Využití canisterapie v léčbě

Canisterapie je jedna z pomocných terapií, při které se využívá pozitivní působení psa na zdraví člověka. Účelem canisterapie je zejména zmírnit následky, které dané onemocnění či postižení přináší. Její úspěšnost a využívání závisí na informovanosti a zájmu lidí o pomocné terapie, ale také na odborném přístupu canisterapeutů a výběru vhodného psa. Klíčová slova: canisterapie, zooterapie, psychoterapie, pes, canisterapeutický tým, psychika

SUMMARY Canistherapy is one of the supportive therapies, in which positive effect of the dog is used on human health. The purpose of canistherapy is mainly to mitigate the impact that the illness or disability brings. Its success depends on the use and awareness and interest of the people in supporting therapy, but also on the professional approach of canistherapists and choosing of the appropriate dog for canistherapy. Key words: canistherapy, zootherapy, psychotherapy, dog, canistherapy team, psyche

Canisterapie je speciální forma zooterapie, která se používá jako netradiční podpůrná terapie. Výraz canisterapie vznikl spojením latinského „canis“ = pes a řeckého „therapeia“ = léčba, léčení, ošetřování. „Terapie je činnost zaměřená na obnovení anebo zlepšení homeostázy, k uzdravení anebo alespoň zmírnění obtíží nemocného organismu a na odstranění porušené rovnováhy mezi organismem a prostředím.“ (Vašek, 1994) Canisterapie se uplatňuje zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda v situacích, kdy jiné metody nelze použít anebo nejsou účinné. Klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových, sociálně-integračních, zahrnuje složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky (Hajrová, 2009).

Využití canisterapie v léčbě

Canisterapie je jednou z metod rehabilitace sloužící k podpoře psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií, při které se využívá vztah mezi člověkem a psem. Velmi úzký vztah a spolupráce musí vzniknout mezi psovodem a psem, proto o nich mluvíme jako o canisterapeutickém týmu. Pes musí svého psovoda poslouchat, mít v něm autoritu a psovod svého psa znát a důvěřovat mu. Kromě vhodné výchovy musí být pes speciálně připravován a uspět při zkouškách canisterapeutického týmu (Kalinová, 2006). Podle definice WHO jde o formu terapie, při které se využívá pozitivní působení psa domácího (Canis familiaris) na fyzickou, psychickou a sociální pohodu člověka.

Léčivé působení zvířete do značné míry souvisí s empatií, nepodmíněným respektem a láskou, které jsou zvířata schopna projevit. Uspokojování těchto potřeb, v kombinaci s dotekem živé bytosti, pomáhá uvést lidi do správného duševního stavu. Už jen samotné pozorování zvířat pomáhá lidem při soustředění se na něco jiného než svoji vlastní nemoc. Odborníci uvádějí, že pokud se zdravotní stav člověka zhorší, může přítomnost zvířete odhalit v člověku to nejlepší i v těch nejtěžších situacích (Hajrová, 2003).

Využití canisterapie v léčbě

Možnosti využití canisterapie

Canisterapie, jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda, je vhodnou součástí terapie pro zlepšení následujících postižení a onemocnění, které uvádí Galajdová:
* mentální postižení,
* tělesné postižení (DMO…),
* smyslová postižení,
* autismus, epilepsie,
* v logopedické a rehabilitační praxi,
* při psychologických a psychiatrických diagnózách (úzkost, fobie, deprese…),
* jako součást komplexní terapie v geriatrii (demence, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, deprese, ztráta chuti žít…),
* emocionálně poškozené a citově deprivované děti,
* jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižených či jinak handicapovaných,
* u nemocných dětí (zejména dlouhodobě – neurologická, onkologická onemocnění, úrazy, ale i krátkodobě – špatná adaptace na pobyt v nemocnici, strach z operace, vyšetření, špatná spolupráce se zdravotnickým personálem).

Canisterapie a ošetřovatelství

Nemocní lidé prožívají mnoho bolesti, dny plné trápení, pes jim pomáhá bolest zmírňovat. Je neustále s člověkem, je mu oddaný, a tak se člověk necítí sám, opuštěný, motivuje jej ke stále větším pokrokům, například v cvičení, léčení, je jakýsi jeho „spolupracovník a spolutrpitel“. Pes sice nedokáže dělat zázraky ani člověka úplně vyléčit, ale pomáhá při léčení tak, že ovlivňuje jeho psychiku, nutí ho myslet pozitivně, smát se, rozveseluje ho a tím vlastně ovlivňuje celkový stav člověka. Víme přece, že kladně a pozitivně myslící lidé, kteří se rychle nevzdávají, rozhodnou se bojovat, ale především jsou dobře naladění, zvládnou vše s lehkostí a lépe. Tedy při canisterapii nečekáme uzdravení, zázraky, každý drobný pokrok – ať již vykouzlený úsměv na předtím smutné a neměnné tváři, pohlazení od někoho, pro koho to byla předtím nepředstavitelná věc, výkřik radosti či krásný smích – je úspěchem a důkazem, že to neděláme nadarmo. Nedá se to věru zaplatit penězi, hřeje nás krásný pocit u srdce, že jsme někomu pomohli.

Využití canisterapie v léčbě

Metody canisterapie

AAA – Animal Assisted Activities – aktivity s asistencí zvířat – jsou činnosti poskytující možnosti pro motivační, informační a rekreační efekty zvyšující kvalitu života. Metoda AAA je poskytována v různých prostředích se speciálně trénovanými profesionály, budoucími profesionály anebo dobrovolníky ve spolupráci se zvířaty splňujícími speciální kritéria. Tytéž aktivity mohou být opakovány různými lidmi na rozdíl od terapie, která je šitá na míru konkrétní osobě nebo medicínskému stavu (Nehilová, 2006, s. 48).

