Využití percentilových grafů

Pravidelné měření a zaznamenávání určitých tělesných parametrů může prokázat fyziologický růst a vývoj. V případě růstového propadu či nadměrného růstu se takto může včas upozornit na poruchu, která může být projevem endokrinní nerovnováhy, chronického onemocnění systémové povahy, genetické nebo výživové poruchy.

SUMMARY

Regular measurement and recording of body parameters can show physiologic growth and development or its problems. The recording can show of growth failure or excessive growth which can be caused by endocrine imbalance, chronic disease, genetic or nutritional disorder.

Každý rodič bedlivě sleduje, zda jeho dítě pravidelně přijímá vhodnou potravu, spí, vyprazdňuje se, má dobrou náladu a nevyskytují se u něj viditelné příznaky nemoci (kašel, změny na kůži, zvýšená nebo vysoká tělesná teplota apod.). V případě, že není něco v pořádku, s ním obvykle navštíví praktického lékaře. Některé nemoci se však nemusí projevit pouze typickými symptomy, a proto každý pediatr v rámci preventivních vyšetření kontroluje růst dítěte a jeho růstovou křivku.V rámci sledování fyziologického růstu u dětí se měří tělesná výška, tělesná hmotnost, obvod hlavy.

Tyto tři parametry vypovídají především o zdravotním stavu dítěte. V případě zjištění dysbalance či v rámci doplnění těchto antropometrických měření lze využít dalších postupů. Jde o měření výšky vsedě, temenokostrční délky, středního obvodu paže, cefalického indexu aj. Růst ovlivňuje řada faktorů, jako jsou pohlaví jedince, genetika, výživa, pohybová aktivita a socioekonomický stav rodiny (vysokoškolsky vzdělaní lidé bývají většinou nejvyšší subpopulací a mají také vyšší potomky; Lebl, Krásničanová, 1996, s. 12).

Praktické postupy

Z důvodu validity měření je nutno vždy dodržet určité podmínky.Tělesná délka/výška: Dítě do dvou let věku měříme vleže na zádech, a proto hovoříme o měření tělesné délky. Používáme bodymetr (korýtko), eventuálně upevněnou pásovou míru. Dítě měří dvě osoby, jedna přidržuje hlavu a zajišťuje kontakt nejvyššího bodu temene (vertex) s pevnou deskou, druhá natáhne dolní končetiny (pozor na dostatečnou extenzi) a zajišťuje přímý dotyk pat pohyblivé části bodymetru nebo odečte číslo na pásové míře. K falešně nižším hodnotám může docházet při měření novorozenců po porodu, kdy nelze provést správnou extenzi dolních končetin.

Od dvou let měříme výšku dítěte vestoje. Používá se stadiometr upevněný na stěně ordinace, antropometr (cejchovaná kovová tyč), improvizovaně pásová míra. Dítě by se mělo měřit nejlépe dopoledne (v pozdější fázi dne se vlivem zátěže intervertebrálních disků postava snižuje), ve spodním prádle, bez ponožek. Postaví se patami ke zdi, špičky u sebe, dolní končetiny natažené, hýždě a lopatky se dotýkají zdi. Horní končetiny visí podél těla a hlava je orientována v tzv. frankfurtské horizontále. Určuje ji spojnice dolního okraje orbity a zevního zvukovodu. Tato horizontála kolmá na osu těla zajišťuje žádoucí pozici nejvyššího bodu na hlavě (vertexu). (Lebl, Krásničanová, 1996, s. 35).

Tělesná hmotnost je méně závislá na vrozených faktorech než výška a lze ji do značné míry ovlivnit především stravováním a později i pohybovou aktivitou dítěte. Malé kojence vážíme vleže, děti již schopné pevně stát vestoje. Preferujeme elektronickou váhu, která eliminuje falešně vyšší či nižší hodnotu. Děti by měly být váženy ve stejnou denní dobu, nejlépe před jídlem, novorozence a kojence vážíme svlečené, starší ve spodním prádle a pokud možno po vyprázdnění.

