Vzdělávání sester v Evropské unii

Vzdělávání sester lze rozdělit do několika typů:

1. Základní studium k získání kvalifikace. Probíhá na vyšších typech škol nebo na univerzitách.

2. Další vzdělávání potřebné k trvalému odbornému růstu sestry během profesního života:

a) Specializační studium je zaměřeno na specifiku ošetřovatelské péče v různých klinických oborech, na různé formy terénní a nemocniční péče a na management. Specializační studium probíhá v pověřených institucích a zdravotnických zařízeních.

b) Univerzitní studium probíhá na univerzitách jako postkvalifikační bakalářské studium sester ve všeobecném ošetřovatelství, nebo jako magisterské studium ošetřovatelského managementu nebo pedagogiky. U nás je nejčastěji na lékařských fakultách, v některých zemích existují samostatné fakulty ošetřovatelství.

c) Kontinuální (celoživotní) vzdělávání – sestra je povinna udržovat své odborné znalosti na úrovni současných vědeckých poznatků, a to prostřednictvím organizovaných forem vzdělávání, odborných akcí profesních organizací a samostudiem.

Vzhledem k měnící se náplni práce sestry a stoupajícím nárokům na její kompetence je ve světě věnována velká pozornost vzdělání sester, především vzdělání základnímu, při němž sestra získává kvalifikaci, čili oprávnění k výkonu ošetřovatelského povolání. Této problematice se věnuje jednak řada mezinárodních organizací, např. Mezinárodní rada sester (ICN) a Světová zdravotnická organizace (WHO), jednak Evropská unie (EU), která nejen usiluje o vysokou kvalitu ošetřovatelské péče v členských zemích, ale také chce poskytnout sestrám možnost volného pohybu v rámci pracovního uplatnění. K tomu je nezbytné, aby všechny zúčastněné země poskytovaly jednotnou úroveň odborné přípravy.

Direktivy Evropské unie

Rada Evropy (EEC) vypracovala již v 60. letech základní směrnice pro jednotnou kvalifikaci a vzdělávání sester, které vznikly na základě společné dohody několika evropských zemí. Dohodu postupně v letech 1967 – 1971 podepsalo 12 evropských zemí. V roce 1972 byla vyhlášena ve Štrasburku jako Evropská dohoda o vzdělávání sester č. 59 – oficiální dokument Rady Evropy, který je platný dodnes. Postupně se k němu přihlásily nejen všechny členské státy EU, ale i všechny významné mezinárodní organizace, např. WHO (1985, 2000), Mezinárodní rada sester (1984, 1999) a Mezinárodní úřadovna práce (1986). Tento stručný dokument byl v roce 1995 doplněn dokumentem Rady Evropy Role a vzdělávání sester (The role and education of nurses. Strasbourg 1995), který podrobně rozpracovává jednotlivé direktivy včetně rámcového obsahu studia v odborných předmětech.

Mezinárodní kritéria pro kvalifikační přípravu sestry, vydaná Radou Evropy, lze shrnout do následujících požadavků:

Do ošetřovatelské školy jsou přijímáni uchazeči po ukončeném středním všeobecném vzdělání ve věku 18 let.

Pokud kvalifikační studium neprobíhá na univerzitě, musí stupeň kvalifikační přípravy sestře umožňovat, aby mohla být na univerzitu přijata,

Studium je výhradně odborné.

Délka odborné průpravy je minimálně 3 roky.

Teoretická část studia tvoří 35 – 50 % výuky, podíl praktické výuky minimálně 50 procent.

Studium připravuje univerzální všeobecnou sestru, která se profiluje až po dosažení kvalifikace.

Učební plány a osnovy jsou zaměřeny na samostatnou práci sestry v péči o zdravého i nemocného jedince, prostředí, zdraví a nemoc, nejčastější choroby ovlivňující denní život jedince. V předmětech klinického i komunitního ošetřovatelství je kladen důraz na koncepci individualizované péče, komunikaci i praktické instrumentální dovednosti, historii ošetřovatelství a jeho vývoj, na ošetřovatelskou etiku.

Výuka zahrnuje hodnocení kvality péče a rozvoj kontinuálního vzdělávání.

Teoretické učivo zahrnuje také aplikovanou psychologii, sociologii a komunikaci. Odborná praxe zahrnuje také oblast péče o zdravotně postižené občany, o praxi v domácí a terénní péči.

Studium poskytuje sestře dovednosti ve vedení pacienta/klienta a jeho rodiny k aktivní účasti a spolupráci.

Absolventka je připravena nést vyšší odpovědnost a samostatně pracovat jak v nemocniční, tak v terénní péči.

V roce 1997 provedla Rada Evropy průzkum v členských zemích (Bruxelles, 17 octobre 1997, XV/E/9432/7/96–FR), který potvrdil, že příprava k povolání (základní kvalifikace) sester v členských státech EU odpovídá předchozím direktivám.

