Vyhoření perioperačních sester

Perioperační sestry na operačních sálech vykonávají odborné ošetřovatelské činnosti spojené s přípravou a výkonem operace, asistují při operacích, zabezpečují technický a pohotovostní stav instrumentária a hygienický provoz na operačním sále. Činnosti, které zajišťují, jsou velmi rozmanité a zodpovědné.

Podmínkou úspěšnosti a spokojenosti v povolání perioperační sestry je dobrá profesionální adaptace. Adaptovat se na toto povolání znamená překonat velmi hluboké a živé prožívání zatěžujících událostí, např. operace, utrpení, bezmocnosti nemocných, a naučit se je prožívat s odstupem, přiměřeně bez traumatizujícího vlivu. Všeobecně je známé, že člověk, který se cítí fyzicky dobře, lépe překonává překážky a má i lepší náladu a chuť do práce. A to je právě to, co perioperační sestra potřebuje.
Sestra na operačním sále se denně setkává s lidmi, kteří jsou ve stavu ohrožení základních hodnot: zdraví a života. Očekává se od ní velká dávka sebeovládání, klidné a vlídné vystupování, rychlé a přesné plnění úkolů. Žije v nebezpečí, že její selhání způsobí nehodu se závažnými důsledky pro ni, pro druhé anebo značnou hmotnou škodu. Perioperační sestry jsou neustále psychicky a emočně zatížené. Profese je náročná na vnímání, paměť, vyžaduje kritické myšlení, odborné vědomosti na vysoké úrovni. Perioperační sestra je důležitým členem operačního týmu. Svým vzděláním, chováním, postoji do velké míry ovlivňuje pracovní pohodu na operačním sále. Zvýšená psychická zátěž vede u perioperačních sester k syndromu vyhoření i proto, že znají nepříznivou prognózu onemocnění, vědí, že byly vyčerpány dostupné metody léčby. Syndrom vyhoření podle Šramka (2005) u zdravotnických pracovníků vzniká i tehdy, když personál nebyl připravený teoreticky, prakticky na zvládnutí hraničních situací a ani po stránce psychické i duchovní.
Hlavní cíl průzkumu: Zjistit příčiny a projevy syndromu vyhoření u perioperačních sester a porovnat je mezi jednotlivými klinickými obory.
Dílčí cíle:
zjistit příčiny a projevy syndromu vyhoření u perioperačních sester,
porovnat příčiny a projevy syndromu vyhoření u perioperačních sester podle toho, které klinické obory považují za náročnější a které za méně náročné.
Charakteristika souboru a metodika: Průzkum jsme realizovaly v Národnom ústave srdcových a cievnych chorôb, a. s., (NÚSCH) v roce 2011 (leden–červenec). Průzkumu se zúčastnily nemocnice: NÚSCH, a. s., Univerzitná nemocnica Bratislava – Fakultná nemocnica s poliklinikou sv. Cyrila a Metoda. Průzkum byl realizovaný na
vzorku 102 perioperačních sester z uvedených nemocnic a jednotlivých pracovišť: 37 perioperačních sester z NÚSCH (kardiochirurgie, kardiostimulace, katetrizační odd.), 65 perioperačních sester z nemocnice sv. Cyrila a Metoda (z odd. chirurgie, traumatologie, urologie, gynekologie, oční, cévní, ORL). Respondentky byly požádány o účast v našem průzkumu prostřednictvím vedoucích sester operačních sálů. Pro získání údajů byla použita metoda anonymního dotazníku, který obsahoval 17 otázek (otevřené, zavřené položky). V jeho první části byly zjišťovány demografické údaje, sledovaly jsme také otázky týkající se psychických, tělesných, sociálních příznaků syndromu vyhoření a negativní faktory pracovního prostředí. V druhé části byl zařazen standardizovaný dotazník hodnocení psychické zátěže při práci podle Meistera (1999). Celkový počet rozdaných dotazníků činil 115, vrátilo se 102 dotazníků. Získané údaje byly zaznamenány do programu MS Excel, na statistické zpracování údajů jsme použily program SPSS.

