Vitiligo

Tímto „kosmetickým“ onemocněním trpí asi 2 % populace. Bylo by však obtížné odhadnout, kolik procent lidí tuší, o jaké onemocnění se jedná, aniž by pomysleli na přenosnou nemoc, plíseň apod. Chtěla bych tímto zkráceným článkem alespoň mírně snížit procento těch „netušících“…

SUMMARY

2% of population suffers from this “cosmetic” disease. It would be too difficult to estimate how many people understand the disease. This short article aims to decrease the number of the “unaware”.

Vitiligo je získaná, relativně častá porucha pigmentace kůže. Podle vědeckých poznatků je považováno za onemocnění, které je způsobeno mnoha faktory a které může být vyvoláno různými spouštěcími mechanismy.Nejedná se o onemocnění pouze kosmetického významu, ale je to porucha, která je následkem autoimunitní reakce. Onemocnění postihuje obě pohlaví zhruba stejně. Ve 30–40 % případů je prokázána pozitivní rodinná anamnéza. Ze 70 % je vitiligo léčitelné.

Příčiny

Příčiny vzniku onemocnění nejsou dosud známé. Vysvětlení etiopatogeneze se opírá o tři základní hypotézy příčin: * Autoimunita: Imunitní systém vytváří protilátky proti vlastním pigmentotvorným buňkám. Protilátky a bílé krvinky napadají pigmentovou buňku, zničí ji a s ní zaniká i pigmentace. Současně s vitiligem se často vyskytují také jiné autoimunitní choroby, především nemoci štítné žlázy, diabetes mellitus, revmatoidní artritida, perniciózní anemie, Addisonova choroba aj.

* Autodestrukce: Při tvorbě kožního pigmentu (melanin) vzniká v této buňce totiž řada škodlivých metabolických látek (peroxid vodíku, oxid dusnatý, kyslíkové radikály aj.). Ty jsou za normálních okolností pomocí vlastních enzymů neutralizovány a zneškodněny. U vitiliga tato ochrana chybí, nebo je neúčinná. Výsledkem je poškození pigmentotvorné buňky.

* Neurální příčiny: Melanocyty se ničí neurochemickým mediátorem (tvorba kožního pigmentu v melanocytech je ovlivňována z mozku přes nervové hormony a přes systém žláz s vnitřní sekrecí.

Předpokladem je, že svou roli může hrát i dědičnost, každopádně v případném rozvoji onemocnění je evidentní vliv tzv. provokačních faktorů. Ty sice nepředstavují příčinu onemocnění, ale mohou jej „probudit“ z jeho latentního stadia. K těmto faktorům patří stres, spálení slunečními paprsky, infekce, těhotenství, hormonální vlivy, vnitřní choroby atd. Vitiligo se však může projevit také bez evidentního spouštěcího faktoru.

Klinický obraz

Vitiligo se klinicky projevuje jako mléčně bílé (depigmentované) skvrny, vyskytující se kdekoli na kůži. Depigmentované plochy, zvláště v okrajích ložisek, mohou mít různé barevné odstíny (bílá, béžová, rezavá, hnědá). Skvrnky jsou oválné a mohou splývat v mapovitá ložiska, jsou ostře ohraničené, nešupí se, nesvědí ani nebolí. Příznaky vitiliga se mohou projevit v kterémkoli věku, zpravidla mezi 10. a 30. rokem života (u 50 % postižených onemocnění začíná přibližně ve 20 letech). Predilekčními oblastmi jsou hlava, krk, axilární oblasti, klouby na rukou, prsní bradavky, pupík.

Typy vitiliga

* Lokalizované fokální: objeví se jedno či malý počet ložisek; segmentální: skvrny se vyskytují na polovině těla, jakoby v průběhu nervových úseků.

* Generalizované univerzální: obrovské nebo kompletní postižení; vulgární (obecné): postiženy jsou oblasti obličeje, okolí očí a úst, na končetinách na prstech a v okolí kloubů, v tříslech a na genitálu; smíšené: kombinace jmenovaných typů.

Diagnostika

* pohledem, respektive mikroskopickým vyšetřením vzorku kůže v dermatovenerologické ambulanci či na kožní klinice;

* laboratorní vyšetření, zejména na štítnou žlázu, jaterní testy, krevní cukr a krevní obraz k odhalení možných souběžných chorob.

Léčba

Pravděpodobná příčina tkví v imunitním systému, proto není vitiligo vyléčitelné definitivně. Léčba je individuální podle typu vitiliga, místa a rozsahu postižení a také podle fototypu kůže. Prokázané nejúčinnější tři metody pro léčbu vitiliga:

* zevní léčba: kortikoidy ve formě krémů či mastí (56% účinnost), * světloléčba (fototerapie): nejúčinnější 311 nm UVB záření (42–70% účinnost), * autotransplantace: mikrochirurgický přenos pigmentových buněk z jiných a nepostižených částí těla do ložisek vitiliga (87% účinnost) Další možnosti léčby: * podpůrné celkové léky (antioxidanty: minerály, beta-karoten, vitamin B12, kyselina listová a koenzym Q10, selen a zinek), * kompletní depigmentace (vybělení zbývající pigmentované kůže krémem s hydrochinonem nebo rubínovým laserem), * psychoterapie (psychicky sužující onemocnění, psychosociální dopady), * kosmetické úpravy (samoopalovací krémy, make-up atd.).

Závěrem

U vitiliga je léčba dlouhodobou záležitostí vyžadující důslednost a pečlivost. Ne každý z nás, což se týká samozřejmě také pacientů, je psychicky silná osobnost. Mějme proto, prosím, trpělivost ve vzájemné spolupráci našich klientů a nás coby odborného personálu. ošetřovatelství (Annency@seznam.cz)


Literatura

Braun-Falco, O., Plewig, G., Wolff, H. H.: Dermatológia a venerológia. 1. vyd. Martin, Osveta 2001, s. 848–850.

Ettler, K.: Fotoprotekce kůže. Praha, Triton 2004.

Trendy v medicíně, Benáková, N. (editorka): Dermatovenerologie a dětská dermatologie 2005/2006. 1. vyd. Praha, Triton 2006, s. 3–6. (www.lekarskeknihy.cz/?id=1212-9046) Klinika dermatologie a estetické medicíny, www.dermatology.cz


Jana Štefánková Dermatologickovenerologická ambulance, Uherskohradišťská nemocnice a. s., studentka Lékařské fakulty MU Brno, katedra

Ohodnoťte tento článek!