Vliv migrény na psychiku

Bolest hlavy je jednou z nejčastějších potíží postihujících lidstvo (Mastík, 2007, s. 9; Waberžinek, 2003, s. 19). Značný význam, zejména pro svoji četnost a nepříznivý vliv na kvalitu života, představuje migréna. V současné době je migréna jedním z významných medicínských témat a budí stále větší zájem u mnohých výzkumných pracovníků.


SOUHRN: Článek je zaměřen na mnohdy opomíjenou psychickou stránku onemocnění s kódem G43 – Migréna. Věnuje se souvislostem mezi migrénou a depresivitou, míře narušení psychického stavu během migrenózního záchvatu a rovněž se zaměřuje na rozdíly v počtu a ve stupních závažnosti migrény u mužů a u žen.
Klíčová slova: bolest hlavy, migréna, depresivita


Migréna se řadí mezi primární bolesti hlavy. Jde o záchvatovité onemocnění, vyznačující se opakujícími se záchvaty většinou jednostranné, pulzující bolesti hlavy. Strana bolesti se může měnit, většinou však zůstává jednostranná. Samotné bolesti hlavy může předcházet tzv. aura, která ve většině případů trvá 5–60 minut. Záchvat migrény může trvat nejčastěji od 4 do 72 hodin a bývá provázen nauzeou nebo zvracením, přecitlivělostí na hluk (fonofobie), na světlo (fotofobie), na pachy nebo na vůně (osmofobie), zhoršením bolesti běžnou pohybovou aktivitou či fyzickou zátěží (Mastík, 2007, s. 11). První záchvaty migrény se vyskytují dříve u chlapců než u dívek. U chlapců vrcholí incidence migrény s aurou kolem 5. roku věku a migrény bez aury kolem 10.–11. roku věku. U dívek je vrchol incidence migrény s aurou kolem 12.–13. roku věku a incidence migrény bez aury mezi 14.–15. rokem života (Waberžinek, 2003, s. 22). Podle American Migraine Study je prevalence migrenózních záchvatů u žen třikrát vyšší (17 %) než u mužů (5,7 %). Rovněž Mastík (2007), Waberžinek (2003) a Wachter (2007) uvádějí prevalenci migrény nejméně třikrát vyšší u žen než u mužů. Prevalence migrény představuje 6 % u mužů a 18 % u žen. Migréna je v České republice poddiagnostikována a nedostatečně léčena (Waberžinek, 2003, s. 23).

Migréna a deprese

Řada průzkumů i autorů (Mastík 2007, s. 39) dokazuje, že migrenici strádají více než ti, kteří jsou postiženi jinou chronickou nemocí. Neustále se opakující bolest, vegetativní projevy, jako například nevolnost, zvracení nebo nemožnost záchvat ve všech případech předvídat, to vše způsobuje značné snížení kvality života. Strach z dalšího záchvatu navíc může vést k omezení sociálních kontaktů.

Byly prokázány souvislosti mezi výskytem migrény a deprese v populaci (Breslau, Lipton et al., 2003; Krishnan, 2000; Low, Merikangas, 2003; Mastík, 2007; Marková, 2005 a 2009; Waberžinek, 2003). Migréna, stejně tak jako jiné bolestivé stavy, může vyvolat starosti, obavy a neklid, což zvyšuje riziko rozvoje deprese. Na druhou stranu deprese může vést ke vzniku bolesti hlavy, stejně jako ke vzniku jiných somatických potíží. Další souvislost mezi migrénou a depresí může být vysvětlena tím, že existuje, ať už vrozená, nebo získaná, společná zranitelnost určitých mozkových struktur. Z těchto možných vztahů vyplývá hned několik otázek: Je prognóza migrény u osob s depresí jiná než u osob bez deprese nebo zda se liší frekvence migrenózních záchvatů u osob s depresí a bez deprese?

