Výživa nemocných ve vazbě na ekonomiku zdravotnických zařízení

V souvislosti se současnými legislativními změnami se více otvírá možnost realizovat nejen stravování, ale zejména léčebnou výživu našich pacientů na evropské úrovni. To přinese nejen plnění akreditačních kritérií zdravotnickým zařízením a ekonomické úspory, ale i našim pacientům kvalitnější nutriční péči.

Umíme však vůbec hodnotit výživu nemocných z ekonomických hledisek? Jak máme určit potřebné počty kvalifikovaných pracovníků? Otázky, s nimiž se na odborných konferencích stále setkáváme.

V následujícím textu se tedy pokusím poskytnout návod. Předesílám, že je vyzkoušen a ověřen praxí a objektivní podklady o ekonomické výhodnosti cílené a kvalifikované nutriční péče jsme si ověřili při spolupráci s pracovištěm v Českém Brodu. Tyto informace získáte v článku mých kolegyň v následujícím čísle tohoto časopisu.

Jak jsme počítali

Potřebné podklady a informace k odpovědi na položené otázky v systému máme, pouze jsme je důsledně nehledali a nespojovali. Základní informace musíme být schopni prvotně vyhodnotit a poskytnout sami. Jen my sami přeci víme, co k naší práci potřebujeme a kolik času a jakou náročnost mají jednotlivé činnosti pro pacienta.

Základem je znát poptávku po našich službách -co od nás konkrétní zdravotnické pracoviště potřebuje, nejprve ovšem musí znát naše možnosti, znalosti a oprávnění. Víme, jakou má naše zařízení klientelu a jaký je „obrat pacientů“. Z toho lze vypočítat, jak velký počet klientů vyžaduje naši péči. Je vhodné využít i údaje ze zahraničních dat, případně již dostupné české údaje (FTNsP – 2003, 2004 pro dospělé nemocné, FN Motol pro dětské nemocné).

Dalším nezbytným údajem je časový interval poskytování péče. Zda se k nutričně problematickému nemocnému dostaví nutriční terapeut do 24, 48 hodin či zda přijde za týden (to už by ovšem nebylo v souladu s kvalitně poskytovanou péčí). Roli hraje samozřejmě i kvalifikace nutričních pracovníků, možnost rozvržení pracovní doby a od dubna 2006 oprávnění k samostatnému výkonu činnosti. Potřebný počet pracovníků výrazně ovlivní i členění nemocnice (k vyhodnocení jsou velmi vhodné časové snímky, které jednoznačně určí časové nároky na přechody z jednotlivých oddělení či pracovišť.

Všichni nemocní se závažnou formou malnutrice vyžadují individuální a cílenou nutriční péči (podle zahraničních údajů jde o 25 % pacientů v nemocnicích fakultního typu.)

Jaké jsou činnosti nutričních pracovníků potřebné k zajištění péče?

Je vhodné rozdělit je podle tematiky. Logicky to jsou hlavně činnosti odborné nutriční, pak edukační. K jejich zajištění vůči pacientovi jsou nezbytné činnosti administrativně provozní a kontrolní.

Další, pro zdravotnické zařízení zajímavé a výhodné, leč obvykle méně využívané, jsou činnosti ekonomické, výzkumné a v neposlední řadě i vzdělávací. Pro vysvětlení pracovníkům ostatních odborností považuji za vhodné uvést příklady. Do poskytování nutriční péče nutričním terapeutem patří zpracování nutriční anamnézy, antropometrická, případně jiná hodnocení, úprava stravy pacienta podle potřeby, případně návrh řešení kombinovaného způsobu výživy (např. doplňky, EV), rámcové hodnocení příjmu stravy podle evidence objemu konzumované stravy (polovina porce, bez masa apod.), bilance příjmu stravy jednotlivých živin, případně esenciálních složek výživy. Poté následuje edukace pacienta i jeho rodiny, zejména se zaměřením na vhodné a nevhodné potraviny přinášené nemocnému a na postup stravování po propuštění. Zásadní význam má edukace toho člena rodiny, který se stará o stravu (obvykle, ne však vždy – matka, manželka, partnerka).

K péči o hospitalizovaného pak logicky patří i jeho ambulantní sledování a nutriční konzultace po propuštění. Vzhledem ke zkracující se době hospitalizace je totiž na nemocných, aby si postupně podle poskytnutých informací upravovali své stravování. Pochopitelně s tím souvisí i tvorba a průběžné úpravy edukačních materiálů pro pacienty. Nedílnou součástí této péče o pacienta je ovšem i odborná práce pro výrobce stravy (stravovací provozy), to je sestavování nových dietních postupů a podkladů pro jejich výrobu ve vazbě na vývoj léčby onemocnění s využíváním nových technologií a surovin. Stále častější potřebou je úprava stravovacích režimů pro méně časté populační skupiny.

Úspornost ve všech směrech

Ekonomické podklady svědčí pro to, že přiměřenou výživou (nejen bez hladovění, ale i bez přejídání) lze snížit náklady na medikaci, na SZM, na délku hospitalizace, snížit náročnost ošetřovatelské péče, zvýšit soběstačnost pacienta. Ovšem v první, počáteční fázi to znamená zvýšení nákladů na výživu, úhradu preparátů enterální výživy. Je to logické, nemůžeme očekávat úsporu bez toho, že začneme měnit stávající způsob.

Informace o různých nákladech na výživu nemocných je třeba požadovat od nutričních pracovníků, pak nedojde k nedostatečně podložené ekonomické rozvaze, která může negativně ovlivnit výživový stav pacienta. Zvolila jsem příklad s cenami z roku 2003. Za ekonomicky výhodnější se obvykle považuje kuchyňsky připravená strava. Při propočtu tekuté diety vypadá kalkulace například takto (údaje z reálné skladby stravy a z propočtených hodnot): cena denního objemu stravy je za kuchyňsky připravenou 115,50 Kč, jde však o stravu nutričně nevyváženou a karenční (986 kcal) s potřebou doplnit dávky vitamínů a minerálních látek. Při přepočtu na dávku 100 kcal je cena 11,70 Kč. Podání této formy stravy má navíc značná hygienická rizika – čas, forma uchování, ředění, manipulace. Denní příjem stravy průmyslově vyrobené stojí 145 Kč za nutričně vyváženou (1940 kcal) tekutou stravu s garantovaným složením živin, vitaminů i minerálních látek. Při přepočtu na 100 kcal byla cena evidentně levnější – 7,50 Kč.

Ohodnoťte tento článek!