Vliv sestry na proces stárnutí

Autorka v článku zpřístupňuje členění věku podle WHO, kategorie funkční zdatnosti seniorů a projevy stárnutí z morfologického a funkčního hlediska. Pozornost zaměřuje zejména na pozitivní vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené s procesem stárnutí, na zdraví a kvalitu života seniorů. Klíčová slova: proces stárnutí, pohybová aktivita, intenzita zátěže seniorů, aktivity vhodné pro seniory

Vliv sestry
na proces
stárnutí

SUMMARY The author explains age stages by WHO, categories of functional abilities of seniors, and morphological as well as functional age related changes. Key words: aging process, movement activities, intensity of the load of seniors, activities appropriate for seniors

Proces stárnutí obyvatelstva v České republice, na Slovensku i dalších zemích Evropy se bude v nejbližších desetiletích zrychlovat. Je to důsledek předpokládaného poklesu počtu narozených dětí a prodlužování lidského života. Proces stárnutí obyvatelstva je v horizontu této projekce nezvratný, nelze jej zastavit ani zmírnit.

Členění lidského života podle WHO (tab. 1) charakterizuje jednotlivá období a hledá klíčové ontogenetické body, ve kterých dochází k biologickým a psychickým změnám organismu (např. okolo 75 let se výrazně mění zdatnost organismu). Tělesná zdatnost (kondice) znamená schopnost zvládnout fyzické nároky každodenního života bez mimořádné únavy. Z hlediska kvality života tělesná zdatnost výrazně ovlivňuje rozsah nezávislosti. S civilizačním rozvojem se zdatnost lidí ve stáří zlepšuje, v současnosti se za hranici stáří nepovažuje 60, ale 65 let, a používá se tzv. pramenné členění (tab. 2).

Kategorie funkční zdatnosti seniorů:

1. Elitní – zdatnost je zachovaná na poměrně vysoké úrovni, podávají extrémní výkony bez ohledu na věk.
2. Fit – jsou zdatní, fyzicky pracují nebo se pravidelně věnují pohybovým aktivitám.
3. Nezávislí – zdánlivě se neliší od kategorie fit (nezávislí, nepotřebují pomoc), ale nemají funkční rezervy, dochází u nich k selhávání při zátěži (úraz, operace, RHB).
4. Křehcí – jejich zdravotní stav kolísá, mají malou výkonnost, pro udržení, resp. zlepšení, stavu potřebují speciální pohybové programy (nácvik stability, posilňování DK apod.); jsou ohroženi náhlou situací, jako např. pádem a následnou neschopností vstát; je vhodné zajistit jim nouzovou signalizaci, potřebná je dopomoc rodiny nebo sociální služby. Tito senioři jsou křehcí buď z hlediska ADL (activities of daily living), nebo z psychosociálního hlediska (prožívají své omezení, jsou úzkostní, obávají se, omezují své aktivity, jsou více v izolaci nebo na někom závislí, špatně zvládají životní situace).
5. Závislí – potřebují nouzovou signalizaci, nezvládají ADL (obléct se, najíst, umýt), nutná je značná pomoc rodiny, domácí ošetřovatelská služba, osobní asistence.
6. Úplně závislí – připoutaní na lůžko, vyžadující polohování (CMP, těžký parkinsonismus) nebo trvalý dohled (při pokročilé demenci).

Involuce organismu

Z morfologického hlediska je podstatou involuce atrofie, která je kompenzovaná zmnožením vaziva a tuku (všechny tkáně). Involuce z funkčního hlediska znamená ztrátu rezerv, zhoršení adaptability, mizí variabilita, čímž klesá funkční zdatnost.
Svaly: S úbytkem svalové hmoty klesá svalová síla (udržitelná cvičením a tréninkem). Faktory, které se podílejí na poklesu svalové hmoty, jsou involuce, inaktivita, malnutrice. Kosti: Úbytkem kostní denzity vzniká osteoporóza a zvyšuje se lámavost kostí. Osteoporóze, následné instabilitě, pádům a zlomeninám lze předcházet programy zaměřenými na pohybovou aktivitu. Na vzniku osteoporózy se podílejí involuce, inaktivita, malnutrice.