Studie Breslaua a Liptona (2003) provedená v oblasti Detroitu se na tyto otázky snažila odpovědět. Do studie byli zařazeni respondenti ve věku 25 až 55 let, kteří trpí migrénou nebo jinými bolestmi hlavy. Deprese se vyskytovala ve 42 % ve skupině migreniků, ve 36 % ve skupině jiných bolestí hlavy a v 16 % v kontrolní skupině. Studií bylo zjištěno, že riziko výskytu deprese ve skupině migreniků bylo více než pětinásobné oproti riziku v kontrolní skupině (Marková, 2005, s. 249). Psychiatrická onemocnění, a deprese především, se mohou vyskytovat souběžně s bolestmi hlavy (Marková, 2005, s. 249). Na trhu existuje řada léků, které současně ovlivňují jak migrénu, tak depresi, a proto má znalost těchto komorbidit v praxi velký význam. Migrenik, který současně trpí depresí, může být velmi úspěšně léčen některými druhy antidepresiv (Waberžinek, 2003, s. 34). Kromě bolestí hlavy si pacienti s migrénou stěžují na poruchy spánku, únavu, nedostatek energie, zhoršenou koncentraci a poruchy libida, což jsou obdobné problémy, které udávají i pacienti s depresí. Krishnan (2000) studoval skupinu pacientů po migrenózním záchvatu a zjistil, že čím déle záchvat trval, tím vyšší bylo riziko výskytu deprese. Jedním z nejrizikovějších faktorů pro vývoj deprese byla nedostatečná sociální opora.

Další americká studie se zaměřila na souvislost migrény a deprese u teenagerů. Podle ní měli teenageři s chronickými migrénami signifikantně vyšší riziko deprese, psychických poruch a také sebevražd. Prestižní evropský výzkum, který byl proveden celkem u 19 000 osob, ukázal, že deprese se vyskytla u 4 % zkoumaných osob. Z tohoto počtu zhruba 40 % pacientů trpělo současně depresí i chronickou bolestí (Yamamotová, Papežová, 2010, s. 111). Z další studie, která se uskutečnila v roce 2007, vyplynulo, že téměř polovina teenagerů trpících migrénami měla během svého života alespoň jednu psychickou poruchu. Mezi těmito mladými migreniky jich 21 % trpělo depresemi, 19 % panickou poruchou a 20 % uvažovalo o sebevraždě. Navíc mladí lidé trpící migrénou s aurou vykazují výskyt deprese signifikantně vyšší (Bernstein, McArdle, 2009, 263–264).

Všechny výše popsané studie zaměřené na komorbidity mají rozličné metodologie i výsledky. V budoucnu bude nutné veškeré studie doplňovat o podrobné informace a respektovat při nich věkovou strukturu sledovaných respondentů, pohlaví a prostředí, ve kterém budou studie uskutečňovány (Marková, 2005, s. 250).

Přítomnost a intenzita chronické bolesti u pacientů s velkou depresí výrazně ovlivňuje frekvenci a závažnost depresivních symptomů. Bolest byla zjištěna téměř u poloviny osob trpících depresí. Bolestivé příznaky vedou k těžšímu průběhu deprese, k delšímu období do dosažení remise a mohou být příčinou horší odpovědi na léčbu (Maršálek, 2007, s. 77). Lidé trpící chronickou bolestí mají v průměru 3krát vyšší riziko vzniku některých psychiatrických symptomů a u lidí s depresí je rovněž 3krát vyšší riziko vzniku chronické bolesti. Pacienti, kteří trpí depresí a chronickou bolestí, využívají mnohem častěji odbornou pomoc, a to i tehdy, když právě nemají žádné závažnější onemocnění (Yamamotová, Papežová, 2010, s. 110). Mezi rizikové faktory související s vývojem deprese a chronické bolesti patří: časté bolestivé ataky, intenzivní bolest, emoční poruchy, sociální a ekonomické změny, izolace a další. V literatuře se vyskytuje jako častý rizikový faktor i ženské pohlaví. V Ohayonově a Schatzbergově (2003) studii se vyskytovaly nepříznivé faktory: ženské pohlaví, vyšší věk, práce v noci a ve směnném provozu nebo nezaměstnanost. Dosud bylo publikováno jen velmi málo prací, které by se podrobněji zabývaly rizikovými faktory bolesti u deprese (Maršálek, 2007, s. 77).

