Výskyt syndromu vyhoření u sester na Slovensku

Souhrn Psychická zátěž a stres, které provázejí práci zdravotnických pracovníků, mohou často vyústit do vzniku syndromu vyhoření. Cílem příspěvku je uvést výsledky průzkumu realizovaného pomocí MBI dotazníku zaměřeného na zjištění výskytu míry vyhoření u sester na Slovensku.

SUMMARY Psychological stress stemming from the work of healthcare professionals can often lead to burnout syndrome. The aim of the article is to presents the results of a study based on BMI questionnaire which was focus at finding the rate of burnout syndrome among nurses in Slovak Republic.

Nezvládání nadměrné psychické zátěže a stresu může často vyústit v syndrom vyhoření. Syndrom vyhoření (angl. burnout syndrom) je „souborem symptomů vedoucích k oslabení psychického stavu všeobecně spojovaného s chronickým stresem obsahujícím vyčerpání, depersonalizaci a snížený osobní výkon“ (Rabin, Feldman, Kaplan, 1999, s. 159).

Psychické vyhoření je odpovědí organismu na situaci, která člověka uvádí do stresového stavu. Může být krokem k uvědomění si, kým jsme. Může obohatit naše povědomí o tom, co znamená být člověkem. Ti, kteří psychické vyhoření překonali, žijí plnohodnotnější a bohatší život (Farkašová, 2001).

Asch a Jenkins (1990) uvádějí, že sestry se často starají o jiné bez toho, aby si našly čas starat se o sebe, což vede právě k emocionálnímu vyčerpání a narůstající „neschopnosti“ v práci.

Výkon ošetřovatelského povolání ve všech oborech ovlivňuje několik významných faktorů. Patří k nim dominantnost medicíny, nedostatek kompetencí anebo postavení žen. Konkrétně pracovní podmínky se uvádějí jako nejčastější příčina a rizikový faktor syndromu vyhoření. Nedostatek sester, pomocného personálu, časová tíseň, nedostatečné materiální a technické vybavení, špatná ekonomická situace, zhoršené mezilidské vztahy na pracovišti, málo podpory ze strany nadřízených pracovníků mohou vést k postupné ztrátě motivace, fyzickému a psychickému vyčerpání (Štípalová, Šebeková, 2001).

K dalším příčinám syndromu vyhoření u sester patří nepřetržité konfrontace s následnými skutečnostmi: smrt, umírání a utrpení, osobní a profesionální očekávání, délka sesterské praxe, komplexní zátěž ze strany pacienta, tělesná odolnost, snížené sebehodnocení, nadměrný počet pacientů.

Ze všech všeobecných faktorů, které vedou k výskytu syndromu vyhoření u sester, se nejvíce uplatňují:

* negativní vztahy ve zdravotnickém týmu, * nedostatek pozitivní zpětné vazby od vedoucích pracovníků, * nedostatek vzájemné důvěry, absence úcty k člověku, * neuspokojení potřeby uznání společností, * emocionální zátěž ve vztahu sestra–pacient.

„Už samotná pracovní náplň sestry se pokládá za zdroj možného psychického vyčerpání – burnout syndromu“ (Heftyová, 2002, s. 44).

Syndrom vyhoření je potřeba chápat jako stav, který vzniká v důsledku řady okolností, zvláště však působením chronického stresu, ale zároveň je to také proces, který se permanentně vyvíjí (Kebza, Šolcová, 1998).

V roce 2007 jsme realizovali výzkum u 585 sester pracujících v nemocničních zdravotnických zařízeních v košickém regionu na Slovensku. Na realizaci výzkumu jsme použili standardní používaný dotazník Christiny Maslach – Maslach Burnout Inventory, označovaný jako MBI (Maslach, Jackson,1981). Otázky v tomto dotazníku jsou zaměřeny na zjištění výskytu míry syndromu vyhoření ve třech základních dimenzích: 1. emocionální vyčerpání (emotional exhaustion) – ee, 2. depersonalizace (depersonalization) – dp, 3. osobní uspokojení (personal accomplishment) – pa. Dotazník MBI obsahuje 22 položek. Ke každé položce je přirazena hodnotící bodová škála v rozmezí 0–6 bodů. Položky v oblastech emocionálního vyčerpání (ee) a depersonalizace (dp) jsou hodnoceny kladně, tj. čím více bodů, tím vyšší bude riziko výskytu syndromu vyhoření. Dimenze osobního uspokojení (pa) je hodnocena negativně, tj. více dosažených bodů znamená nízkou úroveň výskytu syndromu vyhoření. V tabulkách 1 až 3 uvádíme vyhodnocení jednotlivých dimenzí syndromu vyhoření.

Závěr

Jak vyplývá z deskriptivní analýzy, „mírný stupeň syndromu vyhoření“ se vyskytl ve všech třech dimenzích syndromu vyhoření ve vysokém procentuálním zastoupení respondentů (dimenze ee – 40,2 %, dimenze dp – 32,5 %, dimenze pa – 32,5 %). Závažné je zjištění „vysokého stupně syndromu vyhoření“, který byl identifikován ve všech třech dimenzích (ee, dp, pa) syndromu vyhoření. Tato zjištění jsou pro praxi alarmujícím ukazovatelem nutnosti podpory prevence syndromu vyhoření.


LITERATURA

Ash C. R., Jenkins, J. F.: Enhancing the Role of cancer Nursing. New York Raven Press 1990, 168 s. Farkašová, D.: Zmeny v ošetrovateľstve vo vzťahu k psychickému zdraviu sestier. In: Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík 2001. s. 92–93. Heftyová, E.: Hrozí sestrám vyhorenie? Sestra 2002, roč. 13, s. 44–45. Kebza, V., Šolcová, I.: Burnout syndrom: Teoretická východiska, diagnostické a intervenční možnosti. Československá psychológie 1998, roč. XLII, č. 5, s. 429–448. Maslach, C., Jackson, S. E.: The measurement of burn-out. J Occup Behav 22,1981, p. 99–113. Rabin, S., Feldman, D., Kaplan, Z.: Stress and intervention strategies in mental health professionals. British Journal of Medical Psychology 1999, vol. 72, no. 2, p. 159–169. Štípalová, O., Šebeková, V.: Syndróm citového vyhorenia. In Sborník I. medzinárodní sympozium ošetřovatelství. Eds. D. Jarošová. Ostrava, Ostravská univerzita 2001, s.112–115.


PhDr. Lucia Dimunová, Ph. D. Ústav ošetrovateľstva UPJŠ LF Košice (lucia.dimunova@upjs.sk)

Ohodnoťte tento článek!