Význam osobnostních předpokladů při výběru sester mentorek

Naše zkušenosti ukazují, že v tomto směru stále jsou určité rezervy, a proto je potřeba profesionalizovat i tuto pracovní pozici. Je nutno klást důraz na prezentační schopnosti a komunikační zručnosti s cílem dosáhnout důležité devízy pro pracovní proces, kterou se stává přesvědčivé vystupování na veřejnosti a efektivní komunikace.

Význam osobnostních předpokladů mentorek je nevyhnutelnou podmínkou právě z důvodu, že jejich hlavním posláním je efektivně komunikovat, protože v každodenní praxi působí v kontaktu s lidmi, mají za úkol vést je, řídit, usměrňovat a chápat. Efektivní profesionální komunikace mentorek je pozitivním nástrojem k vedení a řízení lidí, k získávání lidí pro cíle a záměry, k motivaci a stimulování jedinců k lepším výkonům, pozitivním postojům a hodnotám a k zvládnutí priorit ošetřovatelského procesu. Protože mentorky mají široké spektrum své působnosti, očekává se od nich vysoká úroveň odborných vědomostí a také osobnostních předpokladů s důrazem na jejich komunikační zručnosti a schopnosti, jakými jsou pohotovost projevu, kultivovanost, přesvědčivé a zdvořilé vystupování na veřejnosti, dodržování zásad efektivní komunikace.

Jedním z kritérií hodnocení poskytované ošetřovatelské péče je efektivní komunikace sester, která je stejně důležitá jako uspokojování primárních potřeb. Ošetřovatelská péče mnohdy vyžaduje nejen věcnou komunikaci, ale i komunikaci upřímnou a citlivou. A tak v procesu naplňování své profese sestry využívají zručnosti nejen kognitivní, psychomotorické, ale také afektivní, přičemž terapeutická komunikace, ve které se afektivita jednoznačně projevuje, by měla být realizována ve smyslu empatie a akceptace pacienta (Ilievová, Botíková, Uríčková, 2009).

Aby komunikace mentorky měla znaky kultivovanosti, efektivnosti a profesionality, musí mít v osobnostní vybavenosti kognitivní způsobilost, interpersonální zručnost, rozhodovací schopnost, administrativní zručnost, schopnost využívat informační zdroje, smysl pro spravedlnost, schopnost vzbuzovat důvěru, umět akceptovat podřízené, resp. klienta bez ohledu na jeho fyzický či psychický stav, schopnost efektivně komunikovat se sestrami, podřízenými, nadřízenými, přitom být empatická, umět prožívat problémy spolu s klientem, neustále hledat zdroje komunikačních možností, jak racionálně a k oboustranné spokojenosti řešit i složité situace.

Aby mentorka úspěšně zvládla své profesionální poslání, měly by do potenciálu jejích komunikačních schopností přibývat důležité komunikační aspekty, kterými jsou komunikace, organizace a koordinace, motivace a delegování. Úlohou mentorky v procesu interpersonální komunikace by měla být snaha o regulování jednání podřízeného pracovníka, mentorka by měla mít cit pro vnímání zpětné vazby, musí být schopná empatie, ochotná poslouchat, dát najevo zájem, uplatňovat ve své práci pedagogickou psychologii, působit na zaměstnance svým příkladem, být jejich rádcem, musí mít důvěru zaměstnanců jako odborník i jako člověk, umět předávat informace tak, aby všichni pochopili, co se od nich očekává, koordinovat aktivity podřízených, rozvíjet jejich nápady, respektovat různé zájmy, předvídat jednání druhých, umět s nimi vycházet, umět je pochopit, podpořit i obhájit.

V komunikačních dovednostech by neměla absentovat snaha soustředit se a upoutat pozornost druhého, schopnost hovořit jasně, konkrétně, srozumitelně a spisovně, ochota poslouchat druhého, snažit se porozumět mu, neustále poskytovat zpětnou vazbu, udržovat oční kontakt, správně volit mezilidskou vzdálenost, umět sladit prvky neverbální a verbální komunikace, nedotknout se osobnosti člověka nevhodným jednáním, umět přijímat kritiku i kritizovat, správně využívat formy pozitivní motivace, složit kompliment, vyjádřit pochvalu. Komunikační dovednosti a schopnosti mentorek také doplňuje jejich osobní zájem vzbuzovat pozitivní dojem svým jednáním, úpravou zevnějšku, náladou a celkovým vyzařováním osobnosti a celého těla. Mentorka by měla mít neustále na paměti, že vysíláním komunikačních signálů dává okolí o sobě mnoho informaci, jak se k ní mají ostatní chovat, jak s ní mají partneři komunikovat.

