Výživa a epilepsie v dětském věku

Trend dnešní léčby na oddělení je co nejméně zatěžovat rodiny hospitalizací. Proto často dochází při hospitalizaci pouze k záchytu a první edukaci pacienta, který posléze navštěvuje nutriční ambulanci. V záchytu pacientů je velmi účinný správně provedený nutriční screening, který provádějí sestry na oddělení.


SOUHRN: U pacientů s epilepsií se můžeme setkat s několika základními typy nutričních problémů. Jde o podvýživu, obezitu a léčbu epilepsie pomocí dietních režimů.
Klíčová slova: dětský věk, neurologie, epilepsie, výživa

SUMMARY: Patients with epilepsy can suffer from various types of nutrition problems, such as malnutrition and obesity. Epilepsy treatment based on special nutritional regime can also be a problem.
Key words: childhood, neurology, epilepsy, nutrition


 

U pacientů s epilepsií, kteří mají problémy s výživou, se ve své praxi na oddělení dětské neurologie setkávám s pacienty, jejichž nutriční problémy se dají seřadit do několika skupin.
Pacienti s rizikem rozvoje malnutrice (podvýživy): Jejich strava je karenční (nedostatečná) z různých důvodů. Může být způsobena nechutenstvím nebo obtížemi při přijímání stravy.

Nechutenství bývá vyvoláno užíváním léků, jejich vedlejším účinkem je navození nevolnosti až zvracení a nechutenství. Jde o tzv. iatrogenní nechutenství. Bývá velmi silné a problém je v tom, že i zdravé dítě je mnohem složitější přimět sníst něco, protože „musí“, než dospělého. Děti s rizikem rozvoje malnutrice jsou navíc často mentálně retardované a nechápou, proč by měly otevřít pusu, když nechtějí. Takové děti odmítají stravu nebo tekutiny nebo „nejlépe“ obojí. Dlouhodobější problémy jsou časté u léku skupiny topiramat (Topamax). Další léky bývají problematické při nastavování léčby nebo při vysokých dávkách. Nejčastěji tyto účinky můžeme sledovat u léků z řady etosuximidy (Tarontin, Petinimid, Suxilep, Epimid, Pernidan), karbamazepiny (Tegretol, Timonil, Neurotop), valproát, vigabatrin (Sabril).

U dětí s různým stupněm dětské mozkové obrny nebo mentální retardací může docházet k poruchám polykání, postupující epilepsie může způsobovat vyhasínání center pro sací reflex, žvýkání, polykání. Často od rodičů slýchám postesknutí, že dítě vezme sousto do úst, chvíli ho převaluje a pak vlastně neví, co s ním.

Řešení těchto problémů závisí na příčině. V první fázi je důležité zjistit, co dítě bude ochotné nebo schopné jíst, a to mu v atraktivní podobě nabízet samostatně nebo obohacené o nutriční doplňky živin. V druhé fázi je třeba zhodnotit, jak dlouho asi bude problém trvat. Při předpokladu dlouhodobých nebo narůstajících obtíží s příjmem stravy je vhodné zauvažovat o zajištění podání stravy pomocí výživové sondy nebo perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG).

Musím konstatovat, že zavedení PEG u dětí s dlouhodobě problematickým příjmem potravy, tekutin a léků nakonec hodnotí jako velmi úlevné většina rodičů, přestože původně se zavedení bránili. Nejde pouze o dodání živin a tekutin, případně léků cestou PEG, ale velmi často toto představuje ukončení občas poměrně drastických bojů o přijmutí každého sousta nebo doušku. Odpadá tak značná část stresu dítěte i rodičů a dochází k získání času, který může rodina věnovat jiným aktivitám, přičemž zavedení PEG neznamená, že dítě již nemůže dostávat stravu per os, ale to, že ústy přijme jen tolik nebo to, co mu vyhovuje.
Příjem stravy mohou komplikovat i obtíže somatické, jako jsou infekční onemocnění, teploty, útlum po lécích, kde hrozí i riziko dehydratace, případně rozvinutí depresivního syndromu.

