Výživa a zubní kaz

2. 7. 2006 12:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Výživa přináší do organismu látky, které jsou nezbytné k výstavbě a přestavbě jednotlivých tkání a z nichž tělo získává dostatek energie ke svým činnostem.


Během vývoje zubů tak dětský, ale i mateřský organismus - mějme na mysli, že mléčné zuby se vyvíjejí již dlouho před narozením - potřebují dostatek bílkovin a také minerálních látek, především vápníku, ze kterých tvrdé zubní tkáně vznikají. Povrch skloviny v době, kdy se zuby prořezávají do úst, není dozrálý a sklovina se ještě asi dva roky zpevňuje ukládáním minerálních látek ze slin. Jejich dostatek je potřeba zajistit zejména příjmem živin obsahujících vápník a fluor. Tím ale naše starost o správnou výživu nekončí. I když se dozrálá sklovina tvrdostí blíží korundu, jen těžko by odolávala velmi korozivnímu ústnímu prostředí. Vytrvale na ni útočí kyseliny vznikající činností ústních mikroorganismů, kyseliny obsažené v potravinách a nápojích, a navíc se zubní povrch při žvýkání otírá tvrdými součástmi potravy i vzájemným kontaktem zubů. Opravu takto vzniklých povrchových korozí a drobných defektů zajišťuje slina, která obsahem minerálních látek a specifických bílkovin tyto defekty neustále opravuje. Dostatečný přísun bílkovin, vápníku a fluoru do zažívacího traktu je tedy důležitý pro udržení neporušené skloviny po celý život. Tento ochranný a reparační účinek sliny je velice efektivní a uvědomíme si ho až tehdy, když je z nějakého důvodu tvorba slin omezena. Zuby pak velmi rychle podléhají kazu nebo až úplné destrukci.

Třikrát o výživě

Zatím jsme si objasňovali vliv výživy na zubní tkáně po vstřebání jednotlivých živin v zažívacím traktu. Potrava do něj však prochází ústy a její vliv na zubní tkáně se uplatňuje i místně. Dá se dokonce říci, že v dnešní dobře živené populaci je tento místní vliv rozhodující.

Místní vliv potravy v ústech je potřeba vidět ve třech rovinách. Jednak jsou to její fyzikální vlastnosti, jako tvrdost a teplota. U moderního člověka je abrazivita potravy relativně nízká, protože se už obilniny nemelou na mlýnských kamenech, a mouka tedy již neobsahuje křemenný prach. Také teplotní rozsah potravy, který se pohybuje někde od minus 20 °C do 45 °C, snáší sklovina celkem dobře.

Na druhém místě je složení potravy. Nejvýznamnější úlohu hrají sacharidy, především cukry a škroboviny. Z jednoduchých cukrů je v naší potravě přítomna nejčastěji sacharosa -cukr řepný, glukosa - cukr hroznový, fruktosa -cukr ovocný a laktosa - cukr mléčný. Mezi škrobovinami je to hlavně rozpustný škrob vznikající tepelnou úpravou kukuřičného a bramborového škrobu. V některých moderních nízkoenergetických potravinách jsou živočišné tuky částečně nahrazovány škroby. Se škroby se tak setkáváme ve výrobcích (krémech, pomazánkách, masových výrobcích), od kterých bychom žádné riziko pro zuby neočekávali.

Tyto sacharidy jsou důležitým nutrientem pro ústní mikroorganismy. Slina sama obsahuje určité množství glukosy, která ale „uživí“ pouze nepočetnou populaci mikroorganismů v ústech. Sacharidy v potravě však umožní mnohonásobné přemnožení ústních mikroorganismů, které se pak stávají rizikem pro zuby i dásně.

Mikroorganismy používají sacharidy jednak jako stavební látky, jednak jako zdroj energie. Při jejich zpracování vznikají organické kyseliny, hlavně kyselina mléčná, a navíc si některé mikroorganismy umějí sacharidy ukládat „do zásoby“, tedy pro chvíle, kdy sacharidové složky potravy ústy neprocházejí. Musíme si uvědomit, že tato činnost mikroorganismů se v ústech odehrává v těsné blízkosti povrchu zubů, na němž mikroorganismy žijí v podobě zubního mikrobiálního povlaku (tzv. plaku).