Oběhový systém: Involuce se projevuje sklonem k bradykardii, bradykardickými poruchami (zpomalení až výpadek rytmu), závratěmi až ztrátou vědomí, neschopností zrychlit tepovou frekvenci v zátěži. Klesá maximální aerobní kapacita, což způsobuje úbytek výkonnosti oběhového systému, úbytek svaloviny a změnu metabolických dějů.
Dýchací systém: Snižuje se počet alveol a zvyšuje se mrtvý prostor. Hrudník tuhne, takže při dýchaní stoupá dechová práce.
Vylučovací systém: Vlivem atrofie klesá počet glomerulů, čímž se snižuje funkční zdatnost ledvin (proto je důležitá dostatečná hydratace).
Nervový systém:

* Periferní nervový systém – zpomaluje se nervové vedení (zpomalená reakce), zhoršuje se propriocepce („polohocit“), mění se chůze (širší báze, méně pružná, nižší a kratší kroky, zpomalení).
* CNS – dochází k numerické involuci, snižuje se senzorická aferentace. Schopnost učení je zachována, ale je nutné víc opakování a zhoršuje ji časový stres, obava ze selhání, špatná prezentace, která nebere ohled na senzorické schopnosti (zrak, sluch). Klesá fluidní inteligence (nacházení nových řešení a rychlé reagování na situace); krystalická inteligence (nacházení paralel, řešení situací podle známých modelů) zůstává zachovaná.

Pozitivní vliv pravidelné pohybové aktivity

Pravidelná pohybová aktivita zlepšuje funkci srdce a cév, zlepšuje dýchací funkce, snižuje patologické hodnoty cholesterolu a vysoký krevní tlak, zvyšuje toleranci na fyzickou zátěž, udržuje přiměřenou tělesnou hmotnost, zvyšuje množství aktivní svalové hmoty, zlepšuje strukturu kostí, zpevňuje je, podporuje činnost imunitního systému, zlepšuje látkovou přeměnu, pomáhá redukovat vlivy stresu, zvyšuje duševní výkonnost a odolnost, snižuje riziko vzniku některých rakovinových onemocnění, zejména rakoviny tlustého střeva, preventivně působí i proti brzkému nástupu a rychlému rozvoji tělesných a duševních poruch, vyvolává dobrý pocit, zvyšuje pocit sebejistoty a důvěry ve vlastní síly.

Tabulka 1: Členění lidského života podle WHO

Prevence rizika pádů: Poruchy koordinace a pády jsou ve stáří velmi časté. Mohou vést ke zranění, ale i v případě, že se nic nestane, mohou vyvolat strach z dalšího pohybu. Příčiny pádů se dělí na vnitřní a vnější. Z vnitřních jsou to: nedostatek pohybu, oslabení svalstva, mentální choroby, chronická onemocnění a vliv některých psychoaktivních léků. Za vnější faktory považujeme: prostředí, ve kterém žijeme (nevhodné klouzavé podlahy, koberce, architektonické bariéry, špatné osvětlení, neergonomický nábytek a pomůcky apod.). Pravidelné cvičení snižuje riziko pádů. Z tohoto hlediska je efektivní profylaxí pro seniory. Efekty cvičení se projeví v rychlejší chůzi, delším kroku, větší svalové síle, vyšší odolnosti proti externím silám, zvýšené aerobní zdatnosti, snížení posturální hypotenze, zvýšení proprioceptorové senzitivity, zvýšení reakční rychlosti.

Zlepšování rovnováhy: Pravidelné cvičení může i u nejstarších jedinců zlepšit rovnováhu a tak i kvalitu chůze. Rovnováha a síla spolu těsně korelují, a proto intenzita cvičení musí být taková, aby aspoň mírně zvýšila svalovou sílu. Zvyšování flexibility: Různé programy pohybové aktivity a speciální programy na rozsah pohybu zvyšují flexibilitu i u osob vyššího staršího věku (Thompson & Osness, 2004). Pravidelná chůze zlepšuje flexi a extenzi v kolenním kloubu (Duncan et al., 1993).

Tabulka 2: Pramenné členění

Posilňování svalstva: Přiměřený posilovací program může obnovit svalovou tkáň a svalovou sílu i těm nejstarším lidem (Barry & Carson, 2004).
Korigování tělesného tuku: Zvýšení tělesného tuku u lidí staršího věku je částečně korigovatelné pravidelnou pohybovou aktivitou.

