Vliv rodinného prostředí na zdravý životní styl a compliance

„Disponujeme jedním životem, který jsme dostali zadarmo, a záleží na každém jednotlivci, jak s ním naloží. Nezáleží na kvantitě, délce života, ale především na kvalitě, v jaké jej prožijeme, naplníme. Také není zanedbatelné, s kým tento život prožíváme, v jakém prostředí a především v jakých intencích.“(6)


SOUHRN: Příspěvek je věnován otázkám zdravotní výchovy a hodnocení aspektů vlivu rodiny na zdravý životní styl. Rodina má nezastupitelné místo při formování zdravotní uvědomělosti jedince, formování postojů k otázkám zdraví a nemoci. Zdravotní výchova jedinců v rámci populace by se měla stát prioritní úlohou zdravotnických pracovníků, kteří zaujímají významné místo v edukačním procesu. Prostřednictvím adekvátní edukace jedinců tak mohou přispět ke zlepšení zdravotního stavu a zdravotní uvědomělosti společnosti. Rodina jako celek pak může následně ovlivňovat postoje svých členů.
Klíčová slova: zdraví, nemoc, zdravotní výchova, zdravý životní styl, léčebný režim

SUMMARY: The paper addresses issues of health education and evaluation of the aspects of family influence on healthy lifestyle. The family has an irreplaceable role in shaping an individual’s health awareness, shaping attitudes to issues of health and disease. Health education of individuals in the population should become a priority task of health care workers who play an important role in the educational process. Through adequate education of individuals, they can contribute to improving the health status and health awareness of the society. The family as a whole may then subsequently influence the position of its members.
Key words: health, disease, health education, healthy lifestyle, treatment regimen


Rodina je základní přirozenou sociální skupinou a správně fungující rodina je optimálním prostředím, ve kterém si jedinec osvojuje životní hodnoty nejpřirozenějším a nejúčinnějším způsobem. Je nutné uvést skutečnost, že právě rodina je prostředím, kde se formují názory a postoje. Rodina tedy bývá prostředím, které zásadním způsobem determinuje i náhled na otázky udržování zdraví, přijetí nemoci a následných léčebných postupů.

Při uplatňování holistického přístupu k jedincům v oblasti prevence a podpory zdraví se ukazuje jako důležitá zásada respektovat úlohu kulturních hodnot komunity a příslušnost k jednotlivým náboženstvím, která jsou významným determinantem lidského chování (8).

Zdraví a lidské chování jsou dvě charakteristiky jednoho celku. Zdraví i nemoc vyplývají z jistého způsobu života. Kategorie „zdraví“ a „nemoc“ a všechny procesy, které souvisejí s udržováním zdraví, předcházení chorobám, byly, jsou a budou definované v různých kulturách rozdílně. To představuje pro zdravotnické pracovníky výzvu seznamovat se se základními principy jednotlivých kultur a náboženství, přičemž by jim tyto poznatky ulehčovaly vzájemný komunikační i edukační proces.
Podoba zdraví je u každého člověka osobitá. Zdraví člověka je možné chápat jako určitý okamžitý stav, ale také jako probíhající proces, který má svoji dynamiku. Kromě skutečného stavu zdraví nebo nemoci je třeba brát v úvahu souvislosti reálného stavu zdraví s individuálními potřebami, možnostmi a potřebami prostředí (1, 2).

V programu Zdraví pro všechny v 21. století definuje Světová zdravotnická organizace zdraví následovně: „Zdraví je výsledkem biologických daností jednotlivce a činnosti většiny resortů a částí společnosti, ale i obyvatelstva jako celku. Úlohu hraje rozhodnutí a chování jednotlivce i skupin či správních orgánů. To, jaké rozhodnutí lidé udělají a kterou z možností při rozhodování zvolí, je ovládané vnějšími faktory. Mezi ně patří fyzické prostředí, socioekonomická situace, životní podmínky, biologické a genetické vybavení i různé politické a kulturní charakteristiky. Samozřejmě do procesu výběru z alternativ při rozhodování vstupuje také subjektivní uvědomění si: že jsem v situaci rozhodování; že jsem schopný a ochotný se rozhodovat a že jedním z důležitých kritérií je přitom zdraví.“ (3)

Největší podíl na utváření zdravotního stavu populace má životný styl, který je ovlivnitelný zejména primární prevencí a zvlášť významně výchovou ke zdraví a podporou zdraví, přičemž zdravý způsob života představuje chování, které na základě vědomostí zaměřených na zachování a upevňování zdraví, resp. ovládání relevantních zručností, uskutečňuje jednotlivec nebo skupina, s cílem podporovat, ochraňovat anebo znovu navracet zdraví.

Základní aspekty zdravého způsobu života

* zdraví upevňující životospráva,
* proporcionální poměr fyzické a duševní zátěže,
* tělovýchova a sportování,
* racionální výživa,
* harmonické vztahy mezi lidmi,
* zodpovědné chování při uspokojování sexuálních potřeb,
* osobní hygiena a zodpovědné zdravotní chování v oblasti práce a každodenního života,
* záporný vztah ke škodlivým návykům (kouření, konzumace alkoholu, zneužívání léků apod.).