Frontookcipitální obvod hlavy se používá pro hodnocení velikosti mozku, jehož růst je nejrychlejší v prvních dvou letech života a je méně senzitivním ukazatelem nutričního stavu. Měří se pásovou mírou těsně nad obočím a přes nejvyšší vyklenutí týlu. Novorozence a kojence měříme vleže, starší děti vsedě. Dysbalance v frontookcipitálním obvodu mohou signalizovat chronickou malnutrici, postižení CNS, hydrocefalus aj.

Percentilové grafy

Jednotlivé hodnoty se zadávají do grafu a sleduje se růstová křivka. Protože je růst kontinuální děj, existuje zde souvislost mezi výškou a časem. Základním grafem je závislost výšky na věku, kdy na horizontální ose je věk a na vertikální výška dítěte. V prvních dvou letech stoupá křivka strmě vzhůru. Po zanesení do grafu by dítě nemělo výškou vybočovat, zejména se propadat. Dalším grafem je proporcionalita růstu, nebo-li hmotnostně-výškový graf, který je pro klinické potřeby důležitější než graf s hmotností v závislosti na věku.

Po zakreslení změřené výšky lze okamžitě porovnat aktuální výšku dítěte s jeho vrstevníky. Při pravidelném sledování a zakreslování zjistíme rychle změnu postavení v percentilové síti ve smyslu plus či minus. Pásmo širší normy růstu vymezuje 3. a 97. percentil, zahrnující 94 % empiricky zjištěných hodnot výšky jedinců daného věku. Pásmo střední tělesné výšky leží mezi 25. a 75. percentilem (50 % všech hodnot). Jedinci s velkou výškou, resp. velmi velkou výškou se nacházejí nad 75. percentilem, resp. 90. percentilem. Jedinci menší až malí se vyskytují pod 25. percentilem. Pod 10. percentilem leží hodnoty jedinců s velmi malou postavou.

Podkladem pro sestrojení tzv. percentilových grafů jsou hodnoty percentilů vypočítané z dat jedinců vyšetřených v rámci reprezentativních referenčních studií. Národní antropometrické průřezové studie se v ČR provádějí od roku 1951 každých deset let. Jsou vytvořené z dat 4-5 % populace ČR od 0 do 18 let. Poslední byly konstruovány na základě výsledků 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže 2001, autoři J. Vignerová, P. Bláha a kol. V České republice jsou percentilové grafy součástí zdravotnického a očkovacího průkazu dětí a mladistvých od roku 1995.

Závěr

Při pravidelném zaznamenávání růstových dat do percentilových grafů lze při podezření na růstovou poruchu snadno odlišit normální růst od patologického. Plynulý pohyb jedince po růstové křivce naznačuje rovnoměrný zdravý růst. Změny v růstové křivce ve smyslu plus či minus, popř. změny v růstové rychlosti, které neodpovídají věku, mohou naznačovat některá závažná onemocnění. (Lebl, Krásničanová, 1996).

Literatura
Antropologie. Fetter, V. a kol. Academia, Praha 1967. 704 s.
Fyziologie a patologie dětské výživy. Frühauf, P. Karolinum, Praha 2000. 61 s.
Základy fyzické antropologie. Kos. J., Slípka, J., Strouhal, E. Západočeská univerzita, Plzeň 1999. 181 s.
Růst dětí a jeho poruchy. Lebl, J., Krásničanová, H. Galén, Praha 1996. 157 s.
Vývojové fáze dítěte. Livegoed, B. C. J. Baltazar, Praha 1992. 167 s.
Klinická antropologie. Nováková, M., Hloušková, Z. Avicenum, Praha 1984. 164 s.
Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Riegnerová, J., Ulbrichová, M. Univerzita Palackého, Olomouc 1998. 177 s.
Zdravotní a očkovací průkaz dítěte a mladistvého. 1995 (1. verze), 1996 (2. verze), 2000 (3. verze), Centrum národní podpory zdraví a Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Mgr. Nina Peloušková, Střední zdravotnická škola Hranice, (nina.pelouskova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!