Pro srovnání uvádíme náš stávající, nepřehledný a s EU nekompatibilní systém přípravy sestry k povolání. Nejsou zde zahrnuta bakalářská a magisterská studia sester na univerzitách, protože jsou zatím určena již kvalifikovaným sestrám.

Není to zmatek? V čem se můžeme srovnávat? Kromě uvedených direktiv vydala Rada Evropy další dokumenty, které určují, za jakých podmínek je sestře uznána v členských zemích EU kvalifikace, kdy je zcela nostrifikováno její odborné vzdělání. Jsou to např. dokumenty EEC č. 92/51, č. III/F/5370/5/90, č. IX/E/8391/96, č. 80/155/EEC apod. o systému uznávání profesního vzdělávání obecně i specificky pro obory všeobecná sestra a porodní asistentka, které se opírají o uvedené direktivy a určují, do jaké míry akceptují členské státy EU kvalifikační přípravu sestry získanou na národní úrovni. Absolvování střední zdravotnické školy není akceptováno vůbec.

Doporučení Světové zdravotnické organizace

Program Evropské ústředny WHO Evropská strategie pro vzdělávání sester a porodních asistentek Nurses and Midwives for Health (Strategie NUR/WHO EURO 2000), který byl přijat ministry zdravotnictví evropských členských zemí na II. ministerském zasedání WHO v červnu 2000 v Mnichově, definuje nové a náročné úkoly sester a porodních asistentek na počátku druhého tisíciletí a vymezuje základní principy kvalifikace sester včetně charakteristiky škol, na nichž sestra oprávnění k výkonu povolání získá. Program Strategie vyjadřuje vývojové trendy ve vzdělávání sester, které odrážejí nároky současné ošetřovatelské praxe a které je třeba urychleně akceptovat. Dokument má doporučující charakter, země však podpisem oficiálních zástupců vyjádřily souhlas s jeho aplikací v průběhu několika dalších let. Ministerstvo zdravotnictví České republiky uvedený dokument rovněž podepsalo. Z uvedeného dokumentu vyjímáme některé zásadní principy týkající se ošetřovatelství a vzdělávání sester a porodních asistentek.

Principy základní (předregistrační) přípravy sester

(Program Strategie NUR/WHO EURO 2000)

Studium

Ošetřovatelství musí být jako obor součástí národní legislativy (zákonných a podzákonných norem).

Ošetřovatelské vzdělávání je orientováno na podporu a udržování zdraví jednotlivců (rodin) komunity a na individualizovanou holistickou péči o nemocné. Péče bere v úvahu potřeby populace, je citlivá k sociální, kulturní, politické a ekonomické orientaci jedince a společnosti dané země.

Centrem vzdělávání sestry a porodní asistentky je zdravý či nemocný jedinec, jeho rodina, partner, sociální skupina a komunita.

Obsah ošetřovatelského vzdělávání je multiprofesní a interdisciplinární, aby zajišťoval pozdější účelnou týmovou práci.

Do základní profesní přípravy lze vstoupit až po dokončení střední školy s maturitou (12 let školní docházky), která opravňuje ke vstupu na vysokou školu.

Minimální akademická úroveň kvalifikace je hodnost bakaláře ošetřovatelství.

Student není během studia v zaměstnaneckém poměru (nestuduje při zaměstnání).

Délka programu nesmí být kratší než 3 roky.

Existuje pouze jedna úroveň sester. Jen pracovník, který získá kvalifikaci uvedeným způsobem, může být označen titulem sestra. Ostatní pracovníci jsou označování jako zdravotnický asistent.

Úspěšné zakončení kvalifikačního vzdělání dává oprávnění k výkonu profese sestry a porodní asistentky.

Kvalifikovaná sestra nebo porodní asistentka je kompetentní samostatně pracovat v nemocničních zařízeních i v zařízeních primární zdravotní péče.

Porodní asistentka získává kvalifikaci buď až po získání kvalifikace sestry, nebo v uceleném samostatném studijním programu.

Direktivy EU pro vzdělávání sester a porodních asistentek slouží jako minimum požadavků kladených na profesní přípravu.

Statutu a titulu kvalifikové sestry může dosáhnout pouze absolvent ošetřovatelského studia, které odpovídá principům Strategie WHO/EURO.

Univerzity, vysoké (vyšší) školy pro sestry a porodní asistentky a místa, v nichž probíhá studijní praxe, musejí být pro tuto činnost oficiálně akreditovány a pravidelně hodnoceny.

Vzdělávací programy pro sestry a porodní asistentky rovněž musejí být oficiálně akreditovány a pravidelně hodnoceny.

Pedagogický sbor

Ředitelem školy pro sestry musí být kvalifikovaná sestra, pro porodní asistentky kvalifikovaná porodní asistentka.