Výzkumné šetření souvislostí migrény a deprese

K výzkumnému šetření byly použity dva standardizované dotazníky, a to MIDAS (Migraine Disability Assessment) a BDI-II (Beckova stupnice deprese). Zkoumaný soubor tvořilo 80 respondentů s diagnózou migréna. Průměrný věk dotazovaných respondentů byl 41 let. Výzkumné šetření probíhalo ve FN u sv. Anny v Brně a v Nemocnici Vyškov.

Cíl a hypotéza 1

Cíl 1: Zjistit, zda existuje souvislost mezi migrénou a depresivitou.

Hypotéza 1: Očekáváme, že mezi mírou depresivity zjištěnou dotazníkem BDI-II a závažností migrenózních záchvatů zjištěnou dotazníkem MIDAS existuje signifikantní pozitivní vztah.

Interpretace výsledků: U 61 % dotazovaných respondentů byla pomocí dotazníku BDI-II vyloučena přítomnost deprese. Lehká deprese byla zjištěna u 32 % dotazovaných respondentů a pouze u 7 % dotazovaných byla zjištěna středně těžká deprese. Pro porovnání výsledků hodnot BDI-II a hodnot naměřených dotazníkem MIDAS byl použit Pearsonův korelační koeficient. Výsledek: r = 0,23. Jelikož je r > 0,05, lze konstatovat, že existuje signifikantně pozitivní vztah mezi mírou depresivity naměřenou dotazníkem BDI-II a mezi závažností migrenózních záchvatů naměřenou dotazníkem MIDAS. Hypotéza 1 byla ověřena a byla přijata.

Cíl a hypotéza 2

Cíl 2: Zmapovat, do jaké míry záchvaty migrény narušují psychický stav.

Hypotéza 2: Předpokládáme, že mezi závažností migrenózních záchvatů a mírou narušení psychické vyrovnanosti existuje signifikantně pozitivní vztah.

Interpretace výsledků: Minimální míru ovlivnění (na stupnici od 1 do 5) psychické vyrovnanosti při migrenózním záchvatu označilo 6 % respondentů, míru ovlivnění 2 označilo 12 % respondentů. Ovlivnění psychické vyrovnanosti v míře 3 a 4 bylo označeno 76 % dotazovaných respondentů. Maximální míru ovlivnění psychické vyrovnanosti uvedlo 6 % respondentů. Během migrenózního záchvatu potvrzuje přítomnost stresu 65 % respondentů; 90 % respondentů pociťuje během migrenózního záchvatu změny nálad.

Pro porovnání výsledků hodnot psychické vyrovnanosti a hodnot MIDAS byl použit Pearsonův korelační koeficient. Výsledek: r = 0,23. Jelikož je r > 0,05, lze konstatovat, že existuje signifikantně pozitivní vztah mezi mírou narušení psychické vyrovnanosti naměřenou na škále 1–5 a mezi závažností migrenózních záchvatů naměřenou dotazníkem MIDAS. Byl potvrzen předpoklad, že existuje pozitivní souvislost mezi narušením psychické vyrovnanosti a závažností migrenózních záchvatů. Čím je migrenózní záchvat závažnější, tím vyšší je narušení psychické vyrovnanosti. Hypotéza 2 byla ověřena a přijata.

Cíl a hypotéza 3

Cíl 3: Zmapovat rozdíl v počtu a ve stupních závažnosti migrény u mužů a u žen.

