Vzdělávání všeobecných sester ve FNO

Jaký postoj zaujímají všeobecné sestry k současnému systému vzdělávání? Odpovědi na tuto a související otázky nabízejí dílčí výsledky výzkumu provedeného v rámci diplomové práce mezi sestrami Fakultní nemocnice v Ostravě.

Koncepce vzdělávání sester, kterou upravuje zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, je v souladu se strategií Evropské unie a zohledňuje celosvětový trend (Bártlová, 2005). Tato právní norma znamená především přechod na celoživotní vzdělávání a zavádí povinnou registraci sester, se kterou souvisí získání osvědčení pro práci bez odborného dohledu po splnění podmínek daných tímto zákonem (Wagnerová, 2006). Příprava sester na středních zdravotnických školách byla postupně ukončena a přesunula se na vyšší zdravotnické a vysoké školy (Tóthová, 2006).

Výzkum

Postojem sester ke vzdělávání jsme se zabývaly v rámci diplomové práce. Dílčí cíle práce byly zaměřeny na zjištění:

* o jaké vzdělávací aktivity mají sestry zájem,
* jaké překážky brání jejich celoživotnímu vzdělávání,
* zda je podle sester dostatečná nabídka vzdělávacích akcí a studijních programů,
* jaký názor mají sestry na registraci podle zákona č. 96/2004 Sb.,
* zda jsou v současné době zapojeny ve studijních programech,
* jaký mají názor na prestiž profese zdravotní sestry,
* zda jsou spokojeny v práci a pracovním kolektivu,
* zda se cítí uznávány nadřízeným,
* zda je pro ně důležité zvyšování kvalifikace, a pokud ano, tak z jakého důvodu.

Graf 1: Věkové složení respondentů

Graf 2: Pracovní pozice respondentů

Výzkum byl prováděn na podzim 2008 formou dotazníkového šetření. Zúčastnilo se jej 291 sester ve věku 19 až 58 let (graf 1). Jejich průměrný věk byl 34 let. Respondenti pracovali jako sestry na standardních odděleních, sestry na JIP, ARK, sestry v ambulancích a manažerky (staniční a vrchní sestry) (graf 2). Středoškolské vzdělání dosáhlo 43 % respondentů, 35 % specializaci v oboru, ostatní ukončili studium na vyšších odborných (9 %) a vysokých školách v bakalářském (10 %) či magisterském (3 %) typu studia; 30 % respondentů tvořili mladí lidé s praxí do 5 let, druhou nejpočetnější skupinou byly naopak sestry s praxí nad 20 let. Registrováno bylo 88 % sester.

V době šetření se účastnilo studia v některém ze studijních programů na vysokých a vyšších odborných školách nebo specializačního vzdělávání v oboru 22 % respondentů. Studující sestry byly statisticky významně mladší než sestry, které se studia neúčastnily. Nejvíce studujících se vzdělávalo v některém z bakalářských (23 sester) nebo magisterských (11 sester) programů vysokých škol, 1 respondentka studovala vysokou školu mimo obor, 1 se připravovala k rigorózní zkoušce (titul PhDr. před jménem) a 2 studovaly doktorandské studium (titul Ph. D. za jménem). Časté bylo také specializační vzdělávání v oboru (20 respondentek), nejméně sester studovalo na vyšších zdravotnických školách (7 respondentek).

Respondenti projevovali zájem převážně o jednodenní vzdělávací akce pořádané mimo vlastní zdravotnickou instituci, ale plně hrazené zaměstnavatelem, na kterých by se metodou přednášky s diskusí dozvěděli novinky z oboru ošetřovatelství. Větší počet respondentů by se také rád účastnil exkurzí na jiném pracovišti. Nejčastější překážky při studiu či účasti na vzdělávacích akcích představovala pro respondenty nutnost uhradit vzdělávací akci z vlastních zdrojů a směnný provoz (graf 3). Téměř 70 % respondentů hodnotilo nabídku vzdělávacích akcí jako dostatečnou, nabídku studijních programů na vysokých školách takto hodnotilo necelých 40 % sester.

K registraci podle zákona č. 96/2004 Sb. se většina sester vyjadřovala spíše negativně, 18 respondentů s registrací buď souhlasilo, nebo ji alespoň respektovalo. Opakovala se odpověď, že systém registrace je nedomyšlený, že je jen honbou za kreditními body, že je zbytečný, vzdělávání je pro sestry drahé a časově náročné, že neexistuje jiné zaměstnání, ve kterém by se něco podobného vyskytovalo. Objevil se také názor, že vzdělávání ano, ale mělo by se nechat na každém jedinci, jak a kdy se bude vzdělávat. Sestry si také stěžovaly na vysoký počet nutných kreditních bodů, ojediněle také, že se musí zúčastňovat vzdělávacích akcí na úkor osobního života.

Prestiž své profese hodnotili respondenti nejčastěji jako průměrnou. Sestry do 35 let hodnotily svou prestiž statisticky významně lépe než sestry starší. Práce uspokojovala nebo spíše uspokojovala 92 % respondentů, zbylých 8 % tvořily sestry spíše nebo zcela nespokojené. Sestry nespokojené byly statisticky významně mladší než sestry spokojené. V kolektivu se cítilo dobře či spíše dobře 94 % sester. Nadřízeným se cítilo uznáváno 66 % respondentů.

Téměř 90 % sester hodnotilo zvyšování kvalifikace jako velmi nebo spíše důležité. Jako důvod zvyšování kvalifikace uváděli respondenti nejčastěji možnost vykonávat kvalitněji svou práci a možnost získání vyššího platového ohodnocení (graf 4).

Graf 3: Překážky vzdělávání

Graf 4: Důvody zvyšování kvalifikace

Závěr

Sestry by ke vzdělávání neměly přistupovat jako k nutnému zlu, stanovenému zákonem. Mělo by jim přinášet uspokojení z profesního růstu, osobnostní rozvoj, sebevědomí, širší pohled na život apod. K tomu je třeba posílit nejen jejich vnější motivaci, ale zejména podpořit jejich vnitřní motivaci ke vzdělávání (Mužík, 2006). Získané výsledky týkající se důvodů zvyšování kvalifikace znamenají v tomto směru velký potenciál.


Mgr. Alena Lasovská1, PhDr. Jaroslava Králová2 Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava1, Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci2 (alasovska@seznam.cz, kralov2t@tunw.upol.cz)

Ohodnoťte tento článek!