Negativní faktory ovlivňující komunikaci

Důležité je, aby mentorka znala i faktory komunikace, které negativně ovlivňují její proces. Neúspěch v komunikačním procesu a profesionální „ubohost“ může projevit mentorka tehdy, když vyvolává u svých podřízených pocit méněcennosti, mentorka působí kontraproduktivně, pokud má tendenci neustále své podřízené poučovat, vyhrožuje-li různými tresty, pokáráními, neadekvátními a nerealizovatelnými opatřeními, jestliže vydává strohé nekompromisní příkazy a rozkazy, což považuje podřízený za ponižující, protože každý má určité nároky na důstojnost v komunikaci. Kontraproduktivní je také, chce-li mít vždy a za každou cenu poslední slovo, pokud je mentorka egocentrickým jedincem, který stále zdůrazňuje svou osobnost, své názory a myšlenky prezentuje jako jediné správné, považuje-li poslušnost u podřízených za všech okolností za nejdůležitější vlastnost.

Informovanost a motivace

Při organizaci a koordinaci práce je prioritou mentorky efektivně informovat sestry nejen o tom, co mají dělat, ale také proč to dělají, jak je to důležité a že jejich přínos pro společné dílo je respektován ostatními. Na různých úrovních komunikace může mentorka využít možnosti rozhodování od autoritativního rozhodnutí přes hlasování, konsenzus až po jednohlasné rozhodnutí, přitom má k dispozici mnoho typů porad, setkání s podřízenými atd. Dalším komunikačním aspektem, který by měla mentorka ve své profesionální praxi umět používat, je motivace, což předpokládá znalost základních motivačních stimulů.

Mentorka by měla informovat sestry v maximální možné míře o tom, co mají dělat, jak jsou na nich závislí jiní lidé. Sestry mají vědět, co se od nich očekává, mentorka má působit na ostatní svou otevřeností, aby pracovníci měli pocit, že mohou také otevřeně hovořit, podává zpětnou vazbu o dosažených výsledcích a kvalitě práce, oceňuje za pracovní výkon, inspiruje spolupracovníky svým příkladem, vyžaduje otevřenost komunikace, vyzývá, aby hovořili o svých názorech, problémech a touhách, konfrontuje vzájemné očekávání, zapojuje ostatní, žádá o pomoc, rozvíjí sebeuplatnění, seberealizaci a tvořivost, spoléhá se na podřízené, věří jim, podněcuje jejich tvořivost. Tam, kde to lze, přenáší i zodpovědnost a pravomoci na své podřízené. K organizaci práce má možnost využívat porad, setkání a další formy interpersonální komunikace.

Delegování úkolů

Důležitým komunikačním aspektem v práci mentorky by mělo být delegování úkolů. Při tomto způsobu práce je důležité překonat mnoho osobních bariér, umět zvolit správný postup delegování, vybrat takové úkoly, které jsou k delegování vhodné, vybrat vhodného pracovníka, jemuž delegovaný úkol zadáme, zohlednit pracovní vytíženost, delegovat pracovníka, u kterého je předpoklad, že úkol zvládne a splnění delegovaného úkolu je pro něj motivačním faktorem k osobnímu rozvoji. Důležitá je také příprava delegování.

Mentorka by měla splnit následující kritéria: promyšleně, srozumitelně a jasně vysvětlit úkol, několikrát zopakovat zadání úkolu, vysvětlit důvody, proč musí být úkol splněn, prodiskutovat očekávanou úroveň výsledku, poskytnout informace o lidech, kteří participují na úkolu, poskytnout potřebné kompetence, ukázat smysl úkolu ve finálním řešení, po dobu plnění úkolu průběžně kontrolovat delegáta, podporovat ho odborně i psychicky. Mentorka by zároveň měla znát i bariéry a zlozvyky delegování, aby se jim ve své profesionální práci vyhýbala. Nejčastějšími zlozvyky jsou: nedůvěra ve schopnosti pracovníků, obava z neoblíbenosti, složité vysvětlení a definování úkolu, pocit nenahraditelnosti a nechuť opustit něco, co sama umí dělat dobře. Delegováním dává mentorka sestrám příležitost k jejich rozvoji, podporuje jejich motivaci k zvládnutí úkolů a tím i pocit sebeuspokojení a seberealizace.

Závěr

Profesionalita, odbornost, lidskost, kompetentnost a vysoký stupeň osobnostních předpokladů k práci a poslání mentorek bude předmětem diskusí a návrhů opatření, nových nápadů a různorodé kreativity, vedoucí ke zkvalitnění výuky studentů ošetřovatelství a celého ošetřovatelského procesu.
Profesionalita se v současnosti neměří pouze kvalitou a kvantitou odborných vědomostí a zručností, ale i kvalitou osobnostních předpokladů člověka, který denně přichází do styku s jiným člověkem a jehož proaktivní vztah s lidmi je prioritou jeho profesionální práce.


O autorovi: PhDr. Andrea Lajdová, PhDr. Alena Uríčková, PhDr. Stanislava Ondrušková, Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave (andrea.lajdova@truni.sk)

Význam osobnostních předpokladů při výběru sester mentorek
Ohodnoťte tento článek!