Druhou rizikovou složkou naší potravy jsou organické kyseliny samotné. Nejčastěji je to kyselina octová, citronová nebo mléčná, ale také uhličitá, vznikající rozpuštěním oxidu uhličitého ve vodě balených nápojů. Účinek kyselin z obou uvedených zdrojů je zhruba stejný. Okyselení prostředí u povrchu sklovinného minerálu -apatitu - vede k postupnému oslabování krystalické mřížky a k jeho rozpouštění. Proces začíná těsně pod povrchem skloviny, ten se následně prolomí a zubní kaz je na světě.

Třetí rovinou vztahu výživy a zubního kazu je frekvence příjmu potravy, resp. příjmu oněch dvou rizikových složek, sacharidů a kyselin. Jak už jsme se zmínili, slina svou reparativní schopností zajišťuje zacelování drobných povrchových naleptání a defektů skloviny. Tento proces ale vyžaduje určitý čas. Je to velice snadné k pochopení: čím častěji se povrch zubů okyseluje, tím méně času má slina na svou restaurátorskou práci. Častější příjem sacharidů a kyselin významně zvyšuje riziko vzniku zubního kazu. Tady vidíme vzájemné propojení dvou rizikových faktorů. Větší množství mikroorganismů v ústech dokáže vyprodukovat větší množství kyselin a častější příjem sacharidů umožní dlouhodobě udržet kyselé prostředí na povrchu zubů. Navíc se kyseliny obsažené v naší potravě dostanou k povrchu zubů i skrz zubní mikrobiální povlak, slina ale může opravovat jen povrch zubů, který je čistý.

Zubnímu kazu lze předejít

Chceme-li zubnímu kazu předcházet, musíme mikrobiální i výživový faktor jeho vzniku ovlivňovat současně. Jak jsem již uvedl, výživa člověka umožňuje svou konzistencí a složením přemnožování mikroorganismů v ústech nad únosnou mez. Na to máme zatím jediný, ale zato velice účinný recept - pravidelné čistění zubů kartáčkem a zubní pastou. Silnějším rizikovým faktorem výživy je častost příjmu sacharidů a kyselin než sacharidy a kyseliny samé. Důležité je tedy častost příjmu těchto rizikových složek potravy snížit nebo ji častějším čistěním zubů vyvážit. Obě tato propojená opatření - pravidelné čistění zubů a snížení frekvence příjmu sacharidů a potravových kyselin - mají za cíl znovuvytvořit rovnováhu mezi odvápněním (demineralizace) a reparací (remineralizace) povrchu skloviny.

Před mnoha a mnoha staletími takováto rovnováha v ústech člověka existovala. Potravy bylo málo a jednoduchých cukrů v ní ještě méně, člověk jedl sotva jednou dvakrát za den, a i když si zuby asi nečistil, kazy nevznikaly, nebo jen výjimečně. Kosterní nálezy našich vzdálených předků to dokazují.

Doporučení pro současnost

Pravidelným čistěním zubů je třeba udržovat množství mikroorganismů v ústech na pokud možno neškodné úrovni. Recept není univerzální, někomu stačí si dobře vyčistit chrup jednou denně, jiný jej potřebuje čistit dva až třikrát denně. Hlavně je třeba se naučit čistit zuby správnou a účinnou technikou.

Vhodné je sacharidovou složku potravy, zejména jednoduché cukry, přijímat v těch hlavních jídlech během dne, po nichž si obvykle čistíme zuby, tedy při snídani a při večeři. Je užitečné se vyvarovat sladkostí mezi hlavními jídly a slazené nápoje pít jednorázově, nikoli upíjet. Totéž platí o nápojích okyselených a jak už víme, také o balených, saturovaných oxidem uhličitým. Kdo má častěji chuť na sladké, měl by si častěji čistit zuby. Během dne je vhodné používat žvýkačku. Není to sice příliš společenské, ale vhodná chvíle se jistě najde. Žvýkání zvyšuje tvorbu slin, které sladké nebo kyselé v ústech rozředí a umožní ústa rychleji „vypláchnout“, ale také aktivuje reparativní procesy na povrchu skloviny.

Fluoridové sloučeniny

Musíme však zdůraznit ještě jeden důležitý prostředek, a sice fluor, přesněji fluorid, rozpustnou formu fluoridových sloučenin. Je-li fluorid přítomen v ústech, omezuje agresivitu kyselých ataků na sklovinu a zvyšuje a zkvalitňuje remineralizaci napadené skloviny materiálem obsaženým ve slinách. Fluorid se kromě toho zabudovává do krystalické mřížky sklovinného minerálu, který se tak stává částečně odolnějším. Kromě toho, že fluorid dopravujeme k povrchu skloviny při čistění zubů fluoridovanou zubní pastou, měla by i naše výživa určité stálé množství fluoridu obsahovat. Ten se v zažívacím traktu vstřebá, krevní cestou přejde do slinných žláz, až se dostane k povrchu zubů.

