Vaskulární demence

Ve vyšším věku se vyskytuje poměrně široké spektrum různých duševních poruch. V etiologii těchto poruch výrazně roste podíl organických faktorů. Organické duševní poruchy, a z nich převážně různé formy demence, postihují více než 10 % populace.


SOUHRN: Demence jsou onemocnění nevyléčitelná a progredující. Dochází k úbytku rozumových a duševních schopností, až člověk zcela ztratí svoji soběstačnost. Toto onemocnění s sebou přináší potřebu pomoci nejen jiné osoby a okolí, ale i komunity a celé společnosti.
Klíčová slova: vaskulární demence, duševní porucha, paměť, trénink paměti

SUMMARY: Dementia is untreatable and progressive disease. The patient loses his cognitive and mental capacities, and eventually becomes dependent on care. The disease brings the need for help from other people, community, and the whole society.
Key words: vascular dementia, mental disorder, memory, memory training


Prevalence onemocnění je ve věku nad 65 let 5 až 10 %, s roční incidencí 1 až 2 %, a ve věku 85 let dosahuje prevalence téměř 50 % (Hegyi, Krajčík, 2004).
Demence je podle 10. mezinárodní klasifikace chorob (MKCH-10) „…syndrom způsobený nemocí mozku, zpravidla chronického anebo progresivního charakteru, přičemž vznikají poruchy vyšších kortikálních funkcí – paměti, myšlení, orientace, chování, počítání, schopnosti učit se, jazyka a úsudku. Vědomí není zastřené. Obvykle se přidružuje porucha chápání a někdy mu předchází zhoršení emocionální kontroly, sociálního chování anebo motivace“ (Slezáková, 2006, s. 74). Klienti v pokročilém stadiu choroby vyžadují 24hodinovou péči rodinných příslušníků anebo ošetřovatelů.

Rozdělení demencí podle vyvolávající příčiny (Slezáková, 2006):

* primárně degenerativní demence (atrofickodegenerativní) – projevují se degenerativními a atrofickými změnami mozku (Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, Huntingtonova choroba, Pickova choroba a další),
* vaskulární demence – vznikají při narušení krevního zásobení mozku různého původu (anoxické, hypoxické anebo ischemické poškození mozku) – multiinfarktová demence a smíšené demence,
* sekundární demence – vznikají v důsledku jiné primární poruchy.

Patofyziologie vaskulární demence

Vaskulární demence je zapříčiněná poruchami cévního zásobení mozku. Průtok krve cévou může narušit například její ucpání anebo jde o krvácení do části mozkové tkáně způsobené prasknutím stěny cévy nebo cévní výduti (aneurysma). Počet zneprůchodněných cév se postupně zvyšuje, čímž roste i objem poškozené mozkové tkáně. K rozvoji demence dochází při překročení hranice poškození tkáně, způsobeném nedostatkem kyslíku. Vaskulární demence se proto nerozvíjí postupně. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem vzniku demence vaskulárního typu je zvýšený krevní tlak. Dalšími rizikovými faktory jsou: hypercholesterolemie, hypertriglyceridemie, arterioskleróza, kouření, diabetes mellitus, opakovaný stres (Ondriášová, 2005).

Klinické dělení vaskulární demence:

* multiinfarktová demence – vzniká na podkladě mnohočetných drobných mozkových infarktů v kortikální i subkortikální lokalizaci,
* vaskulární demence s náhlým začátkem – vzniká po cévní mozkové příhodě, která postihla některé oblasti mozku významné pro paměť,
* vaskulární subkortikální demence (Binswangerova choroba) – vzniká na podkladě hypertenzních encefalopatií,
* smíšená kortikosubkortikální vaskulární demence,
* jiné vzácné typy vaskulárních demencí,
* smíšená Alzheimerova a vaskulární demence (Kalvach a kol., 2008).

Klinické projevy vaskulární demence

Při demenci dochází v důsledku organického poškození mozku k úpadku kognitivních funkcí a druhotně i dalších funkcí, a to v takové míře, která nemocnému vadí v profesním i osobním životě. „Demence mají progredující tendenci, postupně klesá schopnost vykonávat aktivity běžného života, dochází až ke ztrátě soběstačnosti a k úplné odkázanosti na druhou osobu.“ (Kalvach a kol., 2008, s. 234).

Nemocný je zapomnětlivý. Krátkodobá paměť bývá postižena více než dlouhodobá. Klient si nedokáže vybavit názvy tří věcí po uplynutí pěti minut, ale může si úplně bezchybně vybavit události z dětství. Někdy bývá zhoršená i staropaměť – nemocný si nevybavuje důležité údaje, které předtím bez problémů věděl (Tavel, 2009).

Vaskulární demence vzniká na rozdíl od Alzheimerovy nemoci náhle. Průběh úpadku, zhoršení kognitivních funkcí není plynule pokračující, ale schodovitý s náhlým zhoršením. Tato zhoršení odpovídají nárůstům nových mozkových infarktů. V krátkém časovém horizontu je průběh fluktuující, kolísavý. Výrazný rozdíl od Alzheimerovy choroby je v tom, že zůstává dlouho zachovaná, nebo alespoň relativně zachovaná, osobnost pacienta, včetně společenského vystupování a náhledu na nemoc. U vaskulárních demencí se jako průvodní jev poměrně často vyskytuje deprese a neurologické symptomy. V anamnéze bývá často hypertenze, cévní mozkové příznaky, arterioskleróza v jiné oblasti než v mozku (Vágnerová, 2004).