Hypotéza 3: Očekáváme, že výskyt migrenózních záchvatů u žen bude signifikantně vyšší než výskyt migrenózních záchvatů u mužů.

Interpretace výsledků: Pro porovnání výsledků naměřených průměrných hodnot MIDAS skóre pro statistické srovnání skupiny mužů a žen byl použit jednostranný t-test s rovností rozptylu. Výsledek: t = 0,114. Jelikož je t < 0,05, lze konstatovat, že rozdíl průměrů dvou výběrů není statisticky významný. Nepotvrdil se tedy předpoklad, že skupina žen má signifikantně vyšší skóre v dotazníku MIDAS než skupina mužů. Hypotéza 3 byla ověřena a nebyla přijata.

Diskuse

Toto výzkumné šetření potvrdilo dosavadní zjištění o existenci signifikantního vztahu mezi migrénou a depresí. Na základě výsledné korelace byl potvrzen předpoklad, že existuje pozitivní korelace mezi mírou depresivity a závažností migrenózních záchvatů. Zahraniční studie (Breslau, Lipton et al., 2003; Krishnan, 2000; Low, Merikangas, 2003) potvrzují úzkou souvislost mezi migrénou a depresivitou. Kromě výše zmíněných studií potvrzují souvislost mezi migrénou a depresí například Mastík (2007), Marková (2005 a 2009) a Waberžinek (2003).

Druhým cílem bylo zmapovat, do jaké míry záchvaty migrény narušují psychický stav. Dostupná literatura (Hubálková, 1999; Waberžinek, 2003; Mastík, 2007; Wachter, 2007) potvrzuje pozitivní vztah mezi závažností migrenózních záchvatů a mírou narušení psychické vyrovnanosti. Tato skutečnost byla výzkumným šetřením potvrzena. Na základě výsledné korelace byl potvrzen předpoklad, že mezi závažností migrenózních záchvatů a mírou narušení psychické vyrovnanosti existuje signifikantně pozitivní vztah. Z výsledků výzkumného šetření je patrné, že většina respondentů, tj. 90 %, zažívá a pociťuje během migrenózního záchvatu změny nálady. Jak uvádí dostupná literatura, změny nálady jsou při záchvatu migrény typické. Během migrenózního záchvatu potvrzuje přítomnost stresu 65 % respondentů. Tento údaj se shoduje se zjištěním Hubálkové (1999), která uvádí, že u klientů trpících migrénou je přítomnost stresu velice častá.

Třetím cílem bylo zmapovat rozdíl v počtu a ve stupních závažnosti migrény u mužů a u žen. Podle American Migraine Study je prevalence migrenózních záchvatů u žen třikrát vyšší (17 %) než u mužů (5,7 %). Rovněž Mastík (2007), Waberžinek (2003) a Wachter (2007) uvádějí prevalenci migrény nejméně třikrát vyšší u žen než u mužů. I přesto, že průměrné hodnoty MIDAS byly u skupiny žen vyšší než u skupiny mužů, nebyl rozdíl signifikantní. Nepotvrdil se tedy předpoklad, že skupina žen má signifikantně vyšší skóre v dotazníku MIDAS než skupina mužů, ani předpoklad, že skupina mužů má signifikantně nižší výskyt migrenózních záchvatů za rok než skupina žen. Lze se domnívat, že tyto výsledky byly zapříčiněny nedostatečným počtem zkoumaných respondentů.

V rámci dalšího prohlubování výzkumné činnosti by bylo vhodné zaměřit se podrobněji na další možné komorbidity migrény, dopady tohoto onemocnění na psychiku a možnosti prevence a terapie migrény. Bylo by rovněž vhodné se podrobněji zabývat rizikovými faktory bolesti u deprese.


O autorovi: Mgr. Šárka Ježorská, Ph. D., Mgr. Teraza Beranová, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci (s.jezorska@seznam.cz, beran.ujezd@tiscali.cz)

Vliv migrény na psychiku
Ohodnoťte tento článek!