Správná pohybová aktivita

Tělesná zdatnost znamená schopnost zvládnout fyzické nároky každodenního života bez mimořádné únavy či zadýchání se při zachování určité rezervy energie pro nepředvídané situace. V prevenci onemocnění je rozhodující tzv. zdravotně orientovaná zdatnost, která zahrnuje kardiorespirační zdatnost, svalovou sílu a kloubní pohyblivost. Optimální program pohybové aktivity by měly tvořit vytrvalostní (aerobní) aktivity, posilovací cvičení a cviče
ní na zvýšení obratnosti (pohyblivosti, pružnosti, koordinace).

Bariéry seniorů při pohybové aktivitě

Senioři mají na rozdíl od ostatních věkových skupin na cvičení dostatek času. Na druhé straně se před nimi vynořuje několik pro ně specifických překážek. Polovina seniorů označuje únavu nebo nemožnost vykonat daný pohyb či cvik za důvod, proč necvičí. Snížení intenzity a využití více úrovní obtížnosti (náročnosti) cviků může napomoct. Je vhodné dávkovat zátěž podle toho, jak se člověk v konkrétní den cítí. Například pohyb ve vodě snižuje zátěž. Střídání různých aktivit snižuje riziko přetrénování. Překonávání starých návyků je u seniorů obzvlášť těžké a přitom zrovna zvyk nás nejlépe udrží aktivní. Pokud se vhodnou intenzitou naváže na předcházející aktivity (i po několikaleté přestávce), pomůže to zlomit negativní působení zvyku k pozitivnímu působení. Jiným příkladem může být spojení pohybu s jiným zvykem – například jízda na rotopedu při sledovaní televizního pořadu.

Včasné zařazení cvičení do běžného života ulehčuje jeho využívání i ve starším věku, kdy běžně dochází ke zhoršování schopnosti učení. Cviky by měly být lehce pochopitelné, aby neodrazovaly svou složitostí nebo strachem z úrazu. Při cvičení je potřeba stanovit krátkodobé a reálné cíle a neupínat se jen na dlouhodobý přínos. Cvičení ve skupině pomůže udržet odhodlání a pravidelnost. Současně je ale velmi důležitá podpora a povzbuzování ze strany přátel a rodiny.
Základem pro pohybovou terapii je schopnost klienta překonat sám sebe a schopnost sestry ho o užitečnosti pohybu přesvědčit.

Všeobecná doporučení pro sestry a fyzioterapeuty při vedení klientů při pohybové aktivitě:

* staňte se fyzicky zdatnými, abyste byli dobrými vzory a chápali, jak těžké je udržovat aktivní životný styl,
* povzbuzujte pacienty k účasti na různých pohybových akcích a zvyšujte jejich aktivitu až do té míry, jakou jsou schopni tolerovat,
* staňte se poradci pro pohyb, ve svých komunitách veďte občany k tomu, aby se v prostředí, ve kterém žijí, budovaly cyklistické stezky, cesty pro bezpečnou chůzi a aby byly tělocvičny otevřené pro veřejnost až do večerních hodin – možnosti pro pohyb by měly být lehce dostupné,
* diskutujte s pacientem o zdravotních rizicích fyzické nečinnosti, o potřebě pohybové aktivity jako prevence civilizačních onemocnění,
* motivujte pacienta, aby pohybovou aktivitu vnímal jako součást svého denního programu,
* zjišťujte, zda má pacient dostatek přiměřených pohybových aktivit vzhledem k zdravotnímu stavu, věku,
* zaznamenávejte a sledujte míru fyzické aktivity pacienta,
* identifikujte jedince, kteří potřebují změnit životní styl, poskytněte jim odbornou pomoc a podporu pro trvalou změnu,
* pomáhejte pacientům připravit program jejich fyzické aktivity a doporučte jim vhodné a adekvátní formy pohybové aktivity s přiměřenou zátěží vzhledem k věku a zdravotnímu stavu,
* sledujte pacienty, kterým jste doporučili fyzickou aktivitu, monitorujte, jak jsou schopni navržený program dodržovat,
* motivujte ty, kteří se vzdávají a vracejí se k starému způsobu života,
* doporučte pacientovi se specifickými zdravotními problémy konzultaci se specialistou.


O autorovi: PhDr. Dagmar Komačeková, Ph. D. Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií Slovenskej zdravotníckej univerzity v Bratislave (dagmar.komacekova@szu.sk)

Ohodnoťte tento článek!