Často je právě tato metoda nedoceněná, protože nepřináší měřitelný výsledek. Metoda AAA však přesto účinná je. Úsměv, radost ze života, ochota spolupracovat. V mnoha případech je to jedna z motivujících činností pro děti v dětských domovech, kde je však skutečně těžké vyčlenit z velkého počtu několik, které by se rády zúčastnily cílené a dokumentované terapie. Radost a štěstí se však měřit nedají, zatím nebyla vymyšlena hodnotící tabulka. Stačí se podívat do očí týraného dítěte či opuštěné paní v domově důchodců. Tato metoda se dále dělí na pasivní a interaktivní činnosti. Interaktivní činnosti mohou být rezidentního nebo návštěvního typu AAA.

AAT – Animal Assisted Therapy – terapie s asistencí zvířat – je cílená a adresná intervence, v jejímž rámci zvířata splňují specifická kritéria, je integrální součástí léčebného procesu. Metoda AAT je poskytována anebo vedena poskytovateli zdravotnické nebo humánní služby v rámci rozsahu jejich profese. Metoda AAT je plánována jako prostředek podpory zvýšení lidských, fyzických, sociálních, emocionálních anebo kognitivních funkcí. Specifické cíle musejí být prozkoumány a stanoveny profesionály a proces i pokrok dokumentován, měřitelný, zaznamenán a vyhodnocen (Nehilová, 2006, s. 48).

Využití canisterapie v léčbě

Rozdělení canisterapie

Živelná – klasické držení psa v domácnosti jako společníka a přítele. Výsledky můžeme pozorovat u:
* osamělých a osamoceně žijících lidí – se psem se necítí sami, v péči o psa nacházejí určitou životní roli, úlohu, lépe navazují kontakty, udržují přátelství. Pes vzbudí v majiteli radost ze života, nedovolí mu přemýšlet nad starostmi a zbytečnostmi.
* dětí, zejména problémových – pes se stane společníkem při jejich hrách, s jeho pomocí se naučí zodpovědnosti a ohleduplnosti. Ochotně přijímá emocionální potřeby dítěte, zejména tělesný kontakt. U agresivního dítěte zlepšuje postoj k okolí, hyperaktivní děti se uvolní a uklidní.
* lidí ve stresových podmínkách – se psem snadněji „vypnou“ a lépe odolávají každodennímu stresu. Interakce se psem – dotýkání se, svěřování se mu, snižuje fyzické i psychické vnímání stresu člověka. Pozitivně působí na osoby s onemocněním srdce a oběhového systému, s nadváhou a u diabetiků, protože mají vynucen pohyb na čerstvém vzduchu, právě proto, že pes vycházky vyžaduje.
* starých lidí – jsou psem povzbuzováni k tělesné a duševní aktivitě. Pes pomáhá předcházet pocitům osamělosti, neužitečnosti a sociální izolace, která je u starých lidí velmi častá. Podporuje jejich začleňování se do společnosti, navazování přátelství a komunikaci s okolím. Podněcuje k aktivitě, hrám, ale i k relaxaci.
* depresivních osob – stejně jako osamělým lidem i jim pomůže pes získat zpět pohodu a radost ze života, najít si životní roli. Pes odvádí pozornost od starostí, zjednodušuje sociální kontakty.

Řízená – odborník na tento druh terapie buď obstará psa a do vztahu mezi pacienta a psa vstupuje, alespoň určitou dobu, anebo využívá vlastního vycvičeného psa při návštěvě nemocných. Výsledky můžeme pozorovat u:

* pacientů s DMO – pes se stává jejich přítelem, ale i motivací k pohybu a rehabilitaci. Je zdrojem nových podnětů, zpestřením jednotvárného života. Vychovává k zodpovědnosti a empatii, odvádí pozornost od vlastních problémů.
* starých lidí v domovech důchodců – často trpí pocity nepotřebnosti, ztráty chuti k životu. Psi probouzejí v těchto lidech pozitivní emoce. Jsou změnou v jejich životě, umožňují tělesný kontakt. Zlepšuje se jejich vzájemná komunikace, společná radost uvolňuje často napjaté vztahy.
* mentálně postižených – pes udrží pozornost mentálně postiženého déle než jiné objekty, protože jej zkoumá a pozoruje. Dotyky a hlazení uspokojují potřebu po něžnosti, která je u nich často zvýšená. Je výchovným prostředkem, motivuje k rehabilitaci a rozvoji jemné motoriky, rozvíjí motorické schopnosti, podporuje spontánnost projevu těchto lidí.
* autistů – typická je pro ně zahloubanost do svého světa, pes jim pomáhá obracet jejich pozornost navenek, dokáže je vytrhnout z jejich vnitřního světa, zlepšuje společenské chování, zmírňuje agresivitu vůči okolí.
* dospělých a dětí v nemocnici – psi jsou rozptýlením v nemocniční rutině, odvádějí pozornost od bolesti, nemoci, utrpení. Rozrušeným, zmateným, vystrašeným lidem pomáhají zlepšit komunikaci, slouží též jako výchovný prostředek ().


O autorovi: Mgr. Katarína Kovalčíková, R. S. Národný ústav tuberkulózy, pľúcnych chorôb a hrudníkovej chirurgie Vyšné Hágy, Slovensko (kovalcikovakatarina@gmail.com)

Ohodnoťte tento článek!