budeme povídat, ona na to stačí i tradiční česká štědrovečerní tabule. Asi jsem trochu cynik – v souvislosti se svátky se mi v hlavě okamžitě zapíná kalkulátor energie – cukry, tuky, cholesterol. Pod jednotlivými pokrmy si většinou automaticky představím určitou diagnózu: „To by bylo něco pro diabetiky, žlučník by pěkně zajásal…“

Ano, žijeme v době relativního blahobytu, kdy si každý může pořídit „nemoc králů“ – dnu, realizovat své sebevražedné tendence podporou rozvoje aterosklerotických plátů a před zimou se schovávat do tukových prstenců. No, dobrá, Vánoce jsou jednou do roka a ať si každý zametá před svým vlastním prahem.

Právě procházím kolem velkého plakátu, který vyzývá k odletu do teplých krajin, kde si mohu užít Vánoce v plavkách – ve stínu palem ověšených vánočními ozdobami. Hned vedle se mohu pro změnu utopit ve sněhu, kterého je u nás o svátcích čím dál tím méně. Že bych využila možnosti zbavit se předvánočního i povánočního stresu dočasnou emigrací?

Vánoce v českých rodinných hotýlcích jsem si již vyzkoušela a musím říci, že jsem si skutečně užila svátky klidu, míru a pohody nicnedělání. Ale cizina? Jiný kraj, jiný mrav? Kdepak, já jsem tradicionalista a dávám přednost „teplu domácího krbu“. Zvědavost je však neodbytná jak pojišťovací agent a nutí mne položit si otázku: „Co by mi tam asi dali k jídlu?“ S pomocí internetu a jednoho známého jsem nakoukla do cizích kuchyní. Když už nepojedu já, třeba se inspiruje někdo jiný.

GGG – Googlův globalizovaný gulášek

Austrálie: Vánoční menu může sestávat z mořských plodů, krocana, kachny, kuřete, těstovin, druhově velice pestrých salátů, zmrzliny, švestkového pudinku, koláčů aj.
Jako jídelníček na letní dovolenou nebo silvestrovské hody ideální, ale mé vánoční chuťové pohárky by to asi neuspokojilo. Klokana, jenž je symbolem této země, na jídelníčku nemají, ale jeho maso už můžeme sehnat i u nás. Mimochodem chutná jako hovězí.

Spojené státy americké: Američané na Štědrý den chodí alespoň na půl dne do práce a večer usedají společně ke slavnostní večeři, která sestává z pečeného krocana, husy, kachny nebo šunky polité brusinkovou omáčkou. Výběr dezertů je mnohem bohatší. Podává se biskupský chlebíček, dýňový koláč, ovocný pudink polévaný brandy, koláčky nadívané kandovaným ovocem aj. Hlavním svátečním dnem je především 25. prosinec, děti dostávají dárky a dospělí si užívají státní svátek.
Kdepak! Dárky musím rozbalovat večer 24. prosince.

Francie: V gurmánské Francii krocana plní lanýžovou nádivkou, nechybějí ani ústřice, šneci, žabí stehýnka a samozřejmě to nejlepší víno. Místo spousty drobného cukroví je tradiční štědrovečerní sladkostí bôche de Noël, výtečná čokoládová roláda ve tvaru polínka. Jedná se o dezert polévaný čokoládou, ve výjimečných případech se může jednat i o zmrzlinu.
Vskutku gurmánské, jen mě občas děsí minimalistické umění francouzských kuchařů na servírovaném talíři a polínko raděj přidávám do krbu.

Brazílie: Brazilci si potrpí na bohatou vánoční večeři, tzv. Ceia de Natal (Večeře Zrození). Na stole nesmí chybět nadívaná krůta, šunka, neloupaná rýže a obložené mísy z ovoce a zeleniny.
Panečku, to vypadá velmi zdravě. Z čeho jsou běžní Brazilci tak hezky oplácaní?

Ukrajina: Ukrajinská kuchyně je velmi rozmanitá. Svatá večeře by měla obsahovat nejméně dvanáct pokrmů. Typickým dezertem je tzv. Kutiá, chutný dezert připravovaný z máku, pšenice, ka
ndovaného ovoce, medu a ořechů. Ukrajina patří mezi nejvíce pravoslavné země na světě. Pravoslavní se nikdy nevzdali užívání juliánského kalendáře, ten představuje čtrnáctidenní posun od kalendáře gregoriánského, a tak se zde Vánoce slaví až 7. ledna.

Takže po českých Vánocích můžeme odcestovat do ciziny za dalšími Vánocemi. To není špatná představa. Nebo požádám Máriu, hospodyni jedné mé známé, která pochází z Ukrajiny, ta recept na Kutiu určitě zná.

