Vzdušné lůžko a jeho využití

Vzdušné lůžko je stále bezkonkurenčním pomocníkem v preventivně-léčebné péči o popálené. Postupným zdokonalováním technických vlastností se jeho praktické využití omezilo pouze na popáleninová pracoviště, a to nejenom u nás, ale také v zahraničí. Následující text shrnuje jak terapeutické, tak nežádoucí účinky vzdušného lůžka.

SUMMARY

An airbed still remains to be the most efficient in preventive-curative care of burned patients. The gradual improved of its technical qualities have lead to their use primarily on burn units not only in Czech Republic but also abroad. The text summarizes therapeutic as well as adverse effects of the airbed.of the patients.

Vzdušná lůžka považujeme za bezkonkurenčního a prozatím nenahraditelného pomocníka v léčebně-ošetřovatelské péči o popálené. Vzdušné lůžko bylo vyvinuto v roce 1968 na univerzitní chirurgické klinice v Charlestownu v Jižní Karolíně. Původně, jako lůžko antidekubitální, bylo využíváno především na traumatologiích, k péči o paraplegiky. Brzy se ukázalo, že stejně vynikajícím přínosem je i v péči o těžce popálené, jednak proto, že na tlakově exponovaných místech není vahou těla zhoršováno prokrvení, dále proto, že rovnoměrný proud vzduchu v celém lůžku brání vzniku macerací, a tím omezuje bakteriální růst.

Lůžko tedy působí jak antidekubitálně, tak antibakteriálně. První vzdušné lůžko bylo do tehdejšího Československa zakoupeno v roce 1979 a v lednu 1980 bylo na Klinice popálenin v Praze poprvé uvedeno do provozu. Základem konstrukce lůžka je vana naplněná velmi jemným křemičitým pískem, jehož jednotlivá mikrozrnka mají silikonový povrch zaručující minimální tření a inertnost vůči vnějšímu prostředí. Touto náplní probublává vzduch, jehož vznosná síla pacienta trvale nadnáší a prakticky vylučuje jakýkoli jeho tělesný kontakt s pevným bodem okolí.

Od vrstvy tohoto speciálně upraveného písku je pacient oddělen filtrační sítí, která umožňuje dobrý průchod vháněného vzduchu, ale zároveň brání průniku mikrozrnek. Na dně vany je husté drátěné síto, na němž se usazují afunkční mikrozrnka, která se shlukla kontaktem se sekrety a exkrety pacienta. Tyto kontaminované částečky sestupují z povrchních vrstev lůžka do hlubších. Pokaždé, když pacient opustí lůžko, se síto vyndá, hrudky odstraní a případný úbytek se doplní. Teplotu lůžka lze regulovat podle subjektivních a objektivních potřeb pacienta, stabilitu nastavené teploty udržuje zabudovaný termostat.

Terapeutické účinky vzdušného lůžka

Hlavní indikací pro uložení pacienta do vzdušného lůžka jsou popáleniny hlubokého III. stupně na dorzálních částech těla. Lůžko tím, že udržuje suché prostředí, chrání pacienty před rozvojem gramnegativní infekce a teplotní a energetické ztráty minimalizuje tím, že umožňuje teplotní regulaci podle subjektivních a objektivních potřeb pacienta. Vyloučením stresorů při nezbytných ošetřovatelských činnostech (hygiena, stlaní, převazy…) se toto lůžko významně podílí na snižování hypermetabolismu a rizika mechanické traumatizace.

Efektivní účinek lůžka je limitován maximální tělesnou hmotností pacienta nepřesahující 100 kg a jeho maximální výškou 200 cm. Vypnuté vzdušné lůžko má výrazný kompresivní účinek, kterého využíváme v těch případech, kde není možné ať už z technických, nebo praktických důvodů použít běžný kompresivní materiál, např. po nekrektomii zad. Častou otázkou záchranářů a intenzivistů je, zda lze na tomto lůžku provádět účinnou KPCR. Jednoznačně odpovídáme ano! Jednoduchým vypnutím lůžka vyřešíme problém nestabilní podložky a poté provádíme resuscitaci stejně efektivně jako na lůžku pevném.

Negativní účinky vzdušného lůžka Pacient se ve vzdušném lůžku vznáší na „suchém plovoucím polštáři“ jako ve stavu levitace. Tento stav negativně ovlivňuje somatickou, v individuálních případech i psychickou kondici pacienta. Na úrovni somatické je to především vyšší riziko imobilizačního syndromu, vystupňované obtížným polohováním, především končetin, a minimální schopností aktivní rehabilitace a sebeobsluhy. Vážnou komplikací může být také ventilační nedostatečnost až edém plic z důvodu vyššího obratu tekutin, kdy navýšení příjmu o 1,5 litru má kompenzovat ztráty způsobené vysoušecí schopností lůžka a s tím související zvýšenou evaporaci z postižených ploch.

Příčinou psychické intolerance může být provozní hlučnost, absence pevných opěrných bodů a řada dalších problémů, jejichž četnost je závislá na individuální vnímavosti pacienta. V průběhu užívání vzdušných lůžek na JIP byl diskutován jejich možný negativní vliv na kognitivní funkce popálených pacientů projevující se jejich dočasnou dezorientací v místě, čase a v sociální roli. Tyto diskuse však nikdy nepřesáhly úroveň teoretické úvahy.


Bc. Agáta Píbilová Klinika popáleninové medicíny FN KV Praha (agipibilova@centrum.cz)

Ohodnoťte tento článek!