Ošetřovatelským předmětům vyučuje vždy kvalifikovaná sestra/kvalifikovaná porodní asistentka.

Učitel musí mít vysokoškolské vzdělání (Mgr., dr.), ekvivalentní požadavkům na kvalifikaci univerzitního učitele:

– pedagogickou kvalifikaci

– kvalifikaci v oboru, kterému vyučuje

– minimálně dvouletou praxi

– specializaci v oblasti, kterou vyučuje.

Učitelka vyučuje pouze témata a předměty, pro něž má specializaci.

Učitelka odpovídá za průběh klinické praxe studentů. V klinické praxi spolupracuje s klinickými sestrami-asistentkami, které při klinické praxi pomáhají a vedou studenty. Pro tuto práci jsou připraveny:

– mají specializaci v daném oboru

– mají základní pedagogickou průpravu.

Nejsou-li v dané zemi k dispozici pro výuku ošetřovatelství vysokoškolsky vzdělané sestry/porodní asistentky, je třeba jednak pozvat tyto odborníky ze zahraničí a jednak vyslat zkušené sestry/porodní asistentky ke studiu do zahraničí.

V současné době všechny státy, včetně zemí bývalého socialistického bloku, které se chystají na členství v EU, uvedená doporučení EU a WHO respektují. Připravují a postupně realizují reformy ošetřovatelského školství, které již zahrnují i poslední doporučení Evropské ústředny WHO. ČR je však v reformním úsilí velmi pozadu. Je v současné době jedinou zemí, která ještě kvalifikuje sestru také na SZŠ, což je v zásadním rozporu se všemi vývojovými trendy. ČR zcela chybí koncepce vzdělávání sester a porodních asistentek, srovnatelná s evropskými doporučeními a její praktická aplikace. Česká sestra se i nadále k výkonu povolání připravuje převážně ve čtyřletém studiu na SZŠ. Prozatímní návrh zákona o pracovnících ve zdravotnictví tuto situaci neřeší, i když se v úvodním textu na direktivy EU odvolává.

Ve světě je příprava k povolání sester zaměřená výhradně všeobecně. Kvalifikaci v současné době získává sestra I. úrovně (typu A) ve většině zemí na univerzitě nebo vysoké (vyšší) škole. Absolventky tak mají často různorodou kvalifikaci, která však vždy splňuje základní mezinárodní kritéria. Vedle sebe tak bez problémů ošetřují nemocné a pracují sestry-bakalářky i diplomované sestry. Odvádějí vysoce profesionální samostatnou práci. Jejich činnost není příliš rozdělena podle stupně vzdělání, všechny mají kvalifikaci sestry odpovídající evropskému standardu. Požadavky evropských standardů realizují v samostatnější práci s nemocným i zdravým jedincem. Poskytují veškerou přímou ošetřovatelskou péči, spolupracují s lékařem v diagnosticko-terapeutické práci. Teprve po získání kvalifikace se více zaměřují na specializační studium v některých oborech (akutní medicína, péče o matku a dítě, onkologie, geriatrie atd.), které sestra absolvuje až po určité praktické zkušenosti

Direktivy EU se staly v naší zemi zaklínadlem a často i strašákem, ačkoliv je nikdo přesně nezná. Také pracovníci ministerstev školství a zdravotnictví se jimi rádi ohánějí, ale vybírají z nich účelově pouze ty části, které se právě hodí. Proto jsem chtěla čtenáře seznámit s přesnou citací příslušných materiálů a zněním jednotlivých doporučení včetně WHO/EURO.

Literatura:

1. Comite consultatif pour la formation dans le domaine des soins infirmiers, Commission Européene, Direction génerale XV, (Brusel, 17. 10. 1997, XV/E/9432/7/96-FR).

2. EU Council. Directives 27. 6. 1977 concerning mutual recognition of diplomas, certificates and other evidence of formal gualifications of nurses responsible for general care and coordination of provisions laid down by law, regulation or administrative action in respect of the activities of nurses responsible for general care.

3. Průzkum v členských zemích EU (Brusel, 17. 10. 1997, XV/E/9432/7/96-FR).

4. EU (Brusel 17.- 18. 4. 1997, XV/E/9432/796-DE).

5. European Strategy for Nursing and Midwifery Education for Health for All. WHO Expert Meeting. (Madrid, 23.– 25. 11. 1997).

6. WHO, Regional Office for Europe (Copenhagen, 1997).

7. Nurses and Midwives for Health. A WHO European Strategy for Nursing and Midwifery Education (Copenhagen, 2000).

8. Official Journal of the European Communities, Vol. 20, no. L176, 15, July 1997.

9. The role and education of nurses. Health and Society Series. Council of Europe Presss (Strasbourg, 1995).

Ohodnoťte tento článek!