Fluoridová sloučenina musí být rozpustná, jinak se nevstřebává. Rozpustné fluoridy obsahují některé minerální vody, čaj a maso mořských živočichů. Minerálky ani mořské ryby by tedy neměly v našem jídelníčku chybět. I tak přijímáme fluoridu méně, než by bylo třeba. Proto se u nás, stejně jako ve většině evropských zemí, přidává fluorid do kuchyňské soli, podobně jako jod, kterého bychom jinak měli rovněž nedostatek.

Zopakování základních pravidel zdravé a pro zuby šetrné výživy

- Věnujme pozornost dostatečnému příjmu vápníku z jeho hlavních zdrojů, kterými jsou zejména mléčné výrobky. - Nezapomínejme na příjem fl uoridu z přirozených potravinových zdrojů. Do jídelníčku pravidelně zařazujme mořské ryby a část potřeby tekutin kryjme pitím stolních minerálních vod s vyšším obsahem fl uoridu. Doma používejme k dosolování přednostně fluoridovanou kuchyňskou sůl. - Omezme častost příjmu sladkých jídel a nápojů a varujme se sladkostí mezi jídly. Slazené nápoje pijme „na žízeň“, nikoli formou společenského upíjení. Neznamená to, že si musíme odpírat sladké, zejména když si budeme moci ihned vyčistit zuby. Máme-li větší sklon ke vzniku zubních kazů, musíme příjem sladkostí omezit vůbec, nejen omezit častost jejich příjmu. - Uvědomme si, že balené stolní vody saturované oxidem uhličitým jsou ve skutečnosti slabé roztoky kyseliny uhličité, i když nejsou dochucovány třeba kyselinou citronovou. Platí pro ně totéž jako pro nápoje slazené. - Mějme na zřeteli, že příjem cukru a ústní hygiena jsou spojité nádoby - čím častěji jíme nebo pijeme sladké, tím častěji bychom si měli čistit zuby. - Zvyšujme své vědomosti o výživě a faktorech, které ohrožují nebo naopak chrání zuby. Věnujme maximální pozornost výchově dětí ke zdravé a zubům šetrné výživě. - Zubnímu kazu lze účinně předejít šetrnou výživou a pravidelnou ústní hygienou a obě tato opatření nemusí být řeholí, naopak se stávají součástí moderního životního stylu.

JAK NA PREVENCI A LÉČBU ZÁNĚTU DÁSNÍ A PARODONTÓZY

Corsodyl je antimikrobiální přípravek, který hraje v moderní stomatologii významnou roli při prevenci a léčbě zánětu dásní a parodontózy. Účinnou látkou Corsodylu je chlorhexidin - látka účinkující téměř proti všem bakteriím, které způsobují zubní kaz, zánět dásní a parodontitidu. V závislosti na koncentraci zastavuje růst těchto bakterií, nebo je přímo usmrcuje. Působí také proti některým virům a řadě plísní. Corsodyl působí v ústech až 12 hodin po použití, a tak zajišťuje dlouhodobou účinnost proti bakteriím zubního plaku. Použití Corsodylu je bezpečné, přípravek zachovává trvale svoji účinnost a nealergizuje.


SOUHRN

Zubní kaz je snad nejrozšířenějším onemocněním všech věkových kategorií vůbec. Na jeho vzniku se významným způsobem podílejí rizikové faktory výživy. Těžko bychom hledali někoho, kdo by nevěděl, že existuje nějaké spojení mezi cukrem a zubním kazem. Rizikových faktorů je ale více a nové průmyslové potravinářské technologie přinášejí stále další. Pokusme se najít odpověď na to, jak by měla vypadat naše výživa, abychom se zubního kazu pokud možno uchránili.

SUMMARY

Dental caries are possibly the most frequent disease of all age groups. There are many nutritional risk factors that contribute to caries development. We could hardly find somebody who would not know that there is correlation between sugar and dental caries. There are more risk factors though, and new food technologies are bringing more of them. Let's find about what our nutrition should be so that we could prevent caries formation.


O autorovi: prof. MUDr. Zdeněk Broukal, CSc., oddělení epidemiologie a prevence, Výzkumný ústav stomatologický 1. LF a VFN Praha (broukal@vus.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?