Výživa seniorů na pořadu dne

Péče o výživu pacienta vyššího věku je nedílnou součástí dobré ošetřovatelské péče. Lidé mladšího a středního věku se velmi často potýkají s obezitou. Naopak lidé velmi staří trpí často malnutricí. Lékaři mnohdy péči o správnou výživu pacienta „splní“ naordinováním diety. O stav výživy se příliš nezajímají. Mnohdy to považují za cosi nevědeckého, přímo „kuchyňského“.

Primářka Holmerová s klientem

Přitom pravý opak je pravdou: Správnou výživou pacientů můžeme předejít mnoha zbytečným komplikacím, jde-li nám opravdu o jejich dobro. Naopak pokud výživu zanedbáme, zhoršíme možnosti hojení ran a defektů, celkovou obranyschopnost organizmu, svalovou sílu, která se projeví nejen na hybnosti jako takové, ale i na funkci dýchacích svalů. Mnohdy tedy zbytečně dojde k rozvoji pneumonie, kterou pojmenujeme jako pneumoniji terminální.

Právě péče o správnou výživu pacientů nabízí nám všem, kteří se o pacienty staráme (lékaři, zdravotní sestry, pomocní a nižší pracovníci, vedoucí kuchyní, dietní sestry a další) krásné a málo zorané pole pro kreativitu – a to bez nadsázky. Málokdy a málokde se dá tak snadnými prostředky efektivně pacientovi prospět – zejména pacientovi vyššího věku. Dosavadní zkušenosti jsou bohužel jiné.

Nemocniční dieta – neradostná realita

Jak to vypadá s výživou pacientů v nemocnicích, zejména pak s výživou geriatrických pacientů ve zdravotnických zařízeních? Často bývá nemocniční „dieta“, nechutná, neupravená a prochladlá, položena na noční stolek geriatrického pacienta, mnohdy z nepřístupné strany, cca 80 cm od zavánějícího bažanta nebo 120 cm od plného gramofonu – či jak se všem těmto vymoženostem naší péče o nemocné nespisovně říká. Maso bývá tuhé, přílohy suché a těžko jdou polykat. Pokud nám nestačí fantazie – naaranžujme si jednou k nedělnímu obědu obdobné zákoutí, v němž si mají běžně pochutnávat naši pacienti.

Jak to je a jak by to být mohlo

Domnívám se, že první a zároveň nejefektivnější, nejjednodušší a nejlevnější opatření, které můžeme pro naše geriatrické pacienty v rámci prevence malnutrice udělat, je, že stravu, která by měla být chutná, přiměřené konzistence, přiměřeně teplá a esteticky upravená, budeme podávat v kulturním prostředí s respektováním zvyklostí a preferencí jednotlivých pacientů.

Nemůže-li se pacient najíst sám, je třeba mu pomoci, dohlédnout na to, jak jí, nachystat jídlo, talíř, příbor či lžíci tak, aby mohl jíst sám lépe, eventuálně jej krmit. Není-li schopen z jakéhokoli důvodu sníst celou porci najednou, je nutné ji rozdělit a podávat po částech. Teplotu stravy je třeba přizpůsobit preferencím pacienta, starší pacienti mají rádi vesměs stravu dostatečně teplou, což můžeme snadno zajistit i u malých porcí pomocí mikrovlnné trouby. Problémy by nám neměla činit ani změna konzistence stravy – příprava kašovité, ale stále vzhledné a chutné stravy.

Připadá-li nám vše výše uvedené neproveditelné z důvodu nedostatku personálu či z nedostatku finančních prostředků, je třeba, abychom srovnali na jedné straně trochu více pozornosti věnované správné výživě, flexibilitu v dodávce dietní stravy s možnostmi preferencí a individualizace diety ze strany stravovacích provozů či používání některých jednoduchých nutričních přípravků. Na druhé straně pak musíme kalkulovat cenu komplikací, špatného hojení, pomalé rekonvalescence či použití daleko dražších nutričních přípravků.

Základem je vzájemné pochopení… čili komunikace

Až potud jsem hovořila o situacích, které zvládneme tzv. kuchyňskou výbavou. Nelze je samozřejmě přeceňovat a je třeba znát situace, kdy musíme přejít ke specifičtějším formám nutriční podpory. Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že pacient není pouze počitatelná entita, stravovací jednotka – ale komunikující člověk až do posledních svých dnů a mezních situací svého stavu. I s takzvaným „neperspektivním, sklerotickým, ležícím, sociálním…“ – a tak obdobně, jak jsou k nám překládáni – pacientem se lze domluvit, zda si dá raději polévku, jogurt, pudink nebo kaši. Reakce jsou často překvapující a povzbuzující.

O malnutrici ve stáří

Ve stáří se dostávají do popředí poruchy výživy ve smyslu malnutrice a deficitu některých minerálů a vitaminů. Velmi schematicky lze říci, že člověk během prostého hladovění spotřebuje nejprve rychle mobilizovatelné rezervy – glykogen, potom tuk, teprve poté svalovou hmotu s tím, že jsou relativně šetřeny dýchací svaly a viscerální bílkoviny. Tento proces je v podstatě pro organizmus optimální. Může být narušen mnoha mechanizmy, ke kterým patří například stres v důsledku choroby, ale také nepřiměřený a jednostranný přívod sacharidů v situaci nedostatku ostatních živin. Při tomto typu malnutrice organizmus spotřebovává bílkoviny svalové i viscerální a naopak není schopen využít energetické zásoby (tuk), které by měly být za fyziologických okolností (tj. při prostém hladovění) spotřebovány nejdříve. Velmi rychle dojde k významnému narušení obranyschopnosti, hojení, ale také k poruše transportu např. antibiotik do tkání a podobně. Tento typ malnutrice je záludný i tím, že pacienti vesměs neztrácejí tělesnou hmotnost, postupně se u nich mohou rozvíjet otoky, a další klinické i laboratorní známky. Jedná se o závažný stav, který výrazně negativně ovlivňuje prognózu základního onemocnění, přestože nezkušenému nemusí být na pacientovi nic zvláště nápadné. Rozvoji těchto stavů přímo napomáháme ve zdravotnických zařízeních tím, že pacientům nedodáváme úplnou výživu, přestože na trhu máme mnoho přípravků, které mohou nutriční stav pacienta jednoduchým způsobem výrazně ovlivnit a zlepšit. Často na některých odděleních vidíme ještě „výživu“ ve formě sice medicínsky impresivně vypadajících roztoků glukózy, které však pacientům neprospívají, protože se jedná o izolovaný přívod sacharidů.

Zatímco se na geriatrických odděleních v zahraničí běžně setkáváme s malými krabičkami na nočních stolcích, které vypadají jako krabičky svačinového mléka či džusu a jedná se o velmi dokonalé nutriční přípravky vhodné zejména pro geriatrické pacienty, u nás je tato praxe zatím málo obvyklá. Pacient má pocit, že vypil trochu ochuceného mléka a my víme, že obdržel plnohodnotnou výživu.

Myslím si, že je dluhem mnoha firem, které tyto přípravky dodávají, že dosud dostatečně neinformovaly v dostatečné míře pracovníky, kteří o staré pacienty pečují, rodinné příslušníky i pacienty samotné.

 n

Ohodnoťte tento článek!