Výzkum, diagnostika a terapie Alzheimerovy nemoci

geriatrie

Alzheimerova choroba se stala jednou z evropských priorit během francouzského předsednictví a zároveň jedním z hlavních bodů francouzské vlády. Důležitost potvrdili i poslanci Evropského parlamentu přijetím písemného prohlášení, jež vyzývá ke spojení sil v oblasti výzkumu, který by pomohl k dřívější diagnostice, účinnější léčbě a ke zlepšení postavení pečujících osob.

Výzkum se zabývá genetikou Alzheimerovy nemoci, mechanismem tvorby tau-proteinu a beta-amyloidu, apoptózou, nervovými růstovými faktory, vývojem nových léčiv. Sleduje se možnost ovlivnění neurotransmiterů, použití kmenových buněk. Velká naděje je vnášena do očkování a použití specifických protilátek proti beta-amyloidu. Výzkum se zabývá i vývojem léčiv na zamezení tvorby a srážení této bílkoviny a degeneraci jiných bílkovin (5). Výzkum nadále probíhá a hledá důkazy pro souvislost mezi hliníkem a Alzheimerovou nemocí. I přes 30 let výzkumu nejsou stále jasné důkazy vlivu této látky na nemoc. Hliník se nachází například v kohoutku, antiperspirantech či v čaji. Další výzkum se pohybuje v oblasti působení protizánětlivých léků. U pacientů s revmatoidní artritidou, kteří užívali tyto léky, byl nalézán menší výskyt tohoto onemocnění. Rovněž je zkoumán vliv estrogenu. Ženy užívající estrogen po menopauze vykazovaly menší riziko výskytu Alzheimerovy nemoci. Dále výzkum poukazuje na zlepšení paměti a pozornosti při užívání estrogenu. Vědci zkoumají i genetické příčiny onemocnění. Byly určeny abnormality ve 4 genech na chromozomech 1, 14, 19 a 21. Kanadský výzkum řeší vliv kouření. U těžkých kuřáků bylo zaznamenáno dvakrát vyšší riziko onemocnění, zatím co u lehkých kuřáků je riziko stejné jako u nekuřáků (1).

Diagnostika

Nové guidelines publikované v roce 2010 uvádějí nová doporučení pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy nemoci. Prvním doporučením je anamnéza doplněná pečovatelem. Jedním ze základních kritérií pro stanovení syndromu demence je dále hodnocení aktivit denního života. Ty se hodnotí podle řady dostupných strukturovaných dotazníků. Hodnotí se jak základní, tak instrumentální ADL. Jako škály s největším přínosem byly hodnoceny DAD (Disability Assessment for Dementia) a Bristol ADL. Pro stanovení tíže demence se užívá CDR (Clinical Dementia Rating). Vyšetřují se také neuropsychiatrické příznaky, kam spadají poruchy chování, nálady, apatie či psychotické příznaky. Těmito příznaky trpí většina klientů s demencí a zjišťují se od pečovatelů pomocí vhodných škál jako např. NPI (Neuropsychiatric Inventory). Pokud klienti těmito příznaky trpí, je nutné vyloučit jiná onemocnění (4). Strukturálním zobrazovacím vyšetřením mozku jako CT nebo MR by si měl projít každý pacient s demencí. Vyšetření napomáhá stanovit, zda jde o demenci degenerativní, či existují jiné příčiny. Další výhodou je zjištění umístění mozkové atrofie, která se u Alzheimerovy nemoci nachází v počátcích nemoci typicky v oblasti hippocampu, ale zjevná je již několik let před propuknutím demence. Informace o umístění mozkové dysfunkce dodává funkční zobrazovací vyšetření SPECT, které zjistí poruchy perfuze. V náročnějších případech se používá vyšetření PET, které ale v našich podmínkách není standardně užívané (3). Ke zjištění jiné etiologie stavu a přidružených onemocnění slouží další vyšetření, jež se provádí ve spolupráci s praktickým lékařem. Jde o vyšetření EKG, rtg plic, vyšetření moči a sedimentu, z krve se vyšetřují ionty, lipidy, glykemie, albumin, urea, kreatinin, jaterní enzymy, krevní obraz, CRP, TSH (3) a vitamin B12. EEG, biochemické a cytologické vyšetření mozkomíšního moku se provádí u atypických případů Alzheimerovy nemoci nebo při podezření na jinou diagnózu. V individuálních případech se realizuje sérologické vyšetření na syfilidu, borreliózu a HIV. V určitých případech se provádí i genetický screening. Diagnózu Alzheimerovy nemoci podporuje i zvýšená hladina tau-proteinu a snížená hladina beta-amyloidu (4). Konečná diagnóza se ale stanovuje až post mortem, proto se někdy může stát, že se klinická diagnóza může lišit, jelikož je postavena na klinickém stavu nemocného a pomocných vyšetřeních s nespecifickým výsledkem (3).