Diagnostika vaskulární demence

Účelem každého screeningu je hrubé odlišení normy od patologie. Výsledky je však nutné doplnit specializovaným neuropsychologickým vyšetřením. V praxi se nejvíce využívá Mini-Mental State Examination (MMSE). Výhodou je stručnost a nenáročnost na vyhodnocení, ale bez použití dalších testů má pouze malou výpovědní hodnotu o charakteru kognitivního deficitu. Od roku 1974 se používá Hachinského ischemické skóre, které slouží k orientačnímu odlišení mezi multiinfarktovou a Alzheimerovou demencí.

Ke stanovení pravděpodobné diagnózy vaskulární demence podle kritéria NINDS-AIREN musejí být splněny tři podmínky: přítomnost demence, prokazatelná existence cévního onemocnění mozku a prokazatelná vzájemná kauzální souvislost výše uvedených skutečností. Definitivní diagnóza vaskulární demence je stanovena pouze tehdy, jsou-li splněna kritéria pro pravděpodobnou vaskulární demenci a existuje histopatologický důkaz cévního onemocnění mozku. Důležité jsou zobrazovací metody CT a MRI mozku, které ukazují ložiska mozkových infarktů anebo hemoragií. Vyšetření mozkového krevního průtoku metodou SPECT se využívá při odlišení diagnózy od Alzheimerovy nemoci.

Při stanovení správné diagnózy sehrává významnou úlohu diferenciální diagnostika. Její hlavní úlohou je odlišit vaskulární demenci od pseudodemence (Goldemund, Telecká, 2008).

Léčba vaskulární demence

Léčba každé demence má být komplexní, skládající se z farmakoterapeutických a jiných biologických přístupů, reedukační léčby, nácvikových metod paměti, rehabilitace a v neposlední řadě z práce s ošetřovatelem.

Farmakoterapii demencí rozdělujeme do dvou skupin:

* Farmakoterapie kognitivních funkcí – zaměřuje se na intelekt, paměť a motivaci. Používají se neuroprotektiva, nootropika, vazodilatátory a blokátory kalciového kanálu atd.
* Farmakoterapie nekognitivních funkcí – zaměřuje se na druhotně porušené psychické funkce (emotivita, spánek, některé složky chování, výskyt přidružených delirií). Podávají se neuroleptika, antihistaminika a antiemetika, antidepresiva, anxiolytika a hypnotika.

Nefarmakologická léčba: dietoterapie (lecitinová dieta), hyperbarická oxygenace, psychoterapie, aktivizace klienta pro zachování a zdokonalení schopností (Poledníková, 2006).
Tréninky paměti a aktivizační cvičení jsou důležitou součástí aktivit zaměřených na zpomalení vývoje demence. Již několik let se jim věnuje také Centrum MEMORY. Paměťové tréninky pomáhají stimulovat mozkovou činnost a osvojit si metody a techniky získávání a využívání potřebných informací.

K 1. lednu 2005 se toto zařízení jako jediné svého druhu na Slovensku stalo součástí Centra excelentnosti Slovenskej akadémie vied. Centrum MEMORY je určeno všem zájemcům o udržování si dobré paměti a vitality v každém věku a také pro jedince s poruchami paměti a rozumových schopností. Zároveň poskytuje poradenství pro rodinné příslušníky anebo blízké osoby, které žijí s nemocnými v domácnosti nebo se o ně denně starají, a pro zdravotnické a sociální pracovníky profesionálně zainteresované na řešení problémů souvisejících s demencí (http://www.senior.sk/). Cílem léčby je nácvik kognitivních funkcí, povzbuzování k činnosti, verbalizace subjektivního prožívání, rozšiřování komunikace, zachování samostatnosti (např. posilňováním prostorové orientace), posilňování sebevědomí zvyšováním pocitu vlastní hodnoty, vytváření podpůrného prostředí, podpora rodinných příslušníků při zabezpečování péče o klienta. Péče o nemocného s demencí nevede k uzdravení, ale může zlepšit kvalitu jeho života (Fertaľová, Ondriová, 2004).

V rámci prevence proti vzniku ischemickovaskulárních demencí je nutné provádět systematickou léčbu hypertenze a dalších přidružených somatických chorob. Preventivně se tak podávají malé dávky kyseliny acetylsalicylové jako antiagregačního přípravku. Důležitá je životospráva, dostatek pohybu, setrvání v domácím prostředí. Nemocné varujeme před stresy, nadměrnou tělesnou aktivitou, duševní námahou, alkoholem a kouřením (Tavel, 2009).


O autorovi: Bc. Anna Dlugošová 1, Mgr. Ľubomíra Tkáčová 2 úseková sestra, Zariadenie pre seniorov Michalovce 1, interná doktorandka, katedra ošetrovateľstva FZaSP TU Trnava 2

Vaskulární demence
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 1 hlas/ů