Dánsko: Večer se rodina sejde u stolu, na kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska s ředkvičkami, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže zalitá studeným mlékem. Speciálním dezertem je rýžový nákyp se zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Tady by se mým chuťovým buňkám nepochybně líbilo.

Švédsko: Hlavním chodem sváteční večeře je sušená treska s bílou omáčkou, dalším tradičním pokrmem je Vörtbröt, kořeněný chléb s hřebíčky a zázvorem. Jako vánoční specialita se podávají i vařené fazole se slaninou a cibulí nebo malé klobásky, kterým se říká Julkorv.
Chválím kompenzaci živočišných tuků ve slanině vlákninou z fazolí, ale raději zůstanu doma.

Itálie: Bohatý oběd, často se táhnoucí i několik hodin. Na italské vánoční hostině nesmí chybět Panettone, typická vánoční bábovka s rozinkami a kandovanou citrusovou kůrou. Hlavním jídlem bývá jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky. Oblíbený je také úhoř a kaštanové pyré se šlehačkou, objevují se i mořské plody. Hmm, tady bych si také pochutnala a zdá se, že by člověk neměl pocit, že z těžkého jídla usne dříve, než Ježíšek přinese dárky. Ale chyběla by mi česká vánočka.

Německo: Vánoční kuchyně nabízí mnoho pokrmů z ryb, jako je pečená štika, candát na roštu, plněný kapr a podobně. S oblibou se podává konšelská mísa, která se skládá z kousků vepřové pečeně, kachny, husy, krůty, uzeného masa a ze smetanových klobás. Nechybí zde ani jablečný závin a ovocný salát s likérem, který je podáván na závěr večeře. Místo klasických vánoček se v Německu pečou vánoční štoly. A pozadu nezůstává ani cukroví. Nejčastěji se dělá vaječné cukroví známé také jako marcipánové cukroví.

Nezapře se, že jde o naše blízké sousedy. Jsem příznivcem marcipánové štoly, i když je energeticky zhruba třikrát náročnější než naše tradiční vánočka. Ke spálení takto získané přebytečné energie bychom se měli třikrát intenzivněji namáhat, a to obvykle bolí.

Litva: Na svátečním stole nesmí chybět prasečí hlava vařená spolu s rozmělněným ječmenem. Toto jídlo se nazývá Koca nebo Kikas. Proto se zde někdy Štědrý večer nazývá Kuki večer. Další místní specialitou je vařený hrách s fazolemi a s hromadou klobás. Kolečka nakrájených klobás mají symbolizovat slunce pro příští rok. V současné době se Vánoce slaví již více evropským způsobem. Pečou se zázvorové sušenky, kupují mandarinky a pomeranče a zdobí stromečky svítícími svíčkami.

Podobné pokrmy se objevovaly i na vesnických stolech našich předků. Těžká masitá jídla byla vyvážena luštěninami a neloupanými obilovinami, takže vlastně šlo o zdravý jídelníček. I když myslím, že dříve se jednalo spíše o nejdostupnější suroviny. Asi nejpragmatičtěji k vánoční večeři přistupují Belgičané, kteří si na ni klidně zajdou do restaurace a chorvatské hospodyňky si nemusí lámat hlavu s předvánočním úklidem, protože jejich tradice umožňuje večeřet na slámě, aby se všichni přiblížili Jezulátku.

Všude dobře – Vánoce doma

Některé cizí, někdy až exotické pokrmy bych pro zajímavost ráda ochutnala. Ale ať přebírám, jak přebírám, nakonec bych stejně dala přednost české tradici a domnívám se, že se mnou by tak učinila i drtivá většina Čechů. Vedle marcipánové štoly bych potřebovala kynutou vánočku s rozinkami a mandlemi a vedle nadívaného páva bramborový salát s kaprem, babiččin houbovec, houbového kubu, jablečný závin, maminčinu rybí polévku atd. To by se mi cestovní kanceláře asi rychle vysmály. Pro mne by to však jinak nebyly ty správné vánoční svátky. Všude dobře, Vánoce v Čechách. Letadlo určitě letí i 27. prosince a na silvestra už si klidně dám šampaňské s nadívaným pávem na umělém sněhu pod palmou.

Pro srovnání jsem si promítla český vánoční jídelníček. Je pestrý a díky vlivu sousedních zemí a míchání kultur, které se zemi v srdci Evropy nevyhnulo, ještě pestřejší. Určitě každý zná již téměř tradiční vánoční reklamní slogan: „Já nemusím, já už ho vidím…“ Tento spot má kromě morálního rozměru (kdo krade, toho kanec prožene) i – z pohledu nutriční terapeutky – edukační význam, neboť zahrnuje tolik potřebnou pohybovou aktivitu a přirozenou inteligencí malého dítěte poukazuje na důležitost pravidelného stravování.