Určujícím vlivem na způsob života jednotlivce je především sociální prostředí, ve kterém žije a uspokojuje své potřeby. Nejvýznamnější skupinou, která ovlivňuje způsob života jedince, je rodina.
Rozšiřování vědomostí o zdraví podporujícím chování je možné nazvat i výchovou ke zdraví. Kromě vědomostí z oblasti výchovy ke zdraví je pro skutečný výkon podpory zdraví (realizace postoje k podpoře zdraví) nutné formovat ochotu a schopnost dodržovat normy zdravého způsobu života, zabezpečovat zdravotně vhodné pracovní a životní podmínky, ale i aktivně se podílet na boji proti chorobám.

Výchova ke zdraví tvoří nevyhnutelnou součást zdravotní péče léčebně preventivních zařízení a je jedním z kritérií její kvality.
Zdravotní kultura je souhrn ukazatelů, které charakterizují úroveň informovanosti o zdravotněhygienických otázkách a zdravotním chování lidí a stupeň jejich společenské aktivity v oblasti ochrany zdraví a ozdravování životního prostředí (7).

Zdravotní kultura je součástí kultury jako celku, úzce souvisí s výsledky dalších forem společenské činnosti, např. ekonomické, politické, ideologické; je výsledkem společenské činnosti, objektivně souvisí se zdravím a formuje se v souladu s úrovní rozvoje a dostupností zdravotní péče. Úroveň zdravotní kultury je možné považovat za ukazatel reálného postoje ke zdraví.

Zdravotní návyky jsou prvkem zdravotní kultury; jednání, zaměřené na splnění zdravotních požadavků; vyznačují se vysokou mírou osvojení, automatickým projevem a zdánlivou nepřítomností vědomé kontroly. Návyky, týkající se ochrany a upevňování zdraví, odrážejí vědomosti a formují se pod vlivem výchovy ke zdraví. Největší význam má formování zdravotních návyků, které se týkají zdravého způsobu života (např. základních prvků osobní hygieny, racionální výživy apod.).

Pozitivní postoj k podpoře zdraví je projevem zdravotní kultury jednotlivce, skupiny i celé společnosti. Skutečný výkon činností, modifikovaných výchovou, návyky, různými vlivy prostředí, motivací, vlastním hodnocením zdraví a možnostmi, určují chování člověka jako zdraví podporující, anebo zdraví ohrožující. Z hlediska obvyklé podpory zdraví mají velký význam normy, které určují „normální“, „obvyklé“ chování v prostředí, ve kterém klient žije, především v rodině.

Motivace k podpoře zdraví se formuje v průběhu života člověka na základě výchovy, a to nejen organizovaného výukového procesu, ale především příkladem a kontrolou dodržování pravidel v rodině. Zdravotně-hygienické potřeby jsou motivované požadavky a potřeby jednotlivce, týkající se zdraví a zdraví podporujícího chování a jsou primárně utvářené v první skupině – rodině, ve které se jednotlivec socializuje, zespolečenšťuje, přebírá všechny sociální normy, tedy i normy zdravotně-hygienické. Vědomosti, zručnosti a postoje soustředěné v rodině formují názory, motivy a hodnotové orientace jedince a tvoří základ zdraví podporujícího chování. Tyto poznatky jedinec nabývá postupně od nejútlejšího věku, lety se zpřesňují a doplňují.

Cílem výchovy ke zdraví je i působení na jednotlivce (pacienta), který vyhledal zdravotní pomoc, využívá zdravotní péči se záměrem odstranit, anebo minimalizovat svůj zdravotní problém. Součástí diagnostiky, terapie i rehabilitace je komunikace s pacientem, s cílem zjistit všechny relevantní charakteristiky jeho problému, vysvětlit mu jeho stav, navrženou terapii a léčebný režim.
Ovlivnění a přesvědčení klienta o potřebě dodržování léčebného režimu je elementem výkonu léčebně preventivní péče. Neoddělitelnou součástí terapeutické činnosti je poučení o zdravotním stavu, navrhované léčbě, zdravé životosprávě, úpravě rizikového chování nebo rizikového prostředí (5).

Sociální komunikace, v jejímž průběhu se přenos informací uskutečňuje, není pouze přenosem informací, ale obsahuje i očekávání klienta (pacienta) a očekávání lékaře, stopy předcházejících zkušeností obou, vlivy veřejného mínění (4).

Efektivní komunikace v atmosféře důvěry a porozumění umožňuje klientovi opouštět ambulanci rozhodnutý dodržovat léčebný režim. Bohužel se stává, že ačkoli se lékař i klient snaží o efektivní komunikaci, klient odchází z ambulance nedostatečně poučený, nebo rozhodnutý nedodržet léčebný režim. Právě zde může významnou roli sehrát rodina i prostředí, které správným a žádoucím způsobem ovlivní postoje jedince k návratu zdraví.

Závěr

Lze předpokládat, že skutečné dodržování léčebného režimu, nařízeného lékařem, ovlivňuje rodina jako nejaktivnější socializační prostředí. Nejen na úrovni poskytování podpory při řešení zdravotních problémů (oblast pečovatelské a ošetřovatelské činnosti), ale i ve sféře konzultační a poradní činnosti (rozhodování o návštěvě lékaře, dodržování léčebného režimu).


O autorovi: PhDr. Renata Knezovic, Ph. D.1, PhDr. Mgr. Rebeka Ralbovská, Ph. D.2, doc. PhDr. Darina Brukkerová, Ph. D., MPH3, Lekárska fakulta UK Bratislava1, FBMI ČVUT Praha2, Slovenská zdravotnícka univerzita Bratislava3 (ralbovska.rebeka@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!