Využití muzikoterapie v geriatrii

Muzikoterapie, tedy léčba hudbou, leží na hranici medicíny, psychologie a muzikologie. Jako mnohé hraniční disciplíny zaznamenává v poslední době pozoruhodný rozmach. Stala se součástí léčebného procesu v psychiatrii, neurologii, chirurgii, gynekologii, rehabilitaci, stomatologii, geriatrii, pediatrii i v dalších medicínských disciplínách.

Na nervové struktury mají pozitivní účinek především dřevěné dechové nástroje (fl étna, klarinet), na hruď a dýchání zase nástroje žesťové. Cirkulaci tělních tekutin harmonizují strunné nástroje (housle, violoncello, harfa atd.), bicí (bubny, triangly a činely) působí svým rytmem a taktem na zažívací trakt a končetiny. Bývají také spojovány s pohybovým vyjádřením vůle, s posilujícím vlivem na odhodlání člověka. Elementární hudební nástroje lze snadno vyrobit. Poslouží stará valcha, struhadlo, kus vlnitého plechu. Dobře znějí i umělohmotné láhve s trochou hrachu, rýže či broků, tibetské mísy, zvonky a zvonkohry nebo kusy železa. Hra nevyžaduje zvláštní znalosti, zato přináší radost ze spontánního muzicírování a je skvělou průpravou ke hře na nástroje s náročnější technikou hry.

Muzikoterapie umí posilovat důvěru ve vlastní síly, s ohledem na překonání deprese dokáže vést klienty ke ztrátě pocitu osamělosti a neupotřebitelnosti, učí je empatii a porozumění ostatním, upevňuje pocity vlastní hodnoty a seberealizace, učí čelit nepodařeným výkonům, akceptovat vlastní tělo, cvičit, relaxovat, poslouchat hudbu a v neposlední řadě také číst. Muzikoterapie pomáhá zpracovávat vlastní úzkost, agresi, emoční labilitu, vede k sebedisciplíně a seberegulaci, učí vidět reálně, dosáhnout u klienta psychosomatické rovnováhy, umět stanovit terapeutický cíl úzce související s diagnózou a dalšími léčebnými postupy.

Z pohledu klientovy účasti rozeznáváme muzikoterapii aktivní a pasivní. Aktivní muzikoterapie se uskutečňuje klientovou vokální nebo instrumentální (popř. obojí) interpretací nebo improvizací na úrovni jeho vyspělosti a dovednosti, která nemusí být dokonalá. Na prvním místě jsou zde terapeutické zájmy, zatímco umělecká a estetická hodnota kreací je brána v úvahu druhořadě, vlastně jako záminka k pochvale. Kritika nebo ironizace by mohla klienta ranit. Oblibě se zde těší důmyslný, lehce ovladatelný instrumentář Carla Orfea. Pasivní – receptivní muzikoterapie může být provozována poslechem hudby.

Hra na tělo i hádanky

Zkušenosti s muzikoterapií jsem získávala u geriatrických klientů v Domově důchodců Hrubá Voda, kde jsem měla možnost vyzkoušet tzv. hru na tělo, vokální a instrumentální produkci, relaxaci a poslech reprodukované hudby. Pozorování jsem prováděla v denní místnosti, která je prostorná, světlá, vybavená ústředním topením a klimatizací.

Zaměřila jsem se na sledování reakcí několika geriatrických klientů s různými onemocněními, vedlejším záměrem bylo pátrání po preferenci určitého hudebního žánru této skupiny.

Sledované osoby: 21 geriatrických klientů (10 žen, 11 mužů). Věkové rozmezí 65-87 let, průměrný věk 70 let

Diagnostický profil: cévní mozková příhoda – 10 klientů, infarkt myokardu – 6, roztroušená mozkomíšní skleróza – 2, Parkinsonova choroba – 2, Alzheimerova choroba – 1

Přidružená onemocnění: angina pectoris, hypertenze, diabetes mellitus, asthma bronchiale, varixy dolních končetin, ateroskleróza, stařecký tremor, glaukom, nedoslýchavost, koxartrózy, gonartrózy, ohmartrózy, progresivní polyartritis.

Počet sezení: 10

Doba trvání sezení: 30-45 minut

Počet opakování: hra na tělo – 4 sezení, vokální a instrumentální produkce – 10 sezení, relaxace -3 sezení, poslech reprodukované hudby – 3 sezení. Součástí setkání bylo i zpívání oblíbené písně a hry se zpěvem. Klienti seděli v kruhu na židlích, já jsem vyzvala jednoho z nich, aby připomněl oblíbenou píseň svého mládí, a kolektiv nebo jednotlivec mu ji poté zazpíval. V rozhovoru pak byly asociovány vzpomínky na dobu, kdy píseň zpíval nebo ji rád poslouchal. Tyto chvíle navozovaly atmosféru minulosti, vzpomínek na mládí a krásné nebo smutné chvíle v životě.

Reakce: radost, smích i pláč, který uvolňoval vnitřní napětí, ztuhlost a emoce. Takto jsem procvičila nejen mozkové funkce (paměť), ale také navodila pozitivní atmosféru pro další metody spojené se zpěvem, pohybem nebo pouze s poslechem hudby – relaxací.

Melodické hádanky – broukala jsem, hvízdala nebo prozpěvovala známé písně a klienti hádali název. Kdo uhádl první, zadával novou hádanku. Cílem je rozvoj auditivní představivosti, kontaktu, komunikace a paměti.

Hra se líbila, účastníci se překřikovali a soutěžili spolu. Klient s Alzheimerovou chorobou zabroukal potichu melodii, kterou míval zřejmě velmi rád, „Nešťastný šafářův dvoreček“. Účastníci připomínali i melodie mně neznámé, hra byla z metod aktivní muzikoterapie nejčastěji opakovaná.

V geriatrii je rozhodující volba skladeb. Je nutné vybrat nahrávky, na které klient stačí a které odpovídají jeho specifickým nárokům. V Domově důchodců Hrubá Voda preferovali hudbu svého mládí z doby kolem první světové války a po ní. Ale setkala jsem se i s takovými, jejichž zájem patřil Waldemaru Matuškovi a Jiřímu Suchému.


SOUHRN

Aktivní muzikoterapie je cenná forma psychoterapie, zkvalitňující sociální vztahy, obnovující důvěru a zlepšující svalovou koordinaci. Hudba vnáší do prázdného života seniorů radost ze spolupráce a spoluúčasti na dění.

SUMMARY

Active music therapy is a valuable form of psychotherapy that improves social relationships, promotes trust and improves muscle coordination. Music brings joy of cooperation and participation in life around them to seniors whose life is “empty“.


O autorovi: Marcela Kučerová, Domov důchodců Hrubá Voda (Lavic@volny.cz)

Využití muzikoterapie v geriatrii
Ohodnoťte tento článek!