Ještě zbývá doporučit malé porce a oželet zlaté prasátko. Popřípadě, v rámci zachování zdravého zažívání, rozložit všechny pokrmy do celých Vánoc a pečlivě je prokládat pohybovou aktivitou. Mimochodem, opravdovou tradicí se pojídání kapra stalo až v 19. století, díky rozšíření rybníkářství u nás.

Tradice říkají, že na Štědrý den se doma schází celá rodina, zdobí se stromeček a chystá večeře. Znám pár jednotlivců, kteří poctivě zachovávají až do večera půst. Většina ostatních však tvrdí, že jednou to vydrželi, zlaté prasátko neviděli, a tak se dnes již masochisticky netrápí a klidně se „nadlábnou“. Víra v existenci Ježíška prý bohatě stačí.

Většinou se však stejně přes den podává jen něco lehkého – vývarová polévka, krupicová kaše apod. Po setmění, s východem první hvězdy, se zasedá ke společné večeři. Tradiční česká štědrovečerní večeře se skládá z rybí polévky, smaženého kapra s bramborovým salátem a jako dezert vánočka s trochou cukroví. Podle krajů a chuťových zvyklostí se vyskytují i různé variace. Asi nejčastější a nejoblíbenější náhražkou kapra na štědrovečerním talíři je smažený vepřový či kuřecí řízek, dále opékané vinné klobásy, jablečný závin, ovoce, ořechy, v některých rodinách i zelňačka a dokonce jsem se setkala i s vánočním dortem.

Po večeři si každý může rozkrojit vlákninou nabité jablko, a kdo nalezne pěticípou hvězdičku ze zdravých jader, toho v následujícím roce čeká zdraví a štěstí. Pokud je však jádřinec červivý, lze očekávat choroby a smůlu na patách. Jsouli jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí podle tradiční pověry to nejhorší. Osudu lze napomoci výběrem velkého zdravého jablka.

Usedat k štědrovečerní tabuli v lichém počtu a v průběhu slavnostní večeře vstávat prý přináší neštěstí. Je dobrým zvykem prostřít i pro náhodného kolemjdoucího, což je projev ochoty podělit se o „boží dar“. U nás doma se muselo povinně od všeho na stole ochutnat, aby i další rok bylo všeho dostatek. Co zbylo na talíři, darovalo se dál – kosti ohni, drobečky vodě… Přiznávám se, že s příchodem do města jsem tuto tradici opustila.

Sladké Vánoce

České Vánoce jsou nejsladším obdobím v roce. Hospodyňky se doslova předhánějí v pečení vanilkových rohlíčků, perníčků, sněhových pusinek a desítek dalších druhů cukroví. Recepty se v rodinách předávají z generace na generaci. Není proto divu, že drobné cukroví je na pohled krásné a na jazyku se rozplývá. Ale co následky? Víte, jak dlouho se musíte hýbat, abyste vykompenzovali tento vánoční hodokvas?

Tak pro představu: průměrný kousek netučného cukroví má zhruba 300 kJ, lineckého typu nebo s krémem 500 kJ, plátek vánočky 400 kJ atd.
Takže všeho s mírou, jen malé kousky na dezertních talířcích a mimo naplánované „užití si“ raději schovat a zamknout na dva západy.

Tradicemi proti povánoční obezitě

K pohybu můžete přidat i spalování kalorií pomocí vánočních zvyků.
Polibek pod jmelím: Pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku či ženu. A vášnivý polibek nějakou tu kalorii jistě spálí.

Hod střevícem: Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodičů. Takže děvčata, vložte do toho správný švih.

Koleda: Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku.

K dalším tradicím patří třeba přeskakování sekery bosou nohou, dívání se do pece, třesení bezu na zahradě u domu, vyndávání polínek z hranice a jiné, které již nejsou tak známé a rozšířené a v dnešní době pro většinu jen těžko uskutečnitelné – tedy alespoň pro ty, kteří nebydlí v domku nebo chalupě.

A ještě jeden tip – vlastně dva – na Štědrý den nemá viset vyprané prádlo, jinak někdo v domě zemře a chléb upečený 25. prosince je prý kouzelný. Nevím sice jak, ale v dnešní době domácích pekáren je to dobrý tip na přilákání štěstí.

Tabulka: Energetický výdej při pohybu


O autorovi: Eva Chocenská, nutriční terapeutka, FTNsP, Praha (ChocenskaEva@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!