Význam fotodokumentace v ošetřovatelské péči

Novela zákona č. 20/1966 Sb., zakotvila povinnost zdravotnických zařízení vést zdravotnickou dokumentaci. Tímto aktem zákon zdůrazňuje význam a důležitost zdravotnické dokumentace. Upravuje i konkrétní obsah zdravotnické dokumentace a způsoby jejího vedení.

Podle paragrafu 67b, uvedeného zákona v odstavci 1) se ukládá zdravotnickým zařízením povinnost vést zdravotnickou dokumentaci. Pod písmenem b) je stanoveno, že dokumentace obsahuje informace o pacientovi i o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a postupem při poskytování zdravotní péče. Záznamy ve zdravotní dokumentaci musí být průběžně doplňovány tak, jak se zdravotní stav mění. Informace o pacientovi objektivně dokládá fotodokumentace. Odstavec 6) stanovuje, že zdravotnická dokumentace může být vedena na záznamových nosičích, a to ve formě textové, grafické nebo audiovizuální. V naprostém souladu s ustanovením zákona je i fotodokumentace.

Specifikace zdravotnické dokumentace

Je jí soubor veškerých údajů a informací, které se vztahují k pacientovi, jeho zdravotnímu stavu a postupu při poskytování zdravotní péče, včetně fotodokumentace. Zdravotnická dokumentace slouží především jako objektivní doklad o doporučené a provedené péči informace pro konziliáře a ostatní poskytovatelé zdravotní péče informace pro posudkovou činnost objektivní doklad o tom, že péče byla poskytována lege artis.

Především však fotodokumentace slouží jako objektivní podklad pro hodnocení poskytované péče při kolizích, je důležitá pro zajištění kontinuity poskytované zdravotní péče a při překladu pacienta. Má význam i pro výuku a vědecké účely.

Přínos fotodokumentace

Praxe ukazuje, že fotodokumentace je velice přínosná zejména při dokumentování stavu zjištěného, a to zejména: při přijetí pacienta (dekubity), při jeho překladu na jiné oddělení (stav hojení ran, dekubitů), při propuštění pacienta (stav bércového vředu), ale i během hospitalizace (doklad hojení ran a defektů).

Pořizování fotodokumentace Občanský zákoník v § odst. 1) stanovuje, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být použity jen s jejich souhlasem. Také fotodokumentace je obvykle prováděna se souhlasem pacienta. V odst. 2) stanovuje, že svolení není třeba, používají-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky, nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům daným zákonem. Fotodokumentace je forma zdravotnické dokumentace jejíž vedení ukládá zákon. V odstavci 3) je pak stanoveno, že podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely, pro tisk, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. Fotodokumentace ve zdravotnické dokumentaci tedy není v rozporu s oprávněnými zájmy pacienta.

Poskytnutí souhlasu

Nejčastěji je fotodokumentace používána při dokumentaci zdravotního stavu při příjmu pacienta přicházejícího s dekubity nebo zraněním v obličeji. Děje se tak se souhlasem poučeného pacienta. Pokud pacient dát souhlas vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže, lze fotodokumentaci provést i bez jeho souhlasu, stejně jako lze poskytnout jinou zdravotní péči bez jeho souhlasu. Souhlas dává pacient ústní a požadavek na souhlas písemný se jeví jako nadbytečný a nezdůvodněný, neboť u řada výkonů při poskytování zdravotní péče je prováděna také pouze s ústním souhlasem (nitrožilní aplikace léků). Navíc žádný právní předpis nestanovuje formu souhlasu. Závěrem lze konstatovat, že fotodokumentace je důležitý objektivní argument při kolizních sporech, kterého lze úspěšně využít při obhajobě poskytovatelů zdravotní péče. Její pořizování je v souladu s platnými právními předpisy České republiky, a proto lze zdůvodněné používání fotodokumentace jako součástí zdravotnické dokumentace jen doporučit.


Prameny

* Listina základních práv a svobod * Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu * Zákon č. 40/1964 občanský zákon * Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění * Vyhláška MZ č. 470/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah a způsob poskytování informací zdravotnickými zařízeními do Národního zdravotnického informačního systému.

Ohodnoťte tento článek!