Terapie

V rámci primární prevence u osob bez kognitivního deficitu nejsou pro dostatek důkazů doporučeny žádné léky. Významnou roli hraje ale léčba hypertenze. U osob s mírným kognitivním deficitem v rámci sekundární prevence nelze doporučit vitamin E, inhibitory acetylcholinesterázy, estrogeny ani Ginkgo bilobu (4). Medicína založená na důkazech doporučuje k léčbě Alzheimerovy nemoci kognitiva jako inhibitory cholinesteráz a memantin (3). U středně pokročilé a těžké demence lze podávat memantin. V období diagnózy Alzheimerovy nemoci inhibitory acetylcholinesterázy (donepezil, galantamin, rivastigmin), u kterých byl dokázán účinek v období mírné, středně pokročilé i těžké demence, ale u těžké demence nejsou tyto léky hrazeny ze zdravotního pojištění (4). Inhibitory cholinesteráz jsou účinné u všech nejčastěji se vyskytujících typů demence, ale jedinou schválenou indikací je v naší republice pouze Alzheimerova nemoc. Kromě přechodného zlepšení poznávacích funkcí je jejich hlavním účinkem odsunutí progrese nemoci v oblasti poznávacích funkcí, aktivit denního života i chování nemocného. Tím dojde k prodloužení aktivního života jak nemocného, tak jeho rodiny, jelikož se odsune i období těžkého stadia nemoci se závislostí na ošetřovatelské péči. Další pozitivní vliv mají kognitiva na problémové chování klientů, zlepšení jejich spolupráce, zvýšení zájmu o okolí, zlehčují procvičování mozku a zvyšují jeho efektivnost. Pro nemocné znamenají větší komfort, a stejně tak pro jejich pečovatele. Novou lékovou formu má rivastigmin ve formě transdermální náplasti a donepezil ve formě rozpustných tablet. Galantamin byl v naší republice stažen z trhu. Předepsání léků je povinováno odborností neurologie, psychiatrie a geriatrie (3). Početnou řadu léků pak lze označit jako neefektivní, jelikož se vyznačují negativními účinky. Řadí se mezi ně kyselina acetylsalicylová, vitamin E, nesteroidní antirevmatika, nootropika (např. piracetam), selegilin, estrogeny, pentoxyfillin, statiny. Pro použití Ginkgo biloby a Cerebrolysinu nejsou výsledky jednoznačné (4). Extractum Ginkgo biloba EGb 761, jenž se nemůže zaměňovat s dalšími extrakty, je dobře tolerován. Riziko přeměny na Alzheimerovu nemoc se snížilo užíváním tohoto extraktu po 4 letech na polovinu, což dokazují výsledky prováděné studie (3).

Závěr

Doporučené postupy by měly procházet revizí každé 3 roky. Většina doporučených diagnostických metod je v naší zemi dostupná, ale pro svou náročnost nejsou rozšířené pro všechny klienty. V rámci léčby je jen malá skupina léčena podle nejnovějších doporučení, velká část podléhá terapii bez důkazů o fungování nebo s důkazy o nefunkčnosti léčby (4).
Ale i přesto nové poznatky pomáhají zlepšit kvalitu života nemocných, oddálit zhoršování příznaků nemoci, a tím mají i pozitivní vliv na pečující osoby. Uvedené poznatky mohou obohatit nejenom ty, kteří již praxi vykonávají a běžně se s těmito lidmi setkávají, ale i ty, kteří se na své povolání teprve připravují a mohou si tak další informace doplnit.
Literatura

1. Alzheimer Europe [online]. c2011, last updated: Wednesday 05 August 2009 [cit. 2012-01-15]. Ongoing research. Dostupné z WWW:
<
http://www.alzheimer-europe.org/ index.php/EN/Dementia/Alzheimer-s-disease/What-kindofresearch-has-been-carried-out

2. CABRNOCH, M. Alzheimerova choroba jako evropská priorita. Psychiatrie pro praxi [online]. 2009, roč. 10, č. 6, s. 247 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z WWW:
<
http://www. psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/06/01.pdf

. ISSN 1803-5272.
3. FRANKOVÁ A KOL. Alzheimerova demence v praxi: konsenzus psychiatricko-neurologicko-geriatrický. Praha: Mladá fronta, 2011. 72 stran. ISBN 978-80-204-2423-5.
4. HORT, J. Nová guidelines pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy choroby. Neurologie pro praxi [online]. 2011, roč. 12, č. 4, s. 277–281 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z WWW:
<
http://neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2011/04/14.pdf

. ISSN 1803-5280 5. JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. Praha: Grada Publishing, 2009. 176 stran. ISBN 978-247-2454-6.

Souhrn Článek rozebírá jednotlivé výsledky a směr současného výzkumu v oblasti Alzheimerovy nemoci. Shrnuje nejnovější poznatky z oblasti diagnostiky a terapie tohoto onemocnění a nastiňuje jejich využívání v praxi. Klíčová slova: Alzheimerova nemoc, výzkum, diagnostika, terapie

O autorovi| Mgr. Lenka Kelnarová1, PhDr. Mgr. Jitka Tomanová, Ph. D.2 absolventka navazujícího magisterského studia, obor Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy, Pedagogická fakulta, katedra antropologie a zdravovědy, UP Olomouc1, odborná asistentka, Pedagogická fakulta, katedra antropologie a zdravovědy, UP Olomouc2 (lenka.kelnarova@gmail.com, jitka.tomanova@upol.cz)

Výzkum, diagnostika a terapie Alzheimerovy nemoci
Ohodnoťte tento článek!