Wegenerova granulomatóza z pohledu ošetřovatelské péče

Wegenerova granulomatóza je závažným a poměrně vzácným onemocněním, ročně je zaznamenáno až 14 nových případů, což z hlediska ošetřovatelství přináší specifické úkoly.

Tato choroba představuje pro nemocného značnou zátěž. Musí se vyrovnat s faktem dlouhodobé nemoci, bývá konfrontován s těžkými somatickými projevy a nejistým výhledem do budoucnosti, náhle se mu mění žebříček životních hodnot. Na lékaře směrují pacienti s Wegenerovou granulomatózou (WG) především základní otázky: Uzdravím se? Zlepší se mé obtíže? Jaké budou následky? Existuje léčba mé vzácné nemoci? Nezemřu? Sestra je však pacientovi nejblíž, tráví s ním poměrně dost času, a řada otázek směřuje také na ni. Jedna z nejdůležitějších zásad pro sestru proto zní: Mluv s nemocným. Tento přístup pomáhá i k jeho aktivní spolupráci s ošetřovatelským týmem, bez níž si nelze úspěšnou léčbu. Většinou je třeba získat také pozitivní přístup pacientova nejbližšího okolí, je důležité vědět, kdo je pro něj nejdůležitějším, koho si váží, na čí názor dá.

Projevy WG choroby

Plicní projevy jsou téměř pravidelným projevem WG. Sestra, která sleduje nemocného, může tyto příznaky odhalit jako první: Nezadýchává se při mytí, při chůzi, při řeči? Nerozkašle se při námaze? Co vykašlává? Nemá hemoptýzu? Rýmu? Bolesti v oblasti vedlejších dutin? Právě ona může přispět k úlevě: zajistí zvlhčování vzduchu, podání mukolytik, antitusik atd.

Velmi časté jsou u WG zánětlivé změny ledvinného parenchymu. Sestra může jako první zachytit jeho klinické příznaky: otok víček a nohou, u ležícího nemocného i křížové krajiny, sleduje příjem a výdej tekutin, registruje zhoršování spánku a noční dušnost.

V důsledku onemocnění i léčby, která má zpravidla imunosupresivní charakter, je nemocný WG více ohrožen rozvojem infekčních komplikací, infekce mohou probíhat závažněji a déle. Sestra sleduje jejich první známky: třesavku, zimnici, zarudlou tvář, dýchací či močové potíže apod. Někdy bývá příznakem rozvíjející se infekce jen zhoršení kontaktu s nemocným. Rizikem pro vznik nozokomiální infekce jsou katétry a žilní vstupy. Je třeba dbát na sterilitu při aplikaci a výměně flexil, při aplikaci léků do žilní linky je nezbytné sledovat kůži u vpichu. Zvýšenou pozornost vyžaduje i péče o močové a eventuálně další katétry, zhusta bývají zdrojem nozokomiální infekce. Postižení zažívacího traktu může být častěji nežádoucím účinkem léčby než postižením v rámci WG.

Sestra musí sledovat frekvenci a četnost stolice a její vzhled. Není meléna, není enteroragie? Průjmovitá stolice se objevuje při krvácení do zažívacího traktu, může však jít i o účinek léčby či infekční komplikaci: Je stolice pozitivní na okultní krvácení? Častým léčebným postupem bývá podávání kortikosteroidů, což může vyvolat podráždění pankreatu: Nestěžuje si nemocný na bolesti břicha, nezaujímá úlevovou polohu? Nejsou projevy anemie? Má dostatečnou chuť k jídlu? Nehubne? Nepotřebuje úpravu diety nebo podporu enterální či parenterální výživou?

Duševní stav, soběstačnost

Značné procento nemocných revmatickými chorobami trpí příznaky deprese: Nestahuje se nemocný do sebe, umí se radovat z třeba malých zlepšení svého stavu? Není výrazně pesimistický, nemá pocit bezvýchodnosti? Zde je třeba chválit i sebemenší zlepšení. Jestliže nemocný hovoří o smrti, je to vždy nutno považovat za urgentní prosbu o pomoc. Neprodleně informujte ošetřujícího lékaře, zajistěte odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra! Stejně tak je nutné důsledně sledovat soběstačnost nemocného: Sleze z lůžka, oblékne se, přejde alespoň krátkou vzdálenost bez pomoci a pádu? Umí zacházet s diagnostickou a léčebnou technikou (převazy, aplikace léků, měření glykemie atd.)?

Pochopil rozvrh a způsob aplikace léků? Vždy se zajímejte o to, jak má doma zajištěny základní potřeby, jaká je příprava jídla, jak chodí oblečen, kdo obstarává nákupy. Má někoho, kdo za ním bude chodit? Ví, kdy a kam má přijít na kontrolu, zná svého lékaře primární péče? Ví si rady se zajištěním sociálních dávek, důchodu, ZTP a dalším jednáním s úřady?

Pokud jsou v tomto směru pochybnosti (nemocný mohl být až dosud zcela soběstačný a tíži denních starostí nemusí docenit), kontaktujte sociální sestru či agenturu domácí péče. Při ošetřování nemocného s WG by ošetřující sestra vždy měla vědět, čeho si všímat z hlediska projevů nemoci i komplikací. Častější kontakt s nemocným jí dává šanci rozpoznat potřebné informace co nejdříve. Poznatky oboru ošetřovatelství jí umožňují stanovit ošetřovatelskou diagnózu, a tím vstoupit do vzájemně prospěšné spolupráce s lékařem, ve prospěch pacientova života a stavu.


SOUHRN

Wegenerova granulomatóza je onemocnění neznámé příčiny, jehož podstatou je autoimunitně podmíněný zánět stěn drobných cév. Zánětlivé granulomy postihují nejčastěji dýchací systém a ledviny, méně často oči, nervový, pohybový a zažívací aparát a další orgány a systémy. Chceme referovat o našich poznatcích z péče o takto nemocné.

SUMMARY

Wegener’s Granulomatosis is a disease of an unknown cause. The nature of the disease lies in an autoimmune inflammation of the walls of small vessels. The inflammatory granulomes mainly affect the respiratory tract and kidneys, less commonly eyes, nerves, locomotor and digestive system as well as other organs and systems. We would like to present our findings about the care of these patients.


O autorovi: Kateřina Skalická MUDr. Petr Bradna, UK, Hradec Králové (bradna@fnhk.cz)

Ohodnoťte tento článek!