Pacienti se zvýšeným příjmem stravy: Méně často se setkávám s opačným problémem, než je nechutenství, a tím je nezvladatelná chuť k jídlu. Objevuje se u dětí užívajících kortikoidové medikamenty a může vést ke značnému nárůstu hmotnosti v krátké době a rozvoji obezity. Zde je důležitá edukace rodičů a případně dítěte, co lze mít zařazeno v jídelníčku a v jakém množství, aby došlo k „co nejmenší újmě“ dětského pacienta. Mezi léky zvyšující chuť k jídlu po nastavení léčby patří například vigabatrin (Sabril), valproát.

Pacienti s alergiemi a přecitlivělostí na některé složky potravin: V tomto případě je nutné upravit stravování individuálně, vhodným dietním režimem.

Pacienti s nutností dodržovat dietní režim z důvodů vedlejších účinků léků: Zde se většinou jedná o zvýšené jaterní testy ze zatížení jater léky a stravování je třeba upravit vhodným dietním režimem s omezením tuku, dráždivých látek a zvýšením hepatoprotektivních látek ve stravě.

Pacienti s farmakorezistentní epilepsií: Jsou zvláštní skupinou pacientů, u kterých lze vyzkoušet zvládnutí stavu ketogenní nebo nízkoglykemickou stravou se zvýšeným obsahem tuku.

Ketogenní dieta je speciální způsob stravování, který proti běžně doporučované stravě obsahuje vysoké množství tuků (90 %), podíl bílkovin je na nejnižší fyziologické normě a obsah sacharidů je výrazně omezen. Tento typ stravy navozuje v těle produkci tzv. ketonů ovlivňujících vnitřní prostředí organismu a má protizáchvatový efekt. Dietu lze použít v léčbě farmakorezistentní epilepsie především u dětí mladších 10 let, zejména u pacientů s myoklonickými a generalizovanými tonickoklonickými záchvaty. U pacientů starších a u pacientů s jiným typem záchvatů nebývá pozitivní efekt diety tak výrazný, konkrétní výběr pacienta záleží na rozhodnutí ošetřujícího lékaře neurologa. Dieta má při přísném dodržování poměrně dobrý protizáchvatový efekt, rychlost nástupu jejího účinku bývá různá, u některých pacientů se může dostavit až po několika týdnech či měsících od jejího zahájení. Proto od zahájení máme dohodu s rodiči, že minimálně tři měsíce budou dietu podávat, i kdyby se neprojevil účinek. Celková délka dodržování tohoto typu diety by neměla přesáhnout 2 roky, poté se pacient postupně vrací k normálnímu jídelníčku.

Byla-li dieta účinná, většinou se předchozí záchvaty již nevrátí. Sestavení diety provádí nutriční terapeut a je přísně individuální. Organismus se musí přizpůsobit celkové změně složení stravy, což pro něj může být zpočátku zátěží. Základem stravy je vysoký obsah tuků. Hlavními potravinami jsou zde máslo, sádlo, šlehačka, smetana, rostlinné oleje a tuky, ořechy. Ostatní živiny se doplňují masem, sýry, tvarohem, vejci, zeleninou. Některé makro- i mikronutrienty je nutné doplnit medikamentózně. Zkoušet dietu bez dohody s lékařem a bez přímého dohledu zdravotnického personálu a spolupráce s nutričním terapeutem rozhodně nedoporučuji. Nesprávně indikovaná či špatně složená dieta by mohla mít negativní dopad na zdraví dítěte, aniž by přinesla svůj pozitivní efekt na průběh epilepsie.

Nízkoglykemická antiepileptická dieta je volnější a pro pacienta příjemnější variantou antiepileptické diety. Vychází z předpokladu změny aktivity mozku při speciální úpravě zastoupení živin ve stravě. Mechanismus účinku není jasný, při této stravě nedochází v organismu k dlouhodobému navození ketózy. Dieta je založena na výrazném zvýšení konzumace tuků, zajištění fyziologické potřeby bílkovin a striktním omezení sacharidů. Mimo zastoupení živin musí být dodržen pečlivý výběr vhodných druhů sacharidových potravin. Dietu je třeba také plánovat individuálně, podle věku, pohlaví, stavu a tolerance pacienta.


O autorovi: Eva Chocenská, Nutriční terapeut, oddělení klinické výživy, FTNsP, Praha (chocenskaeva@seznam.cz)

Výživa a epilepsie v dětském věku
Ohodnoťte tento článek!