Výsledky průzkumu

Perioperační sestry, které se zúčastnily průzkumu, pracovaly v těchto oborech: kardiochirurgie (37), všeobecná chirurgie (12), traumatologie (11), urologie (9), gynekologie (11), angiologie (6), oftalmologie (8), ORL (8).
Perioperační sestry zahrnuté do průzkumu vykazovaly odbornou praxi v rozmezí od 5 do 21 let. V tabulce 1 je uvedená délka odborné praxe perioperačních sester pracujících v NÚSCH a v nemocnici sv. Cyrila a Metoda.
Z celkového počtu 102 perioperačních sester 65 % uvedlo, že má uspokojivý zdravotní stav, tj. mají nějaké zdravotní problémy; 45 % perioperačních sester uvádělo dobrý zdravotní stav a 1 % perioperačních sester označilo svůj zdravotní stav za špatný. Tyto sestry zároveň uváděly, že perioperační sestry se zdravotními problémy a špatným zdravotním stavem musí zákonitě dosahovat vyšší hodnoty syndromu vyhoření než perioperační sestry s dobrým zdravotním stavem.
Co se týká psychických projevů syndromu vyhoření, perioperační sestry nejčastěji uváděly tyto: prožívání napětí a stresu (95 %), hmotné zodpovědnosti (80 %), rizika ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob (70 %), intenzity práce a časového tlaku (65 %).
Perioperační sestry instrumentující v jednotlivých oborech uvedly tyto nejčastější tělesné příznaky syndromu vyhoření: bolesti nohou, páteře (90 %), celková únava (65 %), křečové žíly na DK (45 %), poruchy koncentrace pozornosti (35 %), zraková únava (30 %) a gynekologické problémy (10 %).
Ze sociálních příznaků, které trápily perioperační sestry zúčastněné na průzkumu, jsou: ztráta angažovanosti (80 %) a ztráta snahy pomáhat (25 %).
Náplň práce a pracovní prostředí jsou důležitým aspektem pro každého z nás, protože nejvíce času trávíme v práci. Perioperační sestry uváděly jako nejčastější negativní faktory pracovního prostředí: větší počet operací (90 %), nevhodné stravovací podmínky (80 %), přesouvání činností lékaře na sestru (60 %) a nevhodný režim přestávek (40 %).
90 % respondentek uvedlo, že perioperační sestry instrumentující v těžších oborech pociťují syndrom vyhoření více než sestry pracující v lehčích oborech. Za těžké obory považují tyto: ortopedie, traumatologie, břišní chirurgie, hrudní chirurgie, kardiochirurgie, neurochirurgie, gynekologie. Mezi lehčí obory zařadily: oční, urologii, cévní chirurgii, plastickou chirurgii.
Důvody, proč pociťují syndrom vyhoření více perioperační sestry v těžších oborech než v lehčích, jsou tyto: větší počet operací a instrumentária (62 %), velká zodpovědnost (78 %), větší koncentrace (57 %), nepříznivé účinky rtg záření (32 %) a samozřejmě zaměstnání „vestoje“ (98 %). Je také možné konstatovat, že perioperační sestry pracující v lehčích klinických oborech využívají možnost přestávek a sezení po dobu operačních výkonů.
Pokud bychom měli zhodnotit psychickou zátěž podle Meistera, můžeme na základě výsledků průzkumu konstatovat, že 81 % perioperačních sester se při své práci dostává do časové tísně, 87 % sester uvedlo, že je jejich práce psychicky velmi náročná pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými zdravotními důsledky, 67 % perioperačních sester uvádělo, že instrumentování a práce na operačním sále je tak náročná, že po několika hodinách pociťují únavu, a 92 % respondentek uvedlo, že práci a instrumentování na operačním sále není možné vykonávat se stejnou výkonností dlouhé roky atd. (tab. 2) Vyhoření, jako jeden z typů pozdní odpovědi na stresující faktory při výkonu práce, má zvláštní význam v procesu poskytování ošetřovatelské péče. Perioperační sestry při příchodu na nové pracoviště bojují s profesionálními problémy. Seznamují se s pracovním prostředím, spolupracovníky. V této fázi hraje důležitou roli získávání nových vědomostí a poznatků, příprava na specializaci, vztah s kolegyněmi. Samozřejmě musíme říci, že sestra, která přichází pracovat na operační sál v mladém věku, je plná energie, zájmu a je adaptabilní na pracovní prostředí. Po únavě se dokáže rychle zregenerovat. Později může mít problémy v souvislosti s vykonáváním nočních služeb. Často se u perioperačních sester stává, že se po náročných nočních službách po návratu z práce musí pustit do další práce v domácnosti. A s postupujícím věkem dochází k úbytku fyzické i psychické energie.
Syndrom vyhoření je proces postupující pomalu, po letech odpracovaných ve zdravotnickém zařízení. Postihuje zejména perioperační sestry v produktivním věku. Na základě výsledků našeho průzkumu můžeme konstatovat, že syndrom vyhoření začíná postihovat perioperační sestry s délkou odborné praxe na operačním sále nad 16 let. S postupujícími lety praxe se riziko vyhoření u sester zvyšuje a po mnoha letech se u nich vyskytují i poruchy zdraví organismu.
Na základě našeho průzkumu můžeme říci, že u perioperačních sester se se zvyšujícím věkem přidružují zdravotní problémy a nespokojenost se zdravím. Respondentky také uvedly, že perioperační sestry se zdravotními problémy zákonitě dosahují vyšší hodnoty vyhoření než perioperační sestry s dobrým zdravotním stavem.

