Vedení rozhovoru s klientem se stomií

Autorka se zamýšlí nad vedením rozhovoru s klientem se stomií. Objasňuje rozměr kvality pacientova života, ujasňuje formy vedení rozhovoru a kontroly nad režimovým opatřením po operaci. Klíčová slova: stomie, kvalita života, rozhovor, kontrola

SUMMARY The author deals with guidelines of an interview with a patient with stoma. She clarifies the dimensions of life quality, describes the forms of interview and treatment regimen after the surgery. Key words: stoma, life quality, interview, control

Pracuji ve zdravotnictví více než 30 let. Nejvíce mě oslovila role chirurgické sestry, ke které jsem se po 8 letech práce na geriatrické klinice VFN a výuce na 1. LF UK vrátila. Obor chirurgie pro mne znamená sílu vrácení naděje, ale také schopnost naučit osoby žít s omezením, které způsobil úraz či nutný operační výkon.

Můj vztah k chirurgii je skutečná láska, kdy miluji neočekávané situace, které se musejí umět řešit, volit ta správná slova ve správný čas, otevřít tajné dveře do podvědomí člověka a najít návrat a možnost žít jinak, ale žít a radovat se z každého nového dne. Ve své praxi a i nyní postrádám občas schopnost vést profesionální rozhovor o problému, který se klienta bezprostředně týká. A proto jsem se rozhodla napsat o zásadách vedení rozhovoru o závažné situaci, spojené se střevním vývodem. Na začátku je nutné si zjistit, co vše klient o své nemoci ví, jaké má představy o dalším způsobu života. Co mu jde právě hlavou, o čem přemýšlí, co ho trápí? Najednou se mu zhroutil svět, vše je jinak, pryč jsou cíle i schopnost přemýšlet o tom, zda si bude moci zachovat dosavadní vztahy. Každý z nás potřebuje mít vztah, nikdo z nás se nenarodil bez potřeby kontaktu s druhým člověkem. Hodnotíme se skrze druhého a tím se nám posouvá žebříček hodnot. Klienti mají obavy, že při stomickém vývodu ztratí přátele, partnery. Bojí se sami sebe a toho, jaký život povedou dál (tabulka).

Příklady z praxe

Uvedu jeden příklad z praxe, kdy jsem na jednom pracovišti prováděla supervizi. Lékařka prožívala trauma z toho, že rodinným příslušníkům, kteří přišli na konzultaci o svém příbuzném a chtěli naději, bylo sděleno, že při karcinomu tlustého střeva je vývod jediným řešením. Stalo se to v LDN a příbuzní tvrdili, že na chirurgii nebyl nikdo, kdo by jim sdělil diagnózu. Verdikt ošetřující lékařky v LDN byl pro příbuzné šokem. Ve vzduchu však visí otázka, jestli informaci z chirurgie hned po přijetí jejich psychika nevytěsnila, není snadné podobnou situaci přijmout. Nelze také přehlédnout možnost, že si pacient ani nepřál, aby informace o rakovině byla příbuzným sdělena. Někteří zdravotníci stále zapomínají na skutečnost, že nepříjemné a závažné zprávy organismus nejdříve nepřijímá, a proto se v praxi často stává, že opakovaně lidé hovoří o tom, že jim nikdo nic nesdělil. Tímto se dostáváme k edukovanému záznamu, který některé sestry podceňují. Je to naše ochrana před tvrzením, že klient nebyl poučen o režimovém opatření a v případě lékařů stvrzení, že pacient byl o operačním zákroku a jeho eventuálním výsledku a diagnóze poučen.

Každý člověk je jiný a potřebuje individuální přístup. Stále občas v praxi přetrvává role zdravotníka jako jediného rádce nad dalším životem nemocného člověka. Měli bychom si uvědomit, že naše profesionální role spočívá v nedirektivní komunikaci, kdy zdravotník dává odborné návody, jak dále žít s omezením, které člověka potkalo. Ovšem za svůj život a další režim je odpovědný již člověk sám.
V současném systému zdravotnictví je velmi přínosná domácí zdravotní péče, kde má klient svou sestru, která poradí a pomůže i rodině vyrovnat se se situací, která nastala. Potřebujeme však skutečné profesionály na svém místě, kteří mají schopnost komunikace i patřičnou odbornost. Také stomická sestra je v současné době úžasná role, která je přínosem v řešení stomické problematiky. Klient může přijít a požádat o radu. Je se svou stomickou sestrou v individuálním kontaktu, nemá obavy v klidné atmosféře vyslovit, co ho zajímá, čím se v mysli zaobírá. Může přijít i se svým životním partnerem a řešit problém společnými silami.

