Videoelektroencefalografie v diagnostice záchvatových onemocnění

Epilepsie je skupina neurologických onemocnění, jejichž základní charakteristikou jsou opakované, většinou neprovokované epileptické záchvaty.

Jedná se o relativně časté onemocnění, které ztěžuje kvalitu života až u 1 % populace, častěji jsou postiženy děti a také staří lidé. V posledních desetiletích bylo vyvinuto množství velmi účinných medikamentů, takže se u většiny pacientů s epilepsií daří záchvaty buď zcela zastavit, nebo alespoň výrazně zmírnit nežádoucí vlivy nemoci na kvalitu života. Efektivita antiepileptické léčby do značné míry závisí na typu epilepsie. Existují i jiná neurologické onemocnění se záchvatovým průběhem, která, ačkoli jsou mechanizmem vzniku nepříbuzná, epilepsii napodobují. Jedná se například o psychogenní záchvaty, nově nazývané konverzními záchvaty, dále tzv. neurogenní tetanii a jiné choroby. V případě, tzv. neepileptických záchvatů je léčba antiepileptiky mnohdy velmi drahá a neúčinná. Dosti závažným rizikem neepileptických záchvatů je možnost razantní, tzv. invazívní léčby, kdy lékař může pod dojmem možného epileptického původu záchvatu zvolit nadměrně intenzívní léčbu – například tzv. kanylizaci velkých žil, umělou plicní ventilaci, nasazení útočné nitrožilní antiepileptické léčby, kombinaci velkého množství antiepileptik. V těchto případech mohou komplikace léčby reálně ohrožovat život a zdraví pacienta. Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost odlišení epileptických záchvatů od záchvatů neepileptického původu.

Elektroencefalografie

V klasifikaci epileptických záchvatů a epilepsií a v odlišení epilepsií od neepileptických záchvatů pomáhá lékařům již od 30. let 20. století vyšetřovací metoda – elektroencefalografie. Podstatou vyšetření je zaznamenávání slabých bioelektrických potenciálů, které vznikají jako projev činnosti mozkových buněk. Pacient má při vyšetření na hlavě připevněny malé stříbrné elektrody potažené vrstvičkou chloridu stříbrného nebo speciální EEG čepici. Pomocí tenkých vodičů je spojen se vstupním zesilovačem EEG přístroje. Během vyšetření se podrobuje přídatným procedurám – například na výzvu EEG laborantky otevírá a zavírá oči, zhluboka dýchá, je vystaven blikavému světlu výbojky. Speciálně vyškolený lékař potom v EEG záznamu vyhledává typické tvarové znaky, tzv. specifické grafoelementy, které odhalí, z které části mozku vycházejí, jak se v mozku šíří, zda se jedná skutečně o epileptické záchvaty apod. Kromě epilepsií má EEG význam i u jiných neurologických onemocnění postihujících mozek a v diagnostice úrazů hlavy. Ačkoli je EEG velmi propracovanou metodou, má také svoje limity. Část pacientů, u kterých se nakonec prokáže, že epilepsií skutečně trpí, nemá v EEG typický nález. Existují také relativně zdraví lidé bez záchvatů, kteří mají v EEG nález odpovídající nálezu pacienta s epilepsií. Pro tyto nedostatky se rozvinuly četné modifikace základní EEG metodiky – počítačová elektroencefalografie a také video-EEG.

Video-elektroencefalografie

Jedná se o moderní rozšíření možností klasické elektroencefalografie. Principem je kombinace počítačového (digitálního) zpracování EEG signálu a simultánního zobrazování videozáznamu pacienta. Technologie video-EEG umožňuje srovnání EEG nálezu z určitého časového okamžiku s pohybovými a slovními projevy pacienta na videozáznamu v témže okamžiku.

Kazuistika

V březnu 2003 byla na našem oddělení hospitalizována 18letá dívka. Bydlí s rodiči v harmonickém rodinném prostředí. Potíže této dívky nastaly v červenci 2002 po tragické ztrátě přítele. Následně u dívky apatie, negativizmus, pokus o suicidium. Od září 2002 sledována v neurologické ambulanci, kde provedeno EEG a EMG vyšetření. Hodnoceno jako neurogenní tetanie. Potíže se zhoršovaly. Nepravidelné mdloby při jakékoliv činnosti (v klidu, doma, ve škole) s generalizovaným ztuhnutím. Následovala neschopnost samostatné chůze, dysartikulovaná řeč. Pro kolapsový stav hospitalizována na dětském oddělení. Hodnoceno jako neurotické projevy. Obr. 4 Průběh indukčního testu u pacientky z kazuistiky. Po podání placeba jsou vidět charakteristické příznaky konverzního záchvatu – opistotonus, vytáčení do boku. Oči otevřeny (v obrázku dodatečně zakryty z důvodu ochrany soukromí pacientky).

Ohodnoťte tento článek!