Závěr

Vysoká odbornost, profesionální příprava, styl práce a duševní stabilita jsou požadavky náročné na osobnost perioperační sestry. Samotný výkon je náročný na fyzickou a psychickou kondici. Sestry se střídají v denních směnách, jednou až dvakrát do měsíce pracují v 24hodinových službách. Perioperační sestry se často snaží zakrýt svoji vyčerpanost, protože současná doba netoleruje únavu a problémy spojené s psychickým vyčerpáním jsou často přehlíženy. Konfrontace s utrpením, smrtí a pocitem vlastní bezmocnosti jsou jednou z hlavních příčin syndromu vyhoření na pracovištích.
Syndrom vyhoření je procesem postupujícím pomalu, perioperační sestry začíná postihovat podle našeho průzkumu v době nad 16 let odborné praxe na operačním sále. S postupujícími léty se vyhoření u perioperačních sester zvyšuje a také se přidružují zdravotní problémy a snížená spokojenost se zdravím. Náš průzkum poukázal na to, že se syndrom vyhoření týká i perioperačních sester, protože se jedná o povolání, které nelze vykonávat pouze mechanicky bez osobního zaujetí a citové angažovanosti.
Podle své studie sester v USA Maloneyová (2002) uvádí, že „sestry se středně vysokou úrovní vyhoření jsou schopné zvládat tento stav, a co více, zlepšit ho, pokud preferují zdraví prospěšné chování ve svém životě“.

**

Tabulka 1: Délka odborné praxe
v instrumentování

Délka odborné praxe v instrumentování / Nemocnica sv. Cyrila a Metoda / NÚSCH
do 5 let 18 5
6–10 let 8 8
11–15 let 15 8
16–20 let 15 10
21 let a více 9 6

Tabulka 2: Hodnocení psychické zátěže podle Meistera (1999)
Hodnocení psychické zátěže podle Meistera 0S (%)
Při práci se často dostávám do časové tísně. 81
Moje práce pracovní nerad. činnost poskytuje málo příčin ke spokojenosti, proto vlastně člověk chodí do 15
Moje závažnými pracovní důsledky. činnost psychicky velmi zatěžuje z důvodu vysoké zodpovědnosti spojené se 87
Moje pracovní činnost je málo zajímavá, málo podněcuje, duševně je spíše otupující. 4
V skončení mojí práci pracovní se často doby. vyskytují konflikty či problémy, od kterých není možné se odpoutat ani po 20
Při mojí práci je možné pouze s námahou udržovat pozornost a pohotovost, protože se často
dlouhou dobu neděje nic nového a rozhodujícího. 6
Moje a rozechvělost. pracovní činnost je psychicky tak náročná, že po několika hodinách člověk cítí nervozitu 25
Vykonávám činnost, jíž má člověk po několika hodinách natolik dost, že by chtěl dělat něco jiného. 5
Moje pracovní činnost je psychicky tak náročná, že po několika hodinách zřetelně cítím únavu. 67
Moje pracovní činnost je psychicky tak náročná, že ji není možné dělat léta se stejnou výkonností. 92

Tabulka 3: Vyhoření perioperačních sester
Vyhoření perioperačních sester dobrý vyhovující špatný
do 5 let 20 % 40 % 8 %
6–10 let 18 % 30 % 12 %
11–15 let 12 % 45 % 20 %
16–20 let 10 % 30 % 35 %
21 a více let 5 % 20 % 40 %

Souhrn

Na perioperační sestry dopadá v zaměstnání i mimo něj množství fyzikálních, biologických, psychologických a sociálních vlivů. To, jak je zvládají, je ve velké míře podmíněné kapacitou jejich fyzické zdatnosti, vědomostmi, zručností, inteligencí apod. Syndrom vyhoření se nevyhýbá ani perioperačním sestrám, proto autorky ve svém průzkumu zjišťovaly příčiny a projevy syndromu vyhoření u této profese a porovnávaly je mezi jednotlivými klinickými obory. Klíčová slova: syndrom vyhoření, příznaky syndromu vyhoření, negativní faktory pracovního prostředí, hodnocení psychické zátěže, perioperační sestra

Literatura k dispozici u autorek.

O autorovi| PhDr. Hilda Balková, PhD., Bc. Lucia Fürstová Úsek operačných sál, NÚSCH, a. s., Bratislava

Ohodnoťte tento článek!