Proč zrovna já?

Uvedu problémy, které mi svěřili klienti při své chirurgické praxi jak na lůžkovém oddělení, tak v domácí zdravotní péči, kde jsem pracovala. Na prvním místě vždy byly otázky „Proč zrovna já?“ „Proč mě pánbůh trestá, komu jsem co udělal?“ Je to období hledání sebe sama a smiřování se s faktem, že jiné to už nebude. Ovšem znám i klienty, kteří dokážou změnu svého zdravotního stavu přijmout a okamžitě se přizpůsobit. Například 76letý muž mi vyprávěl, že žil celý život bez návštěv lékařů, a když nyní přišla situace, kdy má vývod střeva, přijímá to a chce žít dál. Není to prý taková hrůza, jak si zpočátku myslel.

Jak odpovídat? Proč si myslíte, že vás bůh trestá? Jak situaci vnímáte? Co prožíváte? Jaký máte pohled na budoucnost? Snažme se dávat otázky a nechtějme vysvětlovat, proč byla nutná operace. Takové informace podávejte pouze v případě, že to klient chce slyšet. Tento operační výkon byl nezbytný, abyste mohl žít dál. Můžete se zeptat lékaře, aby vám situaci objasnil. V této fázi prožívání dejme prostor názorům klienta. Ano, chce to čas, ale jde především o kvalitu času, ne o jeho délku. A pokud jsem u lůžka svého pacienta, vymezím čas, který jsem schopna mu dát. Ano, budeme se bavit o tom, co prožíváte, ale mám 10-15 minut. Pokud klient zná hodnotu času, využije ji ke svému prospěchu. Mohu také sdělit, že si čas udělám třeba v 16 hodin, kdy nemám tolik práce, ale upozorním ho na fakt, že rozhovor třeba nedokončíme, možná přivezou nějaký nový případ, kde mne bude potřeba. V tomto případě jsem vždy volila řešení, ať si napíše otázky, které mu zodpovím zítra při noční službě.
Další rozhovor je o tom, jak vnímá klient svůj stomický vývod. Mám zkušenosti, že se lidé stomie bojí. Pokud tomu byla situace příhodná, řešila jsem to úspěšně s jemným humorem slovy, že nyní mají svůj zadek na přední části břicha a na ošetřování dobře vidí. A dodávala jsem, že někteří si již třeba ve stáří nedokážou ošetřit rektální oblast a oni to budou umět stále.

Další část edukace spočívá v naučení ošetřování stomie a přikládání stomických pomůcek. Vzpomínám si na 45letého muže, silně závislého na své partnerce, která mu sice slibovala, že jeho stomii bude doma sama ošetřovat, ale v rozhovoru se mnou tvrdila, že si vůbec neví rady a má z péče o stomii strach. V tomto případě je nutný rozhovor s oběma partnery a poučení, jak na to. U tohoto klienta jsem dva dny vedla rozhovor o tom, že je třeba používat zrcadlo, aby viděl na svůj vývod, sžil se s ním a přijal ho jako součást svého života. Odmítal, nechala jsem ho, aby přemýšlel, a pak jsem po třech dnech jednoduše vzala zrcadlo a ukázala mu, že to není zase tak hrozné. Zasmál se. V takových případech musíme počítat s tím, že pacient bude odmítat, a zároveň vzít na vědomí, že jeho reakce mohou být rozdílné. Nezlobme se na pacienty, když mění své názory. Je to pud sebezáchovy a obava z vlastních představ o dalším životě.

Nepodceňujme psychiku člověka. V případě neschopnosti přijetí jiného způsobu života požádejme psychiatra o konzultaci a předepsání antidepresiv. Kdyby na všech pracovištích fungoval podle potřeby psycholog, který bude psychosomatického zaměření, nebo kvalitní psychoterapeut, předešlo by se řadě komplikací, které změna životního stylu přináší.

Rozhovor o stravování

Společnosti, které vyrábějí pomůcky pro stomiky, mají i letáčky o správné a užitečné výživě. Předejte je pacientům. Poskytněte také spojení na firmu, rádi přijedou a poradí. Musíme umět spolupracovat týmově. Důležitá je také spolupráce s nutriční terapeutkou, která klientovi poradí před jeho odchodem do domácího léčení. Každý stomik si musí sám umět vybrat potraviny, které mu neškodí a nezpůsobují nadýmání či jiné zažívací problémy. Vzpomínám na jednu 50letou ženu, která vůbec nebyla ochotna změnit své stravovací návyky, a přesto neměla s vyprazdňováním problém. Se stomií se sžila tak dokonale, že jí vůbec nevadila.

Nezapomínejme na sexualitu

Někteří klienti mají ostych tuto otázku položit. Je důležité si uvědomit, že i ve vyšším věku sexualita existuje. Zeptejme se, zda chtějí tuto otázku otevřít. Měla jsem v péči 80letého muže, který byl před operací sexuálně aktivní, také jezdil často k moři, potápěl se. Asi až po mé desáté návštěvě v jeho domácnosti se ptal, jak se bude vyvíjet jeho další sexuální život a možnost pokračovat ve sportu. Objasnila jsem mu a ukázala možnost stomické zátky, která umožní plavání a zajistí i příjemné sexuální uspokojení. Další, mladší 40letá klientka bez problémů využívá stomické zátky při plavání, dále tráví dovolenou u moře. Ani její sexuální život se kvůli stomii nezměnil. Její manžel novou situaci přijal a nevadila mu.

Tabulka: Rozměr kvality života

Co říci závěrem?

Důležitá je znalost, v jakém stadiu prožívání se klient nachází. Postupně poskytovat informace, které klient potřebuje slyšet. Ověřit si, zda klient podávané informace vnímal a porozuměl jim.
Zásady vedení rozvoru: Navázání kontaktu v přirozeném domácím prostředí je doménou domácí zdravotní péče. Mít ochotu řešit problémy, které nastaly a byly třeba v nemocnici nedořešeny, protože klient nebyl na řešení ještě připraven.
Položme si otázky: Chci pomáhat, nebo chci klienta kontrolovat? Jaké má přání? Je splnitelné? Znám jeho návyky, způsob myšlení, prožívání, sociální kontakty? Jsem schopna klienta doprovázet, než bude stát pevně na svých nohou? Jsem schopna vytvořit profesionální vztah? Klient očekává, že mu pomohu snášet jeho situaci – dokážu být skálou, o kterou se může opřít? Já vždy nabízím: Pojďme to spolu vymyslet. Postavíme nový svět, ve kterém budou věci jinak!

Co chce klient slyšet? Ptejme se a hledejme spolu s ním návody, jak by měl současnou situaci zvládat. Zkusme jiný pohled na psychiku člověka. Každý je jiný. Každý jinak prožívá. Zjistěme nejdříve, co ví a co potřebuje. Nebojme se sdělit, že nevíme, ale řekněme, že to zjistíme. Zdravotník musí umět dát naději ve zlepšení. A počítejme s tím, že klienti nebudou zpočátku souhlasit s tím, co nabízíme, protože počáteční situace je pro ně nepřijatelná. Tak to mozek prostě zpočátku přijímá. Nezlobme se na ně, ale zvládejme svoji profesionální roli. Největší roli však má klient sám.

Pokud provádím v domácím prostředí kontrolu dosažených dovedností, mám na výběr ze čtyř modelů komunikace:

Opatrování: Musím to udělat za tebe. Klient není schopen postarat se sám o sebe. Jsem schopna nést zodpovědnost, nebo ho předám zpět do nemocnice?
Dozor: Nemohu to nechat jen na tobě. Přebírám kontrolu, normy, postup dodržování léčebného režimu.
Přesvědčování: Klient nepřímo sděluje „Potřebuji postrčit“. Beru si na starost motivaci, názory, hodnoty, jaké by měl mít v současné situaci.
Vyjasňování: Chci ti dát co nejvíc šancí. Klient se orientuje v pravidlech situace. Hledáme společná témata, otázky klade sestra, aby formulovala problém. Najdeme pak většinou prostor pro spolupráci.
Závěrem bych chtěla sdělit, že je nutné stále se vzdělávat. Vždy vzniknou komunikační úskalí, která přinášejí ošetřovatelské situace, neboť každé jednání s klientem je osobité, jedinečné a neopakovatelné.


Motto:
Řekni mi, v čem ti mohu být prospěšný.
Pomoc je užitečná, respektující a příjemná.
Pomoc je součinnost.
Pomoc je nabízení spolupráce.


O autorovi: PhDr. a Mgr. Dana Klevetová, chirurgické oddělení, Litomyšlská nemocnice, a. s. (Klevetova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!